Archetyp Coniunctio přímo navazuje na archetyp Anima - Animus a oba archetypy se místy časově i významově prolínají. Tato souvztažnost je způsobena tím, že archetyp Anima - Animus rozkládá jednolitý charakter protikladů ženského a mužského na několik stupňů, aby pak na jednotlivých úrovních (pudová, citová a duchovní) docházelo k postupné transformaci a k postupnému sjednocování. Nelze sjednotit nerozdělené protiklady, neboť pudy budou vždy na jiné úrovni než city a obojí bude níže než duchovní složka. Pudy se sjednocují na úrovni těla v pohlavním styku obou jedinců opačného pohlaví. Pudy musí být uvědoměním přetransformovány v cit, kde pak dojde ke zrození citových protikladů anima - animus. Teprve tato transformace vytvoří prostor pro duchovní aspekt anima - animus, jehož sjednocení je cílem archetypu Coniunctio. Z výše uvedeného se dá vytušit, že spouštěcím impulsem archetypu Coniunctio je transformace anima - animus z pudové na citovou úroveň. Archetyp Coniunctio patří do Kruhu Bytí a dosahuje k samotné podstatě člověka. Název tohoto archetypu jsem převzal od C. G. Junga a obsahově jej podstatně rozšířil.
Archetyp Coniunctio je archetypem duchovní transformace podmíněné sjednocením protikladů na citové úrovni. Jedním z vrcholných zážitků je symbol incestu, který má v naší společnosti nálepku jednoho z nejhorších zločinů proti lidskosti, zločinu proti samotné podstatě vlastního genetického materiálu v následném potomstvu. Myslím, že právě proto je nutné tuto problematiku řádně vysvětlit, aby nedošlo ke zkreslení archetypu Coniunctio, a tím i ke zkreslení psychologického popisu duchovní cesty.
Každé dítě je poznamenáno sexualitou již svým zplozením a pak následným porodem (viz archetyp BPM). V prvních fázích svého vývoje dítě zaměřuje svoji zvědavost a sexuální touhu na osoby, které jsou mu nejbližší a zároveň nejmilejší - na rodiče, sourozence či pečovatele. Vznikající přání po sexuálním zážitku a vyvrcholení je již v útlém věku náležitě zpacifikováno výchovou a morálkou společnosti jako základní tabu. Přání po sexuálním zážitku vznikají již od samotného počátku života dítěte. Domorodé kmeny uvolňují incestní vazbu rituálem. Přestože je tento rituál v technicky vyspělých společnostech podceňován, je částečně nahrazen jinými formami skrytého rituálu jako například maturita, předání osobních dokladů v době dospělosti či způsobilosti, odchod na vojenskou základní službu a podobně. Tímto způsobem se objekt sexuálního zájmu stává pro společnost přijatelným a touha po incestním spojení je jako nesplněné přání zatlačeno do hlubin nevědomí u každého člověka bez výjimky! S touto výbavou proplouváme fyzickým životem bez větších obtíží, neboť v hmotném světě aspekt anima - animus projevuje pouze pudovou závislost a nevědomí nemá důvod v bezkonfliktním životě vyjevovat skryté obsahy nevědomí a potlačená přání minulosti, mezi nimiž je zákonitě i kdysi vytěsněná touha po incestu.
"Idylická" cesta pudovým a citovým životem však končí při prvních konfliktech s nevědomím. Na jedné straně stojí scestný vědomý postoj a na druhé straně moudré nevědomí. Rozdílným a scestným zaměřením vědomí se pod sílícím tlakem z nevědomí vydá "armáda" pomocníků ve formě vizí a obrazů, aby "narovnaly" závadné vědomé činy, city a myšlenky. Konfliktem nemyslím pouze neurotické a schizofrenní jevy, ale i duchovní cestu, která je vědomým odvrácením od vnějšího světa. U duchovní cesty však je podstatná výhoda, že je chtěnou cestou, a tudíž jsou konflikty s nevědomím řešeny bez emočních závislostí patřících vždy k neovládaným neurotickým a schizofrenním stavům. Bylo již mnoho napsáno o léčivých aspektech neurotických a schizofrenních stavů na duši člověka a jen mohu potvrdit, že mnohé obrazy jsou skutečně stejné. Největší a nejpodstatnější rozdíl, totiž v míře schopnosti ovládnout proces navazování kontaktu s nevědomím při plném vědomí chtěné duchovní cesty jednoznačně hovoří ve prospěch cílené a řízené duchovní cesty. Soudný člověk pozná, že jiné cesty není, a je jen otázkou času (třeba i dalších vtělení), kdy bude každá bytost dotlačena neurózami, schizofrenií či dobrovolností k opuštění pudové a posléze citové úrovně.
Poslechněte si, co o schizofrenii napsal probuzený člověk, který dosáhl mistrovství:Člověk je rozdělený. Schizofrenie je normální stav člověka - alespoň nyní. V primitivní společnosti tomu tak možná bylo jinak, ale stovky let výchovy, civilizace, kultury a náboženství udělaly z člověka dav - rozpolcený, rozdělený, neslučitelný ... Ale protože tato rozpolcenost je proti jeho přirozenosti, jednota stále přežívá ukryta kdesi hluboko. Protože lidská duše je jenom jedna, může celá výchova narušit jen okraj člověka. Střed zůstává nedotčen - tak člověk pokračuje v životě. Jenomže jeho život se stal peklem.Na duchovní cestě člověk postupně opouští úrovně pudového vnímání a začne ve vlastním nitru hledat obrazy, které odpovídají chtěným stavům bez nečekaných emočních tlaků pudů. Jak už jsem uvedl v archetypu Anima - Animus, dochází k rozdělení obou protikladných principů (u mne animy a pak anima) na pudový a citový. Teprve toto rozdělení změní způsob vnímání protikladů a nastane prudká inflace pudových složek. Tato potřebná inflace způsobí, že vynořivší se komplex incestu, kdysi zatlačen do hlubin nevědomí morálkou společnosti a výchovou, bude asimilován pouze na citové úrovni a nebude moci u duchovní cesty nikdy přejít na fyzickou úroveň.
Veškerým úsilím zenu je zbavit člověka této schizofrenie, zbavit ho rozdvojené osobnosti, rozpolcené mysli, stát se nerozděleným, sjednoceným, soustředěným, vykrystalizovaným.
Tak jak teď jsi, nemůžeš říct, že jsi. Nemáš žádné bytí. Jsi jako tržiště - spousta hlasů. Když chceš říct "ano", je u toho hned "ne". Nemůžeš ani plně zašeptat "ano". . . Takto není možné být šťastný; zoufalství je přirozený následek rozdvojené osobnosti.
OSHO
Jako u všech obsahů nevědomí je třeba i u tématu incestu vzít do úvahy mytologii lidstva jako základ, na němž naše kolektivní nevědomí stojí. Incest je u bohů a polobohů bez rozpaků připouštěn a dokonce brán jako obyčej. Proč tomu tak je, se dá přesně formulovat. Bozi a polobozi žijí nad pudovou úrovní, a tím nám vlastně v mytologii téměř všech národů ukazují, že incest na vyšší úrovni než pudové je běžným jevem, obyčejem a dokonce i chtěným cílem. Na pozemské úrovni tomu tak bylo u egyptských faraónů a u vládců peruánských Inků. Ovšem i zde byl sňatek bratrského či rodinného páru soužitím bez sexuálního spojení, a tudíž na tělesné úrovni k incestu nikdy nedošlo. Takový královský pár byl opět svému lidu příkladem jednoty osobností nejen na fyzické, ale i na citové a duchovní úrovni jako ztělesněné božstvo. Tehdejší lid to znal a ctil. Pouze současné lidstvo hluboko vtažené do pudového života násobeného mocí sdělovacích prostředků pokládá pudové za jediné, citové za možné a duchovní za neexistující. Tito lidé pak budou promítat své vlastnosti do vnějšího světa (psychologická projekce) a v každém incestním spojení budou hledat pouze pudovou sexualitu a nikoliv vyšší aspekt lidské přirozenosti, která je u nich zašlapána v nevědomí pod těžkým nánosem nižší pudové přirozenosti.
Když člověk vystoupí na úroveň pociťování citových protikladů, je nutné pro duchovní postup tyto protiklady spojit. Když se muži ve vnitřním životě promítá citová anima jako sestra a on sám je citovým animem, je spojení v sourozeneckém incestu nevyhnutelnou věcí! K tomu se přidává obsah pudové fantazie vytěsněných přání, která člověk v dětském věku kdysi dávno zatlačil do hloubi vlastního nevědomí. Nevědomí je moudré a k potřebnému spojení protikladů použije stará dětská vytěsněná přání. Přání se splněním rozplynou a nebudou již více zaplňovat nevědomí adepta duchovní úrovně. Navíc dosáhne spojení vlastní mužské a ženské citové složky. Jedině toto spojení je považováno nevědomím za připravenost k přijetí duchovního aspektu anima - animus. Alchymie citový incest připodobňuje jako spojení Slunce (citový animus) a Měsíce (citová anima). Pokud nahlédneme do světového umění, nalezneme zejména v alchymistickém umění zobrazení tohoto spojení přímo, nebo nepřímo ve spojování jiných protikladů král - královna, princ - princezna, Šiva - Šakti. Takto nevědomí signalizuje spojení protikladů citů a vystoupení na úroveň ducha i s pomocnými symboly těchto zobrazení, což už patří do jiné knihy a do jiné literatury. Je zákonité, že podobná spojení se objevují i ve vědomí bytosti kráčející duchovní cestou.
Ještě bych rád zdůraznil, že teprve citové a duchovní prožívání odhaluje tajný smysl incestu. Zvláštní důraz kladu na subjektivitu zážitku. Bylo by neskutečnou hloupostí předpokládat, že hlavní roli hraje vnější vztah s partnerkou či partnerem. Hlavní a ústřední roli hraje vnitřní střetnutí, boj, soužití a nakonec sjednocení muže s animou a ženy s animem. Incest symbolizuje sjednocení (coniunctio) s vlastní božskou podstatou bez osobního partnera, a jedině proto nám později dává nahlédnout do skvostně zářícího transpersonálního já.
Celé téma archetypu se pohybuje mimo tělesnou a pudovou sféru výhradně na citové a duchovní úrovni. Jen výjimečně se člověk neuhlídá na úrovni těla a upadá do chtěných tělesných spojení. Spojení protikladů existuje již na úrovni citů, o čemž svědčí hloubka citového prožitku u běžného tělesného styku prakticky nemožná. Citové ovládá i tělesné, jen proto jsou tato spojení vnímaná i na tělesné úrovni.
Schéma archetypu Coniunctio:Časový harmonogram snů s tématikou Coniunctio - sjednocení
1. Zrození druhého Slunce (citový animus) 1.5.1996 (z archetypu Anima - Animus) 2. Objevení duchovní animy 5.6.1997 a 8.6.1997 (z archetypu Řízená imaginace a z archetypu Anima - Animus) 3. Zrození druhého Měsíce (citová anima) 5.6.1998 (z archetypu Anima - Animus) 4. Sexuální aktivity s citovou animou (snovou sestrou) 5. Pojmutí a přijetí stínu anima - animus do vědomí 6. Příprava incestu 7. Incest 8. Osvobození duchovní animy 9. Spojení duchovní anima - duchovní animus 10. Zrození Luny III. Jako symbolu duchovní animy
1996 27.4., 3.6.Významný okamžik pro archetyp - 1.5.1996 Zrození druhého Slunce (citový animus)
1997 0
1998 21.12.
1999 14.1., 7.3., 15.4., 9.5., 10.5., 15.5., 15.5. podruhé, 14.9., 18.9., 7.11.
2000 22.1., 16.2.,12.4., 15.4., 21.4., 21.4. podruhé
27.4.96 07.20 hod. 1. sen
Se sestrou jsem se objímal v jednom pokoji a s myšlenkou sexu jsem vyvrcholil.Citová mužská složka (animus) je již na takové úrovni, že nevědomí pouští do snu jedno potlačené přání minulosti (viz úvod) jako pokusný balónek budoucího sjednocení protikladů. Problematika incestu je tak složitá a nepřijatelná, že nevědomí předjímá náznak incestního zážitku zrodem nového Slunce, jakoby chtělo tyto dva aspekty významově a časově přiblížit. Možná je to pokus nevědomí o bleskové spojení protikladů a překonání rozvláčného a postupného spojování jednotlivých složek. S tímto principem jsem se setkal i u ostatních archetypů. Možnost skokového pochopení archetypu vychází z kolektivního nevědomí lidstva, neboť se zcela jistě našli jedinci, kteří byli schopni v okamžiku pochopit vnitřní smysl a cíl archetypu. Nevědomí jako nejlepší přítel člověka poskytuje vždy to nejlepší ze své přebohaté pokladnice zázraků, a proto nabízí i tyto skokové šance bleskového postupu. Asi nepatřím mezi ty vzácné a rychle chápající jedince, neboť nevědomí musí mít se mnou nekonečnou trpělivost při cestách jednotlivými archetypy, čímž mám zase na druhou stranu možnost zmapovat tyto tajemné cesty a sesbírat démanty duchovního poznání.
3.6.96 01.30 hod. 2. sen
Ležel jsem v posteli s velice mladou dívenkou (16 - 17 let) a věděl jsem, že nesmím souložit, přesto jsem jí sáhl na přirození. Ona se chtěla moc milovat. Nebyla úplně nahá. Nakonec mne uspokojila orálně, a tak jsem se cítil provinile. Ona ovšem vítězoslavně a šťastně. Pak jsem měl pocit, že je to sestra.Nevědomí mi opět podává pomocnou ruku a nabízí další možnost bleskového spojení citových složek. Dívka, přestože se zdá být pudovou animou, je citovou animou. Zpočátku se mi daří se udržovat v poloze citového anima, avšak zvyk pohlavnosti mne vytrhne z citové úrovně a pod vládou pudového anima podléhám. Personifikace animy osciluje mezi pudy a city a navíc nechtění a odmítání v počátcích celibátu (třetí měsíc) vytvářejí obrovský tlak, jemuž jsem podlehl. Po vyvrcholení již definitivně promítám do animy pudovou ženskou část a sám ve studu a pocitu provinění jsem "povýšen" na citovou úroveň. Po chvíli poznávám v dívce sestru, což nyní s odstupem času dokáži rozeznat jako možnost incestu na citové úrovni, a tím i rychlejší postup na duchovní cestě. Mladá dívka nemá podobu sestry, a přesto jsem přesvědčen, že je to sestra. Ukazuje to na širokou variaci, v níž nevědomí může v symbolice anima - animus a následně i v incestu pracovat. Přestože se zdá být sen bytostnou prohrou na cestě sjednocování, je významnou předehrou k dalšímu významnému okamžiku, jímž je setkání s duchovní animou o dva dny později. Dokonce by se nyní s odstupem času dalo chápat, že sen významným způsobem napomohl objevení duchovní animy.
Významný okamžik pro archetyp - 5.6.1997 Setkání s duchovní animou
Významný okamžik pro archetyp - 5.6.1998 Zrození druhého Měsíce (citová anima)
21.12.98 00.20 hod. 3. sen
Moje přítelkyně Jana se stala psychicky nezvládnutelnou. Když šla kolem auta, kde dva souložili, otevřela jim dveře a s neskrývaným zájmem se na ně dívala. Omluvil jsem se za její chování a odtáhl ji pryč. Byla zde i sestra a žárlila na Janu. Vysvětloval jsem jí, že ona byla kdysi mojí mladší sestřičkou. Vtom přišla krásná Ruska Kateřina a ucházela se u nás o práci. V jednu chvíli jsem si na ni pomyslel, ale po chvíli jsem to zase zavrhl. Kateřina byla oblečena jako prostitutka. Její přítel stojící opodál si uvědomil, že my jsme špatná firma pro ni, proto ji odvedl pryč. Ona mu tvrdě nadávala.Moje bývalá dívka a současná přítelkyně Jana je ve snu mojí projekcí pudové animy, což jednoznačně potvrzuje její zájem o sexuální spojení naznačený chtivou účastí při pozorování sexuálního aktu. Sestra představuje citovou animu a svojí žárlivostí naznačuje brzký přerod Jany z pudové animy do animy citové. Její snaha je jednoznačná - snaží se vypudit konkurentku ze svého svrchovaného území a v tomto snu omezit vliv pudové složky. Snažím se zmírnit emoční náboj mezi sestrou a Janou, pravdivě sestru informuji, že Jana byla mojí mladší sestřičkou v jednom z předchozích životů v muslimské zemi. Tím jsem Janu vyzdvihl z pudové personifikace a určuji jí od nynějška roli citové animy. Když beru Janu za svou sestru (jako citovou animu), musí nevědomí prověřit anima (mužskou složku), zda neupadne do pudové závislosti. Proto se na scéně objevuje krásná Ruska. Chvilkové zaváhání v myšlenkách je zažehnáno a nová představitelka pudové animy odchází.
14.1.99 05.20 hod. 4. sen
Zúčastnil jsem se závodu branné zdatnosti. Vedl jsem, neboť mi jedna dívka poradila při řešení hlavolamu. Měla plnou náruč mincí. Dostal jsem se do kasáren a čekal jsem v kanceláři, kde na stole ležela kupa časopisů. Do místnosti přicházeli další důstojníci a mezi nimi tři neuvěřitelní tlouštíci. Kamarád řekl jednomu tlouštíkovi: "Hele dovalil se kousek Bílé Skalice", neboť tlouštík byl z Bílé Skalice. Z tlouštíka se stalo silnější dítě a vzápětí z dítěte normální štíhlá blonďatá dívka.Život je zjednodušeně řečeno branný závod, kde musím prokázat fyzickou zdatnost, psychickou odolnost a duševní znalosti. Na jednom z takových závodů jsem se setkal s dívkou, která zde představuje duchovní animu. Je to potřetí, co se s ní letmo setkávám tváří v tvář a přijímám od ní pomoc, když mi pomohla vyřešit složitý hlavolam. Tím urychluje mou cestu, jak snovým závodem, tak i životem. Je zákonité, že má plnou náruč mincí jako symbolů kruhu či mandaly - symbolů sjednocení. Jakmile se jedná o sjednocení, vystupuje z nevědomí číslovka 3 v symbolu trojjedinosti. Následně vidím nádhernou proměnu tlouštík - silnější dítě - štíhlá plavovlasá dívka. Proměna je odrazem mého vědomí a symbolizuje změněné myšlení, které z jednoho ze symbolů trojjedinosti (animus) činí symbol jednoty a celistvosti (dítě) a následně z něj již probuzenou mladičkou duchovní animu. Hledat význam v názvu Bílá Skalice se neodvažuji, neboť v České republice je 13 obcí s názvem Skalice, mezi nimiž najdeme jednu Stříbrnou, ale nenajdeme jedinou Bílou, a bílá skalice je také jedním ze síranů zinku.
7.3.99 03.30 hod. 5. sen
Ukazoval jsem svůj nový byt několika lidem a sestře. Později jsem šel po chodníku a proti mně šlo pět mladíků, kteří mne znenadání povalili na zem a mlátili. Jejich vůdce na mne něco křičel špatnou angličtinou. Nebránil jsem se.Je notoricky známé, že dům a byt jsou ve snové symbolice představitelé člověka. Za poslední období se na psychické úrovni mnoho změnilo, proto ukazuji sám sebe jako nového člověka (nový byt ve snu) lidem a hlavně sestře - citové animě. Výsledek této ukázky jsem se nedozvěděl, neboť není podstatný. Místo případné pochvaly či výtky o novém bytu jsem vržen do zcela jiné situace, neboť právě v ní mohu nalézt to, co onomu novému člověku schází. Jsem nemilosrdně zbit pěti mladíky a naštěstí nalézám dostatek indiference a Kristových myšlenek nenásilí, že přijímám rány bez jakéhokoliv odporu. Je skutečně jasné, že mladíků muselo být 5, neboť číslo 5 v numerologii znamená rozpolcenost duše člověka, 5 smyslů, ale hlavně je to rozdíl mezi měsíčním rokem (355 dní) a slunečním rokem (360 dní - před pozdější úpravou na 365/366 dní). Jsem bit právě rozpolceností a smyslovostí, neboť nemám spojeny atributy Měsíce a Slunce (pro 5 dní). Možná je to 5 Kristových ran, které schází k celistvosti. Nebo lépe řečeno schází mi symbolicky zemřít na kříži (musí zemřít ego). Tímto náznakem sen významně přispívá k překonání ega. Tento výklad podporují budoucí události a trpělivá příprava ke spojení protikladů v incestu.
15.4.99 03.20 hod. 6. sen
Šel jsem zkratkou do práce a potkal jsem sestru s několika známými. Mluvili jsme o mezilidských vztazích. Bylo mi sestrou vyčítáno, jak jsem levně koupil byt a vzápětí jej draze prodal. Lidé se mne proti sestře zastávali.Sestra je stále na mé straně, čímž zároveň citová anima postupuje ruku v ruce s citovým animem, proto v tomto stavu nelze proces dovést k incestu. Musí nastoupit takové snové obrazy, které postaví sestru jako citovou animu do opozice. Nevědomí vytvořilo za tímto účelem čistě hypotetický skutek, který se nikdy nestal. Snad i pro tu značně velkou nespravedlnost sestry jsem se postavil na druhou stranu barikády a nevědomě jsem vytvořil prostor pro sjednocení protikladů na citové úrovni. Byt v tomto snu nemá s bytostí člověka mnoho společného.
25.4.99 06.00 hod. 7. sen
Vyprávěl jsem kamarádovi, kterak jsem přes silnici v poli asi na 20 metrů viděl velikého černého psa. Když jsem se na něj upřeně zahleděl, dal se po chvilkovém couvání na útěk. Pak jsem viděl vojska Zla, jak pochodovala na souboj s vojsky Dobra. Věděl jsem, že zlo nemá neději zvítězit. Když jsem vizi dovyprávěl, došli jsme k domu a kamarád šel topit. Podíval jsem se z okna přes tmavé sluneční brýle a viděl jsem vedle Slunce rozmazané čtvercové světelné pole o velikosti 15-ti Sluncí. Zavolal jsem kamaráda a půjčil jsem mu brýle, aby jev lépe viděl. Řekl jsem mu, že je to počátek změn. Uvědomil jsem si, že je třeba jednat.Číslo 20 symbolizuje součin 5 x 4 = 20. Číslo 5 symbolizuje 5 smyslů a číslo 4 je číslem viditelného světa, součin zesiluje vzájemnou vazbu čísel 4 a 5. Černý pes představuje pudy, které se před silou vůle dávají na ústup. Při ovládnutí nižších složek vlastní přirozenosti musí dojít k závěrečné bitvě mezi dobrem a zlem. Čtvercové světelné pole vedle skutečného Slunce představuje pochopení alchymistické kvadratury kruhu.
Jako ideální řešení významu čísla 15 jsem nalezl XV. kartu Velké arkány Oshova zenového tarotu s názvem "Podmiňování" (viz obrázek 3). Dokonale vystihuje rozloučení se s osobností a nalezení individuality. Individualita nám je dána vlastní existencí, ale osobnost je nám vnucena společností, která netoleruje individualitu, protože ta za ní nepůjde jako ovce za pasákem. Individualita má kvalitu lva a lev kráčí sám.
Sen současně patří do archetypu Stín a Hrdina.
9.5.99 03.30 hod. 8. sen
Při útěku mne chytili a jeden zbabělec mne pořezal nožem v obličeji, na ruce a na noze. Podařilo se mi nůž mu vzít a trochu ho poznamenat na ruce. Naštěstí jsem se vzpamatoval a nechal ho být. Objevil jsem se na svatbě, bylo povoleno vypít 1 litr vína. Vypil jsem asi půl litru a jedné ženě jsem vyprávěl, že jsem si odseděl 20 měsíců. Potom jsem nasbíral, umyl ve vodě a snědl sladký rybíz. Muži, co mne pořezal, jsem odpustil a dokonce se z nás stali kamarádi. Jeden voják v bílé košili mne požádal, abych mu pomohl získat ženu - nevěstu. Někdo se toho úkolu ujal místo mne a předal jedné ženě jeho jménem květiny. Najednou se voják změnil v ženu a žena - nevěsta se jí omlouvala, že jí nemohla pozvat na svatbu.Jestliže jsem přemohl pudovou animu, musel se z nitra vynořit její protějšek, který byl v okamžiku boje s pudovou animou oddělen citovou a rozumovou úrovní vědomí. Nyní stín - pudový animus - přichází a zbaběle, když mne ostatní drželi, mne poranil nožem na několika místech. Nůž je symbolem primitivního, většinou sexuálně zbarveného, výbuchu síly. Na chvíli jsem se zmocnil nože a malou část útoku jsem oplatil. Naštěstí jsem se včas vzpamatoval a opustil heslo oko za oko, zub za zub. Proto jako symbol sjednocování přichází svatba, na níž jsem pouze jako svatebčan. Na svatbě se objevuje víno jako symbol proměny a oživení ducha spolu s číslem 1, které značí sílu, tvůrčí invenci, individualismus a hlavně jako symbol Slunce (číslo 1) a jako protějšek animy - Luny (číslo 2). Po spojení a sjednocení těchto dvou aspektů můžeme počítat 1 + 2 = 3 a máme tu trojjedinost z minulých snů. Pudový animus - stín byl v tomto snu asimilován vyšším citovým animem. Zbývající moc pudů se hroutí. Připravuje se pole pro sjednocení protikladů anima - animus. Na pudové úrovni to nelze, ovšem na citové a duchovní ano. To je cíl, ke kterému je třeba dospět.
Sen současně patří do archetypu Stín.
10.5.99 01.10 hod. 9. sen
Bylo těsně po východu Slunce. Díval jsem se na město rozkládající se na úbočí hor. Od sídlišť přes jednotlivé domky až k zvedajícím se stráním - vše bylo pod bělostným sněhovým popraškem. Bylo jasné, že sníh pod slunečními paprsky brzy roztaje. Byl to nádherný pohled. Ze země jsem sebral knihu, čímž jsem poškádlil sestru. Ona měla na nohou lyže a v rukou hůlky. Pod ní však byla pouze tráva. Další dívky prodávaly mražené zboží. Mnoho dětí se nezřízeně cpalo polárkovými dorty.Další přípravný sen pro brzký incest citových úrovní anima - animus. Opozice animy zase nesmí být velká, aby nedošlo ke škodlivému nepřátelství obou vnitřních složek. Nevědomí vykresluje nádherný obraz východu Slunce, který znamená příslib šťastné události v úsvitu nových realizací. Kniha dráždí animu vyvoláváním nepříjemných vzpomínek na moc rozumu nad city a stává se zajímavým nástrojem škádlení. Poznání, že anima je silně sexuálně závislá (snové lyže na trávě) tentokráte neplatí pro pudovou stránku animy, ale platí výhradně pro citovou, a to pouze v emočně-citovém základu. Emoční náboj animy představuje vrcholnou touhu po sjednocení, což následný obraz dětí ve snu plně dokazuje. Protože se nezřízeně cpou zmrzlinou, ukazují tak z jejich hlediska obrovské chtění převést současné "zamrzlé" emoční tlaky na jednotu a celistvost. Jednota (děti) pozře "zamrzlé" emoce (zmrzlina) v jednotu (ve své žaludky = do nitra celistvosti).
15.5.99 01.20 hod. 10. sen
Ležel jsem v posteli a vysvětloval jsem sestře ležící ve vedlejší posteli, co je život na autopilota. Stále to nemohla pochopit, neboť nevěděla, co je vědomé žití. Pak se ke mně naklonila přes uličku mezi postelemi a letmo mne políbila. Když jsem ležel na zádech, přelezla si sestra na mne a obkročmo dosedla. Chtěla souložit a říkala: "Dobij si baterky! Dobij si baterky!" Byla nahá. Cítil jsem její vlhké pohlaví. Připadalo mi to hrozně odporné. Ani mi tak nevadil možný incest, ale samotná soulož mi připadala nepřípustná. Vždyť jsem více než tři roky nesouložil a nechtěl jsem upadnout do područí pudů. Přestože jsem souloži vůlí zabránil, došlo stejně k vyvrcholení.Po složitých psychologických přípravách jsem byl konečně "připuštěn" k samotnému incestu. Prožitek byl tak živý, emočně nabitý, že jsem si připadal jako v denní skutečnosti. Útok "sexuchtivé" citové animy byl tak rychlý a nečekaný, že jsem nebyl připraven a anima (ve snové projekci sestra) měla značně usnadněnou roli. Dlouho jsem přemýšlel, proč mi sestra (anima) říkala: "Dobij si baterky!" Je vědecky dokázáno, že sexuální aktivity včetně soulože vysilují organismus muže a naopak tuto energii získává žena. Proto mnoha sportovcům se několik dní před vrcholným sportovním výkonem zakazuje, nebo alespoň nedoporučuje sex a naopak ženy byly takto k lepším výkonům aktivně podporovány. Proto mi sestra říkala: "Dobij si baterky!" Nevědomí tak zdůraznilo, že se nejedná o pudovou úroveň, ale o citovou, kde je výše uvedené předávání energií opačné. Ženská citová složka překypuje citem, který se mužské nedostává. Nevědomí udělalo vynikající taktický manévr, aby mohlo dojít ke spojení citových složek.
Nevědomí zná obrovskou vůli, kterou jsem vycvičil askezí a správně předpokládalo, že ke klasickému sexuálnímu spojení nemůže dojít, neboť se ubráním. Zde v tomto incestu nejde o spojení tělesné (snové - astrální), ale o citové, proto odvedená pozornost a hlídání se na úrovni snového těla umožnilo nerušené spojení citové mužské složky a citové ženské složky. Spojení potvrzuje vyvrcholení. Cíl sjednocení byl splněn, přestože k samotnému incestu nedošlo. Nedošlo k němu pouze pro vůlí prováděnou spásnou askezi a celibát. V normálním pohlavním (ale zároveň duchovním) životě bude při spojení citových úrovní anima - animus incest zcela jistě dokončen.
Vrátím se ještě k nepřirozené a náznakem i sprosté mluvě animy včetně jejího násilného chování. Vrátím-li se zpět do archetypu Anima - Animus, zjistím, že ve snu číslo 9 při dosažení citové animy (přistání na Měsíci) došlo k vybití zbytkových násilných složek pudového anima (z nevědomí) do postavy násilníka, který umírá a jako mrtvola představuje vyřešený případ. Stejně vypadá i sen č. 15 jako předzvěst zrození Luny II. - symbolu citové animy, proto jsou ve snu s incestem vytěsněny zbývající složky násilí a vulgarity citové animy.
Spojení protikladných hodnot bylo uskutečněno a cíle spojení taoistických principů jin a jang v tao bylo dosaženo. Jednota naplnila červené srdce citu na VI. kartě "Milenci" (viz obrázek 10) Velké arkány Oshova zenového tarotu. Již nebudu se ve snech přeměňovat v ženy, ztotožňovat se s citovou animou, či se zabývat homosexualitou, neboť citová úroveň je sjednocena v jediný celek, z nějž už nedýchá citová rozervanost, ale mír a klid prožívané jednoty.
Nastává ideální stav pro poznávání duchovních stavů anima - animus, stav pro trvalé žití všeobjímající lásky. Pro jedince, kteří dostávají strach, že dosažením sjednocení principu anima - animus přestanou žít sexuální život, mám uklidňující zvěst. Sexualita těla trvá i nadále, jen chápání pohlavnosti a pudů, chápání citové podstaty lidství a chápání vlastní duchovní budoucnosti uvádí veškeré prožívání na tělesné úrovni do vyšší a ucelenější tóniny. Přirovnal bych to, jako když posloucháte klavíristu (běžný pudový život) a pak se k němu přidá celý orchestr (stav po sjednocení). Je opět zákonité, že hudba celého orchestru bude plnější a prožitek víceúrovňový. Kromě kvalitnějšího prožívání hmotné skutečnosti sjednocený člověk získá i moudrost a nadhled nad celou problematikou pohlavnosti a nebude při sebemenší příležitosti upadat do područí pudů.
15.5.99 03.00 hod. 11. sen
Přijel jsem do letní Itálie. Nadvakrát jsem si umyl tvář. Bydlel jsem na pokoji s patnácti postelemi. Když jsme společně urovnali postele, vyšel jsem na terasu a viděl jsem nádhernou hvězdnou oblohu bez měsíce. Zatočila se mi hlava z té krásy. Sedl jsem si a chvíli jsem se díval. Po zemi se válely zbytky mlhy, které pomalu rozfoukával vítr. Opodál se procházel pár milenců a za stromy jsem viděl povědomý panelový dům. Druhý den jsem k němu vyrazil a potkal jsem zde sestru s její kamarádkou Zdenou. Po chvíli k nim přišla moje kamarádka Jana s dcerou v náručí. Děvčátko mělo brýle a zvalo mne prohlédnout si její obrázky. Hodnotil jsem je spíše z psychologického úhlu a viděl jsem v nich jednotu a celistvost. Jedna strana obrázku vždy odpovídala druhé buď skutečně nebo zrcadlově. Sestře jsem vyprávěl, jaká to byla náhoda, že jsem je zde našel.Tento sen následoval pouhých 100 minut po předešlém incestním snu. Tak důležité bylo rychle potvrdit dosažené a proměnit rozčarování, které jsem cítil bezprostředně po incestním snu, na pochopení a naplnit vědomí kladnými stavy, neboť i nevědomě přijaté sjednocení zaslouží oslavu radostnou náplní vědomí. Skutečně plné pochopení incestního snu se mi podařilo až po 14 dnech pilného studia psychologické literatury, v níž jsem našel pouhé náznaky skutečného řešení. Tak jsem pochopil nutnost hrubé nedostatky současné psychologie odstranit.
Umyl jsem si dvakrát tvář. Tvář je nejvíce vypovídajícím znakem osobnosti - persony, která se vlivem duchovního úsilí pročišťovala. Sen jednoduše naznačil tuto očistu nejprve odvrácení se od světa = jedno umytí a pak sjednocení = druhé umytí. Jeden jediný obraz stačil k vyjádření změny osobnosti. Přiznávám, že skutečně už nemohu být tím, kým jsem kdysi (i když nedávno) byl. Bydlíme na pokoji s 15-ti lůžky. Sen jasně zdůraznil číslo 15, proto se s ním musíme podrobněji zabývat. 15 je číslem úplňku (od prvního svitu do úplňku uplyne 15 dní), číslem Venuše (oběh kolem Slunce trvá 15 x 15 dní) a také růženec obsahuje 15 tajemství. To jsou pouze pomůcky ke skutečnému nalezení významu čísla 15 v tomto snu. Opět jako ideální řešení jsem nalezl číslo XV. Velké arkány Oshova zenového tarotu s názvem "Podmiňování". Dokonale vystihuje rozloučení se s osobností a nalezení individuality. Podrobnější vysvětlení čísla 15 naleznete v komentáři snu číslo 7 tohoto archetypu.
Dalším důležitým prvkem snu je nádherná hvězdná obloha bez Měsíce. To je první důkaz sjednocení, protože Měsíc jako citová anima nemůže být na obloze, stejně tam nemůže být Slunce. Oba prvky dosáhly jednoty. Proto pociťuji tak silnou blaženost, že ji téměř nemohu unést a musím usednout, abych ji pomalu vstřebal. Zbytky mlhy značí poslední závoje iluzí před poznáním, v němž vidím pár milenců, kteří jsou mou projekcí sjednoceného citového vědomí anima - animus. Nevědomí dnes nešetří chválou, a tak mi posílá další obrazy potvrzující sjednocení. Potkávám sestru s přítelkyní Zdenou a Janu (má bývalá dívka) s dcerkou v náručí. V tom okamžiku vím, že všechny ženy jednou byly mé vlastní sestry a jen jedna si tuto roli přenesla do současného života. Jednota přináší další tajemství minulosti. Dcerka Jany má brýle, aby tak nevědomí zdůraznilo lepší vidění či jasný zrak z pohledu sjednoceného (dítě s brýlemi). Kontakt se sjednoceným (dítě) je bez problémů navázán a nevědomí mi prostřednictvím obrázků ukazuje skvostný řád jednoty a celistvosti, který okamžitě v novém stavu chápu.
29.8.99 00.50 hod. 12. sen
V malém bytě jsem jedné ženě nabídl tykání a rychle ji políbil na ústa. Byla velmi překvapená. Nechtělo se jí do bližšího vztahu, neboť měla špatné zkušenosti s muži. Nic neříkala, ale vycítil jsem to. Řekl jsem jí, že pokud si něco začnu, může tvrdě zakročit, ale že se nemusí obávat, neboť žiji asketickým způsobem života v celibátu bez žen a bez sexu. Velice se tomu divila. Pak jsem šel ulicí a slyšel jsem volání: "Chyťte ho! Chyťte ho!" Když kolem mne proběhla tmavá postava, chytil jsem ji zezadu a znemožnil útěk. Ucítil jsem pálení na prstech rukou, a tak jsem tu osobu pustil. Asi o 100 metrů dál jsem na zemi našel část svých věcí a lůžkovin s polštářem. Snažil jsem se vše posbírat a odnést domů. Předpokládal jsem, že ta osoba bude nahoře v domě. Přepočítal jsem se, byla už dole. Vzal jsem do ruky židli a chtěl jsem vetřelce praštit přes hlavu. Postřehl jsem, že je to žena, proto jsem útok neuskutečnil a zeptal jsem se jí: "Proč tak nenávidíš svět?" Ona odpověděla: "Protože kradu!" Zdůraznil jsem, že mne nezajímá, jestli krade, ale chci, aby mi odpověděla na otázku: "Proč tak nenávidí svět?" To už tam byla i matka a přítelkyně Jana. Všichni jsme se snažili té nešťastné ženě pomoci. Jana měla fotku té nešťastnice, když ještě měla tělo samé podlitiny. Dávali jsme jí Janu za vzor.V tomto snu jsem vycítil celou citovou stránku ženy, jako by byla moje vlastní. V okamžiku jsem o ženě, jíž jsem nabídl tykání, získal spoustu informací, což je znamením trvalého spojení na citové úrovni, kde pak může bezproblémově fungovat "citová telepatie". Snad právě pro citové spojení s animou byl z hlubin nitra vyvolán stín animy, který přichází vždy jako vyrovnání kladné složky čerstvě nabytého a prožívaného stavu. Při pokusu chytit ji, jsem si popálil prsty, což mi říká, že zlo také trochu bolí. Objevuje se zde číslo 100, které značí jednu mužskou složku (1) a dvě ženské složky (00) působící na vědomí. Stále nevím, že se jedná o ženu. Až při prvním útoku židlí (židle je snový symbol klidu a zotavení) poznávám tvář ženy. Ucítil jsem soucit s tou nešťastnou ženou a podařilo se mi s ní navázat slovní kontakt a vzápětí s pomocí dalších projekcí osob i formulovat obsah pomoci. Tím se mi podařilo eliminovat záporné stránky pudové animy - stínu, soucit pojal existenci záporné složky animy do vědomí, čímž ji transformoval na vyšší citovou úroveň. Uvědomuji si, jak důležitá byla ochota nešťastnici pomoci. Celkem lehce se mi podařilo překonat jednu z nejtěžších překážek na cestě k poznání.
Sen současně patří do archetypu Stín.
14.9.99 02.10 hod. 13. sen
Na učebně jsem si hrál s hady (nebyli jedovatí). Jednou se mi celý chumel hadů zakousl do prstu. S menšími problémy jsem je setřásl. Zalezli do díry v místě, kde jsem měl spát. Odtud z vedlejší nory začal vylézat zajímavý tvor, který se mi představil jako Mekong a měl tři mladé. Byl velice způsobilý a legrační. Vypadal tak trochu jako barevný medvídek, kterého musel mít každý rád. Musel jsem jít do paláce. Asi se to odehrávalo v Indii. Před branami paláce jsem potkal bílé, asi osmileté dítě, které jsem vzal do náručí a vešel do paláce. Potkal jsem jeho zvlášť tmavou chůvu, Indku. Dítě "M-ršiho" jsem měl někomu odevzdat. Již sám jsem vešel do místnosti, kde jsem na lůžku spatřil ženu - bohyni s dvěma tvářemi. Jedna tvář byla mladá, olemována rusými dlouhými vlasy sahajícími až pod její pas, druhá tvář byla starší, s krátkými černými, místy prošedivělými vlasy. Padl jsem na kolena a omluvil jsem se za svoji neomalenost. Rusovlasá tvář bohyně mi řekla, abych odešel, a vstala z lůžka. Pokusil jsem se telefonovat z místního telefonu a ona se na mne evidentně rozzlobila. Po chvíli starší tvář povolila ve zlobě a chtěla, abych jí něco řekl o budoucím vzestupu Čech. Začal jsem v pátém století, kdy začaly invaze žoldáků rabovat, vypalovat a znásilňovat čerstvě osídlený kraj - budoucí českou zemi. Popisoval jsem hnutí odporu, kdy lidé vzali svůj osud do vlastních rukou a se zbraněmi žoldáky vyhnalo. Pak jsem přeskočil až do počátku 15. století a vyprávěl jsem o mistru Janu Husovi a husitském hnutí. Zdůraznil jsem rok 1620 s bitvou na Bílé hoře a následných 300 let poroby, čímž jsem chtěl naznačit karmické vyrovnání za vojenské výpady mladého českého království. Vyprávěl jsem to už nejen bohyni, ale také asi stovce studentů. Bohyně občas zpřesňovala moje slova a studenti si dělali poznámky. Občas jsem sám diktoval důležitá fakta. Připadalo mi to, jako když bohyně chce zdůraznit připravenost českých zemí pro duchovní expanzi.Jak nádherně jednoduše nevědomí jediným obrazem řeklo několik informací najednou. Hadi představující sexualitu pro mne už nejsou nebezpeční a také nejsou jedovatí. V denním vědomí si s nimi dokonce mohu i hrát a nemohou mi ublížit. Když setřesu hady z prstu, zalézají do díry v místě, kde budu spát. Takže ve snech mne sexualita může částečně překvapit, ale už mne neohrozí, neboť hadi nemají jed (sexualita nemá moc otrávit mi život). Jméno Mekong připomíná název největší řeky jihovýchodní Asie pramenící v tibetském pohoří Dangla. Způsobný tvor Mekong mi jako symbol šesté nejdelší řeky světa nesedí, ale určitě by si zasloužil své místo v mytologii, protože je krásnou součástí nevědomí, a na krásu by lidé neměli zapomínat. Jeho 3 potomci představují trojjedinost. Do takových zázračných světů zavádí člověka sjednocené vědomí citové úrovně. Ale už mne čeká palác s dalším dobrodružstvím. Dítě "M-ršiho" mi připomíná zkratku jména Šrí Ramana Maháriši a z toho vyplývající upozornění, že se znalostí jeho učení se mohu procházet po palácích vlastní přirozenosti v dokonalé indiferenci. Navíc k dítěti se váže známé slovo "rši" pocházející ze sanskrtu, které znamená mudrce, zřece, staroindického zasvěcence a duchovního vůdce svého lidu*1. Dalším aspektem snu je číslo 8 ve spojení s lety chlapce. Protože nevědomí umístilo sen pravděpodobně do Indie, předpokládám i východní vysvětlení čísla 8. Buddhismus zná 8 cest, které vedou k vytouženému cíli, k nirváně: pravý názor, pravé myšlení, pravá řeč, pravé jednání, pravý život, pravé snažení, pravá bdělost a pravé soustředění mysli.
S dítětem v náručí (sjednocen) mohu vstoupit do paláce vlastní přirozenosti, kde překvapuji bohyni. Má dvě rozdílné tváře, jedna tvář je mladá s rusými dlouhými vlasy až pod pás a druhá je starší s krátkými černými, místy prošedivělými vlasy. Pochopil jsem z této vize, že mladá krásná rusovlasá bohyně představuje mládí, krásu, cit a sexualitu a starší bohyně představuje stáří s moudrostí oproštěnou od citů. Dualita bohyně dvou tváří mne utvrzuje v přesvědčení, že i tento vysoký a bolestí prostý svět je stále rozděleným a nesjednoceným. Kdo byla ta bohyně, jsem se nedozvěděl ve snu, ale o mnoho později, když jsem prohledával panteon božstev různých mytologií. V orfických mystériích*2 měla Persefona (dítě Dia a Rhea-Démétér) dva obličeje a čtyři oči. Takže jsem byl po objevení této informace dodatečně šokován, neboť jsem se setkal s málo známou tradicí orfických mystérií. Jinou podobnost v dualitě dvou tváří jsem nalezl v podobě, a posléze i v podstatě, římského boha, který nese známé jméno "Ianus" (více o tomto aspektu v následném archetypu Numinózum).
Bohyni představující pro mne počátek nového období a nového náhledu na svět jsem vyprávěl o vzestupu Čech. Je zajímavé, že jsem posunul pobyt Slovanů na dnešním území Čech do 5. století. Historické prameny zaznamenávají až 6. století s tím, že nevylučují dřívější osídlení tehdy panenské země. Jinak jsem informace z nevědomí přejal v souladu s historickými prameny. Tlupy rabující českou zemi byly avarské a francké. Teprve kupec Sámo sjednotil lid a vybudoval první státní útvar na území, kde se nyní rozkládají Čechy. Jediné, co jsem chtěl tímto rychlokurzem historie říci, bych mohl nazvat "nízká karmická zadluženost" české země spolu s vysokým potenciálem duchovnosti, což s mnoha osvícenými jedinci a množstvím duchovní literatury v češtině předurčuje českou zemi k vůdčí roli v duchovním snažení lidstva. Jsem pevně přesvědčen, že dědictví tibetského duchovního úsilí přebírá naše malá země v srdci Evropy. Začínám rozumět karmickým vzorcům tak, že se mi občas podaří rozeznat karmu národů. Samozřejmě rozeznávám karmu toho, co se mne bytostně nejvíce dotýká.
18.9.99 08.00 hod. 14. sen
Viděl jsem skupinu lidí, kteří šli z jídelny. Jeden homosexuál mi dával návrhy. Nic jsem mu neříkal, ale byl jsem rád, že po chvíli skončil s nabízením se. To už mladé dívky si svlékly podprsenky a lezly do bazénu. Zůstal jsem nevzrušen. Jedna žena položila svou hlavu na moje nohy a chytila mne za kolena, za ní stála další žena a skláněla se k jejímu pozadí. Připadala mi jako lesbička. Stále jsem byl nevzrušen.Vždy, když archetyp chystá významný postup, zkouší míru indiference. Podobné sny jsem zaznamenal i v archetypu Anima - Animus. Ani tento sen není výjimkou. Nejprve homosexualita v podobě nabízejícího se muže, poté snaha ženy o heterosexuální spojení a následně i obraz lesbiček. Kompletní živý obraz lidské sexuality. Spásná askeze, celibát a síla vůle je na takové úrovni, že bez větších problémů odolávám oběma pólům (chtění sexuality a odsouzení sexuality jakéhokoliv druhu). V indiferenci nadhledu se nevzrušen probouzím. Tím jsem způsobilý pro další náročný postup ke sjednocení.
7.11.99 05.40 hod. 15. sen
Na Zemi vládl tyran - diktátor. Jeho lidé - knězové - zapalovali knihovny. Snažil jsem se jednu hořící knihovnu uhasit a podařilo se mi to. Jeden člověk se postavil do čela povstání. Na ulici proti sobě útočily dva tábory lidí. Šel jsem dovnitř velké budovy, kde jsem osvobodil ženu, jež byla vládcem - diktátorem uvězněna. Řekla mi, že mne dlouho neviděla. Odpověděl jsem jí, že nám vládci nepřáli. Bylo jasné, že propukl převrat. Byl jsem ozbrojen krátkým mečem, jenž jsem si vyzvedl z hořící knihovny, kde jsem ho měl tajně uschován.Země představuje denní vědomí, které je sužováno vládnoucím principem vlastních závadných přesvědčení - arogancí a namyšleností (ve snu tyran - diktátor). Dennímu vědomí zároveň schází duchovní svoboda jednoho z aspektů animy (zadržovaná žena - duchovní anima). Diktátor také může představovat mocenskou pýchu ega, kterou se snaží naše bytostné já z hloubky nevědomí odstranit. Kněz znázorňuje aktivní duchovní prvek a kniha představuje minulost. Právě minulost je ve snu ničena ohněm duchovního zanícení jako aktivním prvkem přeměny (transformace). Nastává skutečná transformace vzpomínek. Dříve viděné věci a vztahy z dnešního pohledu stávají se jinými, občas s nádechem grotesknosti a absurdity. Přestože jsem požár vlastním duchovním úsilím "založil" nyní se bráním (spíše se brání ego) této rychlé likvidaci. Na poslední chvíli jsem dostal strach a snažím se ubránit pokřivené vzpomínky v původní podobě. Je to běžný stav, kdy ego cítí nebezpečí zničení a začne činit vše pro svoji záchranu. Naštěstí oheň jako prvek bytostné transformace své dílo z převážné většiny dokončil, jen proto přes vizi boje nižší a vyšší přirozenosti osvobozuji svou duchovní animu. Dlouho mne neviděla, neboť člověk nežije na duchovní úrovni a jen vzpomínka na několik málo setkání a zejména na náš prvopočátek, kdy vše bylo duchovní, zůstala v mém i jejím (či v našem společném) srdci.
Poznání duchovní animy dává do budoucnosti možnost splynutí v jednotu vesmírné nekonečnosti. Meč jen dotvrzuje budoucí slávu a čest rytířského stavu dokonalé bdělosti v novém duchovním prožívání hmotného světa. V nádherném vnitřním příběhu jsem byl rytířem, který osvobodil svou princeznu. Ozbrojen mečem, jak příznačné pro alchymistickou symboliku, kde rytíř představující všemohoucího Boha rozbíjí mečem (ve tvaru 1, která je více symbolem Boha než číslicí) filozofické vejce, jehož obsah skrývá základní stavební kameny světa - země, voda, oheň a vzduch. Sen je předobrazem uskutečnění.
Sen částečně patří i do archetypu Hrdina.
22.1.00 03.10 hod. 16. sen
Silou vůle jsem uměl létat na malém balónku. Když jsem chtěl, letěl jsem. Později jsem nějakým způsobem přišel k synovi a letěl jsem spolu s ním. Bylo to na Slovensku. V nitranském kraji jsem hledal vesnice Cabaj - Čápor a Hruščov. Nemohl jsem to z té výšky najít, proto jsem sletěl níž. Jedna žena sedící v autě mne spatřila a nevěřícně mne pozorovala. Nabídl jsem jí let s námi za pomoc při nalezení hledaných vesnic. Z hospody vylezl muž a chtěl s tou ženou obchodovat. Překazil jsem mu to, neboť jsme měli vše s ženou domluveno. Trochu jsem do něj strčil a on spadl i s vozíkem ze schodů. Pak jsme letěli ve výšce asi 10 metrů.Nalezení duchovní animy naplnilo mé vědomí vzácným pocitem lehkosti bytí. Je zákonité, že s použitím principu řízené imaginace si musím tuto možnost vyzkoušet. Síla vůle bez větších problémů překonává zemskou přitažlivost a ještě k letu přibírám dítě (symbol sjednoceného) - syna (ve skutečnosti žádného nemám) a vzápětí i ženu jako představitelku citové animy. Vždy jsem ve snech létal sám za použití své vůle, tentokráte jsem poprvé vzal s sebou další projekce (dítě jako sjednocení - coniunctio a animu). Nyní můžeme v dokonalé citové jednotě anima - animus - coniunctio letět a nepotřebujeme více. Proto také zabraňuji dotěrnému muži mrzký obchod, čímž současně odmítám hrubý materialismus, který by nás všechny zase stáhl k zemi.
Zajímavá je opět výška - 10 metrů, jež byla ve snu vyřčena. Číslo 10 je počátkem i koncem, neboť Bůh (1) z ničeho (0) stvořil svět (2 až 9) a pak se vrací zpět sám do sebe. Číslice 10 v římské podobě X (kříž) bývá spojována s Kristem a X. karta Velké arkány Oshova zenového tarotu má název "Změna" (viz obrázek 14). Na kartě je znázorněno obrovské kolo představující čas, osud a karmu. Všechno se otáčí jako kolo štěstí (tak se nazývá 10. karta v klasickém tarotu) a neustále mění podmínky života všeho stvořeného. Postupným sjednocováním protikladů, které kolo obsahuje, se dostáváme do středu, kde je poznání a osvobození se.
Sen patří i do archetypu Řízená imaginace.
16.2.00 05.50 hod. 17. sen
Přišel jsem na start závodu, kam dorazil i synovec Jiřík. Nabídl jsem mu, aby běžel na mých lyžích. Začali jsme přehazovat vázání, aby mohl jet. Po chvíli jsme zjistili, že to nepůjde. Rychle jsme přehodili vázání zpět pro mne. Navíc jsme zjistili, že Jiřík stejně nemůže běžet, neboť není přihlášen. Chtěli jsme ještě lyže navoskovat. Jen jsem pomyslel, že potřebuji vosk, a sestra mi jej přinesla!Jednoduchý a z prvního pohledu nezajímavý sen, který by neměl v jednom z archetypů Kruhu Bytí co pohledávat. Avšak držme se hesla: "Není malých snů!" Jedině tak postřehneme důležitý okamžik. Mnou pouze pomyšlené přání je nepřítomnou animou okamžitě splněno - myšlenka je okamžitě bez vyřčení telepaticky pochopena citovou animou (sestrou) a úkol je okamžitě vykonán. Nevědomí mi podalo důkaz sjednocení. Až se jednou lidstvo dostane na citovou úroveň v denním prožívání, pak telepatie nebude pouhým zázrakem, ale běžnou zkušeností všech citově sjednocených jedinců. Teprve v žití na citové úrovni nemusíme před druhými nic skrývat a odhalením vlastního nitra prohlédneme nitra druhých v poznání, že žádní druzí vlastně neexistují a vše je jednotou života v Boží slávě. Tak z citové roviny budeme schopni chápat rovinu duchovní. Záleží pouze na nás, kdy a jak se k této vysněné metě dostaneme.
Obrázek 14: Osho zen tarot, Velká arkána X Změna
29.2.00 4.00 hod. 18. sen výsek ze snu
Byl jsem přičleněn do jedné skupiny, kde bylo asi 5 či 6 mimozemských žen. Ony mne obklopily, a tak jsem se ocitl uprostřed. Nevěděl jsem, zda má dojít k sexu, kastraci či jiné aktivitě z jejich strany. Byl jsem klidný a nevzrušený. Chytil jsem jednu ženu kolem pasu a otočil jsem se s ní, čímž se ona dostala dovnitř hloučku žen a já na obvod. Odešel jsem od nich. Pak jsem s další skupinou, tentokráte asi 20 mužů (ženy zde žádné nebyly), přišel k podivné chatě postavené na stromě. Všichni jsme vylezli přes jedno podlaží nahoru, kde jsme se těsně jeden vedle druhého ukládali ke spánku. Přikryl jsem se kusem bílého hedvábného padáku a chtěl jsem spát. Někdo rezolutně rozhodl, že zde nemám co dělat a musím okamžitě odejít. Divil jsem se, že mi nevzali padák, neboť se obávali nočního chladu. Odmítnut oběma skupinami (vlastní zásluhou) jsem se ocitl uprostřed podivného bojiště, kde proti sobě stála dvě vojska. Snad jsem ještě částečně patřil na jednu z bojujících stran. Jednoho staršího muže jsem úderem ruky trochu omráčil a dovlekl jsem ho do náruče ženy bojující na druhé straně. Oba se vzájemně objímali a šťastni zapomněli na boj. Viděl jsem sexuální chtíč a závist neuspokojených zejména na ženách. Uspokojoval jsem touhy žen házením mužů do jejich chtivého objetí. Bojující řady počaly řídnout. Znal jsem předpověď výsledku této bitvy, kdy měl být jeden generál na hlavu poražen. Ovšem po sloučení vzájemně nepřátelských sil se předpověď nevyplnila a vše skončilo neutralizací obou bojechtivých stran.Ocitám se ve skupině mimozemských žen a tyto "protějšky" mají rozdíl smazat spojením protikladů, tedy mužského a ženského principu. S lehkostí se vymaňuji z obklíčení. Jeden extrém nahrazuje druhý, a tak se dostávám do společnosti mimozemských mužů, ze které jsem po chvíli také vyhoštěn jako nepřizpůsobivý jedinec. Kde jinde bych mohl skončit, než na bojišti, kde vycvičené rozlišovací vědomí chápe bitvu jako boj anima versus animus. Bitva má mít jednoznačný výsledek v porážce jedné a vítězství druhé strany. Připomeňme si na tomto místě, že v nevědomí neexistuje čas, jak jej chápeme v našem denním vědomí, a proto můžeme znát budoucnost. Sjednocováním protikladů anima versus animus, tak krásně viditelné v touze mužů i žen, mění se průběh a následně i výsledek bitvy v opojný mír.
Sen současně patří do archetypu UFO -iniciační obřady a do archetypu Hrdina.
15.4.00 06.20 hod.. 19. sen
Ležel jsem s mladičkou dívenkou v posteli. Byla panna. Jasně jsem si to uvědomoval a říkal jsem si: "Ona je panna a já už jsem tak dlouho s žádnou ženou neměl nic, že jsem skoro panic." Přitiskl jsem se k jejímu tělu zezadu a došlo ke spojení. Necítil jsem ani odpor ani zájem. Z obou stran to bylo neutrální. Ptala se mne, zda chci žít tam a tam. Řekl jsem, že je mi to jedno, jen bych byl rád blízko k horám. V místnosti byli dva lidé, ale nevšímali si nás. Když mi vypadl úd z jejího přirození, zavedl jsem jej chvatně zpět. Žádné pohyby jako při souloži, ale ten jediný okamžik zavedení mne vytrhl z prožívané neutrality a došlo k vyvrcholení. Těsně před ním jsem přerušil spojení. Cílem nebylo vyvrcholení, ale spojení! Svůj věk jsem nevnímal.Duchovní anima byla dosažena, což bylo naznačeno osvobozením duchovní animy (ve snu číslo 15), svobodou sjednoceného (let ve snu číslo 16) a telepatií (ve snu číslo 17). Značný pokrok v chápání a prožívání duchovní animy musí být stvrzen spojením. Nevědomí zákonitě vysílá další mystický obraz - projekci panny jako představitelky panenské duchovní animy. Pohlavní styk se nepodobá od samotného počátku souloži a také si to plně uvědomuji včetně naší oboustranné pohlavní čistoty (u mne nikoli absolutní). Je to posvátný akt spojení, spojení dvou protikladů v jednolitý celek. Vím, že to ještě není konec cesty sjednocování, ale cítím značný posun k trvalému bytostnému spojení ženského a mužského principu. Je zajímavé, že ačkoliv se vůlí vycvičená mysl brání i v nevědomí (= ve snech) sexuálním aktivitám včetně pohlavního styku, je tento akt bez větších protestů tolerován. Vůle byla přehlušena významem mystického spojení a snad i hloubkou, na které tento zážitek v nevědomí proběhl. Aktivní sebeobrana v hlídání myšlenek týkajících se sexu byla "vypnuta" vyšším zájmem, který zde představuje cíl nevědomí v nalezení jednoty transpersonálního já. Sen je vyšší úrovní podobného, 13. snu v archetypu Anima - Animus.
21.4.00 01.00 hod. 20. sen
Šel jsem do práce a potkal jsem nedávno zesnulého kamaráda, který jel také do práce. Věděl jsem, že je po smrti, ale už jsem to bral normálně, že tam chodí. Půjčil jsem si jeho kolo, které jelo samo za ním. Na cestě jsem se musel proplétat mezi množstvím lidí až k vrátnici, kde jsem měl připravenou jednu místnost, v níž jsem měl spát. Jednomu vrátnému se to velmi nelíbilo a začal slovně útočit, že je to "tlačenka" a že je mám sledovat a pak prozradit. Z očí do očí jsem mu vysvětlil, že to tak není a že mne všichni moc dobře znají. Lidé kolem popíjeli a přisvědčovali mi. Říkali, že jsem sice opatrný na korunu a občas nechci platit, ale jinak jsem poctivý. Šel jsem do místnosti, kde jsem měl spát. Do místnosti se navalilo několik Němek a jedna si mi dokonce lehla pouze v kombiné pod nepovlečenou přikrývku do postele. Vyhodil jsem je a vzápětí jsem tam měl Češky, které už tak lehce vyhodit nešly. Jedna si vedle mne sedla na postel a začala se na mne "lepit". Řekl jsem jí, že má smůlu, neboť již dlouho žiji nepohlavním životem a kvůli ní to nehodlám měnit. Dodal jsem, že kdyby možná přišla před 4 měsíci, tak snad bych svolil, ale nyní jsem už postavil pevné základy svého "domu" a přesvědčení se nevzdám. Překvapilo ji to a dala mi pokoj. Ještě jsem jí řekl, že mne sice může vzrušit, ale i pak se silou vůle ovládnu.Jakmile nevědomí uzná mou způsobilost pro další pokrok, okamžitě posílá sen či spíše možnost pro "pornografické labužníky", sen je velice podobný 1. snu archetypu Anima - Animus a 14. snu archetypu Coniunctio. Sexualita zde podruhé (poprvé v 14. snu) není pouze viděná jako v archetypu Anima - Animus, je přímo prožívaná a bytostně se mne dotýká, proto je potřeba podstatně více indiference na její zvládnutí. Pilný trénink vůle v dobrovolném myšlenkovém sexuálním půstu je nejúčinnější zbraní spásné askeze a právě tento postup kompenzuje dočasně zesilující se vjemy sexuálních prožitků. Z těchto nepřestávajících zkoušek je vidět, že právě indiferentnost k viděným i cítěným obrazům je nejdůležitějším prvkem na cestě archetypem. Bez indiference nelze překračovat mezníky mnohých archetypů (viz schéma archetypu Coniunctio a schéma archetypu Anima - Animus). Jedině ve svobodném myšlení může vykvést indiference jako lotosový květ v rajské zahradě.
Zesnulý kamarád neustále chodí do práce, ač je mnoho měsíců po smrti. Stále se zabývá činnostmi, které vykonával za svého pozemského života. Tyto obrazy mne naplňují obrovským soucitem s ním. On je ve sféře nešťastných duchů a nedokáže udělat ten jediný krok ke vzdání se pozemské existence. Je obrovským vykřičníkem vztyčeným nad těmi milióny horlivců vážících pouze tento svět, toto tělo a pozemské vztahy. Tato extrovertní psychologická vazba jim pak nedá svobodu v tom nejdůležitějším okamžiku celé naší pozemské existence - v okamžiku smrti a neosvobodí je od pout tělesnosti. Mnoho takových lidí vidím žít kolem sebe a je mi jich upřímně líto. Ale to jsem utekl od stávajícího tématu zpět do archetypu Témata zničení světa.
Vrátnice je ve snu dalším důležitým prvkem. Je to předěl, k jehož překročení potřebuji mít (stejně jako v denním vědomí) určitou způsobilost. Ve snu je na předělu kontrolována míra indiferentnosti ke kdysi nejbližším heterosexuálním tématům. Jakmile zvládnu obrazy snu s potřebnou mírou indiference bez chtění i bez odsuzování, jsem za 100 minut v dalším snu (číslo 21) již za předělem připraven k vidění dalšího zázraku nevědomí. Velice zajímavým prvkem snu je uvedení 4 měsíců od slibu askeze, když ve skutečnosti denního vědomí jsou to 4 roky. Existují dvě možnosti výkladu: buď to nevědomí nepovažuje za důležité a touto formou mi to sděluje, nebo jsem teprve vývojem v posledních čtyřech měsících rozhodl definitivně o ukončení sexuálního chtění.
21.4.00 02.40 hod. 21. sen
Spolu s jednou ženou a kamarádem jsem před podnikem, v němž pracuji, uviděl nad západním obzorem obrovský měsíc. Upozornil jsem na něj a říkal jsem jim: "Vždyť to není náš měsíc." Další měsíc byl nad obzorem o kousek výš nad jihojihozápadem, asi v 1/3 cesty po obloze. Obloha v tom místě nebyla úplně jasná a náš měsíc svítil občas přes mraky či mlžný opar. Nový měsíc byl 3 x větší a pohyboval se rychle. Na povrchu měsíce bylo vidět, že jeho kůra pracuje. Připadalo mi to, jako by tam lezly obrovské housenky. Neměl rezavou barvu jako měsíc, na který jsem si vzpomněl, ale byl vybledlý. Vzpomněl jsem si i na proroka Nostradama a jeho vize nového Měsíce. Oba Měsíce vycházely na západě a putovaly oblohou na východ. Takže to muselo být po přetočení Země. Nad obzorem přelétla vesmírná loď velkých rozměrů a stejnoměrných tvarů několika hlubokých talířů nad sebou. Proti šla skupina mimozemšťanů. Chtěl jsem být od nich co možná nejdál. Při pohledu na vždy nevěřícího kamaráda jsem si uvědomil, že právě racionalisty potkává syndrom UFO nejvíce. Se ženou a kamarádem jsem vešel do bran podniku, kam za námi nemohli. Na druhém konci závodu jsme nasedli do bílého kabrioletu a jeli k bráně tak, aby nás mimozemšťané neviděli a nepoznali. Před námi byla rozbitá lampa. Pomyslel jsem si, že asi někdo jel opilý. Opodál ležela motorka a kus karosérie auta. Pak jsme sjížděli ze stráně a už jsme neměli auto, ale seděli jsme každý na jedněch saních. Kolem vyvěrala křišťálově čistá voda. Bylo to prameniště řek. Chtěl jsem jít nepozorovaně přes les, ale byl tak hustý, že se do něj nedalo ani vstoupit. Šli jsme tedy podél lesa na okraji prameniště až k horolezecké stěně, kde lidé trénovali výstupy. To už místo ženy a muže byli se mnou otec a matka.V předchozím snu jsem šel ze závodu a po zkoušce indiferentnosti na předělu (vrátnice) jsem se dostal z ohraničeného, omezeného a oploceného prostoru. Zákonitě muselo přijít něco velkého, něco velkolepého, něco, co se mi navěky vryje do paměti. Spolu s jednou ženou, která zde představuje mou duchovní animu, a s racionálně smýšlejícím kamarádem, který je projekcí mé racionální části zabývající se převážně hmotným světem, pozorujeme mysteriózní divadlo. C. G. Jung sice tvrdí, že nemohu projektovat svou mužskou stránku, když se cítím jako muž, ale dospěl jsem k jinému názoru. Pokud se považuji za muže určitých vlastností, mohu projektovat svou mužskou stránku jiných vlastností, jak názorně ukázal tento sen. Stejným způsobem může nevědomí pracovat i v dalších archetypech. Můžeme projektovat všechny svoje nevědomé vlastnosti do snových postav obou pohlaví. Podle vědeckých zásad, všichni tři sledujeme další nový Měsíc, 3 x větší, než je náš Měsíc, který snad pro zdůraznění vjemu doplňuje krásu nebe. Také se občas ztrácí v mracích či v mlze stejně jako city k němu se vážící. Nový Měsíc se pohybuje rychle, podobně rychle se pohybuje i cílený duchovní vývoj. Stejně jako u zrození druhého Měsíce v archetypu Anima - Animus měsíční povrch pracuje a útvary krajiny se teprve počínají formovat. Takto se kdysi formovaly city na Luně II. a nyní se formuje duchovní úroveň animy.
Okamžitě jsem ve snu srovnával třetí nový Měsíc se vzpomínkou na druhý v archetypu Anima - Animus. Zaujala mne barva, která byla ještě bledší, než u skutečného Měsíce. Pokud srovnám barvu a geologicky činný povrch, nejde mi to po hmotné stránce dohromady, proto jsem přesvědčen, že snová vize je pouze psychickým obrazem potvrzujícím dosaženou duchovní úroveň. O podobnosti s vizí proroka Nostradama nemůže být v tomto směru ani řeč. Jiný názor však mám na přetočení planety Země, kde se opět nápadně mé vnitřní obrazy shodují s verši proroka Nostradama:
"V měsíci říjnu nastanou velké posuny.
Jsou tak závažné, že se bude věřit,
že zemská tíže ztratila svůj přirozený
pohyb a Země byla vymrštěna do věčné temnoty."
Předmluva ke králi Jindřichovi II.
"Pán se vydá, aby dokončil převrat.
Nebeské obrazy se vrátí ke svému
obvyklému pohybu. Nadřazený pohyb
učiní Zemi opět stabilní a neotřesitelnou.
Nemá být přetočena na věky..."
Předmluva k synu Caesarovi
O možném přetočení Země hovoří mnoho dalších proroků i některých vědců, kteří uvádí některé důkazy několikrát změněného magnetického pole Země. Zde opět musím zopakovat svůj názor, že jsou dvě možné varianty tohoto vizuálního procesu:
Přikláním se k druhé variantě. Ale raději budu pokračovat ve výkladu snu. Z nového stavu mám strach a obava mne také navrací do předchozí úrovně, do bezpečí citového království. Beru si s sebou nejen kamaráda jako personifikaci realistické části, ale i duchovní animu. Mimozemšťané nemohou do závodu pro nižší úroveň prožívání (duchovní by se degradovalo na citové). Vracím se v prožitcích zpět na citovou úroveň a tu ochutnanou duchovní úroveň si musím pořádně promyslet. Snažím se jít jinou cestou a nalézám rozbitý názor, poznání a přesvědčení o něčem (rozbitá lampa), nepotřebný falický symbol mužské vitality, mládí a pudu (motorka) a představu "rozbitého" rychlého postupu (část auta, které nepojede). To vše mi přineslo přímé setkání s duchovní rovinou a návrat do citové roviny. Naše auto se ve snu mění na jednotlivé sáně pro každého jedince. Sáně ve snu, to je synonymum radosti. Citová úroveň prožívání je pro mne už zažitá a nalézám v ní pevnou oporu. Vnitřní stav se odráží na krajině snu. Vidím nádherné prameniště s křišťálově čistou vodou. Prameny značí duchovní hodnoty, zdroj života a znamení mystického obratu. Už neodcházím do lesa, který zde představuje eroticko - sexuální kontext. Do lesa nevcházím, neboť jsem jinak uzpůsoben a les jako eroticko - sexuální faktor je pro mne nepřístupný. Alespoň si mohu dobře prohlédnout úžasné prameniště s desítkami do výše vyvěrajících pramenů. Připadám si jako v pohádce. Proměna průvodců představujících aspekty anima - animus na nové aspekty otec - matka je obráceným postupem duchovní cesty a zároveň varováním před zbabělým ústupem z dosažených pozic.
a) jedná se pouze o vnitřní psychologický proces duchovního vzestupu jednotlivce b) k bodu a) můžeme připočítat uskutečnění jevu v hmotné sféře, jakmile lidstvo dosáhne úrovně, při níž se tento jev projektuje z kolektivního nevědomí do vnějšího světa. Šlo by o stejný průběh procesu jako u jednotlivce, čímž by se mé sny také staly vizí budoucích událostí na planetě Zemi. Pak bych to nenazýval apokalypsou, ale raději uskutečněním.
Závěr
Ukázka cesty archetypem Coniunctio končí, avšak nekončí má duchovní cesta v tomto archetypu. Podstatné je však ukázáno a z tohoto bodu je cíl téměř na dosah. Ponechám dobytí posledního vrcholu na statečných "horolezcích", kteří se vydají cestou sjednocování protikladů. Nechť odvážní kráčí vysokou stezkou sjednocování protikladů a příklad mé cesty nechť je pro ně kompasem a mapou, aby nezbloudili na křivolakých cestách archetypu Anima - Animus a archetypu Coninctio.
Důkazem, že i mnohé historické osobnosti kráčely cestou sjednocování protikladů, je zmínka v apokryfním evangeliu svatého Tomáše:
"Jestliže spojíte mužské se ženským
v jedno jediné tak,
že mužské nebude mužské
a ženské nebude ženské,
potom vstoupíte do království."
Věřím, že jsem značně posunul bod poznání tohoto archetypu od prvotního určení sjednocujícího fenoménu nevědomí C. G. Junga. Nejprve jsem chtěl tento archetyp sloučit s archetypem Anima - Animus, ale pak jsem se rozhodl zachovat jeho samostatnost v Kruhu Bytí se zdůrazněním faktu, že se prolíná s archetypem Anima - Animus a také na něj přímo navazuje. Největším problémem archetypu Coniunctio se zdá být skutečnost, že spojení se nedá dokonale popsat, spojení se dá pouze dokonale zažít. Pevně věřím, že popis cesty archetypem pomůže mnohým na cestě objevování nádherných obzorů vlastní sounáležitosti a jednoty všeho stvořeného.
C. G. Jung halil archetyp Coniunctio do hávu alchymie, neboť v jeho době to byl jediný pramen, v němž nalezl symboliku sjednocení. Byl alchymistickými obrazy natolik fascinován, že se odklonil od poznání tohoto archetypu v psychickém prostředí nevědomí a ve snech. Nemějme mu to za zlé, neboť popsal značnou část alchymistické cesty dávno zaváté prachem času a na poznání všech cest měl již málo času i málo vhodného materiálu. C. G. Jung se neustále obával, aby tento vrcholný archetyp v psychické oblasti nesklouzl k sexuální infantilnosti a perverzi. Snad právě proto se dal cestou pro zasvěcence, cestou záhadných alchymistických, pro nevhodného či nepřipraveného člověka, nesrozumitelných symbolů.
--- MENU: --- Skok na OBSAH Skok na začátek této kapitoly (III.díl - 5. Coniunctio - sjednocení) Další kapitola (III.díl - 6. Numinózum)
