       Výrazy anima, animus jsem převzal z již známého označení C. G. Junga. Anima představuje ženskou část duše. V klasické čínské filozofii (taoismus) je anima vyjádřena jako jin k mužskému protějšku jang, který představuje mužskou část duše - animus. Protiklady jin a jang jsou základními organizujícími principy celé čínské kultury. Dovolím si zde citovat čínského mistra, který popisuje taoistický ráj:

       "Za starých časů před vytvořením Chaosu se lidé podíleli na nerušeném míru, který patřil celému světu. Tehdy byli jin a jang v souladu; nevzrušeně probíhal jejich klid a pohyb; čtyři roční období měla svůj určitý čas; ani jedna věc se nepoškodila, ani jedna živá bytost neukončila svoji existenci. Lidé měli schopnost poznávat, ale neměli možnost ji využít. Byl to stav dokonalé jednoty."

       Záměrně oba archetypy spojuji, neboť oba svrchované protiklady v podobě mužského a ženského principu jeden bez druhého nemohou existovat a splývají v jednotu, která již neobsahuje protiklady. Archetyp Anima - Animus vychází z osobnosti a z myšlenky, že jsme tělem. Tato myšlenka, ačkoliv je na duchovní cestě překonávána filozofickými rozvahami, poznáváním zázračných stavů bezpohlavnosti (stavy jednoty), je tak hluboce zažita a vsugerovaná do současného bytí, že se promítá jako neměnná povaha bytostného protikladu do všeho stvoření vnějšího jevového světa. Samice - samec, žena - muž, bohyně - bůh, to jsou zaklínadla, která nám brání opustit vězení pohlavnosti. Je to jedna z prvních závislostí uchopená tělem, city a myšlenkami. Procházíme-li dějinami lidstva či jednotlivých národů, nalézáme vždy pohlavnost, tedy dělení samec - samice, muž - žena, bůh - bohyně. Jedině v mytologii nalézáme oboupohlavního božského tvora. Jedním z nich je v řecké mytologii božský potomek se známým jménem Hermafroditos. Byl potomkem boha Herma a bohyně Afrodité, kteří měli spolu ještě jednoho (po sexuální stránce zajímavého) syna Priapose s gigantickým přirozením. Hermes dokázal překračovat hranice světa živých a mrtvých. Afrodité jako bohyně lásky, krásy a plodnosti není pouze bohyní tělesné lásky, ale také citu. Její život byl značně nevázaný a promiskuitní. Mytologie má základy v nevědomí, proto lze z těchto základů čerpat vše, včetně pohlavnosti a oboupohlavnosti. Také Platón se zmiňuje o oboupohlavní bytosti zvané Androgynos, jež existovala na počátku lidského rodu. Androgyni se vzbouřili proti bohům a jejich vzdor potrestal bůh Zeus tím, že je rozťal na dvě poloviny různého pohlaví. Obě části původních androgynů od té doby neustále hledají chybějící polovinu, aby se s ní spojily. Tímto mýtem je vysvětlena lidská sexualita jako motiv puzení po původní jednotě. Nejstarší řecké mýty uvádějí jako oboupohlavního i Eróta, který byl zosobněním všeoživující síly, jenž se zrodila z prvopočátečního Chaosu. Podobně vyznívá vznik oboupohlavního lidského předka v jednom ze směrů řeckého filozoficko-náboženské hnutí. V orfických mystériích se píše, že nejstarším principem je Chronos (čas), který vytvořil v éteru stříbrné vejce; z něho se zrodil oboupohlavní Prótogonos (prvorozený), nesoucí v sobě zárodky bohů. Oboupohlavní předek lidí je také náplní židovského svatého učení, afrických mýtů (např. Súdán) a při podrobném zkoumání bychom jej nalezli po celém světě.
       Vnitřní příběh archetypu Anima - Animus krásně vyjadřuje komedie W. Shakespeara "Sen noci svatojánské". W. Shakespeare byl duchovně probuzený člověk, což dokazují i další jeho díla překračující běžné chápání vnějšího světa. W. Shakespeare procházel stejným procesem, který zde popisuji ve snových prožitcích jednotlivých archetypů. On měl zázračný vypravěčský talent, proto své nejvnitřnější prožitky vyjádřil svým nádherným životním dílem, jehož nadčasovost si uvědomuje téměř každý člověk, který se s dílem W. Shakespeara seznámil. Stejný pohled a schopnosti objevovat vnitřní svět měl i německý básník J. W. Goethe. V díle Faust také hlavní hrdina objevuje svou animu:

"Co vidím? Božská postava
v kouzelném zrcadle tom svítí!
Ach, láskou zrychlené já křídlo chtěl bych míti,
jež vstříc té kráse zamává!
Odkud zřím rysy jasně zpodobeny,
leč přistoupím-li na dosah,
hned se mi rozplynou; jak v mlhách.
Ten nejkrásnější obraz ženy!
Což žena je tak krásná? Ach,
a tyto údy, sladce rozloženy,
jsou, jak bych po souhrnu ráje sáh!
Cos takového zemi zdobí?"

       Lidé se ve spojení protikladů anima - animus (muže a ženy) snaží nalézt jednotu, kterou podvědomě hledají jako trvalý zdroj štěstí a lásky. Jednota se jim po jediném kratičkém zlomku času sexuálního vyvrcholení rychle vzdaluje a vyprchává v opětovné moci protikladů. V této fázi chápání protikladů anima - animus je vrcholem vztahu spojení a dítě, které se stává pouze chvilkovým symbolem celosti. I tato celost a jednota je však rozbita, neboť je zase postavena na pohlavnosti a opětovném hledání spojení s vlastním protikladem. To je nepřetržitý princip života a současně princip utrpení. Gautama Buddha by řekl: "Všechen život je žal." Teprve vnitřním pochopením principu anima - animus se lze přiblížit k možnosti existovat jako bájný syn Herma a Afrodité - Hermafroditos v oboupohlavnosti, a navíc lze poznat tento princip z několika stran a z několika úhlů různých prožitků. Anima - animus jako protiklady v jednotě neexistují a chce-li člověk jednoty dosáhnout, musí se vydat na náročnou cestu sjednocování protikladů.
       Je dobré si ještě jednou připomenout nekončící koloběh spojování protikladných aspektů. Na počátku je spojení muže a ženy. Z tohoto spojení vychází symbol celosti - dítě, které ale z celosti vypadává, neboť vidí ve vlastních rodičích pohlavní rozdílnost a hledá v sobě stejný model naplnění vzoru, který má od narození před očima. Dítě ve svých hrách hledá svůj protějšek, aby dosáhlo dokonalosti, kterou projektuje do postav vlastních rodičů. Když z nevinného hledání vypučí sémě pohlavnosti, změní se dítě v dospělého jedince, který podle viděných a vnitřních mytologických principů chce nalézt jednotu, a tak hledá protějšek, s nímž by se pokoušel v pohlavním spojení nalézt celistvost a v dítěti vlastní uskutečnění. To je nekončící koloběh znovuzrozování v protikladech a závislostech. Nalezení celosti lze uskutečnit přetnutím tohoto koloběhu a vybřednutím z tělesného chápání skutečnosti. Radikální řez se musí týkat nitra, neboť psychické je podstatou. Sjednocením ženské a mužské části duše (anima - animus) dosáhneme přerušení koloběhu znovuzrozování v konečném nalezení jednoty a celistvosti. Sjednocení těchto principů nelze dosáhnout odmítáním či potlačováním. Tím bychom jen zvýraznili vlastní závislost na jednom z těchto principů. Sjednocení lze vnitřně pochopit na setkání se symbolem hermafrodita. Ve starších pramenech řecké mytologie (Aristofanos - Ptačí zpěvy) je známá postava Erós spojována se zrozením oboupohlavní bytosti z prvotního vejce. Podobně hovoří i řecký básník Hésiodos, když popisuje jeho zrození spolu s bohyní Země Gaiou. Tak bůh lásky Erós (nazývaný také sama láska) spojuje protiklady před počátkem všech věcí a bytostí. Proto nás čistá láska může dovést k poznání jednoty a celistvosti.
       Archetyp Anima - Animus je pro mnohé překvapivě v Kruhu procesu obnovy. Je tomu tak proto, že nejde pouze o rozdělení na mužskou a ženskou složku, což je vlastní dennímu vědomí, ale o nalezení principů dělení anima - animus a pochopení stavů obou složek duše. Tato zvláštní hra, kterou nám zprostředkovává nevědomí, je přípravou ke sjednocení v archetypu Coniunctio. Zajímavé je srovnání s archetypem Stín. Anima (animus) reprezentuje úplnější aspekt nevědomí, než archetyp Stín, neboť k záporné stránce Stínu jsou přidány ženské (mužské) rysy. Tudíž jako psychologický faktor disponuje větším vlivem, pokud ještě nedošlo ke sjednocení protikladů (Coniunctio). Archetyp Anima - Animus je prostředníkem mezi vědomím a nevědomím a má dvě stránky. Jedna je živočišná (pudová) a druhá je lidská (citová), aby se později po zvládnutí živočišné a citové složky mohla stát v jednotě božskou (duchovní).
       Z vlastního života si pamatuji, jak hladově jsem hledal protějšek své mužské duše. Pamatuji si, že kromě dětských her (puer - kora), jsem se v těchto vztazích ztrácel a nenacházel hledanou chybějící část vlastní duše. Velice lehce a velice snadno jsem se osvobodil od fascinace animou v podobě archetypu Matky brzkým odchodem z domova. Pak už jsem jen hledal rodičovský model ve vlastních vztazích. Nenalezené štěstí mne vytrhlo ze spárů světského žití a dalo mi v nikdy nenaplněném pocitu celosti touhu po klidu a míru bez tlaků protikladů ve vlastní duši. Začal proces objevování vnitřní podstaty duše, v níž jsem si počal uvědomovat zdrcující tlak duality.
       Lidé žijí ve světě protikladů, kde právě tyto protiklady dávají možnost poznávat jednotlivosti různých procesů. Ovšem poznat celek, nebo si na něj spíše vzpomenout, je podmíněno pochopením pomíjivosti protikladů. Jakmile začneme chápat podstatu protikladů, začneme také cestu sjednocování těchto aspektů, abychom se dostali zpět do našeho prapůvodního stavu s jediným rozdílem - s poznáním cesty zpět. V archetypu Anima - Animus nám nevědomí pomáhá spojit mužské a ženské prvky, abychom poznali dokonalost ve sjednocení.
       Je dobré si uvědomit relativnost protikladů na některých příkladech: Teplo - zima. V jedné místnosti se sejde několik lidí z různých oblastí a s různými zvyky. Skleníkový typ lidí s jižany budou při 20º naříkat, že je jim zima, zatímco horalové a eskymáci budou křičet, že je jim teplo. Vše záleží jen na úhlu pohledu, a pak je relativnost protikladů nad slunce jasná. Tímto způsobem můžeme rozebírat jeden protiklad za druhým a vždy najdeme jeho relativnost. Toto poznání platí i v tak často skloňovaném protikladu, jako je dobro versus zlo. Když dám žebrákovi pár mincí, je to z lidského hlediska dobro prokázané chudákovi. Ovšem z hlediska vyššího principu jsem tomu ubožákovi ublížil, neboť jsem ho podpořil v jeho nicnedělání a hlavně v jeho pocitu zbytečnosti pro lidskou společnost. Takže jsem z druhé strany pohledu vykonal zlo. U závažnějších činů už musíme počítat s karmou, abychom nalezli relativitu protikladů dobro - zlo. Nádherně to vyjadřuje citát boha Kršny z bible východu Bhagavadgíty: "Buď skutečně věčný nad pozemskými protiklady!"
       Zajímavou vlastností, na kterou upozornil ve svých dílech C. G. Jung, je projekce animy na skutečnou ženu, pokud není vnitřní proces dokončen. Nevědomí pokračuje ve svém díle i v denním životě jedince. Mužské vědomí projektuje vjemy z části ženského nevědomí na některou ženu ve vnějším světě a je na ni vázán stejně, jako je spojen s obsahy nevědomí.

Schéma archetypu Anima - Animus:

1.   Ukázka všech tváří sexuality s přítomností indiference

2.   Ukázka symbolu spojení pudových protikladů ve vědomí (hermafrodit)

3.   Objevení citové animy

4.   Ovládnutí pudové úrovně (animus)

5.   Ztotožnění s citovou animou

6.   Boj s pudovou složkou anima - animus

7.   Dosažení Luny - osvobození citové složky od pudové

8.   Zrození druhého Slunce (citový animus)

9.   Sjednocení anima - animus na citové úrovni (panna)

10.   Objevení duchovní animy (prozatím spící)

11.   Zrození druhého Měsíce (citová anima)

12.   Boj s pudy z prožívané citové úrovně

       Důležitým faktorem pro pochopení archetypu Anima - Animus a vzápětí i následného archetypu Coniunctio je rozdělení principů ženské (anima) a mužské (animus) složky duše:

a)   pudová úroveň

b)   citová úroveň

c)   duchovní úroveň

       Toto rozdělení je ve snech jasně patrné a sehrává významnou roli při překonávání nejnižší pudové složky osobnosti a současně pomáhá k překonání protikladu této složky prozatím pomalu vystupující z nevědomí. V každém snu se "převlékám" při střetech s animou do šatu jedné z úrovní anima. Pochopení archetypu je velice složité, neboť před ním stojí obrovská překážka. Touto překážkou je schopnost akceptovat všechny tváře sexuality v určité indiferentnosti (bez nenávisti a chtění), což je spouštěcím impulsem celého archetypu. Člověk se nesmí nechat vtáhnout do sexuálního děje, ale zároveň se jím nesmí nechat znechutit. Tím je anima (resp. animus u žen) citové úrovně probuzena k životu, neboť protiklad pohlaví není pouze chtěním či odmítáním, ale stává se vyšším na úrovni prožitku. Citová anima poté může z nevědomí ovlivňovat naše snahy o nalezení rovnováhy. Překročit tento bod zlomu (a vlastně i začátek archetypu) je složité právě díky tzv. lidské morálce, která nám je od malička vštěpována do vědomí. Dostane-li se člověk až k duchovní úrovni svého protikladu, dá se předpokládat připravenost pro sjednocení protikladů v dalším přímo navazujícím archetypu Coniunctio.
       Příznačně o této problematice hovořil řecký filosof Órigenés: "Věz, že i v tobě jsou Slunce, Měsíce a hvězdy. Poznáš, že přestože se zdáš být jeden, nejsi jím; objevuje se v tobě tolik osob, jako máš povahových vlastností. Je na tobě, abys rozporuplnou mnohost svých sklonů sjednotil ve všezahrnující jednotu Božího objetí!"

Časový harmonogram snů s tématikou Anima - Animus

1994     13.1., 22.1., 11.4., 3.6., 7.8., 31.8., 3.10.
1995     4.3., 3.8., 8.12.
1996     22.3., 1.5., 12.6., 5.7., 11.7.
1997     22.4., 8.6.
1998     20.1., 4.2., 5.6., 19.7., 30.8., 5.11.
1999     10.1.

   13.1.94     01.30 hod.                         1. sen

Silně sexuální sen. Viděl jsem vše, co lze si jen v lidském sexu představit. Soulože na všechny způsoby, lesbičky i homosexuály v různých polohách. Následně jsem měl velice zajímavý vztah se ženou - rostlinou. Byla téměř lidská a celá zelená. Vzal jsem ji za ruku a ona mne silně stiskla. Hladil jsem ji a objímal. Pak jsme se spolu milovali.
       Nevědomí mi dalo možnost prožít změť lásky, touhy a smyslového vzrušení v extázích možných vztahů. Bylo to nádherně živočišné, vzrušující a inspirativní. Nemělo to nic společného s agresivitou. Byla to souhra sexuality jednotlivých účastníků, taková souhra, která by ze sexuality učinila obřad hodný jména láska. Tak jsem byl podbízen ke vztahu, z něhož bych asi v normální situaci utekl. Nevrhl jsem se hladově do víru vášní, ani jsem neodsuzoval viděné a cítěné obrazy, jen jsem vzrušen (ještě málo indiferentnosti) sledoval to velkolepé divadlo. Pornografie snové symboliky není vytěsněné přání, jak by mi to vnucoval některý ze stoupenců S. Freuda. Indiferentnost, i když ještě není vysoká, u mne způsobila vyvolání zcela neznámého fenoménu, fenoménu, s nímž jsem se o mnoho let později setkal v řecké mytologii (Chloé - Zelená). Ztotožnění s rostlinou poznala i bohyně Persefona a v japonské mytologii božská panna Hainuwele. Žena - rostlina byla tak zvláštní a neobvyklá, že jsem ani nebyl schopen posoudit její krásu. Vnímal jsem její rostlinnou i lidskou složku a zcela jsem se vztahu odevzdal. Připadalo mi to, jako bych spolu s ní miloval celou vegetativní přírodu naší planety. Cítil jsem souznění lidské krve a rostlinné mízy. Milování bylo krásné, zelená barva kůže partnerky mi dodávala klid, ale přesto jsem vypadl z bytostného spojení zpět na úroveň žití protikladů. S odstupem času dokáži posoudit vysokou míru chtění, které mne posléze vytrhlo z tohoto záhadného vztahu. V té době jsem ještě neměl ponětí o sjednocení protikladů (např. v archetypu Coniunctio) a jako každý člověk jsem vnitřní neuchopitelnou touhu po sjednocování chtěl uskutečňovat skrze vztahy s opačným pohlavím (mým protikladem). Tento sen chápu jako začátek cesty archetypem, jako začátek sjednocování ženské a mužské složky duše ve vědomí.
       Sexualita je pro člověka přirozenou součástí života. Hlásí se o slovo v každém okamžiku, kdy spojujeme své já s tělem, citem a myšlenkou. Ve všech třech aspektech (tělo, city a myšlenky) je jasná řeč protikladů a tedy i protikladů ženské (anima) a mužské (animus) pudové složky. Překročit daný vzorec je jedním z nejtěžších úkolů člověka na cestě k pochopení celistvosti. Jak ale v touze po té pravé a věčné celistvosti vybředneme z prožívání protikladů? Prvním počinem nového chápání sexuality je uvědomění si pestré škály sexuálního chování nižší lidské přirozenosti, což tento zajímavý sen beze zbytku splnil. Neštěstím pro další postup by bylo odsuzovat určitý aspekt sexuálního chování, proto v jednom snovém obraze je vše z lidské sexuality s vynecháním násilných složek, neboť ty patří do nejnižších pudových oblastí, které jsou v této prvotní fázi chápání archetypu překonány. Homosexualita a lesbická láska je v propletenci heterosexuálních spojení postavena významově na stejnou úroveň, neboť vychází ze shodné podstaty - z nižší pudové přirozenosti.
       Sen je součástí archetypu Poklad a archetypu BPM.

   22.1.94     04.30 hod.                         2. sen

Hraji tenis. Míček zaletí mezi dav dívek. Lehám si a plazím se pro míček. Dívky mne odhalenými pevnými ňadry maximálně vzrušují. Po chvíli si ale všímám, že všechny dívky mají mužské přirození. Hladí mne a hrají si se mnou až k vyvrcholení. Některé (či někteří?) se na mne dívají smutně a druhé se smějí. Ty smutné by se možná chtěly milovat a nebo spíše litují mého selhání.
       Celá škála sexuality lidských mužských a ženských jedinců je přijata a není odmítána. Je připraveno pole pro další fenomén - pro oboupohlavnost. C. G. Jung se domníval, že obraz hermafrodita značně komplikuje proces sjednocování protikladů. Ano, na první pohled to tak skutečně vypadá, ale při bližším důkladném zkoumání objevuji tu nádhernou šanci, kterou nám dává nevědomí rychlým pochopením symbolu hermafrodita k okamžitému prozření a poznání. Tenis ve snu považuji v tomto případě za vlastní hru se sexualitou, za snahu nalézat v sexuálním vyvrcholení jedinečné okamžiky stavu bez chtění. Míč je symbolem celistvosti (tvar koule), kterou v této hře zákonitě ztrácím. Plazit se představuje touhu vrátit se do jednoty dětství, kdy člověk nevnímal to, co jej v současnosti vytrhává z klidu a míru, do doby, kdy nevnímal protiklady anima - animus. Místo celistvosti (míče) nalézám fenomén hermafrodita, což je jeden z mezistupňů k nalezení celistvosti. Krásné mladé dívky s pevnými ňadry a mužským přirozením mi ukazují, jak proměnná je pohlavnost, a co je proměnné, je současně i pomíjivé. Hermafrodit je léčivým symbolem pro přijetí vlastní utajené ženské stránky. Dva protiklady v duši se sjednocují v obraz hermafrodita, který je mnou přijat, ale pouze jako sexuální objekt. Proto dochází k vyvrcholení místo pochopení principu sjednocení. Nevědomí musí použít další obrazy k nastolení rovnováhy anima - animus. Jedna část dívek - chlapců (hermafroditů) se samozřejmě nechce se mnou milovat, ale lituje mého selhání. Tato část se řadí k vyššímu vědomí, neboť vidí dočasně ztracenou možnost rychlého vývoje. Raduje se nižší přirozenost, která je ve snu představována smějícími se hermafrodity.

   11.4.94     01.40 hod.                         3. sen

Když jsem šel na oběd, prosila mne jedna mladá žena, či spíše dívka, o pomoc v oblasti psychoterapie. Byla skutečně na dně. Vysvětloval jsem jí pocit prázdnoty v mysli a způsob představivosti vlastního vědomí na příkladu natěrače, který natíral vedlejší dům. Dal jsem jí úkol v představě natírat plot. Vedl jsem tu dívku po schodech nahoru na náměstí, kde dělníci napadali vládu, a kousek ode mne spadla kolejnice. Někdo mi daroval ptáka. Nechtěl jsem ho, ale musel jsem si ho vzít. Přišel jsem s dělníky do sporu. Zavolal jsem na pomoc policejní hlídku. Někteří rozumní dělníci mi pomohli z náměstí. Dívka se změnila v mladičkého muže, který mne po své proměně začal svádět. Odmítl jsem. Skončili jsme na návštěvě. Z tašky jsem vytáhl psíka, ve kterého se proměnil pták - dar z náměstí. Psíka jsem dal hostitelům. Psík přiběhl a hrál si s medvědem, kterého moji hostitelé chovali. Ti lidé měli velkou touhu po dětech, které nemohli mít. Hostitelova žena vzala moji hlavu do dlaní a tlačila si jí na svoje velká prsa. Moc se mi to nelíbilo. Řekl jsem jí, že vstávám ve 4 hodiny 30 minut. Bylo 19.38 hod. Uvědomil jsem si, že nemám trenýrky a začal jsem je hledat. Muž mi nabízel vlastní slipy. Odmítl jsem a dál jsem hledal ztracené trenýrky, což se mi po chvíli podařilo. Oblékl jsem se v koupelně. Všichni byli opilí, proto jsem spolu s dívkou - chlapcem odcházel ven. Mezi dveřmi nás lidé polévali voňavkou, což se mi nelíbilo.
       V předchozím snu jsem přijal hermafrodita jako sexuální objekt a nesplnil tak podmínku dalšího postupu. Nevědomí musí použít mírnějších prostředků pro postup v chápání podstaty celistvosti ženské a mužské složky duše (anima - animus). Proto se v tomto snu z dívky stává muž a snaží se vynutit sexuální vztah. Nevědomí mne učí indiferentnosti a je vidět, že metoda postupného rozboru je pro mne přijatelnější, než metoda skoku použitá v předchozím snu.
       Žena v problémech představuje moji ženskou složku duše - animu, která je mužskou složkou opomíjena. Na mysl mi jako vnuknutí přichází řešení vyprázdnění mysli, kdy se problematika protikladů rozpouští v neexistenci všeho - tedy i protikladného. Rada v představě natírat plot je přeměna povrchu (natírání) překážky (plot). Překážkou je zde rozdílné chápání ženské a mužské složky duše. Jít s mladou ženou po schodech zde chápu jako společný výstup k centru bytosti. S výstupem přichází konflikt, kdy nižší složka přirozenosti - ego (ve snu dělníci) brojí proti vládě vyššího vědomí (ve snu vláda) vynucené vůlí na nižší lidské přirozenosti. Někteří dělníci mi pomáhají odejít z náměstí a pokračovat v cestě, proto představují ty části nižší přirozenosti, které jsou již asimilovány vyšší přirozeností a jsou tudíž na mé straně, na straně duchovního pokroku. Kolejnice jako železniční koleje představují dualitu, která se nyní pod náporem touhy po sjednocení hroutí. Proto padá kolejnice kousek ode mne. Jsem nucen přijmout dar - ptáka, který zde představuje primitivní sexuální symboliku. Toto vysvětlení podporuje pozdější proměna ptáka v psa, což ukazuje na proměnu sexuální symboliky v pudy. Ke sjednocení nelze dojít odmítáním sexuální symboliky a pudů, jak už bylo naznačeno ve výkladu prvního snu. Je nutné nízké přetransformovat. Proměna ženy - dívky v mladého muže není znehodnocením mužské části, jak by mi naznačovaly výklady současné psychoanalýzy, ale je evidentní snahou nevědomí zrušit jakoukoliv připoutanost k jednomu z protikladů anima - animus. Připoutanost je chtění. Anima jako objekt části mé vlastní duše se mi mění před očima, odrazuje mne hledat celistvost ve spojení subjektu já - muž s objektem - ženou. Bez větších problémů jsem se vzdal snahy o spojení a ještě jsem se vzdal části pudů (ve snu pes), které vyrostly z primitivní sexuální symboliky (ve snu pták). Pudy a přání v symbolu psa odhalují neujasněný vnitřní pudový život (medvěd) a zároveň si s ním riskantně zahrávají.
       Lidé touží po celistvosti (ve snu touha hostitelů po dětech), ale nemohou celistvost dosáhnout, neboť jim v tom brání "vlastnictví" neujasněného vnitřního pudového života (medvěda) a nyní ještě nově pudy vyvěrající na povrch osobnosti (darovaný pes). Částečně jsem oproštěn od pudového a jsem schopen rozeznávat pudovou stránku osobnosti. Odmítám jak sexualitu (nechtění sexu ve snu), tak i ženou vnucený vztah se sexuálním nádechem matka versus dítě (tlačí mou hlavu na svoje velká prsa). Odmítám i tento infantilní vztah s animou. Mnohé už napovídají číslovky 4 a 30, kdy 4 představuje úplnost a celost hmotného světa, ale stále s obsahem protikladů (čtyři roční období, čtyři světové strany) a číslo 30 ukazuje na Lunu, vládkyni světa, což představuje svět animy. Přítomnost naznačují čísla 19 a 38. Číslo 19 je pro staré východní národy posvátné, neboť tyto národy věřily, že po 18 letech temnoty bude v 19. roce svět opět znovuzrozen. V tarotu má karta číslo 19 název "Slunce" (jak příznačné pro protějšek číslo 30 Luny, se kterou se budu brzy střetávat). 38 je dvojnásobkem čísla 19 a jen zesiluje současný stav, který se v Oshově zenovém tarotu nazývá "Nevinnost".
       Jsem ve společnosti téměř nahý (bez trenek) proto, že odmítám hrát roli zažitou v kolektivní představě lidí. Odmítám jejich představy, a proto odmítám i nabízené slipy k zakrytí nahoty. Všichni jsou opilí, což je nenormální stav, který opouštím i se svou animou v podobě dívky - chlapce. Voňavka překrývá morální puch lidí ve vnějším světě a je dobře, že ji odmítám a místo přetvářky raději pracuji na morálním zušlechťování. Při tomto výkladu si vzpomínám na jednoho mladého duchovně probuzeného muže, který díky "otevření se" zbystřil smysl čichu na takovou úroveň, že byl schopen jak pes "vyčichat" příjemné vůně duchovně zralých jedinců v záplavě nesnesitelných pachů ostatních lidí. Mohu skutečně potvrdit, že duchovní snažení zesiluje smyslové vnímání již na počátku cesty.

   3.6.94     01.00 hod.                         4. sen

S kamarádem v budově jsme těsně unikli prozrazení. Utíkali jsme ven. Ti, co nás odhalili, skončili naším přičiněním za mřížemi. V prázdné místnosti jsem proklouzl oknem ven a po břehu jsem sklouzl do potoka plného bahna. Zabořil jsem se až po krk a kamarád za mnou také. Proplavali jsme rourou. Začali nás hledat a pronásledovat. Rozdělili jsme se a dali jsme si sraz na místě, kde jsme se naposledy viděli u ohně. Přicházel jsem k tomu místu ještě s někým. Těšil jsem se a chtěl jsem jít přímo. Byl jsem varován, proto jsme raději šli oklikou. Oblečen jsem byl ve vojenských maskáčích. Na místě jsem se přivítal s kamarádem. Dostal jsem lahvové pivo, což mi bylo podezřelé. Otevřel jsem ho. V místě byly nahé opilé ženy a všude se souložilo. Sáhl jsem si na jednu nahou ženu, snad abych se přesvědčil, že nesním. Souložit jsem nechtěl. Raději jsem se šel vykoupat do studené vody. Pak jsem šel přes kostel, kde jsem v lavici viděl dívku oblečenou v hadrech. V kostele chtěli dva souložit před oltářem. Farář to viděl, zhrozil se a začal jim nadávat. Bylo mi jasné, že se asi prozradím.
       Kamarád je mým duchovním průvodcem a nenápadným pomocníkem, s jehož pomocí se dostávám skrz prožitek porodu k centru vlastní bytosti. Setkání u ohně, kde jsme se naposledy viděli s kamarádem, je setkání s vlastní duchovní přirozeností po zažehnutí duchovního ohně v srdci (více o tomto fenoménu v archetypu Self). Nepřítomnost ohně v duchovním srdci mi nedovoluje se přiblížit přímo k centru bytosti či spíše k představě centra bytosti. Musím jít oklikou a naštěstí připraven se setkávám se sexualitou. Místo upadnutí do pudové živočišnosti ve víru sexuálních hrátek, a tím pádem konce touhy po vyšším jsem si vybral očistnou koupel ve studené vodě. Pak jsem teprve mohl nahlédnout do obsahu svého potemnělého duchovního srdce. Všichni přítomní jsou mou součástí. Holka zabalená v hadrech je mnou odmítaná a poprvé objevena citová ženská složka duše - anima. Farář je citová mužská složka duše - animus a pár chtějící souložit před oltářem odpovídá pudové mužské a pudové ženské složce duše. Dívám se z pohledu nezúčastněného svědka a pozoruji vlastní rozporuplné nitro, kde jsou převládající pudy schopny potlačovat city. Pozoruji kořen satanismu, kde se uctívá opak božského a součástí rituálu jsou soulože před oltářem a další podobné praktiky. Nejsem ani překvapen a beru obraz snu jako varování před nadvládou pudů nad city a rozumem. Sen končí myšlenkou o prozrazení, neboť jsem podvědomě přesvědčen, že stávající neutěšený stav duše vyjde na povrch rozervané osobnosti. Nemůže se jednat o prozrazení mezi účastníky snu, protože všichni aktéři jsou personifikací mých částí a vlastností.
       Sen současně patří i do archetypů BPM a Poklad.

   7.8.94     07.40 hod.                         5. sen

V novější velké škole jsem přišel na učebnu, kde jsem měl sraz s jednou dívkou a její partou. Podíval jsem se z okna. Bylo to asi 7. - 8. patro ve výšce kolem dvaceti metrů. Pak jsem si už nahý stoupl do okna se staženou roletou. Když vešla učitelka, byl jsem již oblečen a byl jsem dívka. Povídal jsem si s učitelkou o soutěži ve zpěvu, které jsme se měli zúčastnit.
       Nastoupil jsem novou cestu sebezdokonalování (ve snu nová škola) a v jednom směru vývoje (jedna z učeben) se setkám s animou a jejími atributy (dívka s kamarády). Okno v tomto snu bych vysvětlil jako okno do duše. Příběh kolem symbolu okna mi naznačuje, že mám slušný nadhled, a tím i potřebnou dávku nezúčastněnosti na viděném venkovním světě, který ani neregistruji a jen poměřuji výšku okna nad zemí. Poté si stoupám nahý do okna se staženou roletou. Pokud by byla roleta vytažená, jednalo by se o exhibicionismus. Stažená roleta posouvá tento symbol do roviny vnitřního procesu. Nahý jsem proto, že mým vnitřním přáním je zbavit se povrchnosti - osobnosti, tedy toužím se zbavit ega. Nahotou odhazuji veškerou přetvářku a stávám se sám sebou. Tento rázný a upřímný postup "vymáhá" na nevědomí další náznak - dokonalou změnu osobnosti, kdy se ztotožňuji s ženskou citovou složkou duše. Stávám se dívkou.
       Zvláštní pocit vyzkoušet si tělo, city i myšlenky druhého pohlaví. Musím uznat, že to nebylo špatné, určitě tento zážitek rozšířil obzory mého poznání a napomohl v chápání druhé strany mince prožitků pohlavnosti. V osobě učitelky nevědomí zdůrazňuje autoritu animy, s jejíž spoluprací mám zpívat. Hudba a zpěv vyjadřuje vnitřní harmonii, má o stupeň větší souznění s nitrem než poezie. Poezie je jemnější nežli próza, neboť její rytmus vytváří vyšší jednotu a zbavuje mysl pout. Avšak hudba je ještě jemnější nežli poezie, neboť nás unáší mimo význam slov do stavu intuitivní vnímavosti. Sen vypovídá o schopnosti nalézt s pomocí animy hledanou harmonii.

   31.8.94     22.30 hod.                         6. sen

Potkal jsem svého bývalého učitele. Kulhal a vypadal velice zchátrale. Pozdravil jsem ho a podal jsem mu ruku. Měl velice studenou ruku. Jeho mladá manželka, kterou jsem znal, se mne ptala, co nyní dělám. Řekl jsem jí, že za tři dny mám narozeniny. Odběhla a přinesla tři košile, abych si jednu vybral. Odmítl jsem. Posadil jsem se v přízemí domu na zem u křesla, ve kterém žena seděla. Povídali jsme si v pokoji, kde si hrál její asi dvanáctiletý syn. Z ničeho nic si žena svlékla blůzu a zeptala se mne, zda ji chci. Objímal jsem ji, hladil a pak svlékl úplně. Měla podivné šaty, které mi připomínaly oblečení pro panenky. Pak jsem viděl její malé mužské přirození nad malým ženským. Do milování se mi nechtělo, pouze jsme se líbali a pak se žena rozhodla flirt sama ukončit.
       Jestliže v předchozím snu ukazovala učitelka autoritu animy a zvyšující se spolupráci s nevědomím, nyní učitel jako moje projekce představuje část mužské složky duše - animus. Animus byl v denním vědomí vyvýšen, a proto musí být nyní ponížen. Tak došlo k vyrovnání obou potenciálů duše a mohl se opět objevit fenomén sjednocené pudové úrovně - hermafrodit. Žena ve snu je mojí animou a její manželský vztah zdůrazňuje vzájemnou vazbu ženské a mužské složky duše. Jakmile se ve snu objeví čísla, mají svou nezastupitelnou a významnou vypovídající hodnotu. Ve snu tvrdím, že za 3 dny mám narozeniny. Fyzické narozeniny v nevědomí nemají podstatnou roli, proto předpokládám, že číslo 3 má hlubší význam. Archetyp Anima - Animus pojednává o postupném sjednocování ženské a mužské části duše a duše je jedním ze tří aspektů naší bytosti. Trojjedinost je vyjádřena v bibli Otec, Syn, Duch svatý; spiritualisté chápou trojjedinost jako mysl, tělo, duch; vědecky by se trojjedinost dala nazvat energie, hmota, antihmota; časově zase budoucnost, přítomnost, minulost. Trojjedinost nás provází (většinou nepovšimnuta) životem a nevědomí nás učí tento důležitý aspekt bytí alespoň podvědomě pochopit. Nejinak tomu bylo i v tomto snu, kde jsem vyjádřil, že mi schází 3 dny k narozeninám, 3 dny k ucelení existence na roky. Anima v projekci ženy mi nabízí ze tří košil jednu, tedy ví, že potřebuji pouze pochopit jeden aspekt bytí k pochopení trojjedinosti a celosti. Odmítnutím košile opět prokazuji mužskou ješitnost, neboť odmítám pomoc animy k poznání. Tento výklad podporuje i přítomnost syna ženy, jako dítě je uskutečněním spojení a symbolem celosti a navíc je mu 12 let. Opět si vezmu na pomoc numerologii, kde číslo 12 je mocné a bezchybné znamení kompletnosti, je to počet měsíců v roce a počet znamení ve zvěrokruhu. Řekové a Římané měli dvanáct hlavních bohů a stejně uctívané bylo toto číslo u Izraelitů (12 kmenů, 12 proroků, 12 drahokamů) a u křesťanů (12 apoštolů, 12 bran nebeského města postaveného na dvanácti základních kamenech, 12 košů zbylo po hodování). Číslo 12 má ve snu kladný význam a navíc představuje spiritualitu i výše uvedenou bezchybnost a kompletnost. Snad ze setrvačnosti pohlavního myšlení jsem neodmítl nabídku k milování a jak se později ukázalo, bylo to dobře, neboť jsem se dostal k jádru problému. Při svlékání ženy si všímám podivných šatů, jako kdyby byly na panenku. Ačkoliv jsem si v mládí s panenkami nehrál, považuji symbol panenky ve snu za zdůraznění slova hra pro výklad snu. Je to hra a zkouška mé odolnosti a schopnosti přijmout povahu hermafrodita bez sexuálního chtění. Byl jsem doveden až k samému kraji možného sexuálního spojení, ale dokázal jsem včas zabrzdit a nevědomí v postavě sjednoceného (anima - animus) hermafrodita ukončuje zkoušku. Za sedm měsíců jsem udělal v tomto archetypu značný pokrok, ale uvědomuji si potřebu další tvrdé práce.

   3.10.94     03.40 hod.                         7. sen

U někoho na návštěvě jsem nemohl najít svoje cigarety a zapalovač. Dali mi kulatý zapalovač s kalkulačkou, který stál pod svíčkou. Zapalovačem jsem svíčku zapálil a od ní jsem si připálil zbytek jedné cigarety. Pak jsem teprve uviděl svůj zapalovač a cigarety. Najednou jsem se ocitl nahý v posteli nějakého muže. Snažil se o orální sex a po chvíli se mu to podařilo. Po vyvrcholení jsem si všiml, že má další přirození na prsou a na zadnici. Šel jsem se umýt a z muže se stala moje milenka, která mi myla ruce a čistila nehty. Divil jsem se, jak mne mohla najít. Řekla mi, že právě se mnou byla v posteli. V té posteli jsem viděl i malé dítě. Celý zmatený jsem si začal rozebírat teorii pravděpodobnosti.
       Dostal jsem zapůjčen kulatý zapalovač, jehož tvar je ve snu symbolem celosti. Zapálením svíčky potlačuji svůj individualismus, čímž se vytváří prostor pro střetnutí a konflikt. Sen zároveň naráží na závislosti - kouření a sexuální vztah neposvěcený manželským svazkem. Již v této době jsem přemýšlel o askezi, jako o možnosti rychlého duchovního růstu. Nelíbila se mi moje sexuální závislost, ve které jsem byl chycen jak motýl v pavučině. Jakmile jsem se snažil ze sítí sexuality dostat, zapadal jsem stále hlouběji. Neodvažoval jsem se udělat rázný krok a vyvázat se z mileneckého svazku, který jsem v té době udržoval. Sexualita se neshodovala s mým vnitřním životem a s touhou po klidu a míru, strhávala mne do světského života.
       Jak ukázaly předchozí sny, dosáhl jsem citové animy, vnitřně jsem pochopil část ženské citové složky vlastní duše. Pokud se muž ztotožní s vlastní citovou animou, přichází homosexualita! Nejde o něco vrozeného, je to psychický stav, který je spíše patrným ve vztahu syn - matka. Jakmile se dospívající muž fascinuje animou v podobě matky, dojde ke ztotožnění vědomí s citovou ženskou částí duše, pak takový muž vyhledává kontakty se stejným pohlavím, neboť on má duševně pohlaví opačné. Stejným způsobem pokud se dospívající dívka ztotožní s vlastní citovou mužskou složkou duše, nachází zákonitě své kontakty na úrovni těla s ženskými protějšky, neboť její pohlaví na citové úrovni je opačné.
       Jakmile člověk začne pátrat ve vlastním nitru po svém skutečném obrazu, nalezne (většinou podvědomě) opačnou složku duše oproti vlastnímu pohlaví. Tento stav nevědomky poznalo mnoho spisovatelů, básníků, malířů, hudebních skladatelů a dalších umělců. Ti pak své vnitřní prožitky včetně homosexuálních a lesbických vztahů vkládají do svých děl, která nám v alegorické formě popisují duševní stav tvůrce projektovaný vně do jeho díla. Také jsem dosáhl své citové animy a také jsem jí byl chvilkově fascinován. Proto jsem se ocitl v posteli při sexuální aktivitě s mužem, ač jsem se bránil (jen trochu, abych náhodou o něco nepřišel), došlo k vyvrcholení. Protože ve snu vidím na muži více přirození, je něco v nenormálním stavu a nevědomí mne na to takto upozorňuje. Vědomě totiž zvyšuji důležitost mužské sexuality, proto má muž dvě přirození navíc. Po aktu se vliv dominantní citové animy vytrácí a nastupuje mužská část duše (animus). Zákonitě se ze scény snu vytrácí muž a objevuje se žena. Při poznávání je tento stav a změna pohlaví běžným jevem, stejně běžná je i homosexualita a lesbická láska. Pokud by to někdo chtěl popírat, popíral by jen sám sebe. S city a jejich asimilací má největší problémy extrovertní typ člověka, který city odporující jeho zaměření na objekty jako nepřátelské zatlačuje hluboko do nevědomí.
       Vrátím se k výkladu snu. Na závěr se objevuje dítě jako symbol celosti a naplnění spojení dvou protikladů na citové úrovni. V té době jsem samozřejmě sen vědomě nepochopil a myslel jsem si něco o vlastní perverznosti podle tzv. morálních soudů naší společnosti. Proto jsem také vytáhl teorii pravděpodobnosti a snažil jsem se matematicky vypočítat, jak je možné, aby se takováto příhoda mohla stát zrovna mně. Naštěstí jsem se mýlil a jsem rád, že mohu všem zvídavým jedincům ukázat záhady, které po staletí trápily lidstvo, v celé skvostné nádheře bez odsuzování a pohoršení.

   4.3.95     05.00 hod.                         8. sen

Na nádraží u okénka jsem si kupoval jízdenku s místenkou. Byl zde i drzý a dotěrný chlap. Chytil jsem ho a vyvlekl ho z nádraží. Shodil jsem ho do kaluže a z něj se stala žena. Poslal jsem ji pryč.
       Nádraží symbolizuje nový životní krok či nový životní úsek, v němž se musí začít vybíjet energie dvou stavů - vnitřního a vnějšího. Konflikt vzniká promítnutím vlastních názorů a vlastního myšlení do postavy drzého muže. Snažím se tuto aroganci a povýšenost odstranit z nové etapy svého vývoje, proto muže, a tím i své nedostatky, vyvlékám ze svého života a shazuji do louže. Stejně jako louže odráží obrazy nad sebou, odráží i podstatu tohoto fenoménu a ukazuje mi převrácenou tvář - protiklad. Proto se muž mění v ženu a s ní "odchází" i špatné vlastnosti vztahující se k animě. Po probuzení jsem cítil napětí, ale i úlevu.

   3.8.95     01.30 hod.                         9. sen

Spolu s dalšími jsem přiletěl raketou na Měsíc. Tři ženy vysokého vzrůstu začaly s kýmsi bojovat. Byl jsem přesvědčen o zbytečnosti tohoto boje. Ve středu velkého hangáru ležely staré přístroje cizích civilizací. Přes vnitřní dveře se na nás dobýval jeden násilník. Muž, který byl v hangáru s námi, spojil rozvod vysokého napětí s plechovými dveřmi. Násilník dostal elektrickou ránu, propadl přes vyražené dveře na naši stranu a z posledních sil zaútočil na svého "vraha". Ten dostal také elektrickou ránu, oba padli na zem mrtví. Dohadovali jsme se, jak opustíme Měsíc. Byly zde tři rakety, které jsme všechny potřebovali dostat na Zemi.
       Raketa symbolizuje rychlý postup a také v současnosti jediný technický dopravní prostředek na Měsíc. Doletěl jsem na Měsíc raketou, protože jsem v současnosti technikem. Kdybych byl básníkem, dostal bych se na "svou Lunu" na vlnách fantazie na starobylé plachetnici ve stopách barona Prášila. Pochopení principu anima - animus mne dovedlo až k jedinečnému doteku s vládkyní animy - s Lunou. Dosáhl jsem aktivního ženského principu v nitru, což se mi podařilo pochopit již několik dní po tomto snu v roce 1995. Luna je jedním z největších mystérií esoterismu. Podle alchymistů z Luny pochází rosa, která z těl vytahuje duše, nebo jim život a duši propůjčuje. Tři velké bojující ženy představují skutečnost, že působí na tělesné, citové (emoční) a myšlenkové úrovni. Chápu zbytečnost boje, neboť z pohledu pochopené pudové animy (stojím na Měsíci) vidím obě protikladné stránky jako rub a líc téže mince - nižší pudové přirozenosti. Dosažení není dobývání ani uzurpování dosaženého. Dosažení je pochopení.
       Nevědomí vystavělo ve snu moderní veliký hangár jako paralelu k novému myšlení. Uprostřed nového myšlení jsou zajímavé staré přístroje starých civilizací. Mám možnost rozplést tajemství civilizací, mám možnost ve starých přístrojích rozeznat psychickou podstatu lidství. Obraz se trochu komplikuje útokem násilníka snažícího se prorazit vnitřní dveře. Násilníkem jsem já sám, je to má projektovaná neukojitelná touha a zničující vášeň. Dobyvačný, v pudech utopený animus se snaží zničit (útočí zevnitř, proto se jedná o vnitřního nepřítele) nově dosaženou a především pochopenou pudovou animu. Ovšem současně projektuji své vlastnosti do další postavy nenápadného, ale o to odvážnějšího muže, který připojuje elektrický proud ke dveřím a zabíjí násilníka elektrickým výbojem. Násilník ještě v poslední smrtelné křeči se dotekem spojuje s mužem v elektrický uzavřený obvod a stejný proud zabíjí i umírněného muže bránícího neposkvrněnost nového bytí. Mrtvoly mají v nevědomí, a tím pádem i ve snech, velice kladný význam a znamenají již vyřízené případy, které jsou definitivně odloženy a člověk je takto z nevědomí vymazal. Elektrické výboje, zelektrizování či elektrické jiskry se váží k erotické a sexuální oblasti lidské psychiky. Je paradoxní, že právě takový výboj "zabil" v mé bytosti násilnickou a umírněnou sexualitu. Roli nenápadného muže představujícího umírněnou sexualitu nedokáži pomocí tohoto snu blíže definovat. Sexuality v nitru zůstalo ještě mnoho a s ní se budu muset dále potýkat. Zbavil jsem se dvou extrémů, které by mi vadily na cestě k rozhodnutí o definitivní spásné askezi a celibátu.
       Je jasné, že musím opustit dosažený i pochopený princip pudové animy (ve snu Luna) a sestoupit se srdcem naplněným trojjediností existence (3 rakety) zpět na Zemi, která zde představuje princip současného života. Tři rakety také symbolizují trojitou podstatu universa: projevené (1) dosáhlo v člověku (2) neprojeveného (3) a člověk, který obsahuje obojí, se musí s novým stavem vrátit zpět na Zemi. Je to stejné jako v duchovním meditačním úsilí, kdy tělo zemitého charakteru pročistíme vodním prvkem a vysušíme vzdušným prvkem, abychom dosáhli nebeských výšin, z nichž pak sestoupíme zpět na Zemi (do původního života) s jiným proměněným vědomím.

   8.12.95     01.40 hod.                         10. sen

Kupovali jsme auto Citroen 8 + 1, ale nakonec jsme auto nekoupili a spolu se sestrou jsme šli z příkré stráně dolů. Skočili jsme oba na nákladní vlak jedoucí pod námi. Na vagónu před námi bylo naskládáno dříví a brambory. Někdo začal na ploše druhého vagónu sestru obtěžovat, proto jsem vzal klacky a začal jsem to po něm házet. Proti mně se na zadní postavili tři medvědi asi 2,5 metru vysocí. Sestru jsem dostal k sobě na vagón. Před námi na vagónu bylo 30 lvů a 70 lvic. Snažil jsem se je házením klacků udržet v bezpečné vzdálenosti. Najednou se kousek ode mne přes podlahu prohrabalo prase a chovalo se ochočeně jako pes. Vůbec nemělo strach a vydatně mi pomáhalo. Pak se vše změnilo na slavnost. Hodil jsem bramboru do davu slavících lidí.
       Se sestrou (animou) kupujeme auto pro 8 + 1, tedy pro 9 lidí. Číslo 9 vyjadřuje nejvyšší dokonalost a podle kabaly je ekvivalentem Boha. Pokud bychom se sestrou auto koupili, byla by cesta podstatně rychlejší a uskutečnění božských ideálů představovaných ve snu číslem 9 by bylo na dosah. Oba (anima - animus) nejsme prozatím na tuto rychlou cestu připraveni, proto musíme jít postupnou příkrou cestou (ve snu příkrá stráň) vstříc nebezpečnému boji s pudy. Oba skáčeme na plošinu vagónu jedoucího nákladního vlaku. Samo "nastoupení" do vlaku signalizuje rychlejší postup s daleko četnějšími životními zkouškami a pro mne možná i jednu z posledních možností v tomto životě. Na vagónu před námi je naskládáno dříví, což symbolizuje těžkou lopotnou práci, a brambory jsou jako mužský sexuální symbol zrání, smrti a pomíjivosti. To budou atributy provázející mne cestou archetypem.
       Pokud vše vrcholí ve sjednocení protikladných složek (archetyp Coniunctio), musí si animus svou animu ubránit proti jakémukoliv vetřelci. Po jakémsi muži (projektovaný pudový animus) vyvstává další nepřítel - 3 medvědi. Tři jsou proto, že působí na tělesné, citové (emoční) a myšlenkové úrovni jako neujasněný vnitřní pudový život (snový symbol medvěd). Vzápětí se objevuje nový nepřítel v obrovské přesile - 30 lvů a 70 lvic. Lev ve snové symbolice znázorňuje smyslnou žádostivost. To je vlastnost, která na mne bude útočit. Zajímavé jsou i počty: lvů je 30 (číslo vládkyně Luny) a lvic je 70 (snad průměrný věk lidí a má zdůraznit životní úkol). Dohromady je jich 100, což značí dva elementy ženství k jednomu mužskému (dvě nuly a jednička). V běžném životě na muže působí jedna anima, která představuje celek a obsahuje pudovou, částečně citovou a vždy latentní duchovní složku. Když muž dosáhne citové úrovně animy a zároveň schopnosti rozlišování pudové a citové složky (u mne dosažení symbolu Luny, poznání 3 a návrat 3 ze snu číslo 9), anima se definitivně rozdělí na pudovou a citovou složku. Sen naznačuje v součtu pudových elementů (lvice a lvi) číslo 100 proto, aby mne upozornilo na zvýšenou aktivitu rozdělené a současně dvojnásobné animy. K rozdělení musí dojít, neboť bez něj není možné poznání a asimilace pudové animy animou citovou. Na pomoc mi přišlo prase, které jsem zachránil ve snu č. 1 v archetypu Témata zničení světa. Posvátné zvíře bohyně Démétér, jako "zvíře z lůna země", má vztah k hmotnému tělu a představuje přeměněné a ovládnuté části povstalé živočišnosti. Tyto přeměněné vlastnosti již budou stát na mé straně a budou mi významně pomáhat na cestě ke sjednocení. Úspěch v bitvě s pudy na bojovém poli je třeba vyzdvihnout, proto vše ústí ve slavnost, kde odhazuji mužský sexuální symbol zrání, smrti a pomíjivosti (brambor) do lidského davu. Tak vyjadřuji jednoznačnou touhu po odstranění pomíjivé sexuality ze života.

   21.3.96     definitivní rozhodnutí - počátek spásné askeze a celibátu

       Významný den, v němž jsem se mimo jiné definitivně rozhodl již více nevstupovat do jakýchkoliv sexuálních vztahů s cílem podrobit si nižší pudovou přirozenost, která mi bránila v rozpoznávání pravé skutečnosti ve vnějším i ve vnitřním světě.

   22.3.96     04.00 hod.                         11. sen

Byl jsem ženou.
       Velice jednoduchý sen, v němž je obsažena jediná myšlenka bez dalších upřesňujících informací. Je to absolutně jednoduché ztotožnění se s citovou animou. Zopakoval jsem si zážitek z pátého snu tohoto archetypu. Sen bezprostředně následoval po dlouhém rozjímání o askezi a celibátu. Věřím, že mé životní rozhodnutí mělo vliv na opětovné ztotožnění se s citovou animou.

   1.5.96     01.00 hod.                         12. sen

Viděl jsem vznik druhého slunce.
       Jakmile člověk v duchovním úsilí vystoupí na citovou úroveň, má poprvé možnost prohlédnout úroveň, kde pudy nemají moc zakrývat nové obzory. Proto dosažením citové úrovně zbystří se vnitřní zrak a adept může uzřít zrození nového Slunce. Tento sen vytlačil převážně pudovou stránku mužské osobnosti, čímž počala převažovat stránka citová s objevením se duchovních útržků vizí i prožitků. Tento sen mi tenkrát nepřipadal tak důležitý, nebo jsem si ze snu skutečně nemohl odnést více prožitků. Naštěstí se mi dostal do rukou sen třicetiletého muže, který zážitek zrodu druhého slunce popisuje podstatně barevněji:
       "Stál jsem se svojí dívkou pod rozhlednou na nejvyšším kopci v okolí. Rozhodli jsme se na ni vylézt. Vystoupali jsme po starých dřevěných schodech až nahoru. Tam jsem potkal příbuzné, kteří se právě chystali sejít dolů. Řekl jsem jim, ať počkají, že brzy půjdeme, ale nechtěli čekat. Zůstali jsme na rozhledně sami. Výhled do okolní krajiny byl nádherný. Na obloze svítilo slunce, blížil se večer.
       Náhle slunce změnilo barvu a začalo tmavnout. Ve fázi, kdy mělo temně oranžový odstín, se na obloze objevilo druhé slunce, které právě vycházelo. V jeho barvě převládala modrá a zelená barva. Ovládl mne strach, cítil jsem, že se něco stane.
       Země se začala mírně třást. V dálce za kopci se už rýsovala rychle přibližující se postava obra. Rozhodl jsem se i s mou dívkou utéct. Rozeběhli jsme se po dřevěných schodech rozhledny a utíkali jsme směrem dolů. Všechno se klepalo - zemětřesení vrcholilo. Náhle se před námi zřítilo schodiště vedoucí dolů - zůstali jsme stát bezmocně na místě. Vtom jsem viděl rozhlednu zvenčí, jak se na ni obr dívá. V tu chvíli jsem si uvědomil, že je konec, že zemřeme. Objal jsem svou dívku a řekl jí, ať zavře oči a má je zavřené, i kdyby se dělo cokoliv.
       Také jsem zavřel oči, ale náhle z ptačí perspektivy jsem viděl obra rozlamovat rozhlednu. Lámal ji jako cukrářskou kremroli. Najednou byl u nás, naklonil se a otevřel pusu. Už byl velice blízko, jeho zuby byly na úrovni našich pasů. Skousl. Tma, tma, pouze tma. Nic jsem necítil, ani jsem se nebál. Věděl jsem, že jsem mrtev.
       Ve stejném objetí, ve kterém jsme zemřeli, jsme se ocitli na jiné planetě. Kolem nás byli lidé. Na první pohled jsem poznal, že tito lidé nevědí, co to je nenávist, zlost - byli dokonalí a láskyplní. Příroda kolem byla fascinující, plno nádherně syté zeleně. Rostliny a stromy byly zvláštní a velice neobvyklé. Vše působilo čistě a dokonale harmonicky."

       Část snu jsem již vysvětlil v archetypu Hrdina, a tak nebudu zdržovat podrobným výkladem a raději se budu držet archetypu Anima - Animus. Vysvětlím pouze symboly pro chápání procesu sjednocování důležité. Mladý muž spolu se svou animou, projektovanou do podoby jeho dívky ve vzájemném vztahu, vystupují nad pudovou úroveň. Nad pudovou úrovní anima svítí naše Slunce jako symbol pudového anima. Slunce před očima tmavne, jako by chtělo zhasnout. Tak zhasíná jeho bezvýhradná podřízenost pudovému animu, neboť pro jeho život se zrodil nový citový rozměr. Právě citový rozměr vystřídal pudový, z něhož se lidé snaží vybřednout. Nový citový rozměr symbolizuje nové slunce, které představuje citového anima. Tak se lidskému jedinci již na citové úrovni objeví zářný vzor a muž je nyní schopen vidět svět z probouzejícího se duchovního pohledu. Tato složka bude v jeho životě hlavním ovlivňujícím faktorem. Ani barvy nového Slunce nejsou náhodné: zelená představuje duchovní probuzení, modrá duševní energii a intelekt, obě barvy sloučené dohromady značí osvobození. Zde je to osvobození od nadvlády lidských pudů. Zákonitě má muž strach, neboť částečně umírá jeho ego v pudové oblasti, čímž opouští "známou zemi", a musí přijít jev znamenající přeměnu tvářnosti krajiny - zemětřesení. Obr jako nástroj smrti představuje projekci snícího, projekci despotického otce, s níž snící spojuje funkci otce v archetypu Otec - Matka. Přichází rychlá smrt a duchovní přechod snícího z citové úrovně spolu s citovou animou na novou již pouze duchovní planetu, kde není přítomen pud a kde se ztrácí i cit, aby všude zářila všeobjímající láska. Takto rychlý postup obou složek anima - animus z pudové do citové s chvilkovým průnikem do duchovní oblasti zaručuje blízké zrození druhé Luny, jako symbolu citové animy.
       Jen pro zajímavost uvedu jedno čtyřverší velkého proroka Nostradama:

"Velká hvězda bude hořet po sedm dní,
takže se objeví dvě Slunce,
velký mastif vyje celou noc,
když velký papež změní svoje území."

Centurie 2/41

       Nostradamus popsal i další roztodivné nebeské úkazy, kterými se budu podrobněji zabývat v komentáři snu číslo 19 tohoto archetypu.

   12.6.96     04.30 hod.                         13. sen

Byl jsem s mladou černovlasou dívenkou, které neustále padaly vlasy do očí. Začali jsme se vášnivě líbat a posléze jsme se milovali až k oboustrannému vyvrcholení. Dívka byla panna. Milování bylo velice pomalé a prožívané. Dívce se celý akt velice líbil, i když to bylo poprvé.
       Dosažení pohlavního styku s pannou je ještě v současné době v mnohých zemích světa považováno za výjimečný dar pro muže, který jako první vniká do panenské ženy. V mnohých zemích také musí být nevěsta bezpodmínečně panna, aby se vůbec mohla vdát. Své panenství dává muži jako dar. V některých zemích nedávné minulosti platilo tzv. právo první noci, kdy velmožové a vládci si vymínili na poddaném lidu formou nespravedlivého zákonu mystická spojení s neposkvrněnou pannou. Běda každé ženě i sebekrásnější, která k této noci nepřistoupila jako panna. Na druhé straně mnoho žen své panenství zasvětí Bohu a neposkvrněné tělesným spojením žijí (většinou spokojeně) svůj pozemský život. Panenství má ráz velké mystičnosti hlavně v nevědomí, odkud pak přes mytologii mnoha národů směřuje mystický kult panenství mezi lid.

V nevědomí je panna důležitým symbolem vnitřní proměny!

       Spojení s pannou potvrzuje dosažení určitého stupně sjednocování protikladů. Jakmile se v běžném denním životě spojíme s pannou, je to většinou (kromě promiskuitních společností) bráno jako prvotní sjednocení na tělesné úrovni, jako sjednocení touhy a pudů v hmotném světě. Ve snech se už dostáváme na úroveň nevědomí a panenství zde není opovrhovaným činitelem jako v zemích tzv. vyspělého západu. Panenství v nevědomí je vzácným symbolem, který potvrzuje spojení na vyšších úrovních, které jsou pudově žijícím lidem nedosažitelné. Snad proto lidé v promiskuitních společnostech přeměnili panenství v opovržení a pak mladé dívky mající daleko k plnoletosti pokládají své panenství za stud a ponížení. Bezhlavě se panenství zbavují s prvním pudově žijícím ztroskotancem, který jim trochu připomíná reklamního panáka z televize, nebo naopak člověka odporujícího všemu společenskému svou osobností, činy a myšlením. Průzkumy veřejného mínění má tvrdá slova potvrzují.
       Vrátím se raději do nevědomí, kde je panenství posvátným stavem a je velkou vzácností jej nalézt v lidských snech. Toto bylo první snové milování s pannou a již po tomto snu jsem věděl, že to bylo něco výjimečného a že došlo k určité proměně. Tak velkou mystickou vypovídací úroveň má panenství ve snech. Nyní už vím, že je to potvrzení prvního spojení pudového anima a pudové animy, které vnímám z citové úrovně.

   5.7.96     00.50 hod.                         14. sen

Bylo nás osm mužů u jedné cikánské rodiny, která byla ve velice svízelné situaci, a kamarád dostal od hlavy rodiny nabídku, že si může vybrat jejich dceru. Vybral si dvě a obě byly panny. Otec dívek dokonce byl svolný s tím, aby dívky souložily s námi všemi. Nelíbilo se mi to. Odmítl jsem.
       V této fázi vývoje lze ještě lehce sklouznout zpět do náruče pudového prožívání. Proto nevědomí vyvolalo další obraz zkoušky odolnosti. Na první pohled zaujme číslo 8, které v numerologii znamená, že bylo dosaženo vysokého stupně dokonalosti, avšak číslo 8 stojí před číslem 9 - před nejvyšší dokonalostí. Číslo 8 je číslem zasvěcení do tajné nauky. V Novém zákoně je 8 číslem vzkříšení a blaženosti. VIII. karta Velké arkány Oshova zenového tarotu má název "Odvaha", kterou budu potřebovat k postupu směrem k nejvyšší dokonalosti (viz obrázek 9). Odmítám další spojení s pannou, neboť přeměny bylo dosaženo. Pokud bych se chtěl opět spojovat, byl by předchozí styk s pannou neúčinný, proto bych spadl v prožívání zpět na pudovou úroveň. Tento sen má v archetypu Anima - Animus významnou potvrzující roli.

   11.7.96     01.00 hod.                         15. sen

Pohádkový svět. Viděl jsem ptáka, který si při letu v koruně stromu zlomil obě křídla a spadl dolů. Měl jsem na vybranou, jakou smrtí zemřu. Měla to být podobná smrt. Vybral jsem si pád dolů. Smrtelný pád jsem vědomě kontroloval a ztratil jsem při něm pouze prsten. Když jsem měl u jedné překážky zkontrolovat mladou ženu, sexuální chtění mi úplně zatemnilo mysl. Najednou jsem byl i tou ženou. Stáhl jsem jí (i mně) kalhoty a zezadu jsem na ní (i na mně) vyvrcholil. Bylo mi jasné, že jsem dnes prohrál další bitvu.
       Ovládnutí sexuálního chtíče bylo nejtěžším úkolem, který jsem kdy vykonal. Téměř čtyři měsíce za nezměrného úsilí jsem se snažil hlídat myšlenky, pocity a tělo tak, že jsem tyto aspekty rozpoznával a objektivizoval. Byl jsem touto snahou o dosažení rovnováhy v nechtění značně vyčerpán. Nadějný výsledek se počínal rodit z chaosu pohlavnosti, chtíčů a pudů. Jedním z náznaků byl pohádkový svět v tomto snu. V božském ráji pohádkového světa nejsem schopen se udržet pro stálou přítomnost nízkých pudů v podvědomí.
       Askezí změněné myšlení neponechává představivost a obrazotvornost pracovat jako dříve - s prostou sexualitou, ale stále více se sexualita halí do symboliky. Tento stav nevědomí vyhodnotilo a svým tajemným jazykem vyjádřilo skrze sen primitivní sexuální symbol ptáka, který si zlomil obě křídla a padá k zemi. Vůle přervala okovy osudu a zotročujících pudů, ale vše je zatím skutečností pouze v denním vědomí. Cílem je, aby se askeze rozšířila do celé bytosti a všech jejích složek. Měl jsem si vybrat smrt, jakou budu moci zemřít - to je volba cesty umrtvování ega. Padám ze zažívané jednoty, z ráje, kterého jsem dosáhl extrémně rychlou cestou. Ráj také představuje život dítěte v matčině lůně, vypadávám z ráje do světského života. Pád sice kontroluji a vědomě prožívám (více v kapitole Řízená imaginace), ale přesto je to pád. Ztráta prstenu při pádu je znamením ztráty nějakého budoucího vztahu se ženou, neboť prsten symbolizuje jak zavazující vztah, tak i ženský pohlavní orgán, kterého jsem se askezí dobrovolně vzdal. Nevědomí tímto snem vyhrotilo situaci do krajnosti a já rozdělen na animu a anima se vědomě střetávám sám se sebou. Potlačovaná sexualita nebyla přetransformovaná a vytvořila obrovský tlak, který mne rozdělil. Jako muž jsem podlehl chtění pohlavního styku a jako žena jsem se také nebránil smyslovému prožitku. Již ve snu jsem si uvědomil, že jsem promarnil příležitost rychlého postupu, že jsem prohrál jednu bitvu. Scházela mi indiferentnost, bez níž nelze "boj" se sexualitou vyhrát. Tvrdě jsem dopadl na dno živočišné přirozenosti.

       Po tomto snu si připadám jako thébský věštec Teiresiás, který uviděl dva pářící se hady a udeřil do nich holí. Proměnil se v ženu. Za 8 let opět uviděl dva pářící se hady, které opět udeřil holí, následkem čehož se proměnil zpět na muže. Řečtí bohové Zeus a Héra se ho tázali: "Které pohlaví má větší potěšení z lásky?" Odpověděl" "Žena." Nespokojená Héra jej za to oslepila a spokojený Zeus mu daroval dlouhý život a věštecké nadání. Také poznávám tělesnou lásku z obou stran pohlavnosti. Obě pohlaví jsou moje vlastní a navíc oproti řeckému věštci ve stejný okamžik. Odpověď na otázku bohů Dia a Héry však neznám a připadá mi proti otázce překonání pohlavnosti malicherná.
       Tento sen by mohl být uveden i v archetypu Pozornost - rozdvojení. Neučinil jsem tak proto, že jeho komplikovaná stavba zaměřená na sexualitu by zamlžila srozumitelnost schématu archetypu Pozornost. Je však uveden v archetypu Řízená imaginace.

Obrázek 9: Osho zen tarot, Velká arkána VIII Odvaha

   22.4.97     23.00 hod.                         16. sen

V restauraci jsem hrál kostky a na závěr mi vrchní účtoval útratu, navíc mi nesmyslně připočítal 100.- Kč a pak dalších 100.- Kč. Chtěl, abych neměl na zaplacení. Protestoval jsem a proslovem proti vrchnímu jsem strhl ostatní lidi v sále na svoji stranu. Jedna asi desetiletá dívenka začala tleskat a vrchní se změnil na ženu, která začala dívenku bezhlavě bít. Podle zákona jsme nemohli nic dělat. Při proslovu jsem si všiml, že jsem získával na svou stranu zejména ženy, u kterých jsem viděl sexualitu. U sebe jsem ji v této chvíli postrádal.
       Devět měsíců trvalo, než se archetyp opět přihlásil o slovo a na "lehčím" příběhu vyzkoušel postupně rostoucí indiferentnost. Platba ukončuje proces získávání. Chci ukončit vše ve vztahu k restauraci, která představuje společenský život, navazování vztahů i sexualitu. Zároveň chci ukončit hazard ve snu představovaný kostkami. Platba pro mne znamená tlustou čáru oddělující starý prostopášný život a život postavený na nových základech. Vrchní zde představuje moji nižší pudovou přirozenost, které se platba - jako nemožnost pokračovat v minulosti - vůbec nelíbí. Žádá zaplatit 100.- Kč a upozorňuje mne na dva elementy ženství k jednomu mužskému, tedy dvě ženy a jeden muž a pak ještě jednou. Tato převaha nastává vždy, když člověk na duchovní cestě dosáhne citové úrovně. Nižší pudová přirozenost mne vábí minulostí a touží po poddaném. Nezaplatím-li, neukončím vábení nižší pudovou přirozeností. Ve starém zákoně je 100 číslem dokončení. Když byl Noe stár 100 let, dokončil stavbu archy a 100 let trvalo putování do zaslíbené země. Nižší pudová přirozenost si žádá moji poslušnost a kdysi vyvážené vztahy s ní. Činí v projektované postavě vrchního vše proto, abych neměl na zaplacení, abych nezpřetrhal vztahy z minulostí.
       Mám moc přiklonit váhy osudu na požadovanou stranu (zabírající proslov k lidem) a nižší pudová přirozenost mění zakročující element vrchního (animus) na ženu (anima), která útočí proti dítěti - proti symbolu celistvosti. Dívence je 10 let, neboť má představovat morální odpovědnost nesenou desaterem přikázání, která nejsou pouze v křesťanství, ale v jiné formě i v buddhismu. Číslo 10 v římské formě X odpovídá symbolu kříže - obětování. Ve snu pravím, že dívence je asi 10 let. Je v tom nerozhodnost a jen málo stačí se přiklonit k číslu 11 (let), neboť zde už platí rovnováha mezi dobrem a zlem v mystickém poznání. Proti těmto útokům není aktivní obrany. Jedinou a nejvyšší obranou je indiferentnost, ke které postupně s pomocí nevědomí směřuji. V indiferentnosti rozeznávám věci a vztahy dříve nevídané. V každém gestu, v každém pohybu vidím sexualitu a chtíč, vidím nenávist, závist a hloupost, vidím nadšení i zklamání, agresi, odevzdanost, touhu po lásce i něze. Odražený útok nižší pudové přirozenosti přináší dar v poznání moci indiferentnosti. Není to moc nad druhými, i když by se jí mohla snadno stát, je to moc nad sebou samým, což je ta nejlepší deviza pro duchovní cestu.

   8.6.97     04.30 hod.                         17. sen

Přijel jsem do městečka, kde mi vůbec nebyla jasná doprava. Šel jsem raději pěšky. Nějaký muž mi řekl, že závod začíná ve 13 hodin. Měl jsem spoustu času, a tak jsem šel spolu s jedním mužem k velice zajímavé soše. Byla to veliká koule dva metry v průměru a v jedné čtvrtině plochy byla vytesaná hlava Ježíše Krista. Když jsem se dotkl víčka Kristova oka, udělala se téměř metrová (v průměru) prohlubeň mimo obraz Krista. Vlezl jsem do ní jako druhý, nohama napřed, neboť bokem ani po hlavě to nešlo. Koule byla stále plná, jen tělo dokázalo projít do masívu skály. Uvnitř neplatily vnější prostory. Postavil jsem se a bylo mi nádherně. Naplnilo mne nepopsatelné štěstí. Oba jsme byli neviditelní a mohli jsme létat. Vzlétli jsme a prolétávali jsme nějakou budovou. Zavíral jsem dveře a lidé v budově si mysleli, že je průvan. Vletěl jsem do dalšího domu, kde bylo plno květin, až do pokoje, kde spala malá holčička (3 - 4 roky). Dal jsem jí opatrný polibek, aby se neprobudila. V okamžiku jsem skrze ni miloval celý svět a šťasten jsem letěl zpět. Před pokojem jsem probudil nějakou kočkovitou šelmu (gepard či jaguár). Byl jsem neviditelný, ale šelma mne ucítila a dostala obrovský strach. To už jsem se začal zhmotňovat a šelma ze strachu zaútočila. Zakousla se mi do ruky. Klekl jsem šelmě na hlavu a přikryl jí nozdry. Pomalu ztrácela dech a začala mne pouštět.
       Před třemi dny jsem poprvé zaznamenal sen, v němž jsem se setkal s duchovní animou. Setkání bylo velice podobné prvnímu setkání s citovou animou, která byla dívkou zabalenou v hadrech (sen číslo 4). Naříkající duchovní animu jsem ukázkou sjednocení (miminkem) vylákal z tunelu či kanálu pod silnicí. Nejprve se mne bála a pak teprve vylezla. Byla celá špinavá a chtěla jít domů (archetyp Řízená imaginace sen číslo 17). Sen neuvádím pro zestručnění tématu.
       Druhé zaznamenané setkání s duchovní animou je kouzelně laděné symbolem Krista. Ježíš Kristus říkával: "Já jsem cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne." (Jan 14/6). Asi jsem tuto nádhernou pravdu pochopil a skrze Krista jsem se dostal do vyššího stavu vědomí, v němž jsem se setkal s duchovní animou. Po prvním, silně emotivním setkání samozřejmě musela spát, neboť duchovní anima ve světském člověku spí, jako "Šípková Růženka". Probudit ji může pouze změna pudové úrovně na citovou úroveň, z níž již lze rozeznat duchovní úroveň. Duchovní snaha o čistotu mne přivedla nejen k sochařskému znázornění Krista, ale i k symbolu koule, která je v nevědomí považována za vnitřní bytí jako nerozlišená úplnost, jednota a dokonalost. Úplnost a jednotu otevírám dotekem oka Krista - se symbolem čistoty ducha. Když nalézám maličkou spící dívenku, velice opatrně, snad ze strachu, abych nevyplašil jedinečný okamžik, ji políbím a stejně jako Ježíš Kristus alespoň na chviličku miluji svět a všechny bytosti v něm. Vím, že to není cit, je to něco nad tím, je to duchovní stav bytí a je oprošťující ode všech strastí a bolestí. Mladičká dívenka je spící duchovní anima, neodvažuji se probudit ji, neboť chápu, že můj současný stav její skvoucí čistoty prozatím není hoden. Pudovost, které se ve snu podvědomě obávám, se vzápětí vynořuje v podobě šelmy, kterou i bez ochrany duchovních sil (již nejsem neviditelný) bez větších problémů zvládnu. Sen současně patří do archetypů Self a Numinózum.

   20.1.98     04.30 hod.                         18. sen

Bydlel jsem v osadě a odhalil jsem, že místní děti někoho zmasakrovaly a navíc jedí lidské maso. Protože děti jedly maso přede mnou, považoval jsem za nutné utéci. Koutkem oka jsem zahlédl nohu připravenou k pečení, ale nedal jsem na sobě nic znát. Bylo mi jasné, že jsem nyní na řadě. Jedl jsem hrachovou kaši a nahrál jsem, že je mi nevolno, abych měl čas zmizet. Doma jsem vyházel věci oknem a stejnou cestou jsem chtěl i utéci. Sestra mi nabídla, abych bydlel u ní, neboť oni na to nepřijdou a budu tak v bezpečí. Plán se mi zamlouval.
       Boj s mužskou ješitností se zdá být nekonečný. Celistvost (ve snu děti) požírá sexualitu (maso). Údy jako falické symboly mizí v útrobách celistvosti (dětí). Sexualita, které jsem se ve spásné askezi vzdal, mizí před očima. Je to pro mne příliš "silná káva". Dostávám strach a v koutku duše ční velký otazník, co kdybych ještě někdy chtěl sexuálně žít? Strach není dobrým rádcem v denním vědomí a není dobrým rádcem ani na cestách nevědomím. Zbaběle utíkám, místo abych se vzdal mužské ješitnosti a zakořeněného egoismu. V tomto snu jsem nebyl schopen položit život (zabít ego) a vzdát se nízkého, se kterým jsem si v minulosti tak krásně rozuměl. Utíkám k sestře, která zde přebírá roli animy. I to je zákonité a budoucí sny v navazujícím archetypu Coniunctio ukáží důležitost tohoto převzetí. Člověk na duchovní cestě přestává projektovat svou pudovou ženskou část duše do svých případných partnerek a tuto roli přebírá sestra, jako citová anima. Sestra mi nabídla pomoc a plán se mi zamlouvá. Je to výtečný předpoklad budoucí spolupráce ženské a mužské složky duše na citové úrovni. Co víc si lze po bytostné prohře a výhře ega přát.

   4.2.98     03.00 hod.                         19. sen

Připravoval jsem na ulici kamery pro jednotlivé záběry. Byl jsem někým postrčen a vypukla strkanice. Jeden slabý chlapec si platil siláka, aby mne zbil, a za každou facku mu dával 20.- Kč. Nejdříve mne napadlo mu zaplatit více, ale pak jsem se rozhodl pro boj. Muže jsem povalil na zem a když téměř přemožen ležel na břiše, narážel jsem do něj tělem. Tyto pohyby přešly v sexualitu a z muže se stala žena, které jsem pak násilně strkal pantofel do přirození.
       Filmování zdůrazňuje potřebu si příběh lépe pamatovat a kdykoliv si jej novým prohlédnutím připomenout. Před čtrnácti dny jsem prohrál boj s vlastní mužskou ješitností a v uplynulém období jsem mužskou složku omezoval tak důkladně, že se projektuje jako slabý a neduživý chlapec, který má však spojence nižší pudovou přirozenost v postavě námezdního siláka. Chlapec platí 20.- Kč za každou facku. Jak příznačné, že v tarotu má číslo 20 "Soud". Zajímavě se k tomu poutá i XX. karta Velké arkány Oshova zenového tarotu s názvem "Procitnutí" (viz obrázek 4). Na obrázku karty je motýl představitelem vnějšího světa, který je neustále v pohybu, a lotos v místě "třetího oka" je obrazem vnitřního světa, který nyní objevuji. Číslo 20 má (jako sudé) také vztah k ženské složce a facka je forma ponížení, lépe řečeno je to hra na strunu mužské ješitnosti. Málo indiferentnosti při doteku osobnosti (ega) mne posílá do boje. Zde první myšlenka "zaplatit více" byla ideální, neboť bych platbou ukončil proces získávání, čímž bych se oddělil od vlivu nižší pudové přirozenosti. Boj odhaluje pravou tvář nepřítele - nižší pudovou přirozenost, která před očima proměňuje muže - siláka v ženu. Jak hodně podobné se snem číslo 8. Boj přechází v sexualitu, neboť rytmické narážení podvědomě připomnělo soulož a té se podvědomě i ve snu bráním. Nabízející ženské přirození je snahou pudové animy znovu nastolit rovnováhu oboustranného sexuálního vztahu a přinutit mne k souloži. Odmítání vyjadřuji trochu sadisticky, proto se scéna snu stává současně ventilem zbytkového agresivního pudu. Tím, že žádostivé ženské přirození zaplním pantoflem, ubráním se možnému sexuálnímu spojení a ještě se zbavuji materiálního postoje, který právě pantofel ve snové symbolice představuje. Ve snu není vítězů, není ani poražených, jsou zde pouze neuskutečnění - ego neuskutečněné v pohlavním styku a vyšší přirozenost neuskutečněná v ideálu bezpohlavnosti nade všemi protiklady.

   5.6.98     23.20 hod.                         20. sen

S mnoha lidmi jsem šel přírodou a na obloze jsme viděli plout oblačnou hmotu (jako mraky na výšku) v mnoha obrovských sloupech sahajících vysoko do nebes vzdálených od sebe 7 svých průměrů. Vzpomněl jsem si na výrony na Slunci a řekl jsem, že je to vážné. Pak jsem jel s někým rychle na motorce a v jiné oblasti jsme měli jít na oběd. Na obloze jsem viděl rezavého "bratra" Měsíce, který byl asi 2 x větší, než náš skutečný Měsíc. Bylo vidět, že jeho povrch neustále pracuje. Viděl jsem obrovské pláty chladnoucí slupky se žhavými okraji, které nepatrně měnily svá místa. Vypadalo to, jako kdyby tam lezly obří housenky. Došli jsme k bráně, kterou nám důstojník v červených teplácích otevřel. Šli jsme vyrovnaní ve vojenském tvaru na oběd.
       V archetypu Anima - Animus objevení se jiného měsíce (2 x většího) symbolizuje zrození citové animy, když skutečný Měsíc symbolizuje pudovou animu. Tím je symbolicky a dokonale v nevědomí znázorněna cesta archetypy Anima - Animus a Coninctio.
       Oblaka jsou jedním z nejtvárnějších materiálů a v tomto snu mi nevědomí vymodelovalo sloupy, které představují mocný falus jako mužský sexuální symbol. Tento symbol je doprovázen číslem 7 a vybereme-li z Velké arkány Oshova zenového tarotu kartu číslo VII., uvidíme tento sen v názorné formě a s příznačným názvem "Uvědomění" (viz obrázek 6). Karta znázorňuje závoj iluzí, který prohořívá chladným (modrým) plamenem uvědomění. Za závojem se objevuje jemná dětská tvář Buddhy. Chladný plamen je vlastně nebeskou rosou. Stínová postava promítaná na závoj iluze je znázorněním kříže jako utrpení v tenatách iluzí. Po pochopení přichází zklidnění, divák se stává pouhým svědkem, je nekonečně tichý, vědomý a neměnný.
       Když se dívám na kartu "Uvědomění", nacházím nádhernou podobnost (vizuální i duchovní) oblačných sloupů se závojem iluzí. Vzpomínka na Slunce by mohla mít spojitost s ohněm, který ničí závoj iluzí, a také může představovat mužskou složku (animus). Uvědomění si nové reality přichází v následných chvílích. Vidím rezavého bratra Měsíce, novou Lunu na nebi - 2 x větší, než náš bledý Měsíc. Povrch nového tělesa nádherně pracuje. Vidím zrod nového kosmického tělesa a zároveň zrod vnitřního symbolu citové animy. Také housenka jako symbol proměny (vajíčko - housenka - motýl) nádherně podtrhuje přechod od pudové animy k animě citové. Důstojník v červených teplácích (červená jako symbol citů a emocí) nám (nejsem sám) otevírá bránu (kde v obyčejných kasárnách otevírá bránu důstojník?) a vpouští nás dál k obědu a k osvěžení po namáhavé práci na vlastním vývoji. Jdeme ve vojenském tvaru, což vyjadřuje potřebu kázně a disciplíny pro další postup.
       Velký prorok Nostardamus měl podobné vize, které popsal ve svých verších:

"Brzo, i když bude příliš pozdě,
pocítí lidé velkou změnu;
nastanou hrůzné věci, pak pokusy
o ospravedlnění a potom, když
Měsíc dostane průvodce, se celá
nebesa rozkomíhají."

Centurie 1/56

"Kroupy, rezavění, déšť a velké pohromy na Zemi.
Ženy budou odvedeny do bezpečí, spustí
strašný povyk.
Mnozí zemřou morem, železem, hladem a nenávistí.
Na obloze bude vidět něco, o čem se bude říkat,
že to svítí."

Présage 112

"Měsíc se zatmí do nejhlubší temnoty.
Jeho bratr ho míjí v barvě železa.
Velikán zůstává dlouhou dobu skryt v zatmění.
Ponese meč ve své krvavé ráně."

Centurie 1/84

"Je-li zřetelná vada slunce, vidíme po celý den příšeru.
Bude to vysvětlováno úplně jinak. Nebude se dbát
na vysokou cenu, nic proti tomu nemá obrany."

Centurie 3/34

       Napadá mne zajímavé, a pro příznivce proroka Nostradama nepřijatelné, vysvětlení tohoto proroctví. Co když duchovně zcela jistě pokročilý Nostradamus procházel vnitřním vývojem podobným mému a celý vnitřní proces (zrození Slunce z komentáře snu č. 12 a výše uvedený zrod Měsíce) projektoval vně do svých pomůcek pro věštění, aby je později popsal jako vize světa v budoucnosti? Tento jev (projekce) je v psychologii zcela běžný a je zbytečné jej zde popisovat. Na obranu Nostradama - člověka, jehož si hluboce vážím, vystoupím sám, neboť existuje druhá tzv. kolektivní varianta. Až se lidstvo dostane na úroveň, kdy bude schopno postoupit jako celek ze své současné pudové úrovně na citovou úroveň, může se tato jeho vize naplnit i v kolektivní projekci lidstva v hmotné či pouze psychické úrovni. Těšme se na tuto významnou událost, neboť bude dokladem psychického vystoupení lidstva na vyšší úroveň prožívání.
       Pro ukázku a potvrzení, že zrození nového Měsíce je skutečně součástí duchovní cesty, uvedu sen nám již známého třicetiletého muže. Uvádím jej také proto, abych zdůraznil, že tyto obrazy nejsou vázány na celibát, což by od duchovního snažení odradilo většinu lidí. Také u tohoto muže zrození Slunce předcházelo pozdějšímu zrození Měsíce (viz sen číslo 12 - komentář). Dávám mu slovo pro výsek z jeho snu:
       "Autobus linky číslo 2 zahnul vlevo a jel po písčité cestě do nějaké zahrady. Jeli jsme z prudkého kopce a řidič místo zpomalení přidával plyn. Měl jsem nepříjemný pocit, podobný pocitu na houpačce. Bál jsem se, že se něco stane, snad proto jsem zavřel oči. Autobus zastavil. Vystoupil jsem z autobusu i s jednou dívkou, co seděla vedle mne. Venku se smrákalo, byl podvečer. Podíval jsem se nad obzor a viděl jsem dva měsíce. Ten výš byl v úplňku, druhý byl níž a jeho úplněk se blížil. Překvapilo mě to. Podíval jsem se na tu dívku. Poprvé jsem jí viděl do obličeje. Byla krásná, snědě opálená. Na první pohled mne zaujaly její oči. Byly krásně hnědé, upřímné, klidné. Při pohledu do jejích očí jsem měl nádherné pocity."

       Linka číslo 2 znamená stálé vnímání protikladů, přesněji řečeno vnímání muže a ženy jako vůdčí principy. Přes tato omezení muž vystoupil na citovou úroveň, odkud může uzřít jevy vystupující z jeho nitra. Protože muž žije sexuálním životem, ztrácí se síla prožitku animy (zrození Měsíce) a zesiluje se u anima (zrození Slunce), neboť se snící ztotožňuje s mužským principem a animu bere jako doplněk - protiklad vlastní mužské složky. Snící projektuje citovou animu jak do postavy dívky, tak i do symbolu citové animy, do druhé Luny. Proto jsou oba měsíce přibližně stejné. U nás obou však platí princip dvě animy na jednoho anima (vysvětlení viz číslo 100, sen číslo 16). Pro muže je jedna anima ženou a druhá Měsícem, zatímco pro mne žijícího v celibátu je citová anima pouze symbolem druhé Luny, a proto je dvakrát větší. Sexuálně žijící jedinec na duchovní cestě je stále ohrožován skutečností, že bude vržen zpět do pudového života, neboť je pouze otázkou času, kdy začne i v duchovní animě rozeznávat objekt možného sexuálního zájmu. Tím je názorně ukázáno urychlení duchovního vývoje spásnou askezí a celibátem.

   19.7.98     01.00 hod.                         21. sen             výsek ze snu

Doma jsem nezajistil dveře na řetízek. Uslyšel jsem zvonek a pomalu, potichu jsem šel otevřít dveře. Než jsem dveře otevřel, otevřely se bez mé pomoci, a tak jsem k smrti vylekal zloděje s knírkem. Řekl jsem mu, ať zmizí, že ho nechám odejít. V obou místnostech jsem měl zataženy závěsy. Jedny jsem prudce roztáhl. Start 1 . Jel jsem v autě s dvojitými okny. Vnitřní byly zvednuty. Najednou jsem si uvědomil, že jde o léčku. Rychle jsem okna zavřel a uviděl jsem několik pistolníků nad zatáčkou. Seděl jsem vzadu a dva lidé vpředu. V okamžiku zahájení střelby jsem se schoulil do klubíčka pod sedadlo. Odevzdal jsem svůj osud do rukou Božích. Slyšel jsem překotnou střelbu a tříštění skla. Proletěl jsem z auta ven. Start 2 Probral jsem se na lůžku úplně zdravý v cizí muslimské zemi. Z důvodu vlastní záchrany jsem jako dvacetiletý převlečen za dívku - pannu. Mám být urychleně provdána za jednoho z mnoha nápadníků. Jednoho jsem požádala o procházku venku. Před domem mi řekl, že musím jít za ním. Jako jsem to nechápala a chodila jsem vedle něho, on šel koupit do jednoho okénka na ulici čtyři čokoládová vajíčka, o nichž básnil jako o nejlepší pochoutce. Uvnitř vajíček byly čokoládové jehličky nezapomenutelné chuti. Lidé se po nás divně dívali a mně se pletla naše pohlaví. On byl žena a já muž a pak zase naopak. Chtěli jsme si někam sednout a vysvětlit si naši situaci. Řekl mi, že v této zemi to nejde, že jediná šance je jít na nádraží a mluvit ve vlaku, jinak prý zakročí náboženská policie. Měl málo peněz a opět se měnil v ženu. Měl jsem pár drobných v kapse. Postupně jsem vybíral ty muslimské a dával jsem velký pozor, aby mi nevypadla nějaká česká mince. Dával jsem jí (právě byla ženou) ty muslimské mince na zaplacení vlaku, i když jich už měla dostatek.
       Úvod snu uvádím pro zajímavost, neboť je na něm názorně vidět způsob, jak se ve snu dostáváme na hlubší úroveň nevědomí. Nejprve byl sen na úrovni kompenzačního snu k dennímu vědomí až k okamžiku rozhrnutí závěsu. To odstartovalo další hlubší rovinu nevědomí na úrovni archetypu Pozornost - odevzdání se. Po prožitku pravděpodobné smrti se dostávám na další rovinu v archetypu Anima - Animus, kde se připravuje sjednocení protikladů. Podobných spouštěcích impulsů lze najít v lidských snech více. Podmínkou je zapamatování si vícero snů najednou. Mezi sny pak občas objevíme takové pobídky, jimiž nás nevědomí hlubšími rovinami nabádá k poznávání naší skutečné podstaty.
       Když se ztotožním s animou na pudové úrovni duše, stávám se ve snu ženou a vlastní protějšek projektuji do opačného pohlaví. Tento sen nádherně ukázal pravdu o změnách pohlaví na základě ztotožnění se s opačnou citovou složkou duše. Ve snu stále osciluji mezi ztotožněním s animou a vzápětí s animem, proto se převrací několikrát mé pohlaví i pohlaví projektované do vždy heterosexuální dvojice (žena - muž, muž - žena). Zpočátku to bylo divadlo - tedy vnucená hra na ženu, ale hra se stala skutečností a naše ženskost a mužskost se měnila v několikavteřinových intervalech. Dokázal jsem tyto změny registrovat, ale měl jsem značné problémy tak rychle měnit řeč z ženských koncovek na mužské a zase zpět.
       Vrátím se na úvod snu, kde je řečeno, že vše je cíleno k rychlé svatbě. Je třeba si uvědomit, že se v současnosti pohybuji na úrovni duše v citové rovině, a proto není svatba fyzickou záležitostí, ale je psychickým spojením dvou protikladů ve vědomí. Tento výklad podporuje koupě čtyř vajíček (číslo 4 je úplnost hmotného světa = čtyři roční období, čtyři světové strany, čtyři živly). V každém vajíčku, jež je zde symbolem zrození nové bytosti, se nalézají čokoládové jehličky nezapomenutelné jedinečné chuti. Tyto jehličky představují skutečný obsah znovuzrozené bytosti a já, proměněný anima - animus ten zázračný obsah ochutnávám spolu s měnícím se protějškem. V alchymii se dokonce z vejce vyvine vnitřně dokonalý a úplný člověk. Proč jsou vejce čokoládová? Snad je to zdůraznění, jak se mi nový stav bude zamlouvat a bude mi i "chutnat". Je zákonité, že pro takový stav je náboženství se svými omezeními nepřátelským elementem, proto ho také tak ve snu vnímám. Snažím se dostat na nádraží (symbol nového kroku a nového životního úseku) a ve vlaku jako symbolu postupu se snažím naplánovat další postup vpřed. Vyhledávám ty pravé muslimské mince a všechny je odevzdávám svému protějšku. Mince na této hluboké citové úrovni představují symbol mandaly, symbol jednoty a celistvosti.

   30.8.98     06.30 hod.                         22. sen

Byl jsem ženou, která stála na náměstí se zrcadlem v ruce. Zrcadlem jsem na sebe odrážela sluneční světlo. Přistoupil ke mně vysoký funkcionář a sáhl mi pod sukni na přirození. Bylo jasné, že se mnou chce souložit.
       Jako každý mladý muž jsem kdysi v bujných letech choval naděje bujarých sexuálních hrátek. Příležitostí však zejména v letech vojenské základní služby bylo málo, proto jsem jako muž zatoužil po životě naplněným sexem. Takový život podle mne vedla prostitutka, a tak jsem si tehdy přál stát se třeba jen na chvíli prostitutkou a mít sexu co hrdlo (či spíše tělo) ráčí. Prostituty totalitní společnost, v níž jsem tehdy žil, vyškrtla ze slovníku i ze života a má touha se obrátila k ženské prostitutce. Brzy bylo hloupé přání vytěsněno a jako nesplněné uloženo hluboko do nevědomí. Celá léta zde bylo v latentní formě a čekalo na splnění. Teprve nyní mohlo nevědomí toto prastaré přání v rámci archetypu použít pro další postup. Dvě mouchy jednou ranou. Hloupé přání minulosti prožitím přestává existovat jako napětí v nevědomí a já jsem mohl prožít další ztotožnění se s animou na pudové úrovni duše. Byl jsem ženou - prostitutkou, na náměstí se snažím sebe přisvítit odrazem slunečních paprsků ze zrcadla, které jen proto držím v ruce. Prostitutku jsem už vysvětlil výše a celá zrcadlová akce má jediný podtext: je to snaha uvědomit si svoje pohnutky, odhalit sebeklamy osobnosti a zde snad i sebeklamy pohlavnosti viděné z citové úrovně. Je to proces, který sám vědomě vyvolávám a vyhodnocuji z "druhé" strany - z pohledu animy. Nyní jsem poznal urážející mužskou nadřazenost, poznal jsem, jak ješitně si muži přivlastňují objekt svých nízkých pudů v absolutní neschopnosti se jim ubránit. On, muž na vysokém společenském žebříčku je pouhým nástrojem přírody - samcem, který vyráží ukojit svůj neovladatelný chtíč, a ponižuje ženu do role pouhého sexuálního objektu a nástroje. Tento pocit prožívaný na citové úrovni byl tak silný, až bolel. Lidé žijící vědomě pouze či většinou na tělesné úrovni toto nechápou a sami se snaží stavět se do role neodolatelných sexuálních objektů, aby tak zvyšovali svoji moc nad druhými a snižovali moc nad sebou samými.

   5.11.98     04.20 hod.                         23. sen

Šel jsem po pouštní cestě v arabské zemi. Viděl jsem, jak s lidmi cloumá chtíč a určuje jejich chování. Muži utíkali se někam skrýt a jedna žena ve stoje porodila zdravé dítě. Někdo dítě vyfotil a chlapec na fotce měl desetkrát větší přirození. Později se to vysvětlilo jako tzv. košilka (v porodnické mluvě). Byli jsme nedaleko města, o němž jsem věděl, že ho chtíč rozloží.
       Snová poušť představuje odloučení a samotu spolu se vzdáním se všech sexuálních aktivit. Tato cesta má však zajímavý průběh a dokonce i blížící se cíl. Stále stoupající indiference k vlastním pudovým složkám mi shazuje závoj iluzí, který mi dosud zahaloval svět. Vidím věci dříve neviděné, vidím chtíč v plné nahotě, vidím otroctví sexem poblouzněných lidí, vidím strach, nenávist, závist a zase chtíč. Nenalézám jediného svobodného a nebojácného muže. Všichni v beznadějném područí pudů utíkají před výjimečným okamžikem, před zrozením symbolu sjednocení. Žena porodí vestoje (jak jinak, když anima je odvážná a silná) dítě - symbol sjednocení protikladů muže a ženy. Někdo vyfotografuje dítě a na snímku má chlapec 10 x větší přirození. Dítě je projekcí do symbolu sjednoceného, proto mne nabádá k poznání sebe samotného v úhlu sjednocování. Velké gigantické přirození mi opět připomíná řeckou mytologii a již jednou zmiňovaného druhého syna bohů Herma a Afrodité - Priapose. Naštěstí po bližším prozkoumání neupadá můj symbol sjednocení do komických a necudných příběhů jako Priapos - venkovský bůh plodnosti, ochránce zahrad a sadů, ale na rozdíl od Priapose lepším rozlišovacím pohledem rozeznávám pravou skutečnost. Nejedná se o gigantické přirození, ale o tzv. košilku v porodnické mluvě. O ní se také v lidových bájích vypráví jako o symbolu výjimečnosti. Tak se nechejme v následném archetypu Coniunctio překvapit.
       Vidění chtíčů přechází dokonce za horizont osobního chápání. Vidím kompletnost celého problému života v nižší pudové přirozenosti a vidím v pochopení přítomnosti budoucnost. Přítomný okamžik určuje budoucí stav, neboť z něj vychází a svou kvalitou ho zcela ovlivňuje, proto mám možnost vidět konce společností i měst v jejich nerozumném jednání. Je to smutná a bezútěšná vize, neboť lidé zašlapávají do sexuality všechny vyšší aspekty vlastní lidské podstaty a v bezuzdných vztazích vyzdvihujíc smyslové prožitky kráčí do propasti beznaděje a zmaru.

   10.1.99     05.30 hod.                         24. sen

V budově došlo k boji mezi mnou a nějakou ženou. Byl to boj na život a na smrt. Byli jsme odděleni dřevem a ona vědoma si své převahy mne chtěla zabít. Střílela po mně hřebíky, které jsem jí při každém útoku vyrážel z ruky, a současně jsem jí při každém výpadu zasadil ránu do hlavy. I když měla hůl s ocelovým bodcem, podařilo se mi ji povalit na zem. Nechtěl jsem ji zabít, proto jsem se dal na útěk. Proběhl jsem hlavními dveřmi a zamkl jsem za sebou, neboť klíč byl v zámku. Pak jsem utíkal silnicí a chtěl jsem si něco stopnout. Nakonec přijížděl autobus, do kterého jsem chtěl nepozorovaně naskočit.
       Stín pudové animy zahnán do kouta ignorantství, zcela opomíjen a smyslově nenaplněn mne již nepovažuje za potenciálního partnera, ale za nepřítele, kterého je třeba zničit. Dřevěná překážka mezi námi nemá dlouhého trvání, neboť je přírodního charakteru a tudíž součástí přírodních živlů, ke kterým pudy svou povahou také patří. Pudová anima si je vědoma své převahy, protože stále platí poměr dvě animy na jednoho anima, i když zde citová anima není činitelem v boji. Útočí zajímavými zbraněmi - hřebíky, jež můžeme považovat za falické symboly, a s holí zakončenou ocelovým bodcem, což zcela jistě představuje falický symbol. Snad to jsou zbraně, které jsem na své asketické cestě odložil. Boj sice chápu jako boj na život a na smrt, ale zabíjet v žádném případě nechci. Možná je to tím, že pudovou sexualitu nelze usmrtit, ale lze ji pouze ignorovat v nadhledu dokonalé indiference a částečně asimilovat do vyšších citových a rozumových složek vědomí. Po každém útoku pudové animy se mi daří jí uštědřit ránu do hlavy, čímž narušuji vědomé záměry pudové animy. Když už je dostatečně otřesena, utíkám pryč, neboť vím, že by pudová anima ve svých nekonečných útocích pokračovala. Probíhám dveřmi, ve kterých je klíč, a zamykám. Tak se odděluji od pudové animy s vědomím, že útok může kdykoliv pokračovat, proto utíkám dál od místa střetu. Tentokráte jsem nezvládl asimilaci stínu pudové animy a budu si muset tento proces v dohledné době zopakovat.
       Sen současně patří do archetypu Stín.

Závěr
       Skončila pouť archetypem Anima - Animus. Skončila příprava pro sjednocení protikladů, které je vyvrcholením duchovní cesty. Archetyp je velice složitý, neboť pracujeme se třemi úrovněmi ženských a mužských složek naší bytosti. Stejně těžký je i vzájemný vztah mužů a žen v běžném životě.
       Ještě se pozastavím u role sestry v nevědomí a zvláště v archetypech Anima - Animus a Coniunctio. Sestra přebírá roli citové animy. To je více než jasné, ale co člověk, který sestru nemá, do koho on poté projektuje svou citovou animu? Každý člověk ve svém životě potká ženu, ke které je vázán pouze, nebo alespoň převážně, citovou vazbou. Právě taková žena se v jeho nevědomí bude personifikovat jako citová anima, zatímco jeho manželka, družka nebo milenka budou představovat pudovou animu. Ve svém duchovním vývoji jsem dokonce zaznamenal u jedné ženy, se kterou jsem kdysi sexuálně žil, přechod z pudové animy do citové. Takže i takový moment je možný. Také není bez zajímavosti, že kromě mé jediné skutečné sestry žijící na hmotné úrovni v nevědomí tuto roli plnily ještě další dvě ženy, ke kterým cítím přátelský vztah. Roli pudové a citové animy mohou mimo uvedené příklady zastávat i zcela neznámé ženy, vše záleží pouze na míře chápání vlastní ženské části. Duchovní anima je však vždy neznámá, neboť její existenci člověk teprve na duchovní cestě objevuje.
       Že proces, který jsem popsal v archetypu Anima - Animus není výmyslem ani výplodem jakési fantazie, dokazují mnozí, kteří překonali protiklady a poznali extázi sjednocování. Nádherným výtvorem jednoduše popisujícím duchovní zdokonalování i tento proces je Oshův zenový tarot. Jedna karta patřící mezi Velká arkána se jmenuje velice příznačně "Milenci" (viz obrázek 10). Popíši celou kartu a její symboly a odhalím tak souhlasné myšlenky duchovního pokroku:

Obrázek 10: Osho zen tarot, Velká arkána VI Milenci

       Na rudých růžích, představujících zde hermetickou růži (rosa hermetica), vidíme ráj srdce, v němž dochází ke spojení a sjednocení mužského a ženského aspektu duše (anima - animus) na citové úrovni. Milenci v srdci jsou přikrášleni křídly Merkura, který má v numerologii číslo 6. Nad středem srdce stojí symbol čtyř trojúhelníků vytvářejících uprostřed zelený kosočtverec s červeným terčíkem. Dva větší trojúhelníky vytvářejí šesticípou Davidovu hvězdu, což současně znázorňuje spojení protikladných aspektů vody a ohně. Dva menší trojúhelníky představují vzájemný průnik ducha (horní trojúhelník) a hmoty (dolní trojúhelník). Také se dá říci, že dolní trojúhelník představuje projevené, horní trojúhelník zase neprojevené, a jejich vzájemný průnik znázorňuje člověka, který obsahuje obojí - projevené i neprojevené. Tento průnik vytvoří kosočtverec zelené barvy jako symbol animy (zelená je barva duchovního probuzení) a červený terčík je "ohněm" anima. Obě složky (ženská a mužská) ducha zevnitř kolem sebe vidí stejný obraz, a jsou tudíž v jednotě časové i prostorové.
       Z citového sjednocení vyrůstá nová dvojice duchovní anima - animus. Jejich těla již nejsou těly v našem slova smyslu, proto nám připadají průhledná, v jejich vlasech září nebeská obloha. Vesmírná jednota je náplní jejich vědomí. V pozadí duchovní dvojice se tyčí modrá plocha představující "Méru" duchovní horu, která tvoří svislou osu země. Posledním prvkem je paleta barev kolem hory "Méru". Přechází od zelené přes žlutou k jasné záři ve středu a na vrcholu kolem hory "Méru", pak přechází vpravo přes červenou k fialové. Tyto barvy znamenají:

zelená           žlutá      jasná záře     červená      fialová

duchovní           intuice      transpersonální     oheň lásky      moudrost

probuzení                Já

       Největším paradoxem procesu sjednocování protikladů anima - animus je, že sjednocení dosahuje osamocený jedinec, který nalezne svůj protějšek ve vlastním nevědomí. Jakmile se této cesty chopí pár fyzických milenců, skončí v pocitech příchylnosti, které pramení ze lpění a žádostivosti mít u sebe svůj protiklad. Jedině odosobnění lásky je cestou, kde se ztrácí identita pohlaví osobnosti a srdce bije v nerozlučném rytmu se samotným dechem vesmíru.

--- MENU: ---

   Skok na OBSAH

   Skok na začátek této kapitoly (II.Díl - 5. Anima - Animus)

   Další kapitola (II.Díl - 6. Stín )

1.	Ukázka všech tváří sexuality s přítomností indiference
2.	Ukázka symbolu spojení pudových protikladů ve vědomí (hermafrodit)
3.	Objevení citové animy
4.	Ovládnutí pudové úrovně (animus)
5.	Ztotožnění s citovou animou
6.	Boj s pudovou složkou anima - animus
7.	Dosažení Luny - osvobození citové složky od pudové
8.	Zrození druhého Slunce (citový animus)
9.	Sjednocení anima - animus na citové úrovni (panna)
10.	Objevení duchovní animy (prozatím spící)
11.	Zrození druhého Měsíce (citová anima)
12.	Boj s pudy z prožívané citové úrovně

zelená	žlutá	jasná záře	červená	fialová
duchovní	intuice	transpersonální	oheň lásky	moudrost
probuzení		Já

	--- MENU: ---
	Skok na OBSAH
	Skok na začátek této kapitoly (II.Díl - 5. Anima - Animus)
	Další kapitola (II.Díl - 6. Stín )