| Další díla "on-line knihovna" | OBCHOD | Jaromír MEDO - "Tajemství řádu nevědomí" - II. díl "Kruh Procesu obnovy" |
Název tohoto archetypu jsem přejal od C. G. Junga, který definoval stín jako podstatu toho, co musí být pochopeno a asimilováno. Dokázal rozpoznat, že většina lidí je "lidmi bez stínu", ať je to dělník či vědec, nábožensky založený člověk nebo ateista. C. G. Jung považuje stín za povrchovou vrstvu nevědomí, s čímž zásadně nesouhlasím, neboť potom by fenomén archetypu Stín byl patrný ve vizích a snech většiny lidí. Sám jsem nalezl fenomén stínu dosti hluboko a navíc i obsahem archetyp Stín patří zcela jednoznačně do Kruhu procesu obnovy.
Pohled do zrcadla nám ukáže vlastní obraz; budeme-li se snažit ve svém nitru najít podobné zrcadlo, zajisté se nám to podaří. Chce to však skutečnou odvahu, neboť každé zrcadlo je nemilosrdné a nemá ve zvyku nic překrucovat či přebarvovat, zrcadlo nitra naprosto věrně ukáže obraz stojící před ním. Člověk ve svém nitru zpočátku nenalezne "království Boží", ale nalezne pravou tvář individuality kdysi uměle překrytou maskou osobnosti (personou), kterou si lidé jako herci nasazují před druhými a poté sami před sebou. Setkání se stínem - vlastním odrazem skutečného obsahu naší záporné bytosti - bývá velice bolestivé, neboť zlo, které člověk nachází v sobě, už nemůže jako dříve projektovat do hmotné sféry na osoby, věci a vztahy. Poznává, že tyto projekce všeho negativního na své okolí jsou pouze zástěrkou zbabělého člověka, který se nedokáže podívat pravdě vlastního egoismu do očí. Nedá mnoho přemýšlení, abychom zjistili, že spouštěcím impulsem archetypu Stín je introvertní zájem o podstatu vlastní bytosti v touze po prožívání dobra a dalších kladných stavů.
Touha po dobru je náplní lidské bytosti a na druhé straně či opačném pólu stojící stín je reprezentant stinné a zlé stránky bytosti. Na jedné straně dobro, na druhé zlo a jejich věčný boj v pohádkách, bájích a mýtech všech národů světa. Tento boj je nutné na cestě k poznání duchovní skutečnosti lidství plně prožít, je nutné naučit se rozlišovat a je nutné se naučit odpouštět. Jedině odpuštění a následný soucit dokáží stín jako většinou personifikované zlo asimilovat, čímž se nám vyrovná cesta a rozkvete moudrost rozlišování pravé skutečnosti jevů. Nejhorší co by mohl člověk udělat v setkání se stínem, je identifikovat se s ním, neboť pak sám stane se personifikací zla. Že se tomu tak občas stane, svědčí případy "šílených střelců" (převážně z tzv. technicky vyspělého světa), kteří se zbraní v ruce nemilosrdně vraždí vše živé kolem sebe. Tito lidé v touze po moci, slávě či výjimečnosti se ztotožňují se svým stínem, neboť nemají odvahu se mu postavit na odpor, přestože jej vyvolali. Jakákoliv ideologická nálepka jejich nelidského činu je pouze dalším aktem zakrývajícím zbabělé vzdání se vlastnímu zlu - vlastnímu stínu.
Podívejte se na současný stav světa jako na zrcadlo kolektivního nevědomí lidstva. Jedině tak poznáte ty hrůzy, které jsou obsahem nevědomí tvořeného lidmi. Je nejvyšší čas zlo - stín asimilovat vlastním dobrem v srdci. Naneštěstí se člověk raději drží hesla, že viditelný nepřítel je vhodnější, než nepřítel uvnitř něho samotného. Zaslepen sám sebou projektuje zlo do svého okolí, neboť v okolí na druhých může zlo nenávidět. Hledat a pracovat se zlem v sobě by ho nutilo k přetěžké práci s vyčištěním toho všeho svinstva, které si sem po věky ukládal. Proto takový člověk raději zůstane "mrtvou personou" odmítajíc své stíny a projektujíc vše mimo sebe do hmotného světa, pak zůstává plochým klamným obrazem či odrazem přetvářky a falše. Je podoben smutné, bezduché, vyprahlé poušti bez známek života. Na rozdíl od něj "živý člověk" vrhá své stíny, rozpoznává zlo v sobě, aby jej asimiloval v odvěké vnitřní víře v dobro. V takovém člověku jsou vysoké horské štíty i hluboká rozeklaná údolí, jsou v něm lesy i vodstva, poušť i oáza. Je kompletní jako naše planeta. Pokud budete stát jenom na poušti, planetu nepoznáte, ale pokud se stanete horskými velikány i hlubokými vodami, poznáte všechny stránky planety a pak jediným slovem zhodnotíte celou tu krásu: "Božské!" Proto i u sebe musíte nejprve poznat celou škálu dobra a zla skrývajícího se ve vašem nitru, abyste poté asimilovali zlo, povýšili odpuštění na zákon a došli k poznání. Pak zhodnotíte tu lidskou krásu jediným slovem: "Božské!" Tím nevyjádříte dokonalost, ale úplnost, celistvost, v níž jsou obsaženy všechny aspekty.
Poznal jsem, jak mne asimilace stínu naplnila živočišnou pudovou přirozeností, a předem na tuto nebezpečnou skutečnost upozorňuji. Kdysi dávno před uznáním vlastního stínu jsem si připadal téměř nevinný, skoro vzorný a převážně neomylný. Teprve poznání stínu ve vlastním nitru mne dovedlo ke skromnosti a uznání své "prohnilé části". Zděsil jsem se té obrovské síly pudů, hromady pýchy, arogance, namyšlenosti, povýšenosti a dalších záporných vlastností. Byl jsem stejný jako Augeiás, syn Hélia z řecké mytologie, který nikdy nečistil chlév, v němž se po dlouhá léta chovu dobytka navršily obrovské hromady hnoje. V řeckém mýtu Augiášův chlév dostal za úkol vyčistit Héraklés ve své dvanáctileté otrocké službě králi Mykén a Tírynsu. Hrdinný Héraklés vyhnal stádo 3000 kusů dobytka na louku, vykopal příkopy k blízkým řekám a vody těchto řek vyplavily špínu. Pak stádo nahnal zpět do čistotou zářícího chléva. Taková práce pro odvážné hrdiny čeká při vyklízení vlastního nitra každého člověka. Nebyl jsem výjimkou a musel jsem den po dni, noc po noci (neboť se dá pracovat i podvědomě ve snech) poznávat, eliminovat a asimilovat soucitem jednotlivé záporné vlastnosti. Musel jsem zpracovat tisíce jednotlivých příběhů z vlastního života, kde jsem se nechal unést osobností a napravit závadné myšlení a postoje. Svedl jsem řeky přes překopanou zemi vlastního nitra do proslulého chléva a počal jsem čistit letitou špínu.
Významnou pomocí v "boji" se stínem mi byla filozofie nenásilí tibetského buddhismu, příklad života Ježíše Krista, Gautama Siddhárta Buddhy a dalších světců, mystické zkušenosti Květoslava Minaříka, Míly Tomášové, Eduarda Tomáše a další díla probuzených jedinců, kteří v bohaté literatuře zanechali obrovské bohatství lidstvu budoucích věků. Protože jsem se snažil asimilovat jednotlivé vystupující části stínu od počátku odpouštěním a soucitem, podařilo se mi ve velké míře eliminovat hrůzná setkání s příšerami a nestvůrami světa nevědomí. Snad proto mé setkávání se stínem bylo "rajskou selankou". Vše je způsobeno tím, že podstatná část eliminace a asimilace stínu byla provedena v denním vědomí, ve filozofických rozvahách a v meditacích, když jsem cíleně "vytahoval" závislosti z nitra a opět cíleně jsem je spaloval žárem odpuštění a soucitu. Dal jsem si za úkol morálně obrodit svou bytost a několikaletá tvrdá práce se vyplatila. Nikdy jsem nenechával stín vysoko vyrůst, vždy jsem se snažil stín (své špatné vlastnosti či zlo) co nejdříve pochopit a asimilovat. Snažil jsem se držet hesla:
"Vlastnosti, které nenávidíš u druhých lidí, jsou tvé vlastnosti,
kterých se podvědomě snažíš nenávistí a bez úspěchu zbavit.
Vlastnosti, které dokážeš tolerovat u druhých lidí,
jsou vlastnosti, kterých ses definitivně zbavil."
Přístup podle tohoto hesla mi značně usnadnil rozlišování a dodával mi sílu k stále nekončícímu vyklízení svého "Augiášova chléva". Snad proto nebudou následné sny mytologickým dobrodružstvím bojů s nejstrašnějšími tvory světa či vhodným námětem akčního hororového filmu, ale budou to jemné náznaky činnosti stínu nutné pro plné pochopení charakteru tohoto archetypu.
Archetyp Stín je archetypem temnoty - to je absolutního zla. Je nutné ho pojmout do vědomí a zpracovat! Častokrát přichází jako zlý bratr, nad jehož jednáním nám zůstává rozum stát. V tomto případě je nejlepší odpuštění a soucit, neboť právě odpuštění a soucit nám napomohou k vědomému zpracování vlastních chyb personifikovaných ve snech rolí stínu.
Jakmile začnete introspekci do vlastního nitra vyvoláte z nevědomí archetyp Stín, který bude protikladem vaší snahy zlepšování na poli citovém a morálním. Stín v závislosti na tlaku, kterým se snažíte rozpoznat vlastní nitro se může personifikovat a poté vás začne i ohrožovat. Ve vyšších fázích duchovního vývoje je rozdíl mezi kladnými a zápornými složkami osobnosti také vyšší, a proto personifikace někdy nabývá hororových rozměrů. Příkladů archetypů Stínu je v literatuře bezpočet. Například Goethův příběh Fausta a Mefista; biblické Ježíšovo setkání s ďáblem po čtyřicetidenním půstu; Milarepův střet se sinavě zeleným králem ďáblů z knihy "Milarepa" Eduarda Tomáše; ničivý útok ďábla, který roztříštil obrovský les na třísky, na Eduarda Tomáše z jeho knihy Paměti mystika; červený ďábel se zelenýma fosforeskujícíma očima z autobiografie Květoslava Minaříka "Kečara" a další. Uvědomte si, že je skutečně nepodstatné, zda je setkání s personifikací stínu na fyzické (hmotné) nebo psychické úrovni. Jediné co by vás mělo zajímat, je schopnost pojmout svůj personifikovaný stín do vědomí jako vyzařování vlastní mysli. Pokud s ním budete bojovat, budete neustále prohlubovat protiklady a vytvářet mezi vlastní, k dobru se klonící individualitou a jejím záporným odleskem stále větší a větší propast, která vás nepustí na cestu k uskutečnění.
Je bezpodmínečně nutné stín pochopit jako součást sebe samého a sloučit kladné a záporné stránky, čímž nalezneme klid a mír vlastní existence. Tlakem na nevědomí lze ve vlastním vědomí personifikovat osobu či jev stínu, nevidím jediného důvodu, proč by stejný či podobný tlak nemohl personifikovat další archetypy (Anima - Animus, UFO, Moudrý stařec a další). Z vlastní zkušenosti mohu říci, že právě tlak na nevědomí u mne spustil celou škálu archetypů, kterými mne nevědomí vede na cestě zpět ke skutečné podstatě. Vezměte si příklad těch, kteří prorazili stěnu nevědomosti a stín asimilovali indiferentností (Ježíš Kristus, Eduard Tomáš) nebo vůlí (Květoslav Minařík), čímž odstranili nejhorší personifikaci stínu z cesty k uskutečnění. Stín ovšem nevystupuje pouze ve snech, ale i v běžném životě nám nedá chvíli oddechu. Stín je skrytou stránkou lidské osobnosti. Použijte svých duševních a duchovních sil k posílení moudrosti a místo marného boje se stínem personifikovaným ve snech či personifikovaným zlem v denním životě, zvolte odpuštění, soucit, indiferentnost, vůli, slučování kladů a záporů, aby vaše vědomí nalezlo božský klid a mír.
Schéma archetypu Stín:
1. Vidění, tušení či uvědomění si fenoménu stínu
2. Ukázka širokého spektra činnosti stínu
3. Stín pátrá po slabinách hledajícího člověka
4. Zjevení ďábla
5. Boj s ďáblem
6. Zbavování se nižší pudové přirozenosti
7. Vítězství soucitu a odpuštění
8. Poslední boj s Márem
Časový harmonogram snů s tématikou archetypu Stín
1994 13.8., 28.8., 25.11.
1995 6.4., 17.5., 17.6., 18.11., 12.12.
1996 21.5., 25.7., 13.8., 18.11.
1997 0
1998 3.5., 3.8., 23.8., 6.12., 18.12.
1999 10.1., 5.2., 9.5., 29.8., 6.12.
2000 15.1.
13.8.94 03.40 hod. 1. sen
Utíkali jsme po silnici dál od Prahy směrem na západ a pak na sever. Nad námi letělo letadlo, z něhož vytékalo palivo. Chtěli jsme se skrýt v jakémsi kostele či katedrále. Byl jsem s nějakou dívkou. Stáli jsme před jedním oknem a ona stále odmítala vlézt dovnitř. Najednou mi bylo jasné, že to začalo. Rychle jsem ji vysadil do okna a lezl za ní. Pocítil jsem pronikavé záření a oslňující světlo, skoro jsem se venku škvařil. Vlezl jsem s vypětím sil dovnitř a na spálených místech těla mi bylo teplo. Přišla tlaková vlna, kterou již zavřené okno vydrželo. Po uklidnění výbuchu nastal ohromný zmatek. Navrhoval jsem útěk. V místnosti bylo asi dvacet lidí. Jeden muž nám chtěl pomoci a také nás nabádal k útěku. To už s námi bylo dítě té dívky a my jsme odcházeli přes složitý labyrint. Někdo nás sledoval, ale podařilo se nám ho setřást. Poté jsem se setkal se svými rodiči a dcerou Martinou.Není divu, že jsem prvotní vynoření stínu zaregistroval v jednom z nejvyhrocenějších emočních témat lidské psychiky. V úvodu snu jasně vystupuje pocit potřeby duchovní pomoci, neboť se chceme skrýt v kostele či katedrále. Jakmile jsem opustil starý svět (staré názory ve starém životě) a dostal jsem se do jiného způsobu prožívání, zanechal jsem ve zničeném světě svoji starou osobnost, z níž vzešel stín. Nemohu jej jen tak opustit a třebaže starý svět byl totálně zničen atomovým výbuchem, stín (maska osobnosti) mne bude věrně následovat. Je to zákonité, neboť kdysi byl mnou a najednou byl vyšší složkou vědomého prožívání vytlačen na periférii bytostného zájmu. To je způsob, kterým na cestě životem vytváříme vlastní stíny. Tyto vytěsněné složky mají téměř samostatnou existenci a s ní zároveň touhu se spojovat a sjednocovat, proto nás tak věrně následují a nedají nám pokoje. Jsme se svým stínem spojeni "pupeční šňůrou" shodné prvopočáteční existence a jediným způsobem nalezení klidu a míru je odpuštění, soucit a následná indiference. V tomto snu jsem se ale tak daleko nedostal, neboť stín jen nesměle opouští svůj kdysi tak dokonalý svět a následuje mne do nového prožívání. Nyní si uvědomuji, jak těžko mu muselo být.
Sen současně patří do archetypu Téma zničení.
28.8.94 08.30 hod. 2. sen
Lidé chytali čerty a čertice a pak je strkali z vysoké věže. Zajatci byli mladí a měli ještě slabá křídla, proto jich pádem z věže mnoho zahynulo. Protestoval jsem proti tomuto masakru a chtěl jsem podstoupit zkoušku místo nich. Házel jsem nožem do dveří ze dvou metrů vsedě ze židle. Dvakrát se nůž zabodl. Pak jsem se musel posunout o 1,5 metru dále. Odtud se mi nůž poprvé zabodl a podruhé už nikoli. Nějaký frajer mne vyzval na souboj. Odmítl jsem s tím, že mám nyní důležitější věci.Nyní jsem se setkal poprvé s personifikovaným zlem v osobách okřídlených čertů a čertic. Lidé je strkali z vysoké věže a plni veselí se jich zbavovali. Snad jsem tentokrát tušil, že zlo nelze zabít a že zlo lze "porazit" jen odpuštěním a soucitem. Protože jsem podstoupil zkoušku místo "rodícího se" zla (čerti a čertice), značně jsem oslabil působení stínu ihned v prvopočátku. Myšlenka nenásilí mne ovládla i při další personifikaci stínu (frajer), což jsem já v minulosti. Jeho asimilaci jsem v tomto snu nezvládl.
25.11.94 05.50 hod. 3. sen
Byl jsem vůdcem odbojové skupiny a zjistil jsem, že moji dva lidé svévolně šli do podzemí velké budovy. Věděli jsme o obrovském nebezpečí, proto byl zákaz tam chodit. Pak přijel výtahem muž, který byl v podzemí na průzkumu. Byl značně vyjevený a z prožité hrůzy byl smyslů zbavený.Sen je jednoznačným varováním před neopatrným "nořením se" do vlastního nitra a soustředění se do nižších čaker (1 až 3). Z nitra můžeme vytáhnout pouze tolik, kolik jsme schopni vědomě zpracovat a následně asimilovat. Nadšení hrdinů je v tomto případě nejvyšší hazard s vlastním psychickým zdravím. Odvaha je potřeba vždy, když se člověk obrátí do nitra, ale k odvaze je třeba přiřadit rozvážnost a rozum. Pokud je člověk přemáhán obrazy z nitra, musí bezpodmínečně přerušit soustředění v meditačním úsilí a pouze čistit mysl ode všeho záporného. Tak nalezne sílu k překonání přechodných potíží a bude moci pokračovat v další asimilaci svého stínu. Přestože hovořím o stínu, jedná se o desítky či spíše stovky stínů, které se budou postupně vynořovat z lidského zaneřáděného nitra. Každý stín bude představovat určitou vlastnost, kterou jste kdysi byli a odložili ji. Tyto prázdné schránky vaší minulosti chtějí opět obsah a pokud by byly v přesile, mohly by ho v podobě lidského těla i získat. Takový člověk pak dopadne stejně jako muž přicházející z podzemí. Není třeba mít strach, neboť ten je špatným rádcem, je třeba být opatrný a průběžně "počítat" síly stínu. Na povrch jich pustíme jen tolik, kolik jich dokážeme ovládnout a následně asimilovat soucitem.
6.4.95 01.00 hod. 4. sen
Když jsem pracoval na velínu cyklotronu, přišla do místnosti matka mé milenky s bílou maskou na obličeji. Ptal jsem se jí, kam jde. Odpověděla mi, že jde k doktorovi. Nabídl jsem jí doprovod, neboť šla špatným směrem. Když jsem vyšel z velínu, začala se mi točit hlava a proti sobě jsem viděl dvě osoby v bílém oblečení. Už jsem se neudržel na nohou a zhroutil jsem se k zemi. Cítil jsem, jak ze mne někdo tahá energii obrovskou intenzitou. Snažil jsem se spojit nohy chodidly k sobě, ale ta síla mi v tom bránila. Ležel jsem na zádech a neustále jsem cítil unikající energii z mého těla.Když ve snu pracuji na velínu (velín = řídící pracoviště), řídím vědomý i podvědomý život a stín nemá naději proniknout do vědomí. Nevědomí ví o problému a nebezpečí uvíznutí, proto projektuje matku milenky jako ženy s bílou maskou nevinnosti, která bloudí, aby mne dostala z kontroly vědomého řízení vědomí, tedy ze stavu, kdy nevpustím do vědomí byť jen náznak stínu. Ona představuje princip matky a pokud mne tento princip odvede z vědomého řízení (z řídícího pracoviště), budu se muset střetnout s útokem neviditelného stínu, který se mne snad pokouší strhnout do manželského života skrze mé pudy. Tak by stín ztratil svou nechtěnou samostatnost a opět by se spojil se mnou jako s personou (maskou osobnosti). Kladná stránka by byla znehodnocena nízkým prožíváním stínu. Stal bych se tím, kým jsem nedávno odmítl být. Stal bych se člověkem, který by vstoupil do téže řeky, a jako hlupák bych zde hledal staré štěstí, jež jsem zde nikdy nenalezl.
V dobré víře opouštím bezpečné místo rozumu, čímž opouštím i princip řízení věcí a vztahů. Brzy se setkávám se silami, které mne bez větších problémů přemáhají a ještě ze mne vytahují životní energii. Životní síla mne opouští, jako když z píchnuté pneumatiky rychle uniká vzduch. Byl jsem tak velice oslaben, že jsem nebyl schopen pohybu. Jediné, co jsem věděl a co jsem se snažil podvědomě vykonat, bylo spojení chodidel, čímž by se můj "energetický okruh" uzavřel a únik energie bych zastavil. Nepodařilo se mi to a vysvobození mi přineslo až probuzení, i když jsem nebyl schopen sebemenšího pohybu. Prvních asi 5 sekund jsem neměl vůbec sil a nemohl jsem ani pohnout prstem. Pak teprve pomaloučku začala do mne natékat energie a s ní přicházelo i uvědomění, že za celou akcí stál nejstarší bratr. Sen byl pro mne výrazným varováním a hluboko mi uvízl v paměti. Ještě dnes si na něj dokáži živě vzpomenout. Byl hrozivý, neboť "nepřítel" byl neviditelný. Neviditelný nepřítel, o němž jsem se v úvodu zmiňoval, ukázal svou nevšední sílu. Ukázal, že zlo archetypu Stín není pouze personifikované, ale může být i neuchopitelnou silou, předmětem, špatným rádcem, našeptávačem zla, vnitřním hlasem či hrůzným příběhem. Samozřejmě v tomto snu nebyl nejstarší bratr, ale stín, který se za bratra často "převléká". Také on potřebuje energii, proto si ji ode mne takto vzal.
Sen mi způsobil na druhou stranu mnoho dobra, neboť jsem se začal skutečně bděle hlídat, abych neupadl do nechtěných stavů, do kterých jsem se svým nerozumem bezhlavě řítil. Následné vyústění vztahů bylo jen důsledkem tohoto varování a pak jsem se mohl zabývat vlastním morálním zušlechtěním, které moje duše zoufale nutně potřebovala.
17.5.95 03.40 hod. 5. sen
V budově cyklotronu se objevilo zvíře a pronásledovalo lidi. Věděli jsme, že prochází dřevem, ale neprojde sklem. Zavřel jsem prosklené dveře a chtěl jsem uniknout přes půdu. Byl jsem bos. Vyzkoušel jsem si boty a třetí pár mi seděl. Moji pronásledovatelé se rozdělili a jedna skupina mi nadběhla přes půdu. Vracel jsem se zpět k zátarasům, které jsem při útěku vytvořil. Pronásledovatelé je již rozebrali a běželi mi naproti. Byl jsem beznadějně obklíčen. Jako zkušený kaskadér jsem přeskočil zábradlí a skočil ze schodů, ale marně. Opět jsem byl obklíčen. Najednou se u mne objevil přítel vlk a velké prase domácí. Pronásledovatelé proti nám nasadili divokého kance. Vlčice ho pomočila a já jsem vetřel moč do jeho tuhé srsti. Tím jsme získali divočáka na svoji stranu, ale byl jsem stále obklíčen.Živočišná přirozenost byla mnou opuštěna, a tak se opět vynořil stín oplývající touto vlastností a začal mne ohrožovat. Naštěstí jsou na mé straně zvládnuté pudy, které se ve formě domácího prasete staví na moji stranu. Ve snu je asimilace živočišné přirozenosti alegoricky popsaná úplně dokonale a stejně je i ukázáno další nebezpečí od lidí, kteří jsou ve snu personifikací záporných vlastností vystupujících z nitra. Tyto vlastnosti mne i nadále budou pronásledovat. Jsem na ně upozorněn a mohu se náplní denního vědomí na střet s nimi náležitě připravit.
Podrobné vysvětlení snu je v archetypu Témata zničení světa (sen číslo 8).
17.6.95 00.30 hod. 6. sen
Šel jsem poslední den dovolené s dvěma ženami do restaurace na večeři. Nelíbilo se nám tam. Lidé vypadali útočně a nepřátelsky. Objednali jsme si jídlo. Jedna žena měla jídlo bohaté a druhá, s níž jsem chodil, skromné. Na stole byl upečený velikonoční beránek (moučník). Věděl jsem, že nastane konflikt. Chtěl jsem spolu s ženami rychle zmizet, ale jeden útočník mne zastavil. Podařilo se mi ho odrazit bičem v jedné a kusem hadru v druhé ruce. Druhý útočník byl můj starší bratr, který mne bez větších problémů přemohl. Divil jsem se, kolik je v něm nenávisti a kolik mu dává síly. Poražen jsem ležel na zádech a vedl jsem filozofickou přednášku: "Kdo vyhrál? Ten, kdo druhého drží v šachu?" Bratrův vztek se stupňoval a bylo vidět, že je schopen i zabít. Pokračoval jsem dále: "Co je vítězství? Když mne zabiješ? Když zabiji já tebe? Když budeš mít převahu ty nebo já? Když mne budeš držet v šachu? Kdo vyhrál? Ty? Ne, já! Myslíš si, že když mi ubližuješ, že jsi zvítězil? Ne, prohrál jsi! Tvé vítězství je vlastně prohrou a když zabiješ, prohraješ definitivně. Proto se ti poddám a nechám se i zabít!!!"Nevědomí je moudré a vždy do snů vpustí tolik zla, kolik jsem schopen asimilovat. Tento případ je ovšem zřejmý pouze u duchovní cesty bez zbytečného hazardérství s nižšími čakrami. Jakmile člověk kráčí světskou cestou, není proti zlu nevědomím takto chráněn. Světský člověk pokud se výjimečně se svým stínem setká, nemá možnost používat postupy plynoucí z nevědomí prostřednictvím snů, neboť v tyto síly nevěří. Jeho extrovertní vybavení a názory společnosti, kterými se řídí (silnější a chytřejší vítězí; oko za oko, zub za zub) ho strhnou do boje se stínem. Tak sám získá záporný potenciál stínu, neboť zlo ho v jeho vlastní touze po boji bez větších problémů ovládne. To je také stav našeho světa, kde stále rostoucí zlo je důsledkem asimilace lidských stínů. Mnozí lidé se stávají vlastními stíny a v područí zla jsou hybnou silou našeho světa.
Přejdu k výkladu snu. Vidím kolem sebe nepřátelství a útočné nepřátelské lidi. Jak příznačné pro duchovní cestu, když člověk vnitřním úsilím mění svou podstatu. V očích a srdcích druhých se stává pro svou změněnou vnitřní náplň neznámým elementem, který jsou lidé schopni podvědomě vytušit a reagují na něj nepřátelsky. Možná mnozí z vás nad tímto kroutí hlavou, ale vězte, že ti, co toužebně očekávají příchod Ježíše Krista na Zem, by ho nepoznali, neboť nedokáží rozeznávat vnitřní život, který je pro stav Krista nejdůležitější. Věřte, že Ježíš Kristus by v současném světě budil svým jednáním pohoršení a téměř všichni by ho pokládali za rebela se zvrácenými názory, kterého je nutno odstranit svatou inkvizicí. Falešná morálka lidí by Ježíše Krista opět přivedla na kříž! Je vidět, že toto téma mne rozohňuje a mám problémy se držet výkladu snu, avšak vím, že je nutné tyto otázky vysvětlovat právě těmito replikami, aby byl lépe pochopen význam stínu v nevědomí.
Po ukázce nepřátelství se objevuje velikonoční beránek, který představuje křesťanský symbol sebeobětování. Nevědomí mi ukázalo jediným obrazem cestu vzdávání se a vlastního sebeobětování. Vždyť duchovní cesta je postupným vzdáním se ega a egoistických tendencí. Nyní je pole připraveno k nástupu fenoménu stínu. Jeden odrážím, ale druhému podléhám. Bič ve vlastní ruce je symbolem rychlejšího vynuceného postupu, jako když z kozlíku kočáru práskneme do koní. Poté se koně rychleji rozjedou a rychleji se rozjedou i rady nevědomí v cestě skrze archetypy. Hadr v druhé ruce pravděpodobně znamená vzdávání se materiálního, kdy odkládáme skvostný šat své osobnosti a počneme vůlí potlačovat vlastní osobnost (ego). Archetyp Stín si na sebe bere podobu staršího bratra a v boji mne rychle přemáhá. Zde mi na mysl přišlo vnuknutí moudrosti (bližší vysvětlení vnuknutí je v komentáři snu číslo 2 archetypu Moudrý stařec). Přestávám se stínem bojovat, čímž se přestávám fyzicky bránit jeho zlu. Filozofické přemítání nejdříve vystupňuje sílu stínu, abych jej následně v odpuštění, toleranci a soucitu asimiloval do vědomí. Soucitným aktem přestala tato forma stínu existovat. Jedna část zla vytažená z hlubin nevědomí meditačním úsilím a touhou po dobru byla zpacifikována a asimilována. Nádherné vítězství mi bylo dotvrzeno již po probuzení, neboť, ač rozechvěn střetem s bratrem, cítil jsem spásnou úlevu. Jed zla (pouze část) byl vyplaven z nitra, a tak se cítím čistší a radostnější. Je příznačné pro nevědomí a sny, že porážka, jak ji chápeme v denním vědomí, je v nevědomí vítězstvím a zase naopak vítězství je porážkou.
Tento sen nádherně snoubí tři archetypy - Hrdina, Stín a Moudrý stařec.
18.11.95 10.30 hod. 7. sen
Při odchodu z domu mne z vedlejšího bytu nadšeně zdravily děti a ptaly se, kdy přivedu svoji dceru. Řekl jsem, že až za rok. Děti se dívaly na horor a rodiče i přes mé upozornění nad tím mávli rukou. Venku u auta jsem viděl monstrum, které měnilo barvu podle okolí. Bojovalo se třemi lidmi a jednoho zabilo.Z výše uvedeného je jasné, že člověk vlastním myšlením vytváří stín, kterému přiřadí svoji osobnost, aby stínu tuto osobnost vzápětí odepřel. Sen dává odpověď, co se stane, dívá-li se člověk na horor či podobný film. Jsou dvě možnosti:
Jak vidíte, obě možnosti jsou špatné a závadné pro kladné prožívání pozemského života. Jiná možnost není a doufám, že si tuto hrozivou skutečnost lidé postupně uvědomí a přestanou taková díla sledovat, aby i fanatičtí tvůrci přestali zlo rozmnožovat. Kdyby lidé byli schopni vidět vše, co závadným myšlením způsobili, strachy by emigrovali do jiné galaxie i v koupelnové vaně bez raketového pohonu. Strach ovšem není správné řešení. Jediné, co může každému člověku pomoci v jeho životě, je tato díla ignorovat, srovnat své prožívání na kladném potenciálu a pak začít pomalu asimilovat všechny ty příšery, nestvůry a bytosti zla, které lidé svým scestným jednáním a myšlením vytvářejí. Nejsem osamoceným jedincem, který viděl tyto jevy ve stavu zrodu. Pokud dopřejete těm, kteří jsou společností odsouzeni k ústavní léčbě nebo jí ještě zdárně unikají, aby vás informovali, dozvíte se zajisté více. Touto otázkou se dále nehodlám zabývat a jen doufám, že tento sen bude pro každého člověka vážným varováním před negativními náplněmi vlastního vědomí.
a) ztotožní se s ukázaným zlem a pak je sám takový b) vytěsní zlo jako něco nepatřičného, co nepřísluší jeho osobnosti, a tak vytvoří stín, který bude v budoucnosti ohrožovat hlavně jeho existenci a jeho tělesnou schránku, do které se bude snažit bezprizorní stín jednou navrátit.
12.12.95 01.20 hod. 8. sen
Nějací muži chtěli koupit cigarety, proto jsem je neprozřetelně vodil po pražských barech. Když jsem pochopil, že to jsou homosexuálové, snažil jsem se zmizet. Při útěku jsem zjistil, že mi přeřezali tkaničky u bot. Zul jsem se a utíkal jsem bos. Vešel jsem do domu, kde jsem bydlel. Zabouchal jsem na dveře. Měl jsem problémy v přestavěném domě najít svůj byt. V jedné místnosti tohoto bytu bydlel starší bratr s nějakou ženou. Vyšel jsem před byt, kde jsem potkal jednoho vedoucího pracovníka vedlejšího oddělení ze zaměstnání. V bytě jsem zjistil, že mi chybí televize. Lidé mi tvrdili, že ji má bratr. Vedoucí mi řekl, že ho můj bratr donutil vydat mu akcie Motokovu. Přišel poslíček pošty a dával vedoucímu podepsat převod akcií na bratra. Když oba odešli, sedl jsem si na schody a plakal jsem nad chováním svého bratra.Je samozřejmé, že i homosexualita je ukrytá v hloubce naší bytosti jako vlastnost, která musí být v dokonalé indiferenci bez chtění i bez nenávisti asimilována vědomým postojem. Proto i tato stránka naší bytosti musí patřit k vlastnostem stínu. Je zákonité, že homosexuálně zaměření muži se budou snažit narušit mé chápání pohlavnosti. Jejich cílem se staly boty jako ženský sexuální symbol, který chtěli poškozením narušit a vynutit si tak nový, lepší a tolerantnější pohled na tuto problematiku. Asi se jim část podařila, neboť jsem kdesi zanechal boty (ženský sexuální symbol) a bos (ve snu choditi bos = fyzické i duševní zdraví) přicházím do svého domu, který je přestavěn právě změněnými názory. Ke změněným názorům na svět kolem sebe patří i změna názoru na vlastnictví, získávání a užívání majetku. Proto se v domě nedokáži orientovat a nemohu najít svůj byt. Stejně obtížná je i orientace v každém změněném psychickém prožívání v běžném denním životě. Nevědomí připravilo nastoupení fenoménu stínu nádherným popisem změny, která tomu předcházela. Stín si opět bere podobu staršího bratra, který se svou přítelkyní bydlí u mne. Samozřejmě to není bratr, ale jsem to já sám. Je to můj starý názor, jak jsem kdysi žil. Tento názor byl vytěsněn z mého prožívání, proto se musí nyní personifikovat do snu, aby se prožitím a následnou asimilací vybilo jeho záporné napětí. Nevědomí vystavělo příběh, abych nejen pochopil a byl schopen asimilovat svůj stín, ale abych dokázal napravit křivdy, které jsem způsobil svým egoistickým jednáním v minulosti. Ve snu jsem ještě brečel nad jednáním svého bratra, ale okamžitě po probuzení jsem věděl, že pláču nad vlastní proradností, nad vlastním egoistickým chováním v nedávné minulosti. Bez zlepšení vlastních morálních hodnot by se ode mne stín nikdy neoddělil a já bych neměl možnost nahlédnout egoistickému já do tváře. Okamžitě po snu jsem udělal nápravu a vše jsem uvedl do správných kolejí, které již nepovedou můj vlak do propasti zvané "Ego".
21.5.96 05.10 hod. 9. sen
Ve staré Praze se natáčel film. Jeden záběr se točil pod vodou, kde v kabině auta plavala mrtvola a opodál se vznášela další mrtvola asi dvacetiletého mladíka, který si na mrtvého pouze hrál. Byl to sám ďábel a chtěl zlikvidovat svého zachránce. Z jeho očí i výrazu bylo možno vyčíst všechno zlo. Vypadalo to jako hororový film i jako nejpřesvědčivější skutečnost.Ďábel není něco vnějšího, ďábel je vnitřní personifikace zla, kterou nosí každý člověk v sobě víceméně v latentní formě. Takový člověk je pak vnitřními popudy pocházejícími z tohoto zla nabádán k egoistickým skutkům a v některých případech je dokonce schopen ztotožnit se s tímto personifikovaným zlem. Příkladů v lidské historii i současnosti je na tisíce a je zbytečné zde vyjmenovávat jednotlivé nešťastné lidské existence. Důležité je si uvědomit, že zlo je uvnitř nás, ať na povrchu osobnosti vypadáme sebelépe. Jakmile nastolíme nové myšlení, změníme cestu a počneme odstraňovat ego, nebude se to našemu ďáblovi skrývajícímu se v nitru vůbec líbit. Pokud ucítí bytostné ohrožení (to je nebezpečí umrtvení ega), vystoupí samostatně jako personifikace ďábla. To se stalo Ježíši Kristu, když byl Duchem vyveden na poušť, kde se 40 dní postil, a to se stane každému při provádění některé z askezí. Moje cesta k vidění ďábla byla umožněna také askezí a po čase jsem pochopil, že podstatnou roli hrálo odmítnutí vlastní pudové podstaty, když jsem toužil po vyšší duchovní přirozenosti.
U mladíka změněného v ďábla je číslo 20 jako určení věku mladíka. Zde číslo 20 symbolizuje hříšnost světa představovanou součinem 5 x 4 = 20. Číslo 5 je pět smyslů a číslo 4 je číslem hmotného viditelného světa. Ďábel se ukazuje a chce zlikvidovat i zachránce, tedy objevitele, kterým jsem já, i když ve snu se cítím spíše mimo setkání s personifikací a vnímám vše zprostředkovaně. Naštěstí jsem už podstatu svého ďábla dosti oslabil postupnou asimilací jeho "vojáků zla" a ještě jsem získal dostatek indiference. Ďábel byl probuzen a musím očekávat jeho otevřené útoky vůči mým snahám o likvidaci ega. Pro zajímavost uvedu sen třicetiletého muže, kterému dávám slovo:"Objevil jsem se v nějaké jeskyni, kde hořely pochodně. V čele jeskyně byl trůn, na kterém seděl Satan. Kolem něj byli ozbrojenci v černých kožených oblecích. Vypadali jako staří Keltové. Já stál před trůnem uprostřed místnosti. Satan na mne koukal a začal se smát, říkal mi, že mě dostane, že to nebude dlouho trvat a bude mít moji duši. Rázně jsem mu řekl, že ne! Pak jsem se objevil v nějakém středověkém městě. Stál jsem na rozcestí. Proti mně běželi keltští ozbrojenci, řinčeli zbraněmi a vypadali děsivě. Stál jsem a díval se na ně, vůbec jsem se nebál. Hlavou mi prolétlo, že bych měl utéct, možná bych to i stihl. Nakonec jsem se rozhodl jim čelit - ale ne silou. Jak jsem je pozoroval, ty bezduché a ovládané bytosti, začal jsem k nim cítit obrovský soucit a lítost. Celá armáda hrdlořezů se přede mnou zastavila a nakonec se rozplynula, cítil jsem obrovské vítězství."Tento sen uvádím pouze pro příklad a nebudu jej vysvětlovat, neboť ukazuje nádherný příklad personifikace a částečné asimilace stínu ve vrcholné podobě.
25.7.96 04.20 hod. 10. sen
Souboj konající se jednou za velmi dlouhé období. Měl jsem se souboje zúčastnit. Když jsem se přiblížil k soupeři, poznal jsem samotného ďábla. Viděl jsem, že při svém působení ho mám pod svou mocí. Jemu se ale podařilo najít mé slabé místo, proto jsem musel uprchnout letadlem. Vzpamatoval jsem se nad mořem a letadlo se dalo ovládat jen občas. Letěl jsem pod obrovskými schody a v obrácené poloze jsem přistál s okamžitým upoutáním letadla ke schodům. Vylezl jsem z letadla a šplhal jsem po spodní straně schodů. Byla to super vila spolupracovníka ďábla. Mnoho lidí z řad sloužících mne viděla, ale všichni byli na mojí straně a neprozradili mne. Spolupracovník ďábla volal svému šéfovi, který mu radil poslouchat zvuky letadla pod schody. Předpokládal, že k němu přiletím. Na hlavě jsem měl modrou čepici.Ďábel před dvěma měsíci mi strach nenahnal a pokračováním introspekce nitra jsem se s ním opět setkal tváří v tvář. Dochází k přímému souboji. Zpočátku, když jsem udržoval kladnou náplň vědomí, jsem měl ďábla pod kontrolou a souboj probíhal podle mého scénáře až do okamžiku, než ďábel nalezl mé slabé místo. Vycítil jsem měnící se situaci, vycítil jsem vlastní neschopnost dovést boj do vítězného konce. Zvolil jsem únik, abych zkonsolidoval své síly a opět odhadl sílu protivníka. Napadlo mne vytáhnout nějaké tajemství z jeho hlavního spolupracovníka, který bydlí v obrovském vzdušném zámku. Při vyhodnocování snu jsem dlouho přemýšlel, kdo je ten spolupracovník, nebo spíše kdo je má personifikace. Až jsem přišel na pýchu, která staví právě takové vzdušné zámky. Odhalením komplotu ďábla a jeho pobočníka - pýchy (ve snu podvědomé odhalení) jsem dostal do ruky nevídanou zbraň a navíc jsem měl na hlavě čepici, která ve snové symbolice značí ochranu či ochránce a modrá barva duševní energii, intelekt a porozumění. Měl jsem sílu a vlastnosti, které mi umožnily neohrožený vstup do další bitvy se stínem.
Sen současně patří i do archetypu Hrdina.
13.8.96 01.00 hod. 11. sen
Se skupinou slabších bojovníků jsem chránil nějaký objekt. Proti nám stála značná přesila. Nepřátelé po nás stříleli samostřílem. Jeden šíp se mi zabodl do stehna, ale nedbal jsem a bojoval jsem dál. Zneškodnil jsem dvě líté útočnice a pak jsem chytil jejich šéfa pod krkem. Měl veliké ďábelské zuby. Byl to sám ďábel. Když jsem ho zmačkl více, jeho hlava se změnila ve strašidelnou smrtku. Zuby v téměř "gumové" hlavě mi rvaly maso z ruky, ale věděl jsem, že nepovolím.Všechny přípravy na obou bojujících stranách byly provedeny a nadešel čas rozhodující bitvy. Je příznačné, že k tomu došlo 1 hodinu po půlnoci a jednička zdůraznila Boží zájem na výsledku této bitvy. Člověk, který se postaví proti zlu, bojuje v prvopočátku vždy proti značné přesile, aby pak o to slavněji zvítězil. Kolik takových bitev nalezneme v dějinách lidstva, kolik nepočetných bojových šiků dokázalo porazit mnohočetné dobře vyzbrojené armády protivníků. I toto vědomí je posilou člověku stojícímu proti nebývalé přesile. Objekt, který chráním, je mé vědomí. Proti vystupují přízračné Amazonky a s nimi se opět oživují mýty starověkých národů. Vždyť právě boje řeckých hrdinů s Amazonkami patřily mezi nejoblíbenější náměty řeckých, římských a středověkých umělců. Nevědomí skrze sen samozřejmě využívá mýtů uložených v kolektivním nevědomí lidstva ke zvýraznění obrazů duchovního vzestupu. Protože jsem se vzdal sexuálního života, nemohl jsem se zamilovat do některé z Amazonek, jako se to "podařilo" některým řeckým hrdinům. Také se do mne zabodl jeden z šípů Amorových, ale můj asketický stav mi velel nedbat takových marností. O to více sil mi zbylo a o to usilovněji jsem mohl bojovat v nelítostné válečné vřavě. Když jsem zahlédl vůdce nepřátelských hord, chtěl jsem chytit původce celého útoku na naši hrstku obránců. Až když jsem mu sevřel hrdlo, ukázalo se, že velitelem dobyvačných vojsk byl sám ďábel. Zlo má mnoho podob a pokud bychom ho chtěli hmotně zobrazit, nejlepší by určitě byla gumová hlava měnící tvar i vzhled. Ďábel se rval seč mu ubývající síly stačily a pružnost hlavy mu umožnila rvát mi kusy masa z ruky. Ale ani to mu nepomáhá, vím, že nepovolím. Vím, že nikdy nepovolím.
Sen současně patří do archetypu Hrdina.
18.11.96 03.00 hod. 12. sen
Přijel jsem na nádraží vlakem do depa. Za námi se zavřela vrata. Věděli jsme, že se strojvůdce zabývá malováním a určitě bude malovat. Mladý talentovaný výtvarník nám povídal, že byl čtrnáctý na světě a z jeho projevu byl cítit egoismus. Bylo mi ho upřímně líto.Jedno veliké zlo z nitra bylo "vyplaveno" a překonáno. Nelze ho zabít, nelze ho zneškodnit, lze jej pouze držet "pod krkem" po celou hmotnou existenci. Vyvstává otázka, zda je to asimilace. Podle mého názoru a podle následného vývoje archetypu Stín je mi jasné, že se jedná o ovládnutí nejsilnější personifikace stínu. Ovládnutí zabezpečí pro budoucnost klid a mír v duši a nedovolí nekontrolovatelný útok ďábla z nitra, neboť je stále držen vědomou silou. Z hlubin nitra se vynořuje další stín, tentokráte s vlastností slavomamu. Kdo jednou nechtěl být slavný? Nevědomí rozehrává jednoduchou zápletku potřebnou k asimilaci této vlastnosti. Stín se personifikoval tentokráte do postavy mladého talentovaného umělce, abych mohl najít stanovisko k tomuto vlastnímu obrazu pýchy a egoismu z nedávného života. Naštěstí jsem situaci zvládl rozpoznáním egoismu a následným soucitem, proto nemá stín možnost nabrat na síle a je okamžitě po "vyjetí" z nitra asimilován. Nejhorším přístupem by nejen v tomto snu byla nenávist či závist, naštěstí tyto vlastnosti jsou mi již cizí, takže mohu klidně pokračovat v asimilaci stínu i v budoucím období.
3.5.98 22.30 hod. 13. sen
Doma v bytě jsem ošetřoval květiny, které měly odštípnuty cibulky. Chtěl jsem je zasadit, ale neměl jsem hlínu. Odložil jsem to. Na stůl jsem vysypal pět či šest zelenočervených rajských jablíček. Zaslechl jsem podivný zvuk, šel jsem do kuchyně, neboť jsem měl pocit něčí přítomnosti v této místnosti. Jedno okno jsem zavřel a druhým jsem se vyklonil a hledal jsem příčinu zvuku venku. Bydlel jsem ve třetím poschodí. Když jsem venku nikoho neviděl, podíval jsem se zpět do místnosti. Strašně jsem se lekl, neboť jsem zde narazil na nejstaršího bratra. Vypadal ovšem velice mladý, asi jako před mnoha lety.Zlo v roce 1996 utrpělo značné ztráty a když vidělo vždy připravenou vyšší přirozenost na straně obránců duchovních hodnot, stáhlo se do hlubokých vod nevědomí. Rok a půl se stín nevynořil. Až nyní, kdy jsem jej vůbec nečekal a snad jsem na něj i pozapomněl, mne překvapil v podobě nejstaršího bratra. Bratr vypadal mladší než ve skutečnosti, což mi snad říká, že stín se zregeneroval k dalšímu boji. Vrátím se ke snovým symbolům. Květiny ve snu značí krásu, vitalitu a cit mé ženské složky (animy). Snažím se o souhru všech elementů vlastní bytosti. Stůl ve snech je život. Co na stole, to v životě. Rajská jablíčka představují lásku a nezralá jsou proto, že tato láska je ještě nehotová, není dotažená do vrcholné podoby všeobjímající lásky, kterou pro mne představuje Ježíš Kristus. Číslovky 5 a 6 naznačují, k čemu je tato láska směřována. Číslo 5 je představitelem člověka jako mikrokosmu (viz pentagram s člověkem) a sjednocuje mužský a ženský princip (sudé a liché číslo 1 + 4 = 5 ; 2 + 3 = 5). Číslo 6 představuje makrokosmos (hexagram - Davidova hvězda) a také sjednocuje mužský a ženský princip, neboť obsahuje sudé číslo 2 a liché číslo 3; jejich vynásobením dostaneme 6, a protože dvě čísla při násobení spolu souvisejí těsněji než při sčítání, jedná se o vyšší úroveň. Také se dá význam číslovek na stole chápat jako 5 smyslů a občas se přidávající smysl šestý, intuici. Příznačně je tento počet (5 až 6) znázorněn ve Velké arkáně Oshova zenového tarotu, kde karta V. je "Nic" (viz obrázek 11) a karta VI. se jmenuje "Milenci" (viz obrázek 10). Chápu to jako potřebu posunu k chápání vesmírné prázdnoty plné potencionálního života i stavu universální lásky (více o této kartě v závěru kapitoly Archetyp Anima - Animus). Vstání od stolu a přesun do kuchyně s pohledem z okna znamená změnu pohledu a číslo 3 (třetí poschodí) symbolizuje trojjedinost. Již odpradávna je trojice symbolem skutečné jednoty. Trojjedinost je vyjádřena v bibli Otec, Syn, Duch svatý; spiritualisté chápou trojjedinost jako mysl, tělo, duch; vědecky by se trojjedinost dala nazvat energie, hmota, antihmota; časově zase budoucnost, přítomnost, minulost. Trojjedinost nás provází (většinou nepovšimnuta) životem a nevědomí nás učí tento důležitý aspekt bytí alespoň podvědomě pochopit. Jakmile se přestanu dívat z pozice trojjedinosti (z 3. patra) a "vejdu" zpět do přízemnosti života (kuchyň), překvapí mne dlouho "postrádaný" stín. Úlek je znamením nečistého vědomí a strachu. Čeká mne ještě mnoho práce.
3.8.98 22.00 hod. 14. sen
Skrýval jsem se před vojáky nad silnicí ve stráni na velice prudkém srázu. Neudržel jsem se a spadl jsem mezi ně. Došlo k boji. Dva jsem hodil do jezírka a třetí tam strčil mne. Ve vodě mne objala chobotnice. Nastal boj, který jsem po chvíli vyhrál, a chobotnici jsem jako hračku odložil.Na tomto snu opět vidím moudrost nevědomí - našeho nejlepšího přítele, který nám pomáhá na cestě vzhůru. Nejprve byla v mém vědomí potlačena indiference a byl jsem nemilosrdně vtažen do boje. Celý boj byl směřován k jedinému účelu. Bylo nutno, abych se rozohnil zápasem a vzápětí jsem byl postaven tváří v tvář emocím (ve snu chobotnice). I přes lítý boj jsem v sobě zmobilizoval mocnou indiferenci a pomocí ní jsem emoce (chobotnici) odložil jako starý obnošený kabát. Dokonale jsem splnil úkol, vyzkoušel jsem si sílu vůle na nižší přirozenost a míru indiference vůči těmto složkám vlastní bytosti. Chobotnice ve snu představuje protiklad archetypu Matky (Strašná Matka). Jsou to majetnické vazby, které emocionálně dusí většinu lidstva. Podíváme-li se na lidské vztahy ostrým rozlišovacím pohledem nezúčastněného člověka (jinak není nic vidět), uvidíme tyto vazby v rodinách v plné nahotě. Ne nadarmo Ježíš Kristus říkal:
"Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy
a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem.
Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem."
Lukáš 14/26,27
Zde se nejedná o zavržení rodiny, ale o zbavení se emocionální závislosti na rodině. Jakmile nezávislého stavu člověk dosáhne, nepřestane mít rád svoji rodinu, ale přestane uzurpovat osoby, city a vztahy. Zapomene na nejčastější "rodinná" slova moje a mám. To nám chce říci i Ježíš Kristus, vždyť i on miloval nadále svou rodinu, ale miloval ji všeobjímající láskou a zapomněl na uzurpující manýry tzv. rodinné lásky. Je třeba si neustále připomínat, že láska je svoboda a pokud někoho skutečně miluji, prokáži lásku jedině tak, že mu daruji absolutní svobodu. Jedině v absolutní svobodě může vykvést ta pravá láska.
Podobnost s řeckou mytologií (hydra lernská a Hérakles) není náhodná. Více v archetypu Hrdina. Sen současně patří do archetypu Matka - Otec.
Obrázek 11: Osho zen tarot, Velká arkána V Nic
23.8.98 05.30 hod. 15. sen
Vedl jsem černého býka na porážku a měl jsem ho zabít. Půjčil jsem si dřevěnou paličku s ocelovými hroty a praštil jsem ho několikrát do hlavy. Býk pošel. Pak jsem řezal jeho maso na nějakou slavnost.Býk je nejsilnějším pra-symbolem pro mužnost a potenci. Jeho černá barva jen zesiluje negativní spojení s erotickými vášněmi. Jeho zabitím v podvědomí dokazuji ovládnutí sexuality.
Po probuzení jsem pocítil obrovskou úlevu a po vyhodnocení jsem zajásal nad velkým vítězstvím. Takové slavné vítězství je nutno oslavit, proto nevědomí vystrojuje po porážce erotické negativity a ovládnutí velké části pudové přirozenosti zaslouženou slavnost. Porcování masa naznačuje, že dávám lidem, co oni chtějí.
Podobnost s řeckou mytologií (krétský býk a Hérakles) není náhodná. Více v archetypu Hrdina a Self, kde je rozvedena další etapa vývoje snového symbolu býka.
6.12.98 02.20 hod. 16. sen
Ve škole jsem si vybral poslední lavici a usadil jsem se. Dívali jsme se na hvězdnou oblohu a měli jsme ukázat, kde je Jupiter. Téměř všichni jsme ukázali stejným směrem. Bylo vidět asi 50 procent hvězd, neboť obloha nebyla po západu Slunce zcela tmavá. Našel jsem na zemi bílý vybroušený kamínek, v jehož výbrusu jsem objevil znamení kříže. Byl trochu špinavý, proto jsem kamínek vyčistil ve vodě a spěchal jsem domů. Za mnou spěchal muž se zlými úmysly. Doma jsem kamínek, který se mezitím stal prstenem, hodil do hrnku s čajem. Věděl jsem, že tam ho nikdo nebude hledat.Škola je symbol sebezdokonalování. Když máme ukázat, kde je Jupiter, je pochopitelné, že jej ukáže pouze ten, kdo o něm ví. Patřím mezi šťastlivce, kteří znají místo Jupitera. Jupiter není jen planetou sluneční soustavy, ale je také důležitým vnitřním symbolem. V tomto snu bych mu přiřkl symboliku proroka, která k obří planetě sluneční soustavy patří i v astrologii. Navíc astrologie považuje Jupiter za symbol osudovosti a v dalším smyslu dává vyšší mravní vlohy, jimiž je člověk nabádán k náboženskému životu. Další obraz upřesňuje téma předpovědi, když nalézám bílý kamínek, který představuje světlo a poznání jedné části vynesené z hlubin nitra. Protože toto poznání leželo dlouho v bahně a výkalech "Augiášova chléva", musím jej nejprve omýt, abych konečně viděl symbol kříže, symbol vynesený především v denním životě z nitra (morální zušlechťování, meditace a studium duchovní literatury). Sen potvrdil pouze dosažení určitého duchovního stupně či připravenosti k očistě.
Objevením znamení kříže po očištění (jak příznačné pro duchovní cestu) nalézám svůj osud skrze utrpení. Průsečík kříže sjednocuje protiklady, horní tři ramena představují trojjedinost (Otec, Syn a Duch svatý) a čtvrté spočívající v zemi znamená spojitost se zemním prvkem obsahujícím temnotu a zlo nižší přirozenosti. Když spěchám domů, stín (muž se zlými úmysly) se vydává za mnou. Kříž je kromě utrpení i mou zbraní v "souboji" se stínem a byl bych neskutečně hloupý, kdybych mu znamení byť jen ukázal. Proto znamení schovávám do čaje, v jehož snové symbolice chápu, že budu muset v budoucnosti projevit mnoho trpělivosti.
Každý člověk si nese svůj kříž hluboko ve svém nitru, každý člověk jej bude muset jednou vytáhnout a očistit a každý člověk bude muset jednou, stejně jako Ježíš Kristus zanechat za sebou hmotný svět i hmotné tělo a pozvednout se k výšinám, kam člověk - Syn Boží - odjakživa patří.
18.12.98 06.20 hod. 17. sen
Jel jsem vlakem s mladým strojvůdcem, který zrychlil tak, že jsem se zabořil do sedačky a žaludek jsem cítil až v krku. Na další zastávce jsem vystoupil a pokračoval bílým autem. Pak jsem zaplatil čaj a u okénka, kde byla reklama firmy Sigma, jsem ho pomalu popíjel. Otec řekl, že jdeme domů, a někdo nám nabídl banány. Nejstarší bratr si vzal a já jsem odmítl.Asi těžko bude vlak ve snu moci být spojován s vášněmi a sexuálními mechanismy, jak uvádí některé snáře. Vlak signalizuje rychlý postup a osobní pokrok. Můj postup byl tak rychlý, že jsem ho místy ani nebyl schopen unést ("žaludek až v krku"). Výstup z vlaku značí dosažení jednoho z cílů, proto mohu pokračovat "svobodnějším" dopravním prostředkem, který nepotřebuje koleje (dualita) a překonává vyšší stoupání či klesání nežli vlak. Auto snad musí mít bílou barvu, která se spojuje se světlem, poznáním a moudrostí. Platba ukončuje proces získávání. Když zaplatím čaj, ukončuji cestu, kterou jsem trpělivě vyšlapával. Nápis SIGMA bych mohl mít souvislost s písmenem řecké abecedy (σ) Pokud α je počátkem a ω koncem či dovršením, pak ještě šest kroků mi schází k dovršení. Tímto písmenem se snad ukazuje alegorická souvztažnost mé duchovní cesty s řeckou mytologií.
Teprve v závěru snu vystupuje stín v projekci nejstaršího bratra. Jeho nižší přirozenost se samozřejmě váže k sexualitě a k rozdělení světa v protiklady. Proto stín - bratr přijímá banány, které zde představují sexualitu a touhu po jejím probuzení. Jsem oproštěn a banány odmítám, neboť v denním vědomí a nyní i v nevědomí již nepatří sexualita k mému životu.
10.1.99 05.30 hod. 18. sen
V budově došlo k boji mezi mnou a nějakou ženou. Byl to boj na život a na smrt. Byli jsme odděleni dřevem a ona vědoma si své převahy mne chtěla zabít. Střílela po mně hřebíky, které jsem jí při každém útoku vyrážel z ruky, a současně jsem jí při každém výpadu zasadil ránu do hlavy. I když měla hůl s ocelovým bodcem, podařilo se mi ji povalit na zem. Nechtěl jsem ji zabít, proto jsem se dal na útěk. Proběhl jsem hlavními dveřmi a zamkl jsem za sebou, neboť klíč byl v zámku. Pak jsem utíkal silnicí a chtěl jsem si něco stopnout. Nakonec přijížděl autobus, do kterého jsem chtěl nepozorovaně naskočit.Stín pudové animy zahnán do kouta ignorantství, zcela opomíjen a smyslově nenaplněn mne již nepovažuje za potenciálního partnera, ale za nepřítele, kterého je třeba zničit. V duchovním snažení neexistují pouze úspěchy a tento sen je jednoznačným neúspěchem, když pro nedostatek indiference a soucitu jsem nezvládl kontakt s vlastní odloženou pudovou přirozeností. Neuvědomuji si, že s pudovou sexualitou nelze úspěšně bojovat, měl bych pochopit, že ji lze pouze ignorovat v nadhledu dokonalé indiference a částečně asimilovat do vyšších citových a rozumových složek vědomí. Oddělení od stínu pudové animy jen zdůrazňuje nepochopení role stínu v tomto snu. Tentokráte jsem nezvládl asimilaci stínu pudové animy a budu si muset tento proces v dohledné době zopakovat.
5.2.99 00.50 hod. 19. sen
Zúčastnil jsem se operace, kde se čistil vnitřek člověka. Všiml jsem si, že 3 operatéři nad otevřeným člověkem měli rukavice, které jsem neměl. Šel jsem si umýt ruce na dvůr a pak jsem si chtěl vzít rukavice. Zahlédl jsem zastavující auto, z něhož vystoupil muž s pistolí. Skryl jsem se za nějakou věc, snad sud, ale muž šel stále rovnou k mému úkrytu. Stoupl jsem si a šel jsem přímo k němu. On na mne namířil pistoli a střílel jako blázen. Šel jsem klidně beze strachu dál proti němu, kulky jakoby pro mne neexistovaly. Když vystřílel celý zásobník, byl už u mne. Vytáhl dva nože a vrhl se na mne. Vyrazil jsem mu je z ruky a on se dal na útěk, za ním prchali dva jeho kumpáni, kteří stáli opodál a neodvažovali se zapojit do boje.Připadalo mi to, jako bych se zúčastnil stvoření člověka. Velkolepá operace. Operatéři jsou tři a mají přístup k nejvnitřnější podstatě člověka. Těžko neuhodnout. Otec, Syn a Duch svatý - to jsou principy, které jsou podstatou všeho, které jsou podstatou stvoření a které jsou i naším cílem. Vidím jednu z posledních fází člověka na cestě zpět k duchovní přirozenosti. Musím jít ven a scházející rukavice jsou pouze záminkou. Proti mně i proti operaci se někdo bouří; jsou síly, kterým se tato akce silně nezamlouvá. Musí dojít ke střetnutí. Jedna svatá Trojice čistí uvnitř člověka a druhá trojice - ďábelská tomu chce zabránit. Mezi nimi stojím a zpočátku se skrývám. Když poznávám, že jsem cílem útoku, s klidem se postavím blížícímu se nebezpečí a dívám se do nenávistných očí. Střely mi nemohou ublížit, neboť mé tělo zde není, nejsou zde ani city, jediné co stojí proti temnotě, je duchovní tělo, jemuž nemohou zástupci zla ublížit. Šanci nemají ani dva nože jako představitelé primitivní sexuální síly. Číslovka 2 zdůrazňuje dualitu světa, kterou ve sjednocení protikladů (více v archetypu Anima - Animus) odmítám stejně jako sexualitu. Temnota je odražena. Někdo po přečtení těchto řádek začne vehementně protestovat, doporučuji však číst dále, kde bych vysvětlil problematiku trojnosti. Jakmile vznikne jedna trojnost nahoře, musí existovat i protiklad - druhá trojnost dole. Jediný pohled na Davidovu hvězdu nás přesvědčí o této pravdě. Vůči světlu stojí temnota a vůči dobru stojí zlo. Protiklad je energetický potenciál snažící se o vyrovnání. Princip vybíjející se baterie je také shodný a snad i názornější. Protože křesťanská svatá Trojice je veskrze kladné povahy, musí někde existovat její protipól. Potvrzením teorie ďábelské trojice je 15. karta Tarotu s názvem "Ďábel". Je na ní vykreslena ďábelská trojice s jedním hlavním ďáblem a dvěma pomocníky. Karta je v Tarotu považována za satiru svaté Trojice.
V člověku jsou obsaženy obě složky (dobro a zlo); pokud zesílíme potenciál dobra, zesílí i potenciál zla, který následně musíme eliminovat. Zničit jeden z potenciálů nemůžeme (ve stvořeném světě), neboť by přestal existovat i druhý protiklad. To je zákon, který si je třeba při boji se zlem uvědomovat. Dobrou zvěstí je, že lze střed mezi potenciály, který se rovná našemu prožívání, posouvat na libovolnou stranu - buď k dobru nebo (žel) ke zlu. Je pouze na nás, kam střed mezi potenciály dobra a zla posuneme.
Snová akce ode mne "odpudila" temný záporný prvek a zůstal jsem v blízkosti nejvyššího dobra. Tak jsem posunul své prožívání a vnímání světa. Je na každém člověku, aby svým konáním, cítěním a myšlením posouval svůj potenciál ke světlým mocnostem a zlepšoval životní podmínky nejen sobě, ale přes kolektivní nevědomí lidstva měnil i životní podmínky všech lidí na této planetě.
25.4.99 06.00 hod. 20. sen
Vyprávěl jsem kamarádovi, kterak jsem přes silnici v poli asi na 20 metrů viděl velikého černého psa. Když jsem se na něj upřeně zahleděl, dal se po chvilkovém couvání na útěk. Pak jsem viděl vojska Zla, jak pochodovala na souboj s vojsky Dobra. Věděl jsem, že zlo nemá naději zvítězit. Když jsem vizi dovyprávěl, došli jsme k domu a kamarád šel topit. Podíval jsem se z okna přes tmavé sluneční brýle a viděl jsem vedle Slunce rozmazané čtvercové světelné pole o velikosti 15-ti Sluncí. Zavolal jsem kamaráda a půjčil jsem mu brýle, aby jev lépe viděl. Řekl jsem mu, že je to počátek změn. Uvědomil jsem si, že je třeba jednat.Číslo 20 symbolizuje součin 5 x 4 = 20. Číslo 5 symbolizuje 5 smyslů a číslo 4 je číslem viditelného světa, součin zesiluje vzájemnou vazbu čísel 4 a 5. Černý pes představuje pudy, které se před silou vůle dávají na ústup. Při ovládnutí nižších složek vlastní přirozenosti musí dojít k závěrečné bitvě mezi dobrem a zlem. Čtvercové světelné pole vedle skutečného Slunce představuje pochopení alchymistické kvadratury kruhu (viz obrázek 12).
Jako ideální řešení významu čísla 15 jsem nalezl XV. kartu Velké arkány Oshova zenového tarotu s názvem "Podmiňování" (viz obrázek 3). Dokonale vystihuje rozloučení se s osobností a nalezení individuality. Individualita nám je dána vlastní existencí, ale osobnost je nám vnucena společností, která netoleruje individualitu, protože ta za ní nepůjde jako ovce za pasákem. Individualita má kvalitu lva a lev kráčí sám.
Sen současně patří do archetypu Coniunctio.
9.5.99 03.30 hod. 21. sen
Při útěku mne chytili a jeden zbabělec mne pořezal nožem v obličeji, na ruce a na noze. Podařilo se mi nůž mu vzít a trochu ho poznamenat na ruce. Naštěstí jsem se vzpamatoval a nechal ho být. Objevil jsem se na svatbě, bylo povoleno vypít 1 litr vína. Vypil jsem asi půl litru a jedné ženě jsem vyprávěl, že jsem si odseděl 20 měsíců. Potom jsem nasbíral, umyl ve vodě a snědl sladký rybíz. Muži, co mne pořezal, jsem odpustil a dokonce se z nás stali kamarádi. Jeden voják v bílé košili mne požádal, abych mu pomohl získat ženu - nevěstu. Někdo se toho úkolu ujal místo mne a předal jedné ženě jeho jménem květiny. Najednou se voják změnil v ženu a žena - nevěsta se jí omlouvala, že jí nemohla pozvat na svatbu.Po vyčištění vnitřku člověka je tento sen překvapením, ale jen z prvního pohledu. Jakmile člověk dosáhne jakéhokoliv podstatného zlepšení a dosáhne na vyšší morální úroveň, okamžitě se vynoří protipól této činnosti, protipól, který musí být asimilován. Protože jsem se usilovně snažil sjednotit protiklady mužského a ženského principu na citové úrovni, vyvstal z této snahy stín - mnou opomíjená pudová mužská složka (animus). Stín mne napadl a zpočátku jsem hloupě útok opětoval, než jsem si byl schopen uvědomit bláznovství svého počínání. Jakmile přestávám s oplácením, mění se obraz snu a zúčastňuji se svatby jako host (i svatba je určité sjednocení). Mám povoleno vypít 1 litr vína. Víno ve snu je podnětem k proměně či oživení ducha a tato přeměna je ještě zdůrazněna číslem 1 - symbolem Boha, symbolem síly a tvůrčí invence. Nejlépe snad umístění čísla 1 ve snu vyjadřují verše, které napsal málo známý mystik Angelus Silesius:
"Tak jako Jedna se v každém čísle skrývá,
tak i Bůh jediný v každé věci přebývá."
Když jedné ženě vyprávím, že jsem si odseděl 20 měsíců (naštěstí v denním vědomí to není pravda), říkám, že jsem ukončil vztah k číslu 20, které zde opět symbolizuje součin 5 x 4 = 20. Číslo 5 symbolizuje 5 smyslů a číslo 4 je číslem viditelného světa, součin zesiluje vzájemnou vazbu čísel 4 a 5. Pomocí spásné askeze jsem ukončil nevědomou podřízenost světu a pomalu se vyvazuji z koloběhu znovuzrozování, neboť není vztah, který by mne do tohoto světa opětovně a nedobrovolně vtáhl. Odpuštění a kamarádství je nádherným příkladem dokonalé asimilace stínu vyšší přirozeností.
Sen současně patří do archetypu Coniunctio.
29.8.99 00.50 hod. 22. sen
V malém bytě jsem jedné ženě nabídl tykání a rychle ji políbil na ústa. Byla velmi překvapená. Nechtělo se jí do bližšího vztahu, neboť měla špatné zkušenosti s muži. Nic neříkala, ale vycítil jsem to. Řekl jsem jí, že pokud si něco začnu, může tvrdě zakročit, ale že se nemusí obávat, neboť žiji asketickým způsobem života bez žen a bez sexu. Velice se tomu divila. Pak jsem šel ulicí a slyšel jsem volání: "Chyťte ho! Chyťte ho!" Když kolem mne proběhla tmavá postava, chytil jsem ji zezadu a znemožnil útěk. Ucítil jsem pálení na prstech rukou, a tak jsem tu osobu pustil. Asi o 100 metrů dál jsem na zemi našel část svých věcí a lůžkovin s polštářem. Snažil jsem se vše posbírat a odnést domů. Předpokládal jsem, že ta osoba bude nahoře v domě. Přepočítal jsem se, byla už dole. Vzal jsem do ruky židli a chtěl jsem vetřelce praštit přes hlavu. Postřehl jsem, že je to žena, proto jsem útok neuskutečnil a zeptal jsem se jí: "Proč tak nenávidíš svět?" Ona odpověděla: "Protože kradu!" Zdůraznil jsem, že mne nezajímá, jestli krade, ale chci, aby mi odpověděla na otázku: Proč tak nenávidí svět? To už tam byla i matka a přítelkyně Jana. Všichni jsme se snažili té nešťastné ženě pomoci. Jana měla fotku té nešťastnice, když ještě měla tělo samé podlitiny. Dávali jsme jí Janu za vzor.Když jsem dosáhl asimilace mužské pudové složky, bylo jen otázkou času, kdy se vynoří stín ženské pudové složky. Tento stín se už jednou vynořil (10. 1. 1999 sen číslo 18), ale pro vlastní neschopnost a nedostatek soucitu jsem jej nedokázal asimilovat. Nyní nastal druhý pokus. Na tomto příkladu je jasně vidět, že pokud zkoušku člověk nedokáže napoprvé zvládnout, nevědomí jej nezavrhne a připraví mu zkoušku další. Má snad někdo s člověkem více trpělivosti?
Chyťte se svého stínu, svého zla a ucítíte, že vás zlo pálí a bolí. Bolest a pálení jsem také ucítil a raději jsem tu osobu pustil. Příhoda mi vlila do žil touhu po odplatě a při dalším střetu s neznámou osobou jsem byl připraven udeřit. Naštěstí při útoku židlí (židle je snový symbol klidu a zotavení) poznávám její ženské rysy. Útočnost mění se na soucit a snahu nešťastnici pomoci. Přítelkyně Jana má fotografii té nešťastnice, což je nutkavá připomínka k poznání nešťastné bytosti - vlastního stínu pudové ženské složky. Jana představuje ve snu citovou složku animy. Soucit a upřímná ochota pomoci je hlavním strůjcem úspěšné asimilace stínu do vědomí a konec další nešťastné existence.
Sen současně patří do archetypu Coniunctio, kde jsou vysvětleny další symboly, které zde neuvádím, neboť pro vysvětlení archetypu Stín je nepovažuji za důležité.
Obrázek 12: Alchymistické znázornění kvadratury kruhu
6.12.99 00.30 hod. 23. sen
Jako nepřemožitelná bytost - Bůh nebo Titán jsem obsazoval nějaký komplex budov. Najednou došlo k obrovskému výbuchu podobnému (ale nikoliv stejnému) atomové bombě. Jas tisíců sluncí a obrovský žár začal vše spalovat a hrozil spálit i mne. Druhý, stejně mocný sok, byl ukryt za zdmi jednoho domu či paláce. Někdo mi našeptával, že je konec, že to nemohu přežít. Pak jsem zaslechl vnitřní hlas, že musím nesnesitelný žár překonat vlastním žárem. Začal jsem proti nepředstavitelnému žáru dýchat stejný žár. Trvalo to hodně dlouho, ale nakonec jsem ohrožující žár "udýchal", když jsem se chránil žárem vlastního nitra. Jakmile vše pominulo, byly i zdi popukané a rozpraskané. Přistoupil jsem k jedné zdi, za kterou byl ten druhý - stejně mocný; ten, který na mne výbuch nastražil. Věděl jsem, že je přesně v místě, kde jsem pěstí rozrazil silnou stěnu, a když vypadl ze zdi velký čtverec materiálu, uviděl jsem skrz utvořené okno svého překvapeného soka. Chytil jsem ho pod krkem a skrz otvor jsem ho vyrval na svou stranu zdi. Bylo rozhodnuto, že se další souboj uskuteční jako definitivní a konečný příští den na slavnosti. Odjížděl v kočáře - tříkolce s dvěma velkými kolečky vpředu a vzadu a jedním polovičním na boku. Stejný vůz jsem měl také. Vzdáleně se to podobalo vozu faraónů.Jeden z nejpřesvědčivějších, nejživějších a nejzáhadnějších snů se absolutně vymyká realitě denního života. Přestože jsem se ocitl v roli Boha či Titána, nejedná se zde o apoteózu, neboť jsou nepřítomny jakékoliv dodatečné výčitky a převládá stav radosti vycházející z nitra. Jednoznačně vím, že sen představuje zlomový okamžik mého života. Zpočátku jsem si byl jist, že sen patří do tohoto archetypu, ale byl jsem zviklán nejednoznačností polarity mezi zlem a dobrem u obou bytostí. Teprve při zpracovávání archetypu Self a Numinózum jsem pochopil hluboký účinek jógy nad protiklady, kterou jsem již dlouho cvičil a žil. Díky tomu jsem na první pohled nerozeznal jeden z vrcholů bytostného přepodstatnění, o němž se zmiňuje mystika. Je to vrcholný boj s personifikací Mára*1. Máro se personifikuje při prudkém mystickém úsilí a stává se pokušitelem člověka, neboť je jeho smyslným já, které bylo z bytosti mravním úsilím vyloučeno. Máro je strážcem prahu, který se překročí pouze mystickou smrtí. Ovšem padnout při pokusu o překročení prahu není mystická smrt, ale slabost pro své stále silné smyslné já.
Příklady mnoha mystiků a i výše zmiňovaného Květoslava Minaříka nám radí zlo (ještě nepersonifikované) ze své bytosti vyloučit a když se člověk zřekne světa, odejde zlo i s jeho světskostí do světa temnoty. Moc personifikovaného zla - Mára se zvyšuje s mravní a názorovou nečistotou adepta, z čehož nám jednoznačně vyplyne nutnost stálé a trpělivé práce na poli mravního sebezdokonalování. Prozatím jsem nepřekročil práh, pouze jsem si připravil pole pro závěrečný souboj se svým pokušitelem - se svým smyslným já.
Sen současně patří do archetypu Self, protože se dotýká samotného bytostného přetváření člověka a vede k realizaci, za kterou se považuje překročení prahu pečlivě hlídanou bdělým strážcem prahu (Márem) a do archetypu Numinózum, neboť popisuje významný numinózní prožitek Boha. Protože vysvětlení symboliky snu patří již do jiného archetypu (Self), nebudu jí nyní zastiňovat tento archetyp a netrpělivé čtenáře odkáži na archetyp Self, sen číslo 31, či na archetyp Numinózum, sen číslo 11.
15.1.00 06.00 hod. 24. sen
Dostal jsem se do tropů, kde jsem se setkal s nebezpečnou bytostí, před níž se všichni schovávali. Bytost plivala nějakou tekutinu, která postiženého okamžitě znehybněla. Od kamaráda jsem si vyžádal eukalyptový list a list další rostliny, pak na mne moc té bytosti nepůsobila. Když jsem si tuto skutečnost potvrdil, chytil jsem a svázal tu obávanou bytost. Zalepil jsem jí ústa, když jsem jí před tím do úst vložil malou trubičku na dýchání.Tropický ostrov či země je pro mne synonymem ráje na zemi s bohatstvím flóry a fauny a snad je tomu tak i v nevědomí. Pro výklad tohoto snu budu toto vysvětlení předpokládat. Tento ráj je narušen bytostí, která na čas umrtví člověka, čímž je člověk připraven o svobodu a o možnost svobodného rozhodování. List představuje proměnu přírody, zrod i umírání. Pochopením tohoto procesu jako nepřetržitého (nikoli v lidském ateistickém myšlení vžitý předpoklad jediného života a nevyhnutelného konce) mám možnost nenechávat se omezovat ve své svobodě. Svobodomyslný člověk končí se svou osobností a nalézá svou individualitu v celistvosti. Proto jsem měl naději zneškodnit bytost, která omezuje svobodu lidí a vnucuje jim otrockou podřízenost poslušné osobnosti. Je to naděje pro každého, aby si konečně uvědomil svoji individualitu, jež je člověku dána existencí a odvrhnout osobnost, která člověka vtahuje do osidel závislého stádového života.
Závěr
Pro většinu čtenářů asi bude tato kapitola dosti "silná káva". Ale opět se odvolávám na historii a na mnoho lidských jedinců, kteří prošli podobným duchovním vývojem. Přečtete-li si díla známých autorů jako byli Dante, Goethe, Shakespeare a další velikáni světové literatury, vždy budete nalézat jejich vnitřní svět popsaný vnějším příběhem, naleznete jejich stíny vyvolané intenzivním vnitřním životem.
Poznal jsem ve svém nitru ďábla i Boha, i když se tomuto zjištění drtivá většina církví všemožně brání, neboť by podle jejich mínění ztratily svoji výjimečnost jako nezbytní a jediní prostředníci mezi Bohem a ubohým hříšným člověkem. Na Boha nemá nikdo vlastnická práva: Bůh je v každém z vás. K jeho nalezení musíte nejprve zpacifikovat a asimilovat ďábla. Podmínkou není odchod do klášterů či hlubokých lesů a vedení přísného asketického života. Celou morální obrodu můžete provádět ve vašem běžném občanském životě, stačí jen pozornost obrátit z vnějšího světa do vlastního nitra a v něm hledat pravdu. Stačí dívat se na sebe, jak se díváme na svět a zbavit se pouhého dívání se na svět. Jeden pohled je introvertní a druhý extrovertní. Ten první vám dá zakusit plnější prožitky a plnější chápání vnějších vztahů; ten druhý vás bude strhávat do závislostí a otrocké podřízenosti vlastní osobnosti, kterou člověk buduje ve stálé přetvářce před druhými a nakonec i sám před sebou.
Pozorný čtenář si zajisté povšiml, že poslední sny archetypu Stín jsou téměř vždy branou do Bytostného kruhu nevědomí (do archetypů Coniunctio a Self). Přemožením zla v nitru se člověk posune k dalším obzorům, stále blíže k vyvrcholení lidské existence v poznání Pravdy.
--- MENU: --- Skok na OBSAH Skok na začátek této kapitoly (II.Díl - 6. Stín ) Další kapitola (II.Díl - 7. Poklad )
Vysvětlivky:
*1 Bytost Mára (ze sanskrtu) jako zosobněné zlo používá i buddhismus.
|
|||||||||||||||
