Tajemství řádu nevědomí - III.díl "Kruh Bytí"

       Nesetkáváte se s novým archetypem. Archetyp je totožný s Jungovým "Das Selbst" - bytostné já. Američtí psychologové používají stručnější a českým uším "lahodnější" anglický název "Self", který jsem začal používat jako pracovní název. Po uvážení jsem název Self ponechal i v této knize. Navíc se snažím dát důležitému archetypu Kruhu Bytí nový rozměr, v němž bude moci každý lidský jedinec toužící po jednotě nalézat sám sebe a směřovat svou individualitu k jednotě. Objevitel a průkopník archetypu Self C. G. Jung byl fascinován symboly, které lemovaly jeho cestu nevědomím, a snad právě proto si nevšiml mnoha nenápadných funkcí archetypu. Za symboly celistvosti považoval ráje, Zlatý olympský věk, hermafrodita, či mytologické Světové vejce, z něhož vzešlo všechno stvoření. K symbolům také přiřadil mandaly východních náboženství a potažmo i UFO. Ne zcela souhlasím s názory význačného psychologa, který spojil několik archetypů v jediný, ale ve své podstatě jsou jeho názory o celistvosti pravdivé. C. G. Jung nezůstal u "pouhých" symbolů, ale pokoušel se v archetypu celistvosti nalézt i prvotní lidskou bytost v nejčistším stavu, jako byl Adam, Kristus, Buddha. Snažil se ukázat lidem obraz Boha v lidské duši, který se (podle Junga) objevuje zcela nezávisle na vědomí o víře, či nevíře v Boha.
       Objevení archetypu Self v lidském vědomí je i s ohledem na hloubku u běžných lidí vzácné či dokonce nemožné. Avšak ve skutečné touze po klidu a míru, při upřímné snaze o sebezdokonalování a hlavně po dosažení Kruhu Procesu obnovy se po prvních náznacích před člověkem rozprostře celá skvostná šíře archetypu, který bych pojmenoval "Velvyslanec Boha". Právě velvyslanec před konečným pochopením Boha musí pomalu, krok za krokem ozřejmit bytostný stav, možnosti, cestu, očištění, místo a nebezpečnost pudů, karmický vzorec jednání, aby z hledačů pravdy nakonec vychoval nové velvyslance, kteří budou přibližovat druhým lidem zákonitosti procesu poznávání celistvosti. Archetyp Self je "dar Boží", kterému člověk musí kráčet naproti, neboť Bůh ctí jeho svobodnou volbu a nebude mu nic násilně vnucovat.
       Na základě zkušeností jsem utvořil schéma archetypu, které mi bylo pochopitelné teprve tehdy, když jsem se přestal dívat na archetyp z hlediska jedince a nastolil jsem pohled z nitra - z centra bytosti. Již v úvodu musím podotknout, že archetyp používá všech prostředků, kterých je hledajícímu člověku třeba k postupu a plně chápe, že žádný člověk nekráčí duchovní cestou bez zakolísání a bez zbytečných odboček. Proto je pochopitelné, že archetyp působí zcela podle vnitřních dispozic člověka.

Schéma archetypu Self (z pohledu transpersonálního já):

1.        Bytostný stav

2.        Možnosti

3.        Cesta, na níž je nutno pochopit:     a) Karmu

           b) Pudový vzorec chování

           c) Pomíjivost a protiklady

           d) Odpuštění

           e) Správné jednání a očištění

Archetyp Self používá k "výuce" tyto výrazové prostředky:

1.   Transpersonální prožitek

2.   Zrcadlo odrážející bytostný stav, cestu, závadné jednání, nebo překonané překážky

3.   Alegorie

4.   Podobenství

5.   Příklad druhých lidí

6.   Role v imaginárním příběhu

7.   Obsazení hledajícího do role chápavého žáka, učitele, či rádce v pochopených otázkách

       Možná si mnozí z vás řeknou: "Vždyť je to celkem prosté a jednoduché. Tento archetyp se dá zvládnout během několika měsíců či dokonce dnů a nikoliv mnoha let." Ovšem pozor! Nestačí pouze uznat nějakou skutečnost (například existenci karmy) rozumově, je třeba ji přijmout celým svým nitrem, v němž nesmí být rozpory a nepochopení. Proto může od rozumového přijetí určité zkušenosti trvat mnoho let, než dokážete bytostně přijmout skutečnosti a rozehnat mraky pochybností ve svém nitru. Hovořím tak z vlastní zkušenosti, což blíže popisuji ve výkladech některých snů. Mnozí také budou cítit touhu po zařazení "představy centra bytosti" - vyššího transpersonálního Já (chrámy, stavby) do tohoto archetypu. Musím je však zklamat, protože představa centra bytosti je pouhou představou, a tudíž jednoznačně patří o kruh "níže" - do archetypu Poklad v Kruhu Procesu obnovy. Bližší vysvětlení jednotlivých bodů schématu archetypu vysvětlím v jednotlivých komentářích ke snům.
       Archetyp Self má hluboký vztah k filozofii, duchovním vědám a hlavně k meditaci. Po úspěšné meditaci a vědomém doteku nitra rozčeří se hladina archetypu Self (nejen jeho) a snaha o nalezení pravdy je korunována dílčími úspěchy v podobě obrazů velvyslance Boha, obrazů jež pozvolna vystupují z hlubin nitra. Čím hlouběji se v meditaci dostaneme, tím hlubší pravda nám přijde naproti. Právě zde je ukryta Kristova pravda v mnoha biblických citátech:

"Proste, a bude vám dáno; hledejte a naleznete; tlučte a bude vám otevřeno."

Matouš 7/7

"Prodejte, co máte, a rozdejte to. Opatřte si měšce, které se nerozpadnou,
Nevyčerpatelný poklad v nebi, kam se zloděj nedostane a kde mol neničí.
Neboť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce."

Lukáš 12/33,34

"Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás,
Proste, oč chcete, a stane se vám."

Jan 15/7

       Uvedené Kristovy citáty mají vztah k nitru člověka a k otočení pozornosti z vnějšího hmotného světa do centra vlastní bytosti, kam sice všichni lidé ve chvílích bolesti utíkají, ale jakmile nepříjemné okamžiky pominou, už opět svými myšlenkami běží do světa a zapomenou na toho, který je v době strastí láskyplně ošetřoval. Pokud vyzkoušíte vliv meditace na archetyp Self a následně budete sledovat své sny, budete udiveni, kolik moudrosti a občas i rajské blaženosti se skrývá v nitru každého člověka, budete udiveni nad nekonečností, jež se skví v jediném nepatrném bodu, budete udiveni nad krásou lidské bytosti.

"Člověk může propást nejen své štěstí, nýbrž i svou rozhodující vinu, bez které
člověk nedosáhne celosti. Ta je totiž charismatem, které nelze vybudovat ani uměním, ani
lstí, do něhož lze jen dorůst a jehož růst a naplnění může člověk jen vytrpět."

C. G. Jung

       Nejen na cestě archetypem Self musí být nejdůležitějším vztahem ze všech vztahů vztah k vnitřnímu já. Musíte jej uznávat a milovat. Pak teprve budete moci úplně automaticky uznávat a milovat i druhé. Vlastní já je požehnané a stejně je i požehnané já všech ostatních, kteří s vámi přicházejí každodenně do styku a zkouší vaši tolerantnost, trpělivost a lásku. Buddhisté se snaží v druhém člověku, ať je jakkoliv zlý, vidět převlečeného Buddhu, křesťané Krista. Tato jednoduchá poučka vám může významně napomáhat na cestě k jednotě, na cestě pochopení archetypu Self v celosti složené z vědomí a nevědomí.

Svou spásu najdete ve svém jednání a nikoli v jednání druhých.

       Opět se budu snažit archetyp maximálně zestručnit, neboť popisovat a vysvětlovat celou sérii více jak 90 snů by bylo značně rozvláčné a v záplavě pojmů by se ztratil smysl a význam archetypu. V harmonogramu však uvádím všechna data snů archetypu Self.

Časový harmonogram snů s tématikou Self

1994     0
1995     17.3., 9.7., 28.8., 6.9., 15.9., 18.11.
1996     29.2., 3.7., 16.7., 2.9., 6.10., 9.11., 18.11.,1.12.
1997     27.5., 8.6., 9.6., 15.6., 16.6., 23.6., 25.6., 4.8., 7.8., 10.8., 26.8., 1.9., 25.9., 10.10., 22.11., 2.12.
1998     11.2., 21.2., 26.2., 1.3., 9.3., 22.3., 24.3., 12.4., 12.4. podruhé, 26.4.,
             29.4., 29.4. podruhé, 3.5., 12.5., 13.5., 2.6., 22.6., 6.7., 23.7., 27.7., 29.8.,
             21.10., 18.11., 6.12., 14.12.
1999     22.1., 10.2., 20.3., 31.3., 11.4., 13.4., 23.4., 22.5., 3.6., 9.6., 26.6.,
             1.7., 7.7., 7.8., 28.9., 3.11., 26.11., 5.12., 6.12., 22.12., 23.12., 24.12.,
             28.12., 29.12.
2000     14.1., 31.1., 14.3., 21.3., 22.3., 27.5., 30.5., 18.7., 19.7., 4.8., 24.8.,
             24.8. podruhé

   17.3.95     00.20 hod.                         1. sen

Na chalupě jsem přepínal šest či sedm televizních programů a pak jsem přikládal do kamen. Na kamnových dvířkách ležely rukavice, o kterých jsem věděl, že se je nějaká bytost snaží zničit. Vzal jsem je a vyklepával jsem je. Přiložil jsem do kamen dříví a po chvíli uhlí, neboť oheň skoro dohasínal. Vtom mi nějaká síla brala rukavice, které jsem vyklepával nad ohněm. Odolal jsem a po chvíli vyšlo z rukavic něco, co mělo formu zmuchlaného papíru a samo se to pohybovalo. Věděl jsem, že ohněm tomu pomohu. Vzal jsem tu formu do rukavic a zahříval jsem to v ohni. Uvědomil jsem si, jak bylo důležité zachránit rukavice právě pro tento okamžik. Jednou nebo dvakrát forma zhasla, ale když nabrala správnou teplotu, objevilo se jasné neoslepující světlo, z něhož vycházely vlny do všech stran. Střed pulsujícího tělesa vysílal další vlny v tempu klidového lidského tepu. Vlny procházely i mým tělem a měly zvláštní fyzikálně nepopsatelný smysl. To už jsem ležel a pulsující těleso se vznášelo asi 75 cm nad středem mého těla. Vlny měly zpočátku slabou světelnou intenzitu, ale postupně nabývaly na síle a světelně dosahovaly asi dvou metrů. Vytvořily disk v podobě létajícího talíře. Ozvala se rána a zbytek tělesa se proměnil v zářivé světlo, které doplňovalo disk dalšími světelnými efekty. Byl to nejkrásnější světelný obraz, který jsem kdy viděl. Obraz neměl jen vizuální formu. Jeho povaha či forma byla daleko hlubší a smysluplnější. Naplňovala moje nitro pocity blaha, dobra a štěstí. Nahlas jsem říkal: "Bože, to je nádhera, to je krása!" Věděl jsem, že je to vyvrcholení celého vnitřního procesu. Také jsem věděl, že jsem postoupil o stupínek výš, že jsem pochopil určitou oblast bytí. Tento pocit mne naplnil vší tou skvostnou nádherou kolem a také světlem. Najednou jsem se stal původcem a autorem toho světla, které mne pohltilo. Stal jsem se zářivým. Věděl jsem, že budu zářit.
       Jeden z nejkrásnějších snů v mém životě mi ukázal, čím je bytost člověka. Vždy když mi scházela trpělivost v zapisování a vyhodnocování snů, vzpomněl jsem si na tento či jiný podobný sen a pracovitost s trpělivostí se opět staly mými vlastnostmi. Sen popisuje bytostný stav, cestu i možnosti, kterých může člověk na cestě za sjednocováním dosáhnout. Transpersonální charakter snu podtrhuje jeho význam a výjimečnost, čímž se stává jakýmsi stručným souhrnem obsahu archetypu Self.
       Kamna znázorňují cosi vnitřního, neboť jsou uvnitř domu, který představuje celistvého člověka. Z charakteru snu vyplývá, že zde jsou kamna obrazem vnitřního ohně. V době tohoto snu jsem se v meditacích snažil soustředit do jednoho bodu v těle - do místa, kde pulzuje duchovní srdce. V meditacích jsem nepostřehl žádných výjimečných událostí, proto byl tento krásný sen pro mne velkým a příjemným překvapením. Radostně jsem se vrhl do víru dalších cvičení a za čtyři měsíce se potvrdily možnosti ukázané tímto snem, když mi při meditaci "vzplálo" v jednom bodě duchovního srdce veliké horko a v několika minutách postupně zaplavilo celé tělo příjemným teplem. Spolu s teplem mnou prostupoval pocit ztotožnění se s veškerým světem při plném vědomí těla i bodu, z něhož vycházely příjemné tepelné vlny do těla i do celého světa. Tentokráte jsem byl dobrým žákem archetypu Self a možnosti ukázané v tomto snu jsem alespoň zčásti splnil. Vrátím se opět k výkladu snu. V bytostném hledání jsem nalezl duchovní centrum pro soustředění ve snu symbolizovaném kamny a soustředění mi dalo nalézt symbol rukavic, které mi zaručují mocnou ochranu před bytostí snažící se právě tuto ochranu zničit. Zlou, nepřející bytostí není nikdo jiný, než já sám plně v područí pudů jako nižší přirozenosti člověka. Symbol rukavic odhaluje schizofrenii rozděleného člověka. Vypalování a vyklepávání rukavic znázorňuje trvalý tlak na vlastní morálku a na pocitovou základnu, z níž právě nižší přirozenost čerpá svou sílu. Trpělivá práce na morálním zušlechťování překlápí jazýček vah na stranu vyšší přirozenosti a zceluje bytost opět do jednoty trvalým oslabením moci pudů. Když jsem si uvědomil, jak důležité bylo zachovat rukavice, pochopil jsem (ač tehdy pouze podvědomě), že rukavice představují znalosti a schopnosti, jichž jsem nabyl v některém z minulých životů. Kladná karma minulosti prozářila poznáním skvostného bytostného stavu současný sen i současné bytí.

   9.7.95     02.00 hod.                         2. sen             výsek ze snu

... ... když chtěl průvodčí jízdenku, všiml jsem si, že mám na náprsní kapse hustý nažloutlý olej. Jako by mi vytékal ze srdce. Olej jsem si utřel a říkal jsem si, že jsem to při jednání s prezidentem neměl.
       Sen popisuje bytostný stav ve zlomovém období - zažehnutí ohně v duchovním srdci. Olej má ve snové symbolice hluboký význam a křesťanské pomazání význam dále zesiluje. V křesťanství a současně i v judaismu existuje pouze vnější pomazání a o vnitřním pomazání jsem nenalezl jedinou zmínku ani v bibli, ani v další literatuře, kterou jsem za poslední desetiletí přečetl. Přesto mi stav vnitřního pomazání připadá normální a v duchovním postupu běžným jevem. Podporou tohoto snad odvážného tvrzení mi je známý výrok Herma Trismegista*1:

"Jak nahoře, tak dole; jak uvnitř, tak vně."

       S uvědoměním si této esoterní pravdy se dostává sen opět do role normálního duchovního vývoje a není tudíž ničím výjimečným. Zajímavá snová zmínka o jednání s prezidentem není samozřejmě apoteózou, která by patřila do archetypu Poklad, ale zde prezident představuje nejvyššího činitele v zemi a duchovní srdce je právě takovým představitelem - prezidentem jednotky zvané člověk. Po ozřejmění této skutečnosti by tedy výklad zněl: když jsem byl ve styku s duchovním srdcem (prezidentem), olej ze srdce nevytékal, ale následná cesta ven z duchovního srdce (od prezidenta) otevřela cestu vnitřního pomazání olejem jako požehnání.

   28.8.95     02.10 hod.                         3. sen

Jel jsem autem na nějakou důležitou schůzku. Pro nesjízdnou silnici jsem musel nechat auto na cestě a pokračovat pěšky až k řece. Začal jsem se brodit přes řeku a za mnou muž a žena. Byl jsem první a voda mi byla po ramena. Když jsem se ohlížel, viděl jsem, že ti dva několikrát zmizeli pod hladinou. Nakonec s problémy přebrodili také. Na druhé straně jsem si uvědomil, že jsem zapomněl boty. Vrátil jsem se přes řeku a pak ještě několik kilometrů zpět až k autu. Uvnitř jsem našel boty na podlaze pod sedadlem spolujezdce. Otočil jsem auto a pak jsem ještě kousek jel autem, abych nemusel celou cestu znovu jít pěšky. Boty jsem stejně nevzal a nechal jsem je v autě. Došel jsem k řece a zase přebrodil řeku. Pospíchal jsem, abych dohonil muže a ženu. Přišel jsem k dřevěné budově, která zasahovala přes cestu. Musel jsem jít po schůdkách doprava a pak přes kravín či chlév zase po schůdkách zpět na cestu. Muže a ženu jsem dohonil a oni mne začali tlačit. Šel jsem do velkého kopce téměř bez námahy jako mladík.
       Transpersonální sny nahradil na první pohled obyčejný sen, avšak podívám-li se pozorně na snové symboly a zachytím slovní spojení ze snu - "důležitá cesta", odhalí se mi další ze snů archetypu Self, kde se jako v zrcadle odráží započatá duchovní cesta. Sen mi byl již po zaznamenání srozumitelný a jeho pochopení mi bylo výraznou oporou na další cestě. Musím odstavit auto, neboť rychlý postup je znemožněn úzkou hrbolatou cestou. Kolik duchovních velikánů lidstva vysvětlovalo, že cesta k osvícení a uskutečnění je úzká a namáhavá na rozdíl od široké, rovné a pohodlné cesty, která vede k uvíznutí v lákadlech hmotného světa a k dalším závislostem bránícím v prozření. Řeka odděluje můj starý život ve víru světa a nový klidný svět. Při překonávání řeky za sebou vidím muže a ženu, kteří představují zatím nepoznané citové složky duše anima - animus. Hloupá vzpomínka na boty mne vrací zpět. Já bloud si chci na duchovní cestu vzít jeden ze sexuálních symbolů (boty). Nalézám je v opuštěném autě, ale stejně jsem je jako zbytečnou marnost na prvním břehu zanechal a nyní již podstatně rychleji se znalostí terénu překonávám úzkou cestu i řeku a doháním dvojici. Kravín a chlév, přes které jsem nucen obejít zastavěnou cestu, mi připomínají, že kromě radosti mne čekají i starosti a nutný pravidelný úklid (jen náznakem, abych se nelekl, malinký Augiášův chlév). Nejprve jsem vyšel po schodech nahoru a po projití kravínu s chlévem zase dolů, to je jasnou alegorií vystoupení na vyšší úroveň vědomí a zpětného sestoupení s vyšším vědomím, což zdůrazňují i duchovní nauky. Nová cesta přede mnou se počala pozvolna zvedat do prudkého kopce, ale personifikace citové složky duše (anima - animus) mi vydatně pomáhají v touze po duchovních výšinách. Již v letech 1993 - 1994 jsem se podvědomě připravoval na spásnou askezi a celibát. V tomto období trend zesiloval. Byl podmíněn pochopením závislosti na pudech a chtíči i postupným pochopením marnosti hledání štěstí v jakémkoliv eroticko-sexuálním vztahu.

   6.9.95     01.10 hod.                         4. sen

Procházel jsem se s jednou ženou kolem zvláštní umělecké super-galerie, před kterou byl vystaven velice vzácný obraz člověka - jednoho z hostů galerie. Obraz byl poskládán do portrétu z malých kousků neznámého materiálu a vypadal nádherně. Věděl jsem, že do té galerie ještě nemohu. Šel jsem o kousek dál a prohlížel jsem si další venku vystavený umělecký předmět jakoby z broušeného skla, ale vše bylo vícerozměrné a neskutečně barevné. Při změně pohledu se přenášely obrazy z jedné části do druhé. Byl to nejkrásnější předmět, jaký jsem za celý život viděl. Neměl jsem v sobě touhu ten předmět vlastnit a dokonce to vypadalo, jako bych ani žádnou touhu v tu chvíli neměl. Nebyla zde dokonce ani touha poznat. (Při probuzení jsem byl sexuálně vzrušen.)
       Dalším nádherným transpersonálním snem mi nevědomí ukázalo dosahovaný bytostný stav a současně mne upozornilo na dosud omezené možnosti, jež vyplývají z nedostatečné asimilace nižší pudové přirozenosti. Žena je citová anima, kterou jsem dosáhl 3.8.95 (viz archetyp Anima - Animus). Vlna postupného sjednocování mne dovedla ke skvostům nadpozemského charakteru. Ještě musím zmínit jedno datum, které hluboce ovlivnilo tento sen: 28.8.95 jsem v hluboké meditaci dosáhl nirvikalpasamádhi a nevědomí mi moudře ukázalo, že pouhé dosažení nestačí k realizaci vysokého duchovního stavu. Skutečně rozhodující je pouze trvale zažívaný stav sahadžasamádhi. Jeden dotek z nikoho mudrce či světce neudělá, jediný dotek musí se změnit v občasné hlazení a to pak v trvalé žití.
       Rozeznávám díla uskutečněných (lidé z galerie) a cítím z nich poznání, blaženost i souznění se vším stvořením. Jak obrovský je rozdíl mezi tvorbou bez osobních ambic, činěnou jen pro radost druhým, od tvorby, za níž stojí ego. Mohu zhlédnout skvostné umělecké dílo, v němž se při změně pohledu přenášejí obrazy z jedné části do druhé. Dílo bylo časoprostorovým čtyřrozměrným hologramem*2, proto se mohly obrazy přesouvat z jedné části do druhé pouhou změnou úhlu pohledu. Každičká část díla obsahovala celek a byla schopna jej zobrazit. Když objev principu holografie (1947) rozčeřil strnulou tvář vědeckého světa obhajujícího Newtonovu fyziku za model světa, některé výjimečné osobnosti změnily dosavadní pohled na hmotný svět. Jedním z nich byl Albert Einstein a druhým, kterého bych zde chtěl zmínit, je jeho spolupracovník David Böhm. Právě on vytvořil nový model vesmíru, v němž jsme schopni vnímat pouze nepatrný zlomek reality, což David Böhm*3 nazývá "explikátní řád" (rozvinutý). Všechny vjemy mají svůj zdroj v mnohem rozsáhlejší a rozmanitější matrici, kterou pojmenoval "implikátní řád" (zavinutý). Tak fyzik David Böhm pochopil vnímanou realitu jako promítaný hologram, čímž se v tomto bodě dostal k poznání duchovních mistrů. I já jsem se, i když jinou cestou, dostal k podstatě hmotného světa tak vzdálené bludům, které do mne po dlouhá desetiletí vtloukal materialistický světový názor, kupodivu stále přežívající v zemích takzvaného vyspělého světa, se všemi těmi nesmyslnými teoriemi o vzniku vědomí z hmoty.
       Sexuální vzrušení v době probuzení jasně ukazuje na neschopnost, která mi brání vstoupit do super-galerie. Pudová přirozenost je mým těžkým závažím a lehce mne strhává z vyšších stavů do sexuality a pudové závislosti, neboť za každou blažeností jsem prozatím schopen vidět jen sexuální radost. Vím však, že uvědomění si závislosti je prvním krokem k jejímu definitivnímu odstranění.

   15.9.95     22.40 hod.                         5. sen

Doma jsem si povídal s přítelkyní Janou, která byla u mne na návštěvě. Najednou zmizel tvar a jméno a zůstala "pouze" existence, vědomí a blaho a já jsem se stal touto existencí, vědomím a blahem (sat, čit, anánda). Chtěl jsem se vrátit a říci Janě, co se mi děje, ale nemohl jsem. Byl jsem stále existencí - vědomím - blahem. Po nějaké době jsem opět spadl zpět do "tvaru" a ocitl jsem se ve svém bytě. Hledal jsem Janu, která se po chvíli sama objevila oblečená v županu s tím, že spala na druhém poschodí v ložnici pro hosty. Chtěl jsem jí vše popsat, ale objevilo se zlobivé cikánské dítě, které jsem musel vyhodit. Na rozloučenou mi dítě řeklo, že jde na Slovensko. U sousedů před jejich rodinným domem jsem pozdravil sousedku a chtěl jsem projít skrz jejich dům na ulici. Vylezl jsem po schodech, ale pak jsem skočil zpět a prošel jsem obyčejnými dřevěnými vraty do stodoly a odtud dírou ve zdi jsem přes malá dvířka prolezl ven. Někdo mne zahlédl a šel za mnou. Neutíkal jsem před ním. Na druhé straně ulice jsem viděl krásný baldachýn z korun vedle sebe stojících stromů. Zahlédl jsem pohyb lidí, kteří se mne pokoušeli chytit. Nemohl jsem utéct, a tak jsem se vyšvihl do koruny stromů a zapletl se do větví, které se spíše podobaly pruhům látky. Skryl jsem se ve větvoví stromu a moji pronásledovatelé byli bezradní. Jeden rozhoupal strom, a s ním i můj úkryt. Houpání způsobilo, že jsem se odevzdal osudu s vědomím, že bude vše v nejlepším pořádku.
       Sen bez skrupulí okamžitě navozuje stav vnitřního nirvikalpasamádhi a je transpersonálním vyjádřením bytostného stavu. Vrátím-li se k moderní fyzice Davida Böhma, právě zde jsem naplno celou svou bytostí vnímal jím popsaný "implikátní řád". Tibetský buddhismus říká, že vše stvořené se skládá z pěti aspektů: jméno, tvar, existence, vědomí a blaho (aakhyaa, rúpa, sat, čit, anánda). Jméno a tvar (aakhyaa, rúpa) patří do "explikátního řádu" a existence, vědomí, blaho (sat, čit, anánda) patří jako neměřitelné a smysly nezjistitelné pojmy do "implikátního řádu" a jsou podstatou jména a tvaru, tedy všeho stvořeného. Zrušíte-li jméno a tvar ve vlastním vědomí, poznáte podstatu všeho stvořeného, poznáte existenci, vědomí, blaho. Zážitek vnitřního nirvikalpasamádhi je tak nádherný a pro běžné vědomí neskutečný, že je slovy nepopsatelný. Předchozí sen mne upozornil, že nirvikalpasamádhi je pouze stupněm na další cestě a nikoliv cílem, jak se mnozí hledající domnívají. V tomto snu jsem ještě neznal poučku, že vysoký stav nirvikalpasamádhi je nutno objektivizovat, tedy pokládat jej za objekt a soustředit se na pozornost (uvědomit si, kdo tento stav zažívá).
       Sen současně patří do archetypu Pozornost, kde je navíc popsáno cvičení, kterým jsem nirvikalpasamádhi dosáhl, a další snové symboly.

   18.11.95     10.30 hod.                         6. sen

Byl jsem na návštěvě u manželky jednoho duchovního vůdce a chtěl jsem znát odpovědi na otázky duchovního charakteru. Poté jsem se rozhodl u ní meditovat a ona mi přinesla kobereček či rohož a měla strach, abych jí neodřel linoleum na podlaze. V začátku meditace jsem se dostal do samádhi, ale byl jsem neustále ohraničen tělem. Zvýšil jsem koncentraci i úsilí a ve mně se něco stalo. Začala mi vytékat krev z uší a nosu. Manželka duchovního vůdce mne začala omývat studenou vodou od krve a po chvíli jsem (ač v samádhi) zjistil, že ze mne jazykem slízává kapičky vody či krve. Nebylo mi to nepříjemné, ale neměl jsem o sex vůbec žádný zájem. Ukončil jsem meditaci a rozhodl jsem se jít do vedlejší vesnice na vlak, který měl odjezd ve 2.00 hod. Nabídla mi knihu, kterou jsem již znal. Nevzal jsem si ji.
       Meditační úspěchy a potažmo i občasné chyby se zákonitě musí odrážet i ve snech. Tento sen měl za úkol osvětlit mi další druh samádhi - zevní savikalpasamádhi. Dostal jsem se do něj soustředěním mysli do jediného bodu a mylně jsem se domníval, že zvýšení koncentrace mne "vysvobodí" z pocitu tělesnosti. K mému překvapení koncentrace zvýšila tlak v horních čakrách a přetlak byl ventilován vytékající krví z horních tělních otvorů. Sen mne varoval před unáhleností v meditačním úsilí a podstatně urychlil chápání stavů různých samádhi. Dalším kladným prvkem snu a prověrkou odpoutanosti je odražený útok pudové animy. Také číslo 2*4 jako doba odjezdu potvrzuje snahu "odejít" z duality (připoutanosti k protikladům). Ženou nabízená kniha, kterou znám, představuje život, kterému se již tentokráte hodlám vyhnout a nebudu opakovat staré chyby.

   3.7.96     05.30 hod.                         7. sen

V lese jsme měli jít určenou pěšinou, kterou nám někdo vyznačil. Na konci pěšiny jsme našli pokračování asi o 2 metry vedle. U cesty rostl strom, který jsem, ani nevím proč, nadzvedl a postavil vedle. V pařezu hořel oheň. Byl jsem překvapen, ale i potěšen. Oheň měl charakter žhnoucí koule o průměru 4 - 5 cm. Volal jsem ostatní a říkal jim, podívejte se ten strom hoří už 9 měsíců. Před další cestou jsme se chtěli najíst ve školní kantýně. Šli jsme na místo, kde bude sestup svatých. 2/3 budou z Asie a 1/3 bude z Evropy a zbytku světa.
       Archetyp mi nastavil zrcadlo mého bytostného stavu a musím přiznat, že jsem po probuzení pociťoval obrovskou radost. Vše jsem okamžitě pochopil a dojetí mne nutilo k slzám štěstí. Snu předcházel dlouhotrvající rozpor, který jsem řešil přerušením meditačního úsilí na podzim roku 1995, neboť jsem zjišťoval neustále se prohlubující rozdíl mezi dosahovanými stavy v meditačním úsilí a morálně zdevastovanou bytostí. Z pohledu světského člověka jsem byl sice běžným, docela slušným člověkem, avšak z pohledu duchovních stavů jsem cítil morálně zbloudilou individualitu na velice nízké úrovni. Nebyl jsem schopen stále snášet schizofrenní stav a rozhodl jsem se pro radikální řez. Při současném přerušení meditací jsem se rozhodl pro žití spásné askeze s důrazem na celibát. Výsledek na sebe nedal dlouho čekat a po několika měsících se rozdělená osobnost počala scelovat na zcela jiných, kvalitnějších základech. Pak jediná meditace prozradila bytostný stav, a tak jsem poznal, že jdu správnou cestou.
       Ještě dodám stručné vysvětlení snových symbolů. Pěšina odpovídá osudem určené cestě životem do dnešního dne a na ni je dokonce patrné přerušení cesty. Strom - to jsem vlastně já, oheň v něm je duchovní jiskra zapálená v červenci 1995 a podněcována po další měsíce meditacemi. Nová cesta je správná, neboť vede k místu sestupu svatých. Podíváte-li se na materiální touhu Evropy s Amerikou a na druhé straně na duchovní život v Indii a dalších zemích Asie, nikoho snad nepřekvapí, že 2/3 svatých pocházejí z Asie a "pouze" 1/3 ze zbytku světa včetně Evropy.

   16.7.96     22.30 hod.                         8. sen

Na Jesenicku jsem šel ve veliké tmě kolem stavby "Žďár". Po pravé straně byl malý kostel a uvnitř světlo. Řekl jsem si, že při zpáteční cestě se tam určitě půjdu podívat. Na stejné straně od silnice, kterou jsem pro tmu pomalu neviděl, byla stavba, kterou jsem kdysi řídil. Hledal jsem někoho, kdo by mne svezl autem do Jesenice.
       Sen hodnotí cestu a hlavně možnosti. Tma v jakémkoliv snu je obdobím neblahým až zlým, je to období duchovní temnoty, která je příčinou strastí člověka. Pro tmu nevidím ani výstavbu v životě, kterou jsem dosud vykonal. Rozeznávám sice kostel se světlem, ale odkládám obětování, k němuž nejsem ještě připraven. Je pochopitelné, že symbol oběti (kostel) a symbol výstavby v životě (stavba) jsou na stejné straně cesty, neboť život a oběť k sobě nerozlučně patří. Stále doufám, že mi někdo cestu usnadní, když hledám někoho, kdo mne sveze autem. Sen se nevztahuje k mé nedávné minulosti, kdy jsem právě takovou stavbu ve stejném místě řídil. Nevědomí pouze použilo známých obrazů z podvědomí k důležitému sdělení.

   2.9.96     06.00 hod.                         9. sen

Mluvil jsem s vysoce postaveným člověkem a odmítl jsem účast v jeho společnosti. Měl jsem v ruce rohovou zelenou cihličku a věděl jsem, že budu mít jako Buddha vstup do paláce hlavní branou, že budu jako Gautama. Kolem byl les a já jsem protahoval provázkem písmenka, která se mi vždy shrnula.
       Proti minulému snu, kdy jsem si uvědomil nutnost oběti, nastal posun a nyní již odmítám lákavou světskou nabídku k zaručenému místu, moci a skvostnému postavení. Sen ukazuje možnosti, kterých mohu dosáhnout, a je také nádherným povzbuzením na další duchovní cestě. Mé vědomí se nyní upíná k jinému obzoru, jenž je představován symbolem rohové zelené cihličky. Ve snu jsem si ještě navíc plně vědom obrovského významu tohoto netradičního symbolu, který mne opravňuje ke vstupu do paláce Buddhů. Cihlička představuje podobně jako krychle či kvádr existenci bytí či podle C. G. Junga základní strukturu povahy člověka. Zelená barva cihličky signalizuje duchovní probuzení. Dlouho jsem přemýšlel, proč je cihlička rohová, až mne napadl příměr se zrcadlem. Přiložíme-li k obyčejné cihličce zrcadlo v úhlu 45º, objevíme v zrcadle odražený obraz původní cihličky v pravém úhlu (90º), spojíme-li oba tyto obrazy v jeden jediný překrytím, pak ve výslednici dostaneme právě tu rohovou cihličku, kterou jsem držel v ruce a která mne opravňovala ke vstupu do paláce Buddhů. Shrnu-li výše uvedené skutečnosti, mohu jinými slovy říci: "Pohlédni na svou bytost (existenci) jako na odraz jiné, skryté skutečnosti a oba pohledy spoj v jediný, abys v novém rozměru rozpoznal iluzi, kterou klamný svět tak lákavě vymaloval před tvými zraky. S poznáním iluzornosti světa budeš mít vstup do přirozenosti (paláce) Buddhů hlavní branou."
       Přestože ve snu nejsou přímo zmíněná čísla 90 a potažmo 45, rád bych se u nich chvíli pozastavil. "Nastavením zrcadla" do úhlu 45º se dostávám k číselné hodnotě hebrejského slova Adam, čímž je mi podle Junga naznačena prvotní lidská bytost v nejčistším stavu, jako byl Adam, Kristus, Buddha. Číslo 90 zase symbolizuje mlčení a odloučení od toho, co jsme až dosud milovali. Jak nádherně zapadají do sebe kolečka jednotlivostí tohoto snu.

"Ten, kdo jde proti proudu
hluboce v svém nitru skrytý,
neviditelný je všem žádostivcům
jak hustou temnotou oděný."

Gautama Buddha (v překladu Jana Kozáka)

       Sen tohoto charakteru nebyl ojedinělý. O několik let později (30.5.00) jsem zaznamenal podobný sen:
"V klášteře ve schránkách s posvátnými věcmi jsem viděl bílou píšťalku a další symboly. Vše vrcholilo páskou Buddhy. Bílou píšťalku jsem si mohl vzít, a tak jsem si ji vzal, na její místo jsem dal jinou píšťalku. Věděl jsem, že brzy dosáhnu i na pásku."
       Z obou snů je patrné, že duchovní snaha každého jednotlivce nachází odezvu v nejvyšších sférách bytí. Nevědomí právě z těchto sfér pečlivě vybírá "třešničky", aby jimi opatrně (pro nebezpečí pýchy a následného duchovního pádu) zdobilo "dort" mého vědomí a povzbudilo mne k větší a upřímnější snaze.

   6.10.96     05.10 hod.                         10. sen

Přišel jsem s partou lidí k vyschlému korytu u řeky Otavy, kde jsem vykolíkoval svůj zábor. Prosíval jsem říční písek s blátem a věděl jsem, že je tam zlato. Jeden muž musel odjet do Plzně a nechal zde dvě ženy. Vysvětloval jsem všem, že dříve po levé straně bylo zlato a na pravé straně nic nebylo. Nyní je však situace obrácená a zlato by mělo být na pravé straně koryta. Začali jsme stavět most - ten poslední most života na "druhý břeh".

"Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez
a kde je zloději vykopávají a kradou. Ukládejte si poklady v nebi,
kde je neničí mol ani rez a kde je zloději nevykopávají a nekradou.
Neboť, kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce."

Matouš 6/19,20,21

       Stejně jako Ježíš Kristus mluvil k lidem v podobenstvích*5, tak i nevědomí používá tohoto symbolického jazyka k vyjádření nejvnitřnějšího stavu. Nevědomí mi popisuje životní cestu v jednoduchém podobenství. Otava je známou jihočeskou zlatonosnou řekou, na které se ve středověku rýžovalo zlato. Každý světský člověk se opájí leskem a mocí zlata. Také jsem nebyl jiný, proto jsem zlato nacházel na levé straně představující světský život. Nenasytně jsem rýžoval, až do doby, kdy jsem si uvědomil marnost svého konání a hledaný poklad jsem umístil do duchovního života, do nebe, či podle mystiků na "druhý břeh". Již v samotném snu jsem význam slov "druhý břeh" pochopil. Zlom v denním myšlení a jednání světskou situaci obrátil a zlato v duchovním nazírání na svět umístil na druhý břeh, o čemž se snažím přesvědčit i druhé lidi. Muž opustivší naši skupinu je pudový animus a jeho odchod umožňuje citový a duchovní náhled. Dvě ženy ve snu představují personifikaci citové a duchovní animy, tedy těch složek duše, s nimiž musím ruku v ruce, v nerozborné jednotě, most na druhou stranu přejít. Pak všichni sjednoceni v jednu bytost společně vykročíme k cíli a postavíme ten poslední most života na "druhý břeh", na kterém čeká osvícení, osvobození se i poznání, že z pohledu jednoty vlastně žádný "druhý břeh" neexistuje. Prakticky stejnou myšlenku vyjadřuje i starobylá tibetská mantra, jež je duchovním prostředkem upoutávajícím vědomí člověka daleko za obzor světa, k vyšším rovinám bytí.

"Tadjathá gaté gaté paragaté parasamgaté bódhi sváha!"

("Ó moudrosti, která jsi odešla k druhému břehu;
ty, jež jsi přistála na druhém břehu. Požehnání!")

Mantra Pradžňa Páramity

   18.11.96     03.00 hod.                         11. sen

Ve vlaku se bavila skupina lidí o tom, co se bude dít po našem příjezdu. Byli jsme v obsazené zemi. Měl jsem s sebou sklenici a rukavici. Zaslechl jsem jednoho chlubila, který tvrdil, že jednoho zastřelil. Bylo mi jasné, že nás čeká podobný osud ihned po našem příjezdu. Položil jsem sklenici na zem a začal jsem se úpěnlivě modlit Otčenáš. Hlavně jsem prosil za odpuštění pro naše budoucí vrahy. Přemítal jsem, jak bude tlít moje mrtvola a jak někdo najde za dlouhý čas u mé kostry drobné mince.
       Nevědomí mne obsadilo do jedné z mnoha imaginárních rolí, aby nalezlo nejvyšší možnou míru soucitu, kterému se každý adept duchovních výšin musí bezpodmínečně naučit. Moje role mi připomíná starý příběh, v němž se setkal zenový mistr meditující v tichu kláštera a zpupný dobyvačný generál: Namyšlený generál byl vždy potěšen, když viděl v očích lidí panický strach a hrůzu. Ale jednou při výpadech svého vojska narazil v klášterní samotě na meditujícího mnicha, který ani nepozvedl zrak při hluku vojáků dobývajících budovu. Generálovi se vzteky zpěnila krev a krutým hlasem zařval: "Mohu ti useknout hlavu a ani okem nemrknu!" Moudrý mnich, aniž by přerušil ponoření do tiché svátosti vlastního nitra, tichým, ale rázným hlasem odpověděl: "Mohu si nechat useknout hlavu a ani okem nemrknu!" Generál rázem pochopil, že jeho moc nad velkou armádou je nepatrná proti moci, kterou moudrý mnich ovládl svůj život i svou smrt.
       Duchovní cesta je lemována mnohou smrtí, jak jsme se přesvědčili v archetypech Hrdina či Pozornost. Nyní, v archetypu Self, je třeba přidat k možné smrti i odpuštění svým případným vrahům. Jedině tak dojde ke karmickému vyrovnání a definitivnímu přetržení nelidského hesla: "Oko za oko, zub za zub!" Bez tohoto odpuštění by karma a nutnost jejího vyrovnání vtáhla neoproštěnou bytost po určité době zpět do dalšího života k dalšímu vyrovnávání skutky vytvořených napětí. Závěr snu s přemítáním o tlení mrtvoly je jedním ze známých indických cvičení, které má žákovi ozřejmit neustálou proměnu a pomíjivost hmotného světa, aby nakonec nalezl jedinou skutečnost, jediný pevný bod, jedinou neproměnlivou stálost.
       Odpuštění vyvstává ze soucitu, kterému se člověk učí prakticky v celém Kruhu Procesu obnovy (hlavně v archetypech Hrdina, Stín, Poklad a VBM). Soucit jako laskavý paprsek naděje překonává hranice Kruhu Procesu obnovy a poté již spolu se září odpuštění mocně osvětlují Kruh Bytí. Tak jako je soucit světlem v Kruhu Procesu obnovy, je odpuštění světlem prostupujícím archetyp Self, proto je zcela normální mnohé opakování různých situací, v nichž adept nalezne jako jediné řešení odpuštění. Stejně mluvil i Ježíš Kristus, když si byl plně vědom skutečnosti, že odpuštění je propustkou do království nebeského.

"Nesuďte, a nebudete souzeni;
nezavrhujte, a nebudete zavrženi;
odpouštějte, a bude vám odpuštěno."

Lukáš 6/37

   27.5.97     22.00 hod.                         12. sen

Maloval jsem obraz tím, že jsem překresloval skutečnost. Pozorně jsem překresloval větvoví stromu, neboť v něm byl určitý obrazec a v něm obraz domů se zahradami z bočního pohledu. V některém pohledu byly domy vidět z nadhledu.
       Nebyl jsem nadán talentem kreslení a malování. Na škole jsem dokonce dostával lepší známku z výtvarné výchovy "z milosti", aby mi nestrašila na jinak dobrém vysvědčení. Proto mne tento sen mírně překvapil. Najednou jsem si počínal jako zručný umělec. Nemaloval jsem pouze rukou, maloval jsem svou duší. Zobrazoval jsem vnitřní stav a tvořil jsem bez zjevné námahy, absolutně uvolněný, v dokonalém bytostném souznění. Malování představuje cestu hledání vlastního duchovního obrazu. Na základě viditelné reality popisuji vnitřní stav, protože ornament či obrazec byl uprostřed větvoví stromu života. Domy představují člověka a zahrady dobré uspořádání života. Změna pohledu se vlastně stává i skutečným duchovním nadhledem. Prakticky shodný sen popisující duchovní cestu je o tři roky později povýšen o další rozměr, když se z plochého dvourozměrného obrazu obohaceného o holografický*6 vjem stává trojrozměrná socha také povýšena o holografický vjem. Sen uvádím s předstihem, mimo časový sled, aby byl lépe patrný vývoj sjednocujícího se vědomí.

   24.8.00     09.00 hod.                         13. sen

Byl jsem si něco zařídit ve vedlejším věžovém domě. Při cestě zpět jsem zjistil, že jsem asi v jiném domě. Scházel jsem dolů a ve 3. nebo 4. patře mne potkal muž a chtěl, abych zaplatil 150.- Kč za nějaký časopis. Řekl jsem mu, že nemám čas, ale že může jít se mnou dolů. Slíbil jsem zaplatit, pokud zaplatit skutečně mám, ale pokud platit nemám, bude mít smůlu a nedostane nic. Problematicky ze sebe soukal poučky ze školení dealerů a "krmil" mne jimi celou cestu. Před budovou jsem sáhl do kapsy, odkud jsem vytáhl minci velkou jako dlaň (průměr 10cm) a přes jeden centimetr vysokou. Říkal jsem, že je to desetikoruna. Najednou se podivně zlomila a hřála. Po chvíli už byla tak horká, že jsem ji musel položit na zábradlí. To už se kolem mne začínaly srocovat davy lidí. Kov mince začal téct. Někdo s humorem poznamenal, že už mi minci nevezmou ani v bance. Jako poslední se rozpustil tvar státního znaku. Tekutý kov se začal roztékat a nafukovat do dvou částí podlouhlého tvaru. Bylo to podobno zdařilým sochařským výtvorům. Jeden kus mne zaujal, neboť vypadal jako lidská postava. Jasně jsem si uvědomil souvislost se sebou. Přeskočil jsem zábradlí, vedle kterého socha "vyrostla", abych se jí podíval do tváře. Tvář byla krásná a dětská, však netušil jsem, kdo to je. Pod jiným úhlem pohledu jsem zase viděl jinou tvář, byla starší a v dalším pohledu zase vousatá a pak jsem v tajemném díle viděl starce. Stačilo nepatrně změnit úhel pohledu a tvář byla jiná. Pochopil jsem, že vše má souvislost s mým vývojem. Druhé části sochy jsem mnoho pozornosti nevěnoval, ale připadalo mi, že se podobá svým tvarem i provedením netradičnímu uměleckému kříži.
       Je zákonité, že vyrovnání (platba) je mi nabídnuto mezi 4. patrem a 3. patrem (4 je číslem hmotného světa a 3 symbolizuje dokonalost v trojjedinosti - svaté Trojice). Právě při smyslovém "odchodu" z hmotného světa musí dojít k vyrovnání, po němž objevuji minci, která je jednoznačně symbolem mandaly. Ukončení a změnu naznačuje i hodnota, kterou mám zaplatit, 150, neboť 150 dní trvala Potopa světa a teprve po ní mohla přijít obnova. Číslo 10 (hodnota mince) má představovat morální odpovědnost nesenou desaterem přikázání, která nejsou pouze v křesťanství, ale v jiné formě i v buddhismu. Číslo 10 je počátkem i koncem, neboť Bůh (1) z ničeho (0) stvořil svět (2 až 9) a pak se vrací zpět sám do sebe. Číslice 10 v římské podobě X (kříž) bývá spojována se symbolem obětování Krista a X. karta Velké arkány Oshova zenového tarotu má název "Změna" (viz obrázek 14). Na kartě je znázorněno obrovské kolo představující čas, osud a karmu. Všechno se otáčí jako kolo štěstí (tak se nazývá 10. karta Velké arkány v klasickém tarotu), jež neustále mění podmínky života všeho stvořeného. Postupným sjednocováním protikladů, které kolo obsahuje, se adept dostává do středu, kde je poznání a osvobození se. Význam hodnoty 10 ještě zesiluje průměr mince 10 cm a rozpoznání kříže stvořeného z druhé půlky mince. Sochy jsou ukázkou podstaty tvoření a růstu a současně jsou i vysokým cílem mého snažení. Pochopil jsem, že v hmotném světě záleží pouze na úhlu pohledu, který mění podstatu věcí, citů i myšlenek.
       V tomto snu již nejsem tvůrcem jako v předešlém snu, nyní jsem podstatou tvoření. Napadá mne příměr s Bohem Stvořitelem, který je tvůrcem, a tvůrčí prázdnotou, která je původcem všeho stvořeného. Někteří mi jistě připisují rouhání, ale pouze se snažím popsat stav sjednoceného vědomí. V rámci hmotného světa se takový stav těžko popisuje.

   8.6.97     04.30 hod.                         14. sen

Přijel jsem do městečka, kde mi vůbec nebyla jasná doprava. Šel jsem raději pěšky. Nějaký muž mi řekl, že závod začíná ve 13 hodin. Měl jsem spoustu času, a tak jsem šel spolu s jedním mužem k velice zajímavé soše. Byla to veliká koule dva metry v průměru a v jedné čtvrtině plochy byla vytesaná hlava Ježíše Krista. Když jsem se dotkl víčka Kristova oka, udělala se téměř metrová (v průměru) prohlubeň mimo obraz Krista. Vlezl jsem do ní jako druhý, nohama napřed, neboť bokem ani po hlavě to nešlo. Koule byla stále plná, jen tělo dokázalo projít do masívu skály. Uvnitř neplatily vnější prostory. Postavil jsem se a bylo mi nádherně. Naplnilo mne nepopsatelné štěstí. Oba jsme byli neviditelní a mohli jsme létat. Vzlétli jsme a prolétávali jsme nějakou budovou. Zavíral jsem dveře a lidé v budově si mysleli, že je průvan. Vletěl jsem do dalšího domu, kde bylo plno květin, až do pokoje, kde spala malá holčička (3 - 4 roky). Dal jsem jí opatrný polibek, aby se neprobudila. V okamžiku jsem skrze ni miloval celý svět a šťasten jsem letěl zpět. Před pokojem jsem probudil nějakou kočkovitou šelmu (gepard či jaguár). Byl jsem neviditelný, ale šelma mne ucítila a dostala obrovský strach. To už jsem se začal zhmotňovat a šelma ze strachu zaútočila. Zakousla se mi do ruky. Klekl jsem šelmě na hlavu a přikryl jí nozdry. Pomalu ztrácela dech a začala mne pouštět.
       Zkušenost s Ježíšem Kristem v mnoha různých podobách mají téměř všichni mystici, kteří se na své duchovní cestě seznámí s učením pronikajícím k nám z dávné minulosti díky vytrvalé práci apoštolů a jejich následovníků. Zatímco mne oslovilo biblické vyprávění až ve středním věku, mnozí duchovně probuzení jedinci pociťovali přítomnost Syna Božího ve svém srdci již od útlého věku. Je třeba si uvědomit skutečnost, že Ježíš Kristus není pouze historická osobnost, ale je hlavně duchovním stavem, kterého každý člověk může dosáhnout. Ne nadarmo Ježíš říkal: "Království Boží je ve vás." v posledních letech je velkou módou přijímat východní nauky, jimž nejsme vždy vhodně psychicky přizpůsobeni a navíc u nás panuje zcela odlišné celospolečenské klima. Lidé zapomínají na skutečnost, že by měli především vycházet z tradic křesťanského světa. Podíváte-li se o pár staletí zpět na české země, zjistíte obrovskou znalost bible mezi běžnými lidmi. Tehdy se tato nevšední skutečnost donesla do Říma na Svatý stolec, kde se dokonce říkalo, že kdejaká česká babička či sedlák zná bibli lépe, než mnohý italský kněz. Historický odkaz naší země neseme i v našich srdcích, proto by bylo velice bláhové zavrhnout zlatou nit učení Ježíše Krista k poznání vlastního bytostného stavu.
       Vrátím se ke snu, kde jsem poprvé bytostně poznal dotek Krista. Kristovo oko je symbolem čistoty ducha. Duchovní snaha o čistotu mne přivedla nejen k sochařskému znázornění Krista, ale i k symbolu koule, která je v nevědomí považována za vnitřní bytí jako nerozlišená úplnost, jednota a dokonalost. Život běží v koloběhu a vesmírná tělesa koloběh podtrhují svým tvarem i pohybem. Jakmile jsem spojením s okem Krista - se symbolem čistoty ducha "otevřel" úplnost, jednotu a dokonalost symbolu kamenné koule, mohu vstoupit do neznámého světa. Nejprve jsem se pokoušel vlézt do jakoby živé prohlubně hlavou, pak bokem, ale nedařilo se mi to. Teprve příklad mého druha, který se mi personifikuje jako duchovní průvodce, mi otvírá cestu do prostoru, kde jsem plně pochopil slova Herma Trismegista: "Jak uvnitř, tak vně." Později jsem se snažil pochopit, proč mi byl umožněn vstup nejprve nohama, a vysvětlení jsem našel v učení Květoslava Minaříka, který říká, že nejprve je nutné osvobození nohou a pak teprve hlavy. Zároveň rozpoznávám i důležitost aktu křesťanského mytí nohou jako způsobu zbavení se psychických nečistot ukládajících se právě do nohou. Naplněn štěstím zažívám blažený stav a s blažeností přichází touha letět. Směr jsem neurčoval a nechal jsem se nést svou touhou. Po několika žertech se zavíráním dveří v pokoji plném květin nalézám spící děvčátko a přes opatrný polibek se posouvám do další "dimenze" nevšedního zážitku. Stejně jako Ježíš Kristus, alespoň na chviličku, miluji svět a všechny bytosti v něm. Mladičká dívenka je duchovní anima. Šelma představuje pudy, které i bez ochrany duchovních sil (už se začínám zhmotňovat do viditelného stavu) bez větších problémů zvládnu.
       Vím, že jsem mohl využít situace snu podstatně lépe, ale tehdy mé chápání nadsvětských skutečností nebylo tak hluboké, abych se zabýval vnitřními stavy. Z dalších snů s podobnou tématikou bych se ještě zmínil o časté alegorii jelena jako Krista, neboť jelenovi legenda připisuje stejnou schopnost sebeobnovení. Zajímavé je i to, že se Kristus může zjevovat jako jelen se čtyřmi lvy (4 evangelisté). Stejně mluví i alchymistické učení. Dalším častým symbolem spojeným s Kristem je ryba (představující Krista, křesťana i duchovní potravu) a kříž, a to i v číselné podobě jako římská X a přeneseně i jako arabská 10. Na závěr tématu o Kristovi bych uvedl pouze část jednoho snu (22.6.98), když jsem kamarádovi vysvětloval, že marně hledá něco vně, že je lépe chápat to vnitřně. Citoval jsem mu Ježíšův výrok: "Buď tich a věz, že já jsem je Bůh." Zdůraznil jsem, že Boha máme hledat uvnitř sebe, v místě, kam mimoděk ukážeme prstem, když říkáme já. Právě to místo "já" je duchovní srdce, které je tím středem, kam se máme soustředit při meditaci.
       Sen současně patří do archetypů Anima - Animus a Numinózum.

   9.6.97     04.20 hod.                         15. sen

Na velkém pařezu jsem našel 30 cm velkou houbu. Utrhl jsem ji a čistil jsem ji nožem. Jedna učitelka si mi stěžovala, že nemá papír pro žáky. Vysvětloval jsem jí, že vše špatné je k něčemu dobré. Dával jsem jí příklad několika protikladů s vysvětlením, že vlastně protiklady nejsou. Stručně jsem jí nastínil jógu nad protiklady. Přestože byla téměř nahá, vůbec mne to nevzrušovalo.

   15.6.97     22.50 hod.                         16. sen             výsek ze snu

Byl jsem schopen pohybovat se silou vůle 2-3 metry nad zemí. Letěl jsem nad hlavami lidí, kteří se divili. Jeden mladík mi říkal, že chce létat. Odpověděl jsem mu, že je to spousta dřiny a nemohl by 7 let myslet na nic jiného. Odpověděl, že se nemusí jen pracovat, ale může se i odpočívat, což je také jóga. Kontroval jsem, že se strašně mýlí, neboť se bude muset všeho vzdát a nikdy to nebude moci dělat jako cirkusovou atrakci. Na několika příkladech jsem mu vysvětlil asparšajógu. Zdůraznil jsem mu, že vše, co umí, musí používat pro dobro druhých lidí.
       Oba sny jsou v mnohém společné, proto jsem je uvedl za sebou a přidávám k nim společný výklad. Sny popisují cestu, v níž mi nevědomí určilo roli učitele. Již z toho je patrné, že mne jóga nad protiklady - asparšajóga hluboce zaujala a následně i ovlivnila. Tento druh jógy v českých zemích zpopularizoval Paul Brunton v knize "Skrytá nauka za jógou" a významný mystik a jogín Eduard Tomáš v televizním i knižním zpracování. Zastavím se u termínu asparšajóga. Sanskrtské slovo "sparša" znamená smyslový dotyk jako podmínka prožívání, asparšajóga je rozpoznání a odstranění smyslového dotyku jako podmínky prožívání, což je šestá z dvanácti posloupných příčin znovuvtělování*7, které podle buddhismu tvoří řetěz, v němž každá podmiňuje následující a jsou původcem všeho zla na světě. Přetnutím tohoto tíživého řetězu pomocí aktu nerozlišování, neboli sjednocením protikladů, odstraníme podmínku prožívání, neboť pro nás přestane existovat kladné a záporné, přestane existovat příchylnost a odpor a vše se zjeví ve své božské jednotě bez protikladů. V archetypu Self ještě nejsou protiklady zrušeny, ale celá jeho působnost směřuje ke zničení protikladů a k pochopení jednoty stejně jako v božství, které je podmíněno neexistencí protikladů. Pak už nebude rozdílu mezi já a Bohem, mezi světem a božstvím.

"Asparšajóga je praktický návod,
jak realizovat Pravdu nejen v sobě, ale i ve všem."

Eduard Tomáš

       V prvním snu nalézám a poté čistím houbu, která ve snu představuje jednoznačný sexuální symbol. Očista této symboliky mne přivádí při výkladu jógy ke stavu sexuální nevzrušenosti, což je v jednotě zrušených protikladů zákonité. Podívám-li se na dvanáct buddhistických posloupných příčin znovuvtělování*7, pochopím, že tyto příčiny tvoří náhrdelník z korálků na jediné šňůrce a vyjmutím jakéhokoliv korálku přetrhnu šňůrku příčin. Pak prohlédnu jednu příčinu za druhou a jako vědomá bytost budu moci opustit diktát karmického vznikání.
       Vnitřní pochopení čísla 7 člověka přiblíží k trvalé schopnosti řízené imaginace (více ve stejnojmenném archetypu). Mladíka, a tím i sebe, varuji před leností a zpohodlněním. Varuji před vkládáním ega do duchovního procesu, neboť po předvádění mystických schopností na veřejnosti nemůže následovat nic jiného, než duchovní pád s tak tvrdým dopadem, že teprve několik životů dostane takového člověka zpět na původní úroveň, kde si bude moci stejnou otázku a snad už lepší odpověď zopakovat.
       Velice kladný vztah k asparšajóze mi přinesl celou řadu snů s podobnou tématikou a bylo by "házením hrachu na stěnu", abych je zde všechny uveřejnil. Ve zkratce jen některé zmíním. V jednom snu (23.6.97) jsem se navrátil do vztahu s bývalou ženou a současnýma očima jsem jí vysvětloval, že žije v neustálých emočních extrémech a že chci žít harmonický život bez emočních stresů a klidně (rád) i bez sexu. Přirovnal bych tento stav k vodní hladině. Člověk, který pozná a zažije alespoň na okamžik klid a mír svého nitra, je přitahován poklidnou hladinou, která se občas zhoupne a občas zavlní, ale v zrcadle hladiny je stále vidět celý širý svět i nebe nad ním. Člověk chtivý kladných prudkých emočních zážitků je podoben rozbouřenému moři, v němž nenalezne jediný odraz světa či nebe. Vysoké vlny poskytnou takovému člověku občasné emoční nadšení, když shůry jedné vlny zahlédne o trochu více světa, aby poté zapadl do deprese mezi dvě další vysoké vlny a trpěl neskutečným strachem o svou existenci. Při emočních extrémech je nutné pro vyrovnání psychického stavu provádět takzvanou katarzi, kdy svůj vnitřní nahromaděný emoční tlak vybijeme pomocí neškodného vnějšího chování (sport, běh, cvičení, bušení do polštáře a podobně). Jeden sen (26.4.98) mne na cestě za vyrovnanou myslí odměnil poznáním, že již nepotřebuji žádnou katarzi, což není způsobeno pouze mírou ovládání se, ale hlavně mírou vnitřního klidu mysli.
       K rozpoznání iluzornosti protikladů mi pomáhal další sen (1.9.97), v němž jsem si říkal, že se musím dívat pouze na staré lidi, abych nebyl přitahován krásným mládím a rozpoznal pomíjivost života. Tímto postupem člověk přestane preferovat jeden stav před druhým (mládí před stářím), rozpozná nemilosrdný aspekt času na pomyslný věk a odhodí příchylnost k jednomu ze dvou protikladů, čímž je ve svém vědomí sloučí v jediný aspekt. Později jsem stejný postup použil (2.12.97) i u hmotných věcí a jasně jsem si uvědomoval pomíjivost světa.
       Další sny si všímaly jednotlivých protikladů, které jsem svým vnímáním zrušil, pracoviště a domov, venkov a město, hory a nížina, pozitivní a negativní filozofie a jeden se týkal vlastností člověka, když jsem nějaké ženě vysvětloval jógu a heslo:

"Vlastnosti, kterých se chci zbavit,
nenávidím u druhých lidí a vlastnosti,
které jsem už překonal,
dokáži u druhých lidí tolerovat."

   22.3.00     00.50 hod.                         17. sen

Kamarádovi jsem vysvětloval cvičení, kdy se pozoruje vzrušení určitého druhu z jednoho pohledu jako slast a z druhého pohledu jako utrpení, přestože je to týž zážitek. Stále mi odporoval, že to není možné. Seděli jsme spolu v nějaké místnosti a z vlastní zkušenosti jsem mu potvrzoval a popisoval, že to skutečně lze.
       Sen uvádím mimo časové pořadí, abych ukončil kapitolu o asparšajóze, čímž bude patrná celá oblast jedné části archetypu Self. Jóga nad protiklady se za dlouhé období duchovního vývoje stala mým bytostným názorem. Proto jsem se často představoval v roli učitele a vysvětlované otázky jsem vrýval hluboko do podvědomí, aby nebyly pouze vnějším názorem intelektu.
       Ve snu z jednoho aspektu vytvářím kladnou a vzápětí zápornou emoci, čímž se snažím kamarádovi vysvětlit, že tento aspekt nepatří ani mezi kladné ani mezi záporné, tedy ani na jednu stranu spektra, a tudíž nemůže být v protikladu, neboť jako jednotný aspekt vlastně obsahuje protiklady pouze změnou úhlu pohledu. Možná lépe bych to vysvětlil na grafu, kde kladné emoce jsou nad základnou a záporné emoce pod základnou. Když budeme stát svým vědomím v místě hluboko pod základnou i pod zápornými emocemi, nemůžeme ve svém nazírání rozpoznat jiný fakt, než kladnou emoci. Stejná situace nastane, když se postavíme vysoko nad kladné emoce. To budou všechny emoce záporné. Když však budeme stát na základně, pak budeme rozpoznávat kladné a záporné emoce. Takže jediné, co rozhoduje o náboji emoce, je postavení pozorovatele a úhel pohledu na příslušnou emoci.
       Krásně tuto skutečnost vyjadřuje v africké mytologii bůh šprýmař Ešu*8, jenž nalézal potěšení v maření vůle bohů i lidí. Ešu vždy miloval vády mezi lidmi i mezi bohy. V jednom, snad nejznámějším mýtu Ešu nevěřil přátelství dvou mužů, a tak je podrobil kruté zkoušce. Prošel se po cestě mezi jejich poli v klobouku, který byl z jedné strany bílý a z druhé červený. Navíc si dal dýmku do týla a palici si přehodil přes záda. Oba přátelé jej uviděli a poté se mezi nimi rozhořel spor, kterým směrem cizinec šel a jaké barvy byl jeho klobouk. Přátelství vzalo za své a oba skončili ve vzájemném obviňování před králem. Zde se teprve objevil bůh Ešu a své šibalství jim prozradil.

   25.6.97     06.30 hod.                         18. sen             výsek ze snu

Doma mi mladá cikánská uklizečka gruntovala byt. V jednu chvíli jsem na ni sexuálně pomyslel, ale podařilo se mi okamžitě ovládnout pocity i myšlenky. Do bytu mi přišli 4 lidé se dvěma psy. Lidé se špinavými botami se drze usadili. Když mne nezvaná návštěva vytáčela co možná nejvíce, pomyslel jsem si: "Vždyť to jsou Buddhové, kteří mne zkoušejí." Přesto jsem je nekompromisně vykázal ven, aniž bych se na ně dokázal zlobit.
       Sen, v němž si dokáži při návalu záporných emocí říci kouzelnou větu: "Vždyť to jsou Buddhové, kteří mne zkoušejí.", nebo z jiného snu (7.8.97): "Je to převlečený Buddha, který zkouší moji odolnost.", zprostí mysl negativních stavů a navíc takový stav mysli posouvá člověka do stavu nad všemi protiklady. Proto myšlenky ze snu považuji za vyvrcholení procesu odpouštění. Stejným způsobem budete jednat, vyměníte-li osobu Buddhy za osobu Krista, což bude asi v křesťanských zemích častější. Vrcholný stav odpuštění je třeba dlouho v denním vědomí cvičit, aby se stal podvědomou automatickou reakcí a dostal se do snu jako zažitý vzorec chování. Cvičení uvede člověka do stavu vnitřního míru, do stavu nejvyšší harmonie, neboť zde není nepřátel ani zla. Teprve poté vnitřní mír vytvoří i mír vnější, který lze žít s poděkováním Bohu a všemu stvoření. Možná jasněji myšlenka "Vždyť to jsou Buddhové, kteří mne zkoušejí" vyzní v kontextu s karmou. Uvědomíte-li si, že všechno příkoří, které nyní zakoušíte, jste jednou sami v druhých lidech vyvolávali a nyní se vám jako napětí vrací zpět, pak skutečně "ubližování" druhými bytostmi se vám musí jevit jako dar, který vám tyto bytosti na vlastní úkor přinášejí. Vždyť i ony jednou budou muset stejným dílem (jako vy nyní) zaplatit. Uvědomovat si tento fakt co možná nejčastěji v denním vědomí vás posune k definitivnímu vyřešení a pochopení procesu odpouštění. Vše má ještě jeden nepomíjivý rozměr. Budete-li žít svůj život mezi Buddhy a Kristy, pak vás vědomí o čistotě svého okolí a nevědomě i sebe přivede v následném zrození do stavů odpovídajících vašemu smýšlení. Takže každý z vás si může vybrat za svůj příští domov peklo nebo ráj, vše záleží pouze na stavu vašeho vědomí.
       Vrátím se k výkladu snu. Opět začínám pokušením a následným dokonalým ovládnutím se. Snad z mého nevzrušitelného stavu nevědomí usuzuje připravenost pro zkoušku jednání. Stejně jako špinavé boty, jsou i psi synonymem sexuality a pudů, což ještě podtrhují čísla 4 (lidi) a 2 (psi). 4 je číslem viditelného hmotného světa skládajícího se ze 4 živlů, existují 4 světové strany a 4 roční období. 2 je číslem představujícím protiklady jako Bůh - člověk, nebesa - země, dobro - zlo, život - smrt a podle starého čínského pojetí světa jin - jang. Z bytu, který představuje mou bytost, vykazuji čtyřku lidí jako představitele světa a pár psů jako představitele pudů. S pochopením funkce obou symbolů ve vztahu k mé osobnosti jsem schopen dokonalým oproštěním od pocitovosti vykázat svůj starý stav z nitra. Smýšlení "Vždyť to jsou Buddhové, kteří mne zkoušejí." ještě neznamená toleranci vůči zlu, jak jsem následně ukázal nekompromisním vykázáním nepohodlné návštěvy. Spíše znamená pochopení funkce zla vůči vlastní osobě a nemůže být měřítkem na laické posuzování ostatních jednání a dějů v hmotném světě.

   10.8.97     02.40 hod.                         19. sen

Písečné bouře zavály písek až do Evropy. Poslouchal jsem rozhlas, kde říkali cosi o "solomoru". Intenzivně jsem myslel na Boha, aby si mne vzal. Po 10 sekundách jsem vzlétl z postele a letěl jsem velkou rychlostí nad hlavami lidí. Pak jsem si chtěl ověřit, zda mne vidí. Z rychlosti 200 km/hodinu jsem na několika metrech zastavil a zjistil jsem, že jsem neviditelný. Uvědomil jsem si citát z bible: "A chodil Henoch stále s Bohem a Bůh si ho vzal."
       Ve snu se snoubí dva archetypy z různých kruhů nevědomí, což není popřením rozdělení rovin nevědomí, ale je důkazem možnosti povýšení Procesu obnovy do Bytí. Sen ukazuje na jednu z možností duchovního vývoje člověka.
       Písečná bouře v nevědomí je předzvěstí zhroucení světského či hmotného, všeho, čeho jsem prozatím dosáhl. Proto jsem se při zaslechnutí informace o písečné bouři obrátil k Bohu s upřímnou prosbou, aby si mne Bůh vzal. Ostatní snové symboly, symboly čísel a podstatu letu popisuji podrobněji v 18. snu archetypu Řízená imaginace. Jakmile jsem připojil k letu a neviditelnosti intenzivní myšlení na Boha, vzpomněl jsem si na biblického Henocha.

"I chodil Henoch s Bohem. A nebylo ho, neboť ho Bůh vzal."

Genesis 5/24

"Henoch věřil, a proto nespatřil smrt, ale Bůh ho vzal k sobě.
Nebyl nalezen, protože ho Bůh přijal.
Ještě než ho přijal, dostalo se Henochovi svědectví,
že v něm Bůh našel zalíbení."

Židům 11/5

       Henochova cesta k Bohu je ukázkou "absolutní bhaktijógy", neboť v jeho mysli nezůstalo kromě nadsvětských zřetelů nic, co by ho udrželo na pláni hmotného viditelného světa. Proto Henoch dokázal plynule i s tělem opustit bez prožitku smrti náš svět a přejít do světa, který byl roven náplni jeho zbožštělého vědomí. Že je to jev možný, potvrzuje samotná podstata jógy, a že je to jev málo častý, ukazuje na výjimečné postavení Henocha jako zářného příkladu pro další generace všech národů.
       Zatímco tento sen pouze naznačil jeden ze směrů duchovního vývoje, v dalším následném snu archetypu Self (26.8.97) jsem si uvědomil, že věznění a zadržování je pouze výplodem mysli. Vyprázdnil jsem mysl a vysvobodil se. Sen zde pro maximální zestručnění tématu neuvádím, ale zájemce mohu odporučit na archetypy UFO - iniciační obřady (sen číslo 16), Pozornost (sen číslo 11), Řízená imaginace (sen číslo 20) a Hrdina - mytologický (sen číslo 11), kde naleznou vysvětlení všech symbolů jednoho z nejobsažnějších snů, který jsem kdy zaznamenal.
       Za dalších osm měsíců jsem zaznamenal nádherný sen (29.4.98), v němž jsem se byl schopen navracet v zážitku do jednoty bytí jenom pouhým pomyšlením. To mi připomíná slova Eduarda Tomáše, který říká, že nejednodušší cesta zpět, do již jednou zažitého stavu samádhi, je vzpomínka. Z vlastní zkušenosti mohu vřele doporučit. Je to jednoduché a účinné.

   25.9.97     02.30 hod.                         20. sen

Jel jsem vlakem kolem rybníku, ve kterém jsem se pravidelně koupával, a místo vody do něj přitékaly kaly a bahno.
       Sen alegoricky ve zkratce popisuje duchovní cestu. Rybník je alegorie mé minulosti a současného vidění minulosti. To, co mi dříve připadalo jako voda (dobrý způsob života), mi dnes připadá jako bahno a kaly (špatný způsob života). Bylo to období honby za hmotnými statky a sexuální chtivosti. Musím zdůraznit, že jsem sen pochopil okamžitě a nyní s odstupem času musím smeknout před moudrostí nevědomí, které tak jednoduše řeklo tak mnoho.
       Stejnou funkci v nevědomí a v dalším snu (29.8.98) mělo jezírko v pískovně. Uklouzl jsem po písku a dlouho plaval, než jsem našel cestu ven. Písek představuje ohrožení a nejisté poměry a po několika dnech se mi podařilo vidět pískovnu vytěženou, dno jezírka vykachlíčkované a stěny betonové. Tak mi nevědomí oznámilo připravenost napustit do vědomí novou náplň v podobě čisté mysli (vody), která se již nezkalí. Vše je připraveno pro novou výstavbu v životě. V jiném snu (18.11.98) jsem cítil před ústím přítoku do rybníku hnijící bahno a v zalykajícím puchu jsem rozpoznal vášně a pudy.

   1.3.98     23.00 hod.                         21. sen

Spal jsem v bytě své známé na zemi. Probudil jsem se, když vedle mne ležela oblečená žena, kterou jsem vzápětí ještě rozespalý hladil a ohmatával. Když jsem se po chvíli vzpamatoval, omluvil jsem se jí. Chtěla se milovat, protože se jí to zdálo normální. Byla krásná a mladá, s pevným pružným tělem. Pak mi dvě ženy ukazovaly papoušky zvláštního druhu. První žena ke mně přistoupila a několikrát mne náruživě objala. Začala mi otékat ústa a celá jedna strana tváře i s jazykem. Nemohl jsem mluvit. Našel jsem vodu pod umyvadlem a chladil jsem otok, který po několika vteřinách zmizel. Řekl jsem jí, už nahé, že to nebude tak, jak si představuje. Měl jsem na milování s ní chuť a dokonce jsem ji držel v náručí, viděl jsem její klín a cítil nasládlou vůni jejího přirození. Rozkázal jsem si NE! Jí jsem řekl, že jsem více než tři roky nesouložil, neboť sexuální život brání mé duchovní cestě. Dodal jsem, že díky askezi vidím to, co ostatní nevidí. Šla si lehnout a kupodivu nebyla zklamaná. Brzy usnula. Odcházel jsem z místnosti a viděl jsem spícího kojence, kterého jsem objal a pohoupal. Opodál jsem našel tři hrající si děti, které mi připadaly jako umělé. Snad proto jsem jedno dítě vzal a trochu zmačkl. Řeklo mi, že takhle ne, že ono ve skutečnosti neexistuje, ale já svými činy i v této rovině vytvářím karmu. Když přišla moje známá, ptal jsem se jí, zda děti vidí. Ona pochybovala o mém zdravém rozumu. Navrhl jsem jí, že jedno dítě prostrčím skrz malé okénko a ona třeba zahlédne stín. Jakmile jsem tak učinil, stejně se nedívala. Říkal jsem jí, co byl schopen vidět Buddha. Ptala se mne, jestli jsem jako Buddha či jiný světec. Protože jsem odpověď neznal, vyhnul jsem se jí. Po této příhodě jsem byl zklamán, neboť ona nevidíc 3 děti jako já zavrhla víru.
       Sen popisuje cestu k pochopení karmy. Proto bych měl asi ve stručnosti popsat význam slova karma, jež pochází ze sanskrtu*9. Karma je napětí nutící bytost k akcím a reakcím. Materialisté se nad slovem a významem karmy pouze pousmějí, neboť nazírají na fenomén karmy z hlediska své domnělé svobodné vůle. Ovšem na duchovní cestě, kdy dojde k částečnému ovládnutí pudové složky vlastní bytosti, člověk prozře a uzří v plné nahotě, jak tlaky neodolatelných pudů způsobují utváření osudu člověka. Najednou ztratí pocit pýchy a arogance nad domnělou mocí měnit své podmínky ve světě a začne přemítat o síle, jež ho nutí konat. Opět po delší době si vzpomenu na německého génia (Johanna Wolfganga Goetha), který dokázal tento fakt rozpoznat ve svém nesmrtelném díle Faust a vložil do úst Mefistofela slova:

"Nahoru celý houf je postrkován.
Myslíš, že strkáš, a jsi postrkován."

       Karma se dále dělí na příčinnou, která je podmínkou vzniku karmy výsledné. Výsledná karma poté ovlivňuje všechny bytosti osudovými "nahodilostmi", jež přicházejí nevolány do životů všech bytostí. Jakmile člověk při prožitku výsledné karmy vstoupí do protiakce, nevybije se napětí pocházející ze skutků tvořících karmu příčinnou a k jeho neštěstí se karma výsledná stane opět příčinnou a jako taková bude nevědomou bytost opět dostihovat jako nepříjemný osud. Z bytostného napětí zvaného karma a jejího vzájemného působení vychází takzvaný karmický zákon, jenž považuji za nejdůležitější zákon světa v mnohém se podobající zákonu o zachování energie. Karma, stejně jako energie, se nemůže nikdy ztratit, může se pouze přeměnit na jinou energii, což ve své podstatě značí, že každá myšlenka, každý pocit a každý skutek jako mentální energie se neztratí a bude jako napětí hledat místo a čas ke svému vybití. Svět je přímo nabit spoustou energie myšlenek, pocitů a skutků. Lze však přijmout jen to, co odpovídá karmickému uzpůsobení a kvalitám mysli. Odplata nemilosrdného, ale nejspravedlivějšího zákona jednou přichází s akcemi jiných bytostí, podruhé napětími a pocity, potřetí zrozením do prostředí odpovídajícího bytostným karmickým napětím a počtvrté karmickým dědictvím po předcích.
       Z karmického rychlokurzu jednoznačně vyplývá, že současný svět je odplatou za činy našich předků (či nás samých!) a jediný způsob změny k lepšímu je změnit náplň mysli, tedy myšlenek, pocitu a skutků. Pak se začne uzdravovat atmosféra naší krásné planety a s ní potažmo i celá Země. Je nutné zapomenout na nenávist, závist, nevraživost, zlobu a jiné záporné vlastnosti a následně ve svých myslích nastolit mír a klid, který bude třeba v nastávající přetěžké době, kdy se bude před očima lidstva rozpadat svět budovaný nekonečnými zástupy předešlých generací. Ve jménu jejich snahy o lepší svět, ve jménu planety, která nás trpělivě nese, ve jménu nás samých - změňme se!

"Pokud žiješ v souladu s přírodou,
nikdy nebudeš chudý;
pokud žiješ podle mínění lidí,
nikdy nebudeš bohatý."

Seneca*10

       Po nezbytném úvodu se opět navrátím k samotnému snu. Sen mi řekl, že mezi příčinnou karmu musím zahrnout i sen a myšlenky v něm, neboť i ty jsou energií mysli. Úvod snu se opět nese v moci pudové přirozenosti, kterou jsem stále ještě přitahován. Již si začínám zvykat, že časová určení ve snu jsou většinou chybná a čísla v nich vyjadřují aspekty pomáhající vysvětlit sen. Papoušci zvláštního druhu představují vábení do nových forem sexu, což zdůrazňují i dvě očividně náruživé ženy. Však nacházím vodu a omytí představuje očištění, pak vůle vítězí nad vábením pudů. Dokonce si začínám zvykat na sílu vůle schopnou ovládnout sexualitu. Právě síla vůle odhaluje další zákonitosti archetypu Self, v nichž jsem schopen vidět věci, o kterých jsem dosud měl snad jen tušení. Spící kojenec, kterého jsem dokonce držel v náručí, představuje zrozené nové myšlení a je zároveň symbolem sjednocení. Podle láskyplného chování k němu usuzuji, že stejný vztah mám k novému stavu, který si konečně začínám uvědomovat. Setkávám se s novým fenoménem, který je snad proniknutím do příčinného světa. Jsem jednoznačně upozorněn, že činy v této rovině vytvářím karmu stejně jako činy v běžném životě. Možná jsem tuto poučku slyšel již před tímto snem, avšak teprve nyní jsem ji zažil a naplno jsem si ji uvědomil. Archetyp Self však rozehrává dál poučnou hru a staví mne do situace, kdy vidím bytosti, věci a děje druhým lidem skryté. Má snaha o to, aby i nevěřící žena viděla, přišla vniveč, a tak jsem byl postaven před možnost uklouznout po vlastní pýše a stavět se na úroveň světců a Buddhů. Tehdy jsem ještě nechápal, proč jsem se vyhnul odpovědi ne, nebo ano. Nyní však vím, že mi nikdy nepřísluší hodnotit svůj stav. Stav lidské bytosti vychází z bytostných sklonů a mentálního uzpůsobení, pak je jasné, že slova jsou trapnou náhražkou a cestou dolů.
       K výkladu bych ve zkratce ještě přidal některé zajímavé sny s tématem karmy. V jednom snu (22.11.97) jsem poučoval "nepoučitelného lumpa", co bude dělat, až mu někdo "jeho" kousek provede v příštím životě. Podařilo se mi v něm, nastolit pocit viny a on si uvědomil své závadné konání. Sen mi úspěšně nastavil zrcadlo vlastního negativního myšlení a jednání v denním životě. V jiném snu (9.3.98) jsem si odčinil karmický dluh, když jsem prožil nepěkné pokračování svého života v domě na pražském Žižkově. Obrovská úleva přišla již v závěru samotného snu těsně před probuzením. Do mysli mi jako bájná loď pokladů vplula myšlenka, že jsem si právě odčinil jeden starý karmický dluh.

   23.7.98     23.20 hod.                         22. sen

Natáčeli jsme film, kde režisér vystupoval i jako herec v uniformě armádního kapitána. Moje role mi nebyla jasná. Pak jsem se dozvěděl, že velký kluk (18 let) kopal do malého dítěte a vážně ho zranil. Když jsem se byl na dítě podívat, zemřelo. Protože jsem měl k dítěti velice blízký vztah, bylo mi viníka upřímně líto, neboť jsem si vzpomněl na karmu a na vše, co bude muset ten mladík jednou prožít.
       Opět poruším časový sled snů, abych na jednom místě dokončil cestu archetypem Self v tématu karma. Již sám úvod snu mi naznačuje moudrost předávanou nám mnohými mudrci celého světa, kteří svorně praví: "Život je pouze božská hra." Také se účastním božské hry, ale v nezáviděníhodné situaci. Zemřel mi blízký člověk. Bolest rozervává mé srdce, z něj však neprýští nenávist, jak je tomu v okolním lidském světě zvykem, ale pro mnohé překvapující soucit s viníkem. Uvědoměním si role karmy v lidských životech se jako voda v písku pouště ztrácí nenávistné heslo "Oko za oko, zub za zub." Najednou člověk chápe Ježíše Krista, který nastavuje druhou tvář, který zlo oplácí dobrem a který soucítí s viníky svého utrpení. Odpustit možným vlastním vrahům jsem již dokázal (sen číslo 11), ale odpustit vrahovi blízkého dítěte je přeci jen podstatně složitější. Přesto soucit musí ve své nejbytostnější podstatě dosáhnout i těchto rovin. Mnozí asi nevěřícně kroutí hlavou, musím je však upozornit, že čin mladíka není tímto zproštěn viny, pouze osoba, jíž se čin bytostně dotýká, se oprostí od negativních myšlenek, což ve svém důsledku znamená vybití karmického napětí, které sama kdysi svým jednáním vyvolala. Zlo a bolest, kterou nezodpovědný mladík svým nesmyslným činem vykonal, bude muset jednou on sám v mnoha rolích lidí postižených smrtí dítěte prožít a pokud se mu nepodaří odpustit viníkům svých bolestí, pak si to bude muset opakovat tolikrát, až se konečně jeho tvrdé srdce zjemní bolestí prožitků všech lidí zasažených jeho činem. Tak bolestná a dlouhá cesta vede k soucitu a odpuštění.
       Na příkladu snu a jeho karmického výkladu můžete najít i východisko ze všech mezilidských nedorozumění, ze všech etnických konfliktů, ze všech válek. Jedno kouzelné slovo soucit a jeden kouzelný důsledek odpuštění - to je cesta lidstva z šílenství egoistického světa do klidu a míru vlastní přirozenosti, do kvetoucí společnosti lásky.

   10.2.99     02.10 hod.                         23. sen

Rozbíjel jsem skálu odspodu a vedle mne stála bývalá manželka. Na ni ta skála spadla, ale nic se jí nestalo. Vlezl jsem si pod skálu a nazdvihl ji nohama. Skála se rozpůlila a snad vmžiku se rozpadla, aby na mne nakonec spadl prach a jen malé úlomky kamení. Značná váha rozmělněné skály mne bolestivě tiskla k zemi, ale nebyl jsem vůbec potlučen. Vylezl jsem zpod prachu a kamení úzkým otvorem ven na chodbu a rozplakal jsem se bolestí a hlavně úlevou.
       Karma mého života se pomalu vybíjí. Tento sen mi přinesl mnoho slz radosti a obrovskou, nepopsatelnou úlevu. Jak ve snu, tak i po probuzení jsem věděl, že účet jednoho vztahu je sečten a zaplacen. Děkuji osudu, že jsem mohl splatit hloupý egoismus, kterým jsem kdysi tolik ubližoval. Přestože sen vypovídá prakticky o všem, doplním pár vysvětlivek snových symbolů. Skála představuje základ všech dějů, je jakýmsi synonymem karmy a jejího vztahu ke zúčastněným. Nejprve spadly na bývalou ženu děje mých skutků, i když jsem o tom ve snu nevěděl a ani jsem vědět nemohl, neboť potom bych se zaobíral vypočítavostí a nikoliv splácením karmy. Vyrovnání námi vytvořeného napětí (splácení karmy) musí být čin dobrovolný, podnícený pouze svobodnou vůlí. Proto sen začínal pádem skály na bývalou ženu bez udání důvodu. Mírnost jednání, soucit a odpuštění mne alegoricky přivedly pod samotný zdroj našich vzájemných nesnází představovaných skálou, abych ji svou činností rozmělnil v prach, který již neublíží. Bývalá žena stojící nezúčastněně vedle podtrhuje, že se jedná o akci mé vůle. Šťastný vylézám ven a dojetí otvírá stavidla obrovské úlevě.
       Tomuto předcházel sen (21.1.99), v němž jsem se dozvěděl, že manželství bylo potřebné, neboť se tím odčinily karmické dluhy. Rozpoznával jsem, jak jsme v područí pudů konali mnoho hloupých nesmyslností. I odtud čerpám sílu k ovládnutí pudové přirozenosti a nedopustím, aby ovlivňovala mé vědomí.
       V dalším snu (20.3.99) mi jedna žena četla z ruky, na které byly všechny čáry přerušeny směrem od prstů k zápěstí čárkovanou 1 cm silnou čarou. Ona se tomu divila, že nikdy nic takového neviděla. Řekla mi, že jsem musel hodně změnit život, a tím došlo k takovému přerušení. Odpověděl jsem jí, že to asi způsobilo definitivní vzdání se sexu ve spásné askezi. Soudím, že díky rozhodnutí o ovládnutí vlastní přirozenosti (ovládnutí pudů, citů a myšlenek) jsem změnil karmu tohoto života, proto se životní čáry oddělily. Oddělení není definitivní, neboť čára je pouze čárkovaná. Sílu čáry ovlivňuje síla vůle. Na tento sen volně navazuje další (23.12.99), kde jsem se dostal do "zákulisí" řízení procesu karmy a nevědomky jsem spustil samodestrukci karmického kola znovuzrozování.

   14.3.00     02.00 hod.                         24. sen

Skupina herců mne přemluvila k účinkování v jejich hře. Přislíbil jsem a na odchodu jsem byl požádán, abych se šel podívat. Na velkém prostranství polorozbořených budov v počínajícím dešti se začal promítat obraz. Vedle staré stěny vzniklo světlo a promítaný obraz měl navodit atmosféru hry. Kužel světla vycházel z jiné budovy, ale byl obráceně, jakoby obraz vysílal světlo do budovy, do zdroje světla. Další lidé instalovali mikrofony. V jedné scéně jsem si všiml dívky, která při svlékání odhodila i svá prsa.
       Na první pohled celkem obyčejný sen se pod tlakem rozlišovacího vědomí rozvine do pozoruhodných rozměrů nového chápání karmických souvislostí. Vědomé chápání skutečnosti, že jsme pouhými herci na pláni projeveného světa, po letech pevně zakotvuje v podvědomí a přivádí mne do středu snového divadelního dění, v němž pozoruji zprvu nepochopitelný světelný efekt. Jsem postaven do podobné role jako 26.2.95, kdy jsem nepochopil vztah mezi vnějším a vnitřním světem. Tehdy mne "Družice s dalekohledem" jako laterna magika*11 měla upozornit, že jsem projekcí, a tudíž se mám soustředit pouze na pozorovatele (více o tom ve 12. snu archetypu UFO - iniciační obřady). Do stejné kategorie patří i sen velikána světové psychologie C. G. Junga o UFO, který uvádím v závěru archetypu UFO - iniciační obřady.
       Laterna magika ve snu představuje základní a nejdůležitější dění na scéně. Je tak dominantní, že se ztrácí role ostatních herců včetně mé dohodnuté role. Světla a promítané obrazy mají hlavní a nejdůležitější roli, kterou se snažím již ve snu pochopit. V běžném světě ze zdroje vycházející kužel světla se rozšiřuje, aby v místě dopadu osvětlil větší plochu, než z jaké sám vyšel (snad nejnázornější je kužel světla vycházející z baterky či automobilového reflektoru). Nyní jsem zcela zaujat opačným efektem, když ze zdroje vycházející kužel světla se zužuje, aby v místě dopadu osvětlil menší plochu, než z jaké sám vyšel. Zaznamenaný paradox mne nezmátne tak, jak by se dalo očekávat. Chápu, že se jedná o zpětnou vazbu příčina - následek. Jedna příčina spustí následek a následek spustí příčinu. Takže promítaný obraz má nejen vztah k promítačce, ale také ji promítá. To je tvrzení v hmotném světě zcela nesmyslné, avšak z pohledu karmických souvislostí je to jediná a skutečná pravda. Vždyť záleží pouze na úhlu pohledu, v němž se poté mění příčina v následek a následek v další příčinu. To je právě zákon, který udržuje nevědomé bytosti v nepřetržitém koloběhu životů. Nevědomí mne pomocí obrazů přivedlo k definitivnímu pochopení karmy. Moudře princip karmy vysvětluje X. karta Velké arkány Oshova zenového tarotu s názvem "Změna" (viz obrázek 14). Ústředním symbolem karty je obrovské kolo, představující všechny faktory udržující bytost právě v tomto kole (čas, prostor, osud, protiklady). Cestou od okraje kola, v němž často dochází k závrati z rychlosti otáčení, lze pochopit symboly postupného sjednocování a v samotném středu nalézt "bezčasý" bod, v němž se hroutí všechny představy, bod zlomu, ze kterého lze vše vidět pouze v absolutní jednotě bez protikladů. Moudrý Osho říká: "Jakmile ten kruh jednou uvidíš, budeš vědět, jak ven."
       V pokračování dostává sen ještě další - zvukový rozměr a posléze se z divadelního nadhledu dívám i na jeden ze sexuálních symbolů, abych pochopil další pomíjivost a nesmyslnost lpění na podobných symbolech.

   24.3.98     05.40 hod.                         25. sen

U vojenské posádky jsem si všiml, že na stavbu přijela vysoká návštěva. Uklízel jsem pokoj a stlal jsem postele. Venku stáli lidé ve vodě a při prudké vichřici drželi na lanech loď. Na chvíli zapřáhli i koně, ale stejně se jim loď utrhla a volně najela na ostrov. Najednou vítr zeslábl a vichřice ustala. Viděl jsem pobíhat slony v postrojích s jejich pány na hřbetech. Jeden jezdec hledal svého slona. Na stromech jsem viděl nádherné zlaté květy, které se daly jíst a byly mimořádně dobré a sladké. Stromy rostly hojně po celém ostrově.
       Vrátím se v časovém sledu opět do příslušného pořadí, abych vysvětlil vztah archetypu Self k dalšímu důležitému tématu, kterému se na duchovní cestě nemůžete vyhnout, k tématu ovládnutí sexuálních závislostí. Vnitřní disciplína představovaná vojenskou posádkou mne udržuje v úspěšné výstavbě vlastního života (stavba), což ještě podporuje bytostné očištění od závislosti (nejen na sexualitě) v symbolice úklidu pokoje a stlaní postelí. Vysoká návštěva může představovat buď člověka, který vstoupil jako řídící či alespoň usměrňující prvek do života snícího, nebo může symbolizovat změnu myšlení, kdy nízké pudové myšlení vyměníme za nový nadsvětský pohled. Vnitřní stav mne přivádí k nádhernému alegorickému vidění vlastní cesty ze sexuálních vazeb (z pozice svědka). Ústřední symbol lodě představuje cestu životem. Protože se mi daří v meditacích i občas v běžné denní činnosti oprostit se od osobnosti, naskýtá se mi poučný nadhled nad osudem. Vidím marnou snahu lidí pomocí lan, jež zde představují světské a sexuální vazby, uřídit můj osud a nevpustit mne do oázy klidu a míru představovanou rajským ostrovem. Sexuální vazby podporuje i symbol koní, kterými se lidé marně snaží zabránit mému úniku mimo jejich dosah. Pochopil jsem, že osud řízený sexuálními vazbami bude vždy otrockým životem v závislostech a dříve či později musí protichůdné tendence mnoha zúčastněných rozdmýchat nikdy nekončící konflikt, v němž pouze silou člověk může získávat, aby zase později pod tlakem stejných sil ztrácel. Strach a emoce budou vždy provázet tento konflikt a nikdy nedovedou člověka do průzračných klidných vod vlastního nitra. Obraz zmaru lidské existence v závislostech mi dává obrovskou sílu zpřetrhat všechny vazby jednou provždy a vyměnit tak bouři vlastního osudu za klid a mír na rajském ostrově, který zde představuje ideální existenci uprostřed moře nevědomí. Nevidím ztroskotání, ale symbol osudu - loď je v mžiku nahrazena symbolem rajského ostrova. Proto se nejedná o bytostné nebezpečí, kdy osud pošle po ztroskotání naše naděje ke dnu, do moře nevědomí, odkud by se člověk musel opět namáhavě zvedat. Rozbouřené moře osudu se proměnilo v klidný, stále nadosobní pohled na slony s jejich pány na hřbetech. Jediný jezdec hledá svého slona. Nevědomí mi v alegorii se slony a jejich pány říká, že ovládnutím obrovské vnitřní síly (slon), se stanu pánem vnitřních procesů a jako každý adept duchovních výšin i já musím dokázat najít, osedlat, zkrotit a ovládnout své vnitřní pnutí, stejně jako jezdec musí ovládnout svého slona. Teprve potom se může člověk dočkat požehnání a odměny v podobě božské many, jejíž krása a sladká chuť mne teprve vytrhly z pozice svědka, do níž jsem se dostal pohledem na loď v bouři. Nevědomí mi nádhernou alegorií popsalo cestu z "pekel závislostí" a navíc mi ukázalo možnosti, kterých lze na duchovní cestě dosáhnout.
       Asi měsíc před tímto snem jsem zaznamenal jiný, zajímavý sen (21.2.98), v němž jsem pocítil změnu pudu sebezáchovy na sexuální pud bez sebemenšího náznaku erotiky. Pochopil jsem, že pud sebezáchovy je nadřazen sexuálnímu chtíči a v určité poloze a koncentraci spouští sexuální vzrušení. Má slova potvrdí i neslavná historie poprav lidí, při nichž se pošetilí diváci dokonce vsázeli, kterému z odsouzenců se v okamžiku smrti ztopoří pohlavní úd.
       Jiný zajímavý sen (26.2.98) mi v krásných alegoriích vysvětlil pozitivní vliv panictví na duchovní život. Otevře-li dítě či mladý člověk sexualitě své tělo, tato sexualita dopadne na jeho ramena a on ji pak bude muset nést celý život. Pochopil jsem klad panictví jako nejlepšího prostředku k umění klidu mysli.

   11.4.99     22.50 hod.                         26. sen

Na zahraničním zájezdu jsem byl na pokoji oblečen pouze v tričku. Objevila se tam jedna žena a zezadu mne objala. Evidentně se chtěla milovat. Odmítl jsem. Pak přišla její mladší sestra, s níž jsem si sedl a ačkoliv jsem byl téměř nahý, nebyl jsem vzrušen ani při další nabídce k milování. Vysvětlil jsem jí, proč se nechci milovat, na příkladu: "Když bude mít moc vládnout nad 100 000 vojáky a dá si jednu skleničku, nebude pak vládnout ani sobě; co si vybere?" Přisvědčila, že mám pravdu a rozloučili jsme se.
       Nevědomí mne obsadilo do role v imaginárním příběhu, v němž musím nalézt sílu ovládnout chtíč a nízké pudy. Přes lákavé nabídky obou žen jsem odolal a dostal jsem se k zajímavému náhledu na moc, kterou člověk ztrácí, utopí-li své možnosti ve vlastním neukojitelném chtíči. K vysvětlení moci nad pudy jsem si vybral podobenství s alkoholem a mocným generálem. Chápavá dívenka potvrdila správnou volbu slov podobenství.
       Otázka moci mne přivádí k nesmrtelné postavě Ježíše Krista, který v poušti odmítl ďáblem nabízená všechna království světa. Ježíš Kristus vědom si moci nad svou pudovou přirozeností se nenechá zlákat ani všemi poklady světa, neboť moc nad sebou samým je nade všechna království i nad poklady světa. Na vábivá slova ďábla na poušti: "Tobě dám všechnu moc i slávu těch království, poněvadž mně je dána, a komu chci, tomu ji dám: Budeš-li se mi klanět, bude to všechno tvé." Ježíš Kristus odpověděl: "Je psáno: Budeš se klanět Hospodinu, Bohu svému a jeho jediného uctívat." *12 Tak Ježíš Kristus ukázal lidem cestu k moci nad sebou samým, cestu ven z područí hmotného světa. Člověk, který pozná tuto hlubokou pravdu, nedá se zlákat poklady, domnělou mocí nad ostatními lidmi ani touhou po objetí krásných žen a bude kráčet cestou Ježíše Krista i mnoha dalších probuzených jedinců lidského světa ke svobodě a nezávislosti.
       V jiném snu (31.3.99) jsem na příkladu pudy zblázněné a neovladatelné klisny konstatoval: "Vidíš to, co udělají z člověka, a nejen z člověka pudy - ztratí zábrany a nemyslí na nic jiného, než na sex." Na tomto místě bych se rád ještě zmínil o jednom snu (13.4.99), v němž jsem z pozice svědka viděl dva muže oblečené v historických oděvech. Vychloubali se, že právě oni jsou pány války. Žena, která k nim přišla a od každého se nechala políbit na tvář, je rázně vyvedla z omylu a zpražila je odpovědí, že jsou pouzí sluhové bitvy. Ano, právě tato žena, jako představitelka pudové animy, je skutečným vládcem válek a konfliktů.

   26.6.99     12.20 hod.                         27. sen

Na cestě jsem stál s kamarády, z nichž jeden měl odjet do zahraničí na stáž. On k všeobecnému překvapení výhodnou stáž odmítl. Druhý mimoděk řekl: "Jaká by to byla dokonalost pomilovat se s tou a tou dívkou." Odpověděl jsem mu: "Co je to za dokonalost, když z ní zbude jen hromádka spermatu. Kde je ta dokonalost?" Když nevěděl, co má na to odpovědět, vyčetl druhému, že odmítl zahraniční stáž.
       Změna pohledu na svět mne staví na "druhou stranu barikády". Materiální a hmotná výhoda se mi jeví úplně jinak, než mým kamarádům. Než jsem stačil obhajovat svobodné rozhodnutí jednoho z nás, přišlo jako blesk z čistého nebe jiné toužebné přání: "Jaká by to byla dokonalost pomilovat se s tou a tou dívkou." Nezbylo, než reagovat na tuto lidmi často vyřčenou touhu. Nyní s odstupem času vidím, že odpověď byla trefná a plně vystihovala lidmi vyzdvihovaný kult sexu.
       Často se ve snech vyskytuje i symbol prostitutky, jímž snící hodnotí své protějšky jako sexuální objekty. Proto jsem měl radost ze snu (22.5.99), v němž jsem nalezl mrtvou prostitutku, což v řeči nevědomí znamená, že jsem zrušil ve vědomí hodnocení žen jako sexuálních objektů. Otevřeně však přiznávám, že po změně svého náhledu a současně i chování jsem ze svého okolí od některých žen vycítil nesouhlas, neboť většina žen má zafixováno být přitažlivá, žádoucí a chtěná. Povýšíte-li takovou ženu do role odpovídající lidskému a nikoli otrockému stavu sexuálního objektu mužů, nebude schopna tento náhled pochopit. Vím, že mnohé způsobuje současná morálka lidstva, kde peníze, úspěch a sláva jsou vším. Pro pomíjivé pak mnohé snižují svou lidskou důstojnost stavěním se do rolí sexuálních objektů a oddalují sebe od skutečné božské přirozenosti.
       Když už jsem se dotkl role žen v pudovém vzorci lidského chování, měl bych se také zmínit o nezastupitelné roli mužů. Podívám-li se na sebe v minulosti, kdy jsem byl hnán ze vztahu do vztahu neodolatelným chtíčem, pak musím o sobě říci, že jsem byl bezmocnou loutkou a má takzvaná svobodná vůle, o které jsem si myslel, že ji skutečně užívám, byla pouhým přeludem. Byl jsem bezmocným nástrojem ega a nedovedl jsem se mu dlouho bránit. Obdiv krásy a přitažlivosti žen velice nenápadně vystřídala touha dobývat a poté i vlastnit. Když pocit vlastnictví (moje žena, moje dívka, moje milenka a podobně) rozlije ve vědomí chvilkový pocit štěstí, myslí si člověk, že dosáhl vrcholu. Však kratičký pocit štěstí vystřídá strach o právě získané vlastnictví, neboť každý lidský jedinec na bojišti zvaném svět je obklopen dalšími jedinci, kteří si uzurpují stejný díl svých zájmů. Teprve uvědomění si této ponižující role mi dalo sílu vzepřít se lidské podřízenosti pudům a nastolit řád svobody ve svém životě. Je mým přáním, aby lidé opustili sexuální hodnocení svých protějšků, aby rozpoznali svou trapnou podřízenost nejnižší bytostné složce své duše, aby se konečně vzepjali k výšinám ducha a své okolí povýšili z role sexuálních objektů do role duchovních jedinců.

Dívej se na svět i lidi kolem sebe
jako na hvězdné nebe,
kde si nic nepřivlastňuješ
a jen Boží nádheru obdivuješ.

   26.11.99     05.20 hod.                         28. sen

Šil jsem něco v hledišti arény. Po chvíli jsem šití odložil a šel jsem se podívat přes ohradu do samotné arény. Byli tam tři býci. Jeden byl veliký a okovaný, ale druhý stejně velký nebyl. Třetí malý býček stál na pokraji arény. Proletěl jsem pohledem okolí a po chvíli jsem se podíval zpět. V aréně zbyl pouze malý býk, kterého jsem ignoroval. Přeskočil jsem do další ohrady, z níž jsem vešel do dveří jedné budovy. K mému údivu se zde procházeli dva obrovští tygři. Zavřel jsem dveře a šel jsem ohradou zpět. Do arény z ničeho nic majestátně vkráčelo 10 lvů. Vůbec jsem se nebál a prošel jsem kolem nich. Jednoho jsem dokonce poplácal jako přítele. Měl jsem se zde starat o skupinu mentálně postižených tvorů, kteří v novém elektrickém zařízení lomcovali věcmi. Jeden vychovatel mi v tom bránil. Vysvětlil jsem jim, že někdo to zařízení opravdu vybudoval a když zařízení zničí, bude to muset zadarmo opravit a nebude se moci starat o rodinu vyděláváním na živobytí. Přiznali, že mám pravdu, uklidnili se a pak odešli. V jedné místnosti jsem viděl po zemi pochodovat žárovku. Když jsem se podíval pozorněji, uviděl jsem pod žárovkou raka. Chtěl jsem někoho zavolat, aby se přišel podívat, ale nikoho jsem nenašel. Posléze jsem uviděl další zajímavost. Dvě žáby (veliké asi 25 cm), samec a samice před spojením. Samec vyskočil na samici a vystříkl semeno, ovšem netrefil se a k oplodnění nedošlo.
       Abych dokončil otázku sexuality a pudů v archetypu Self popíši v následných dvou snech s příslušnými komentáři alegorické sexuální symboly a jejich postupně měnící se vztah k duchovně se vyvíjejícímu jedinci. Opět se budu pohybovat mimo časový harmonogram, neboť trváním na časové posloupnosti bych jednotlivá témata zamlžil a odkazy na předchozí sny by čtenáře vytrhovaly z jednolitého čtení a chápání. Když se v denním životě rozhodnete skoncovat se sexem (nebo alespoň s jeho dominantní rolí v životě), bude trvat ještě několik let, než vláda vůle vstoupí i do kalných vod podvědomí a ovládne i na této rovině vzorce chtění, které jste po celý život (či mnohé životy) považovali za správné či dokonce jedině možné.
       Akt šití je téměř jednoznačným symbolem soulože a masturbace. Odložení šití představuje odložení sexu včetně masturbace. Tím se dostávám z role pasivního diváka do role aktivního činitele a musím opustit hlediště představující pasivní oddání se pudovému životu a vstoupit do arény nevědomí, kde se aktivně střetávám s alegoriemi sexuálního života. Býk představuje odpradávna nejsilnější sexuální symbol náruživosti buď tvořivé síly, nebo častěji negativních aspektů - slepá vášeň, destruktivní nátlak, tupost v podřízenosti dominujícím pudům a podobně. Alegorie se třemi býky krásně ukazuje, jak se zlomí moc sexuální podřízenosti, když se člověk vzdá sexu. Okovaný býk představuje "domestikované" a částečně ovládnuté pudy v denním vědomí, neokovaný býk je málo známou podprahovou složkou těsně pod hranicí uvědomování a malý býk představuje podvědomou sílu sexuální náruživosti, která teprve objevením její podstaty začne narůstat. Protože jsem se zcela vzdal sexu ve spásné askezi, mizí první dva mocní býci jako mávnutím kouzelného proutku a zbývá jediný, se kterým se budu v následném období střetávat. Nyní je pouze na okraji zájmu, a proto stojí i na okraji arény. Ústředním symbolem se pak stávají další alegorická vyobrazení pudových složek - tygři a lvi. Tygři nejsou v mých snech poprvé. Za zmínku stojí sen (29.4.98), v němž jsem viděl dva izolované tygry na ostrově obklopeném průzračnou vodou. Tehdy jsem dosáhl izolace další části pudů díky změně myšlení a jednání (průzračná voda), abych se nyní střetl s nimi tváří v tvář. Zatím nejsem schopen akceptovat tuto pudovou složku, proto se od ní zavřením dveří odděluji. Že symbol tygra a lva není totožný, dokazuje další pokračování snu, v němž nebojácně procházím kolem skupiny 10 lvů a jednoho dokonce poplácávám jako přítele. K pochopení a plnému akceptování vědomého ovládnutí pudové složky představované skupinou lvů přispívá i číslo 10, které je počátkem i koncem všech čísel, když Bůh (1) z ničeho (0) stvořil svět (2 až 9), aby se po uplynutí času vrátil opět sám do sebe. Zvládnutí jedné z oblastí pudů mne posouvá k dalšímu podvědomému milníku, kde musím zvládnout vzpouru mentálně zaostalých tvorů, kteří jsou ovládáni o něco méně zaostalými vychovateli, což není nic jiného, než personifikace skryté součásti vlastní bytosti. Cit a rozumný přístup mne přenesl i přes tento nelehký problém, a tak se dostávám k dalším již méně zřetelným sexuálním symbolům, do nichž mohu vnést světlo (symbol žárovky). Ovšem i zde se situace značně zamotává a nalezením raka pod žárovkou se poznání posouvá do nedávné minulosti. Symbol žárovky a raka jsou v tomto snu časovou nápovědou k stěžejnímu obrazu žab. Žába je symbolem proměny, což dokladuje samotný vývojový život žáby (vajíčko - pulec - žába), tak i symbolika proměny žáby v pohádkách (princ zakletý v žabáka a podobně). Obraz dvou velikých žab při nepovedeném aktu spojení mi ukazuje sjednocení protikladů, jaké jsem zažil ve snu 15.5.99 (10. sen v archetypu Coniunctio). Tehdy jsem prožil na vlastní kůži incest dosti podobný nynějšímu obrazu žab. Šest měsíců vytrvalé práce na poli sjednocování mne proměnilo z role herce do role nestranného svědka, proto je akt doprovázen symbolem žab. Nyní vidím svůj akt sjednocení bez plození, což je podle mého názoru podmínka sjednocení. Jakmile by do aktu byla vložena oplodňující funkce, nebylo by to bytostné sjednocení, ale pouze pokus o tělesné spojení v područí pudů za zachování existence. Tento sen má velice složitou strukturu právě proto, že vědomí jako paprsek světla proniká od zrcadlícího se povrchu hluboko pod hladinu nevědomých procesů.
       Vrátím se v časovém horizontu kousek nazpátek, abych zdůraznil další časté symboly, které alegoricky vyjadřují lidskou sexualitu. Vždy musíme ve snech chápat spojitost mezi lidskými pudy a tomu odpovídajícím obrazům zvířat. V jednom snu (3.5.98) jsem viděl na stromě tři krásně zbarvené ptáky velikosti holuba. Jeden samec začal s namlouváním a druhý trpělivě čekal v řadě. Když první samec skončil, začal zase druhý. Tehdy jsem si s pousmáním vzpomněl na muže, kteří se také jako ptáci zdobí "peřím" z nashromážděných věcí a okouzlují jím ženy. Když ženu nezískají, odcházejí oblažovat jinou a k původní nápadnici přichází další nápadník a nakrucuje se vystavujíc na obdiv své "peří". O několik dní později (12.5.98) jsem rozpoznal v alegorickém příběhu s liškou podvědomou vůli k sexuálnímu životu. V jiném snu (2.6.98) jsem si hrál s ledním medvědem, který se proměnil v psa. Pes jednoznačně patří mezi pudové symboly a ledního medvěda mohu nyní rozeznat jako "těžší" a nebezpečnější formu pudů.

   28.12.99     05.10 hod.                         29. sen

Ve třech lidech jsme chytili černého býka a natahovali jsme ho na provazech, které měl na předních i zadních nohou. Byl plně v naší moci.
       Před měsícem jsem v aréně "ponechal" jediného malého býčka a ten za velice krátkou dobu pod tlakem meditačního a mentálního úsilí povstal z hlubin nevědomí k plnému životu dospělého samce. Hrozivý představitel nejsilnějšího sexuálního symbolu náruživosti však nemá svobodu, aby mohl nerušeně ničit vůlí vybudovanou pozici. Tři lidé jsou personifikacemi duchovní, citové a tělesné složky bytosti zvané celistvý člověk. Jednota konání všech tří složek spoutává symbol sexuální náruživosti ve všech aspektech. Provazy, které brání svobodnému rozletu sexuality, však upozorňují na skutečnost, že sexualitu nelze nikdy v tělesném životě zničit, lze ji pouze dokonale kontrolovat. Když jedna bytostná část provazy povolí, budou mít další dvě problémy býka (sexualitu) udržet ve své moci.
       Další častou personifikací pudů bývá symbol lva. V jednom snu (29.12.99) jsem stál mocnému lvu tváří v tvář a tělem chránil dítě. Věděl jsem, že lev skočí, a vůbec jsem se nebál. Byl jsem nabit neuvěřitelnou nepoznanou energií. Noření se do nitra "vytahuje" staré závislosti a s nimi i pudy. Pokud vyvěrají rychle na povrch vědomého života a stávají se ohrožujícím faktorem, pak se personifikují ve snech do podoby krále zvířat. Mnoho snů se lvy náznakem popisuji v archetypu Hrdina, ovšem tento sen mne poctil nepoznaným bytostným faktorem nebojácnosti, víry a síly. Ta mocná energie ovšem nebyla určena pro tělesný boj, nýbrž pro bytí. Jedinou mou starostí bylo ochránit dítě, které představuje nové myšlení. Zapomněl jsem na sebe a právě to chvilkové oproštění se od tělesného pocitu mne pozvedlo na vyšší rovinu prožívání.
       Výrazové prostředky nevědomí mají pro sexualitu a pudy mnoho dalších zajímavých obrazů. V jednom velice poučném snu (5.12.99) jsem v jakémsi zajímavém prostředí podobném alchymistické dílně pomáhal připravovat s jedním kolegou dva velké kotle do provozu. Dávaly se do toho různé příměsi (hlavně olej) a voda už vřela. Dva kotle představují sexualitu v dualitě (v protikladech), vřící tekutina je symbolem proměny (kapalina v páru) a olej odstraňuje rušivé překážky stejně jako pomazání v křesťanství.

   21.10.98     04.50 hod.                        30. sen

Na vojně jsem kontroloval pořádek u podřízených. Odemkl jsem jednu skříň, ke které se přihlásil majitel, a nechal v ní udělat pořádek. Pak jsem se setkal s někým a děkoval jsem osudu a Bohu, že nemusím skrývat své vyznání. Setkal jsem se s mnoha jeptiškami, které jsem učil. Byla mezi nimi jedna velice mladá a ostatní jí radily, aby si ještě užívala. Ona řekla, že teď je mladá a pak zase stará, takže na tom nezáleží.
       V čase se opět navrátím kousek nazpět, abych vysvětlil další oblast, se kterou jsem se na cestě v archetypu Self setkal. Pro duchovní postup je nezbytné bytostné očištění a pochopení správného vzorce jednání, kde mizí egoismus a posiluje se víra v Boha.
       Na první pohled se jeví skok z velitelské funkce do života křesťanského řádu jako absolutní nesmysl, ale sen (jako již poněkolikáté) v úvodu zdůrazňuje nutnost vnitřní disciplíny v symbolu vojny a nutnost sebezdokonalování v symbolu úklidu. Jedině vnitřní disciplína a důkladná očista navodí v podvědomé mysli (a ve snu) myšlenky na Boha. Poděkování Bohu, že nemusím skrývat své vyznání, má mimo jasný kontext ještě jeden nepomíjivý rozměr, o němž k nám hovoří prostřednictvím bible Ježíš Kristus:

"Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi,
k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi;
kdo mě však zapře před lidmi,
toho i já zapřu před svým Otcem v nebi."

Matouš 10/32,33

       Více slov asi netřeba, každý člověk kráčející k duchovnímu obzoru rozpozná ve svém postupu i toto dilema. Další obraz snu mne opět konfrontuje s převažujícím světským názorem: "Každá mladá dívka by si měla v mládí užívat života." Světští lidé nechápou pohnutky lidí, kteří bez ohledu na svůj mladický věk zavrhnou sex, alkohol, radovánky a další podobné činnosti a oddají se jiným ideálům. Hodnotí lidi ze svého zúženého hlediska pouze jako sexuální objekty, které by měly být dobývány a posléze dobyty. Nebyl jsem v minulosti jiný, ale nyní po letech trpělivé duchovní snahy vidím tuto problematiku zcela opačně. Uvědomuji si, kolik problémů mi na duchovní cestě připravil světský život, kdy jsem plnými hrstmi bral. Alkohol, ženy, sex a časté dýchánky zcela pohltily moji individualitu a vytvořily masku, kterou jsem pak po dlouhá léta nosil. Slzy mi vytrysknou, když si nyní uvědomím, kolik práce v bytostném očišťování jsem musel vykonat, abych ze sebe setřásl morální nečistoty minulosti. Proto se nyní stavím na stranu mladé dívky, která se vzdává všech radovánek a moudře chápe pomíjivost mládí. Ona svým zralým úsudkem zmenšila překážku duchovního postupu do velikosti hory Říp, kdežto já jsem kdysi svou nerozvážností vyzdvihl překážku do velikosti Mount Everestu.
       Archetyp Self často sahá pro příklady do minulosti, aby umožnil hodnotit minulé chování současnýma očima. Nejinak tomu bylo ve snu (23.4.99), kdy jsem byl po symbolickém očištění konfrontován s personifikacemi sebe samého v minulosti. Najednou jsem rozeznal své primitivní jednání, pochopením jsem odzbrojil sám sebe v minulosti, odhodil jsem bolestná závaží a osvobodil jsem se od navyklých vzorců jednání pohlavního jedince.
       Stále se posilující víra v Boha, mne poctila v jiném snu (1.7.99) další krásnou myšlenkou, která pevně zakotvila v podvědomí. Šel jsem mezi poli a u jednoho obdělaného záhonu jsem si pomyslel: "Bůh žehnej této zemi, která nás živí." v moderní době, kdy jsou potraviny v hojné míře běžně k dostání v mnoha prodejnách, se jeví tato myšlenka v podání člověka z města anachronismem, ale je jasným důsledkem uvědomění si závislosti člověka na Bohu. Asi bychom si měli vzít příklad ze svých předků, kteří vědomi si své zranitelnosti tuto víru denně v modlitbách posilovali, měli bychom rozpoznat pýchu naší doby nad "všemohoucností" lidské vědy a techniky, která nás prozatím udržuje v marnotratném přepychu.
       Velice často se a v archetypu Self vyskytuje bytostné očištění a pomazání, jež ve svém důsledku přináší pochopení mnoha životních nejasností a moudrost archetypu. Příkladů bych mohl uvést mnoho, ale jsou tak jednoznačné a lehce pochopitelné, že na nich není co vysvětlovat.

   6.12.99     00.30 hod.                         31. sen

Jako nepřemožitelná bytost - Bůh nebo Titán jsem obsazoval nějaký komplex budov. Najednou došlo k obrovskému výbuchu podobnému (ale nikoliv stejnému) atomové bombě. Jas tisíců sluncí a obrovský žár začal vše spalovat a hrozil spálit i mne. Druhý, stejně mocný sok, byl ukryt za zdmi jednoho domu či paláce. Někdo mi našeptával, že je konec, že to nemohu přežít. Pak jsem zaslechl vnitřní hlas, že musím nesnesitelný žár překonat vlastním žárem. Začal jsem proti nepředstavitelnému žáru dýchat stejný žár. Trvalo to hodně dlouho, ale nakonec jsem ohrožující žár "udýchal", když jsem se chránil žárem vlastního nitra. Jakmile vše pominulo, byly i zdi popukané a rozpraskané. Přistoupil jsem k jedné zdi, za kterou byl ten druhý - stejně mocný; ten, který na mne výbuch nastražil. Věděl jsem, že je přesně v místě, kde jsem pěstí rozrazil silnou stěnu, a když vypadl ze zdi velký čtverec materiálu, uviděl jsem skrz utvořené okno svého překvapeného soka. Chytil jsem ho pod krkem a skrz otvor jsem ho vyrval na svou stranu zdi. Bylo rozhodnuto, že se další souboj uskuteční jako definitivní a konečný příští den na slavnosti. Odjížděl v kočáře - tříkolce s dvěma velkými kolečky vpředu a vzadu a jedním polovičním na boku. Stejný vůz jsem měl také. Vzdáleně se to podobalo vozu faraónů.
       Jeden z nejpřesvědčivějších, nejživějších a nejzáhadnějších snů se absolutně vymyká realitě denního života. Přestože jsem se ocitl v roli Boha či Titána, nejedná se zde o apoteózu, neboť jsou nepřítomny jakékoliv dodatečné výčitky a převládá stav radosti vycházející z nitra. Numinózní charakter snu jsem popsal v předchozím archetypu (sen číslo 11). Jednoznačně vím, že sen představuje zlomový okamžik mého života, jen jsem měl problémy přesně určit jednotlivé role a záhadné aspekty snu. Jediný trochu podobný sen jsem zaznamenal v roce 1996 (uveden jako 12. sen v archetypu Poklad), ale ani ten mne k rozřešení snu nepřivedl. Pečlivě jsem studoval mnohé mytologie a ani v nich jsem nenašel shodné, či alespoň trochu podobné obrazy. Musel jsem dlouho trpělivě bádat, než jsem začal chápat podstatu transpersonálního prožitku snu.
       Zpočátku jsem si myslel, že sen patří do archetypu Stín jako boj s ďáblem, nebo boj dobra se zlem, ale pak jsem si uvědomil, že ani jedna postava není "polarizována" jedním z protikladů. Obě bytosti "jen" stály proti sobě. Později jsem musel svůj názor upravit, neboť jsem nevzal v potaz dlouhodobé účinky jógy nad protiklady, kterou se snažím cvičit i žít.
       Výklad snu budu muset začít u realizace Květoslava Minaříka, kterou podrobně popisuje ve své autobiografii "Kečara":
"Čirý pekelný oheň sestupoval a zase vystupoval páteří a bez milosti ničil psychická centra v páteři a podél páteře. Oheň v těle působil jako běs. Psychická centra uhnívala a po jejich kráse zbyl jen těžký hnilobný zápach." *13
To je pouze začátek velice dramatické realizace největšího českého mystika, ale právě tato zmínka mne přivedla k řešení snu. Nořením se do nitra vlastní bytosti jsem dosáhl nové neznámé "země", kterou jsem počal jako mocný dobyvatel obsazovat. Ale ta nová neznámá země je plná nástrah a právě můj průnik jako rozbuška spustil hrozivý výbuch "bomby" nastražené mým protivníkem. Stejně jako Květoslav Minařík okusil vnitřní spalující oheň po dosažení určité hranice, tak jsem i já nevědomky spustil vnitřní reakci sil ukrytých v psychických centrech. Nepředstavitelný žár a jas tisíců sluncí mne začal postupně spalovat a poťouchlý hlas našeptávače mi oznamoval konec. Snad předpoklad konce či touha po míru otočila mou pozornost do nitra, do duchovního srdce, kde jsem zaslechl z prvního pohledu "praštěnou" radu - překonat žár vlastním žárem. Nepřemýšlel jsem a intuitivně jsem radu použil. Bleskově jsem v sobě rozžehl obrovský žár a dýchal jsem ho stejnou silou proti žáru výbuchu. Zde si uvědomuji, jak důležité je slovo "stejnou", neboť větší síla dýchání žáru by zničila původce (jedno psychické centrum) a menší by zase nezachránila zbývající psychická centra představovaná ve snu zachraňující se bytostí. Velice dlouho trvala eliminace nebezpečného výbuchu a k mému překvapení místo ztráty sil jsem se cítil přímo nabit energií. Okolní ruiny, popukané a rozpraskané zdi svědčily o intenzitě nevšedního zápasu. Svého soka jsem jasnovidně tušil za jednou ohořelou zdí, cítil jsem jeho dech a snad i strach. Pěstí jsem vyrazil obrovský kus zdiva ve tvaru čtverce, což znázorňuje vědomé překonání hranice, snad prahu smrti. Čtverec hraje ve snu důležitou roli, protože zde je symbolem rozpoznání iluzornosti světa. Proto jsem jedinou ranou "otevřel" hranici a skrz toto "čtvercové" rozpoznání jsem mohl vědomou silou vtáhnout na svou stranu, a tím i vyzvat na závěrečný souboj svého soka.
       Vtírá se však otázka: "Kdo je můj sok?" Protože se vše a od počátku odehrává ve vnitřním světě, nemusím se ani odvolávat na známý výrok Herma Trismegista "Jak nahoře, tak dole; jak uvnitř, tak vně.", abych poznal, že se jedná o mou personifikaci Mára*14. Máro se personifikuje při prudkém mystickém úsilí a stává se pokušitelem člověka, neboť je jeho smyslným já, které bylo z bytosti mravním úsilím vyloučeno. Máro je mocný strážce prahu, hranice, jež se dá překročit pouze mystickou smrtí. Ovšem padnout při pokusu o překročení prahu není mystická smrt, ale slabost pro stále silné smyslné já. Proč jsem však nepoznal personifikaci zla hned v samotném snu? Odpověď přinese jóga nad protiklady. Když jsem ve svém vědomí cíleně rušil protiklady, abych dosáhl bytostného uklidnění, zcela záměrně jsem podle návodu této moudré jógy mentálně rušil i hodnocení dobra a zla vůči své bytosti. Pak jsem rozpoznal soka teprve krátce po útoku, ale stále jsem ho nebral jako zosobněné zlo. Jsem si plně vědom skutečnosti, že smyslná personifikace je schopna měnit mentální tendence, což způsobuje, že adept překročení prahu nepovažuje duševní očišťování od světských závislostí za prvořadé, čímž nezadržitelně spěje k duchovnímu pádu. Příklady mystiků a i výše zmiňovaného Květoslava Minaříka nám radí zlo (ještě nepersonifikované) ze své bytosti vyloučit a když se člověk dobrovolně zřekne světa, odejde zlo i s jeho světskostí do světa temnoty. Moc personifikovaného zla - Mára se zvyšuje s mravní a názorovou nečistotou adepta, z čehož jednoznačně vyplyne nutnost stálé a trpělivé práce na poli mravního sebezdokonalování. Prozatím jsem nepřekročil práh, pouze jsem si připravil pole pro závěrečný souboj se svým pokušitelem - se svým smyslným já. Ještě dokončím výklad zbývající symboliky snu. Tříkolky a velikosti kol ukazují na stav bytosti a pochopení trojjedinosti. Třetí aspekt (menší kolo na boku) je sice již schopen nést svůj náklad jako první a druhý, ale jeho velikost by se měla dalším poznáním a trpělivou prací na morálním zušlechťování zvětšit na velikost odpovídající oběma zbývajícím kolům.
       Pro zajímavost napíši i svou zkušenost z denního života. Následné ráno, krátce po snu, došlo k výstupu mocné energie do temenní části hlavy, kde se energie udržovala téměř celý den a noc. Bylo to moc živelné, občas nepříjemné a občas zase příjemné. V noci jsem vůbec nemohl usnout. Spánek se mi podařilo navodit až další den k polednímu a ještě jen na několik málo hodin. Byl jsem neskutečně vyčerpán přestálým napětím. Tlaky byly už jen občasné. Navíc jsem cítil teplo v oblasti čaker 1 - muládhára (méně), 2 - svádhištána (nejvíce), 3 - manipúra (nezaznamenal jsem), 4 - anáhata (nejvíce), 5 - višuddha (nezaznamenal jsem), 6 - ádžňa (více) a 7 - sahasrára (méně). K tomu se přidával tlak v oblasti celé hlavy trvající více jak 5 dní. Tehdy jsem musel přerušit pravidelná cvičení pránajámy*15 - 21 dechů*16 3 krát denně.
       Myslím si, že sen a následné zkušenosti nepředstavovaly slibovaný závěrečný souboj, takže se mám ještě na co těšit. Na otázku: "Kdy nastane závěrečný souboj?" je téměř nemožné pravdivě odpovědět, neboť každá sféra má svůj vlastní čas, takže i délka dne těchto sfér neodpovídá naší představě.

   27.5.00     00.00 hod.                         32. sen

V mezihvězdném prostoru jsme kontrolovali experiment, na němž jsem se podílel. Jedna žena našla a pak i ukazovala jedno vzklíčené semínko. Byl to zázrak, neboť zde ve vakuu nebyl kyslík, voda ani živiny.
       Zažil jsem zázrak stvoření z ničeho, když semeno vzklíčí z čisté přirozenosti své podstaty bez vnější příčiny. Tak i Bůh tvoří.
       Sen patří i do archetypu Numinózum.

   19.7.00     12.20 hod.                         33. sen

Pomáhal jsem provádět parašutistickou skupinu skrz síť podzemních strahovských tunelů. Při východu jsem otevřel a podržel obrovské ocelové dveře, aby mohli všichni vyjít ven. Skupina se vydala na nádraží.
       Nádherná alegorie práce, kterou se snažím udělat. Tunely představují cesty nevědomím, které se snažím popsat a provést první odvážlivce s odvahou vojáků prvního sledu. Dveře vstupu otvírám a zároveň při výstupu jiné držím (jsou jiné než vstupní), aby všichni mohli z podzemí - nevědomí bezpečně vyjít.

Závěr
       Archetyp Self je nezměrné vnitřní bohatství, jež skví se jak démant v lidském nevědomí. Díky němu směřujeme ke zdroji lásky a moudrosti. Jím můžeme přesáhnout kruh zrození a smrti. Snad je paradoxem, že k jednotě směřujeme kompromisem, neboť člověk při postupu archetypem k vyvrcholení své existence v transpersonálním já musí používat dvou duchovních cest - krátké a dlouhé. Krátká cesta je velice rychlá, protože nepočítá s egem. Časté myšlenky na Boha a božskou přirozenost posilují kladný duchovně mentální stav, osvobozují člověka od egoismu a když je mysl v uvolněném stavu, ukládá nevědomí správné ideje do jeho podvědomé mysli. Ego se ve víře a v lásce k Bohu, nebo v oddání se jiné, nadsvětské skutečnosti rozpouští a svou neexistencí umožňuje člověku poznat vlastní božskou podstatu. Do krátké cesty patří i různá cvičení*17, která pronikají závojem nevědomosti a přímo hledají prapodstatu bytí. Mnoho jich je popsáno v tomto archetypu i v dalších archetypech Kruhu Bytí (Pozornost, Moudrý stařec). Když jsem ve zkratce vysvětlil krátkou cestu, musím vysvětlit i dlouhou cestu. Dlouhá cesta učí člověka správně myslet, učí ho disciplíně a sebeovládání. Tato cesta počítá s existencí ega, proto se člověk na dlouhé cestě věnuje morálnímu zušlechťování, očišťování, modlitbám, pokání, meditacím, mentálním, dechovým a tělesným cvičením. Dlouhá cesta je nepřetržitý boj s vlastní přirozeností. Mnozí si myslí, že lze poznání dosáhnout pouze krátkou nebo pouze dlouhou cestou. Nemají pravdu! Neboť poznání lze dosáhnout pouze kombinací obou cest a názorný příklad této skutečnosti je archetyp Self, který kombinuje zážitky obou cest. Dosáhnete-li na dlouhé cestě dokonalosti, pak stále ještě zbývá ego, které musíte překonat. Na dlouhé cestě se sebeovládání stává dominantním, což zase na druhou stranu potlačuje mnoho vnitřních nepoznaných faktorů. Proto je nanejvýš důležité rozpoznat okamžik, kdy se sebeovládání stává brzdou vývoje a právě v tomto okamžiku upřednostnit krátkou cestu. Jak? Třeba si uvědomit a zcela pojmout do vědomí jednoduchou víru, která vás přenese přes poslední překážku. Teprve víra, že nejvyšší cíl skutečně existuje a že je dokonce v nitru každého člověka, jej ztotožní s božskou podstatou bez vizí, obrazů, představ a bez idejí.
       Archetyp Self významnou měrou přispívá k celistvosti člověka a teprve celistvý člověk se stává pánem vlastní existence, když v sobě spojuje všechny vlastnosti i všechny čtyři živly (země, oheň, voda, nebe). Ze spojení vychází moudrost a pochopení, jež září bláznovi i mudrci v jednom těle zároveň. Pak člověk procitne a z vrcholku osvícení bez přemýšlení uvidí, že skutečnost je utkána za stejné látky jako lidské sny a nalezne jediný věčný zdroj, okolo něhož všechno ostatní kolotá. Zdroj jako čistá pulsující energie je v každém člověku, je připravená dát mu vše. Dokonce nemusí nikam chodit a hledat ji, nemusí ani hrbit hřbet, jediné, co musí k jejímu nalezení provést, je otočit pozornost do vlastního nitra. Pak ucítí, jak povstává intuice, inspirace, síla i vědomí, že právě zde je možno nalézt ten nejsladší odpočinek.
       Vyvrcholením archetypu je přechod té poslední hranice mezi kruhy nevědomí a vstup do transpersonálního já, což není nic jiného, než vlastní realizace. Pro realizaci je nezbytná mystická smrt, v níž člověk zanechá svou světskost "na kříži" a osvobozen od tíživého ztotožnění s egem povstane z popela vlastní mystické smrti k novému životu.

--- MENU: ---

   Skok na OBSAH

   Skok na začátek této kapitoly (III.díl - 7. Archetyp Self)

   Další kapitola (Závěr - 1. Celibát a spásná askeze)

1.	Bytostný stav
2.	Možnosti
3.	Cesta, na níž je nutno pochopit:	a) Karmu
		b) Pudový vzorec chování
		c) Pomíjivost a protiklady
		d) Odpuštění
		e) Správné jednání a očištění

1.	Transpersonální prožitek
2.	Zrcadlo odrážející bytostný stav, cestu, závadné jednání, nebo překonané překážky
3.	Alegorie
4.	Podobenství
5.	Příklad druhých lidí
6.	Role v imaginárním příběhu
7.	Obsazení hledajícího do role chápavého žáka, učitele, či rádce v pochopených otázkách

	--- MENU: ---
	Skok na OBSAH
	Skok na začátek této kapitoly (III.díl - 7. Archetyp Self)
	Další kapitola (Závěr - 1. Celibát a spásná askeze)

*1	Hermes Trismegistos je řeckým jménem egyptského boha Thótha a je považován za "otce filozofů". Je autorem spisů Corpus Hermetikum, Smaragdová deska a Thóth.
*2	Hologram je záznam (snímek) optického zobrazování založený na interferenci a difrakci světelných paprsků, čímž lze vidět při vhodném úhlu pohledu trojrozměrný obraz původního předmětu. V současnosti se hologramy používají jako ochranné známky dokladů, cenných papírů a různých výrobků.
*3	David Joseph Böhm, (* 1917, † 1992) - americký teoretický fyzik se stal známým úvahami přesahujícími fyziku směrem k filozofii a duchovním vědám. Mezi jeho díla patří Causality and chance in modern physic (Kauzalita a náhoda v moderní fyzice), Wholeness and the Implicate Order (Celistvost a implikátní řád).
*4	Základním významem čísla 2 je zdvojení a protiklad. Symbolizuje Boha a člověka, nebesa a Zemi, dobro a zlo, den a noc, hmotu a ducha, muže a ženu, dva tvůrčí principy v čínském pojetí světa - jin a jang. Jedině alchymie povýšila číslo 2 nad protiklady a přiřadila mu symbol oboupohlavní bytosti - hermafrodita, čímž nám moudrá alchymie naznačuje, že všechny protiklady, které určují svět, byly stvořením povýšeny a na konci opět splynou v jedno.
*5	Podobenství je epický žánr didaktické literatury (biblické příběhy Ježíše Krista, bajky). Podobenství vypráví v básnickém obrazu analogický příběh, který pomáhá k pochopení určité myšlenky.
*6	Holografie je způsob optického zobrazování založený na interferenci a difrakci světelných svazků. Vyvolaný snímek je hologram - viz bod *2.
*7	Dvanáct posloupných příčin znovuvtělování podle buddhismu: 1. Nevědomost, 2. Závislosti, 3. Individualita, 4. Jméno a tvar, 5. Smysly, 6. Smyslový dotyk, 7. Následek smyslového dotyku, 8. Životní žízeň, 9. Lpění, 10. Vznikání, 11. Znovuvtělování, 12. Stárnutí a smrt.
*8	Bůh Ešu je znám především na území západní Afriky (dnešní Nigérie) kmenu Jorubů, stejný bůh má v Beninu jméno Elegba či Legba.
*9	Sanskrt je jazyk z indoevropské skupiny.
*10	Citace z díla "Morální listy Luciliovi".
*11	Laterna magika je založena na obsahově vázaném systému polyekran, což je systém současného nebo postupného promítání (fotografických nebo kinematografických snímků) na více promítacích ploch. V roce 1958 byla založena Laterna magika jako scéna Národního divadla v Praze a celosvětovou proslulost si vysloužila týž rok na světové výstavě Expo 1958 v Bruselu.
*12	Bible, Lukáš 4/6,7
*13	Volně upraveno a zkráceno.
*14	Máro (ze sanskrtu) je postava zosobňující zlo, kterou používá i buddhismus.
*15	Pránajáma (ze sanskrtu) je dechové cvičení provázené soustředěním. Účelem je kontrolovat dech a především proudění prány - kosmické energie obsažené v prostoru.
*16	Cvičení se začíná nádechem ve spodní části sušumny (psychický nerv probíhající středem míchy) a vede se pozvolna (alespoň 5 sekund) spolu se zvukem "Óm!" vzhůru až nad hlavu nebo do místa mezi očima (6. čakra) a po chvíli (alespoň 2 sekundy) se opět se zvukem "Óm!" vede zpět (alespoň 5 sekund) do výchozího místa (1. čakra); takto se prodýchání opakuje, aby poslední výdech skončil opět se zvukem "Óm!" v místě duchovního srdce. Cvičení "vytahuje" psychické závislosti z jednotlivých center do vědomého života, čímž se umožní cvičícímu rychlejší "spalování" vlastních závislostí. Nesmí se však cvičit více jak 21 dechů, protože bytost člověka by poté nemusela vydržet nápor sil povstalých z hlubin nevědomých procesů. Také při problémech v denním životě by se mělo cvičení na určitou dobu přerušit, než se zklidní životní podmínky.
*17	Mezi cvičení krátké cesty například patří: zrušení jména a tvaru ve vědomí, vyciťování ticha za myšlenkami, soustředění se na bezčasé "teď" a podobně.

7. Archetyp Self

Závěr

Vysvětlivky: