Archetyp Pozornost jsem byl nucen vytvořit, neboť představuje významnou část lidského nevědomí a v žádném případě jej nelze opomíjet, přestože se z lidského hlediska zdá být pouhou vlastností.
Pozornost je jednou z dalších vlastností, které člověk zdokonalí během duchovní cesty. Spouštěcím mechanismem archetypu Pozornost je změna myšlení subjekt (tělo, city, mysl) - objekt (materiální svět) na myšlení subjekt (Já) - objekt (tělo, city, mysl). Tato změna poprvé proběhne v meditaci, kdy meditující pozoruje své tělo, city a myšlenky, čímž se nastartuje celý proces archetypu Pozornost. Nejprve dochází k rozdvojení osobnosti. Po zvládnutí procesu rozdvojení přichází vnitřní svědek, což je schopnost klidně pozorovat různé jevy, včetně vlastního chování, emocí, citů a reakcí. Jakmile člověk zkultivuje a prohloubí svou pozornost, pak lze žít na dvou úrovních současně. Vedle roviny vlastní pozornosti je to ještě úroveň vlastní touhy, strachu, emocí, činů a reakcí. Tato schopnost znamená významný stupeň na duchovní cestě a současně dává značnou moc. Nad vnitřním svědkem čeká další významný stupeň - odevzdání se. V buddhistických textech se píše: "Jakmile mysl nahlédne do sebe, skončí řetěz diskurzivního a pojmového myšlení a dosáhneme nejvyššího osvícení." Když se začne pozornost obracet sama k sobě, když svědek pozoruje svědka (Šrí Ramana Mahariši a Eduard Tomáš - meditace), lze překročit vlastní pozornost a všechno vyvstane ve svém celku. Pak už zbývá učit se nezaměstnávat se tím, že jedna část mysli pozoruje druhou. Vyvrcholením je, když už člověk nebude naplněn pozorováním, nýbrž jen "pouhým" bytím. Věci jsou zase jednoduché a prosté.
Archetyp Pozornost přináší do lidského života obrovskou změnu v prožívání každodenní reality. Na začátku je změna žebříčku životních hodnot a vzápětí nespokojenost s vlastním stavem naplněným pocity vnitřních rozporů a vlastní neúplnosti. Z rozbitého obrazu minulosti (kdysi spokojeného života) už nelze poskládat stejný obraz, neboť člověka opět tyto obrazy naplňují nespokojeností, neúplností a rozpory. Z neurovnaného stavu se počne tvořit nový obraz, nový, dosud nepoznaný stav. Jako bájný pták Fénix povstane z popela minulosti nová, duchovním adeptem vytvořená vize, která naplní jeho srdce nadějí pro budoucnost. Konečně na základě zkušenosti vlastního života adept povznese rány minulosti k současnosti a v přítomném okamžiku utváří svůj budoucí obraz - vizi, za kterou bude moci už konečně vědomě kráčet.
Archetyp Pozornost je tvoření nového stavu, tak vzdáleného hledání nějakého nového světa či vnitřního království. Tento tvůrčí proces je vědomá výměna myšlenek, slov a činů právě pro uskutečnění nového stavu, který je lidskou nejkrásnější vizí. Na cestě ovládnutí vlastnosti pozornost i na cestě archetypem Pozornost se člověk postupně dostává do stavu, kdy sleduje každou svou myšlenku, slovo a čin a v tomto procesu se nerozhoduje na základě podvědomých popudů (pudů a emocí), nýbrž se rozhoduje vědomě. Zpočátku je vědomý stav, kdy má pod kontrolou myšlenky, slova i činy pouze chvilkový, ale postupem času se vědomým žitím pokrývá většina denního života zejména v krizových situacích, kdy se stáhne do sebe a v okamžiku vědomě zvládne emoční a pudové tlaky stoupající z hlubiny lidské přirozenosti vyvolané obrazy okolního světa. Je to konec žití na autopilota. Zvládne-li člověk cestu z žití na autopilota k vědomému žití, pak už jen s hořkým úsměvem může vzpomenout, jak jej nemilosrdný autopilot řízený pudy, emocemi a city vrhal do nešťastných - a většinou i nechtěných vztahů. Myšlenky, slova a činy minulosti řízené autopilotem jsou nyní pod drobnohledem vědomého žití nahé a člověk má jedinečnou možnost si uvědomit jejich neblahé výsledky. Cílem je dosáhnout vědomého žití jako přirozeného stavu, což se stane největší oporou ve znovunalezení vnitřní podstaty já. Žití vědomě nebo na autopilota je vlastně otázkou, zda chceme být příčinou svých zážitků, nebo jejich důsledkem. Většinu života člověk žije v důsledku svých zážitků a teprve při vědomém životě se stává jejich příčinou, a tím i nachází zázračný pramen k čerpání moudrosti.
Uvědomit si nějaký negativní čin, slovo, myšlenku je vždy prvním krokem k jejich překonání. Pokud se uvědomění povýší na stálou pozornost, může člověk nezúčastněně pozorovat své myšlenky a pocity a ony se už nebudou jevit tak katastrofálně jako dříve, ale budou požehnanou zkušeností, z níž vyrůstá vnitřní já. Pozná-li duchovní adept vlastní já jako klidné, nevzrušitelné, pak právě tento klid mu bude vyrovnávat cestu, na jejímž konci je pochopení a realizace Boha.
Proces je podmíněn změnou myšlení. Tato závažná změna je vlastně "záměnou" subjektu Já za objekt Já z pohledu vlastního vědomí, či spíše vlastní pozornosti. Je to opuštění zažitého způsobu myšlení o "já a moje" na myšlení "on a jeho". Jedině v tomto stavu lze sledovat tělo, city a myšlenky a navíc lze rozlišovat dosud nepoznané stavy vlastní mysli. V tomto stádiu přeměny autopilotního myšlení na vědomé žití musí v podvědomí dojít k závažné změně symbolizované archetypem Pozornost, jehož první fáze je rozdvojení osobnosti na dvě různá já schopná vzájemné komunikace (viz 30.11.93). Komunikace prvního a druhého já zdůrazňuje sounáležitost obou aspektů vlastního já. Pro snadnější postup archetypem doporučuji cvičit "vnitřní živlové očištění", jehož stručný návod je v archetypu Persona.
Archetyp Pozornost aktivně od počátku likviduje osobnost (ego), kdežto ostatní archetypy na osobnosti pasivně staví a pomalu ji přetváří.
Archetyp Pozornost se rozprostírá ve dvou kruzích nevědomí. Rozdvojení a Vnitřní svědek patří do Kruhu Procesu obnovy, Odevzdání se a Bytí patří do Kruhu Bytí.
Schéma archetypu Pozornost:
1. Rozdvojení: a) dvě Já schopná komunikace b) svědek a trpitel c) ztráta staré osobnosti 2. Vnitřní svědek: a) bez přítomnosti těla b) asketický c) asketický bez těla 3. Odevzdání se 4. Bytí: a) savikalpasamádhi (může být vnitřní nebo vnější) b) nirvikalpasamádhi (může být vnitřní nebo vnější)
Ve vyvrcholení archetypu Pozornost adept zažívá dva vysoké stavy, které potvrzují úroveň dosaženou denním vědomím. Savikalpasamádhi je ještě dosahována úsilím, a tedy není vrcholem cesty k realizaci - k trvalému spojení s transpersonálním já. Savikalpasamádhi má možnost projevovat se jako čistá, živá existence, čiré bytí či vědomí, nebo extatická či neextatická blaženost, i jako všechno dohromady. Nirvikalpasamádhi je dosažení stavu míru bez úsilí. K realizaci nirvikalpasamádhi je nutno zvýšit bdělost a stav zažívaný v nirvikalpasamádhi je nutno objektivizovat. Tedy postavit se k zažívanému stavu indiferentně a pokládat ho za pozorovaný předmět. Tím adept stáhne pozornost na subjekt (pozornost na pozornost) a dostane se k poznání pravdy, která je nesubjektivní, neosobní a liší se od všeho, co leží ve sféře subjektu. Pokud se ve svém duchovním vývoji dostanete k těmto vysokým stavům, doporučuji ke studiu knihy Květoslava Minaříka a Eduarda Tomáše. S jejich radami i na jejich vlastním příkladě můžete lehce proplout přes poslední překážku k vytouženému poznání.
Časový harmonogram snů s tématikou archetypu Pozornost1993 30.11
1994 24.11., 7.12., 17.12.
1995 8.9., 15.9., 18.11.
1996 23.7., 10.10., 18.11.
1997 26.8., 11.12.
1998 28.5., 19.7.
1999 28.5., 30.5., 21.4., 1.7., 28.9., 1.11.
30.11.93 02.30 hod. 1. sen POZORNOST - Rozdvojení
Hrozná spoušť, dobytek utíká, voda se valí. Utíkám po schodech a slyším rachot. Otáčím se a za mnou se řítí vysokozdvižný vozík s řidičem. Stačil jsem uskočit a zalehnout. Jeden voják po mně střílí šípy. Protože ležím přitisknut k zemi, netrefuje se. Nahmatám jeden šíp těsně vedle mne a ucítím jeho nepřirozeně malý hrot. Jdu převlečen v nepřátelské uniformě ve skupině 30 osob. Někdo říká, že je nás špatný počet, neboť někdo schází a někdo zase přebývá. Skoro mne odhalují. Vojáci říkají, že nahoře je spousta rumu, že prý je tam nebezpečno a dokonce tam někdo zůstal ležet mrtvý. Najednou jsem rozdvojen. Já druhý radím prvnímu já, ať uteču. Po silnici jedou vozy s vojáky v uniformách ve stylu 1. světové války. Utíkám ze skupiny a útěk se mi daří. Jsem opět sám. Procházím místy svého předešlého útěku a poté šplhám na nepevnou konstrukci, která se kýve při každém pohybu. Někdo na mne volá, co mám dělat - je to mé druhé já. Nahoře mi radí prolézt dovnitř budovy, kde je 6 dětí. Jedno z nich má pouze hlavu a trup těla. Právě on byl nejstarší a měl na starosti ostatní děti ve skupině. Mluvil s námi (dvakrát já) a slyšel jsem slova o chemickém útoku. V tom přišel kluk v plynové masce. Přesvědčuji ho, že půjdu na průzkum sám. Beru si plynovou masku a jdu na průzkum sám. Druhé já zůstává. Oknem je vidět zběsilý útěk dobytka. Všechno se třese včetně prkenné podlahy pod námi. Křičím (já druhý) na ostatní, ať ustoupí na pevnou část bortící se podlahy a jako poslední skočím na pevnou část. Za mnou se 2/3 podlahy zřítí dolů. Snažím se rozeznat nového příchozího a poznávám první já schoulené v plášti a pokryté prachem. Pak se vše neskutečně rozvibruje při strašném dupání a po velké ráně se vše opět jako mávnutím kouzelného proutku uklidní. Už sám vyskakuji ze svého útočiště a vidím ležet koně. Hladím ho a cítím, jak mi "říká", že za vraty je hříbě. Zvenčí visacím zámkem zamčená vrata trochu rozevírám a vtahuji dovnitř hříbě s koňskou hlavou a malým, snad spíše psím, tělem.Ve snu je patrná první část archetypu Pozornost - Rozdvojení. Je to poprvé, kdy dvě já se učí spolu komunikovat. Pokud tuto schopnost prokáží, může nastat další část rozdvojení, kdy jedna část je v poloze trpitele a druhá v poloze svědka (viz druhý sen). První sen archetypu nabyl tak závažného významu pro vědomí, že příprava dalšího pokroku v archetypu Pozornost trvala více než rok. Vědomí se muselo vyrovnat s novým fenoménem a pokud nedojde k vnitřnímu pochopení, nemůže dojít k dalšímu posunu k vyšším pravdám. Rozdvojení je důsledkem změn navozených v meditaci, kde tělo, city a myšlenky stávají se objektem. Je to revoluční změna v myšlení a tato revoluce s sebou přináší zničení původního, a to za děsivého děje a zmatku. Teprve částečným "spálením" (pojmutí revolučních změn do vědomí) nastává zrození (jako bájný pták Fénix) nového vědomí, ovšem stále při existenci starého vědomí osobnosti. Nevědomí nemůže zlikvidovat vědomí staré osobnosti, jež uvažuje ve schématu já - moje, on - jeho, neboť by vědomí ztratilo oporu, bez které by se ocitlo ve sféře nepochopitelných vztahů bez nositele a původce těchto vztahů. Proto dochází pouze k částečnému rozdělení osobnosti, což tak krásně popsal německý básník J. W. Goethe (v překladu Otokara Fišera):"Dvé duší mně, ach, v hrudi přebývá
a od sebe se touží odervati,
ta jedna, lačná chapadla, jež má,
drží se, chtíčem rozdychněna, světa;
ta druhá rve z pout hmoty křídla svá
a k božským otcům v prostor vzlétá."
Pokusím se o co možná nejpravděpodobnější výklad symboliky snu. Jakmile se vcítím do jiného stavu, opačného předchozímu žitému stavu, připadá mi to, jako bych se převlékl do nepřátelské uniformy. Stav je přechodný a navíc v něm něco schází (uvědomění si pozice svědka) a něco přebývá (vztah ke starému já). Rozdíl potenciálu scházejícího a přebývajícího "roztrhne" mé já na dvě části, jako když se rozdělí prvok při množení. Uskutečnila se první fáze rozdvojení a nyní je nutné pro vědomí zachytit vztah sounáležitosti mezi oběma já, což bez větších problémů zajistí vzájemná komunikace ve chvílích nebezpečí a ohrožení existence. Historické uniformy vojáků představují minulost, od které se distancuji, a utíkám po nepevné konstrukci tvořících se nových vztahů a nového nahlížení na svět.
Setkání s dětmi je připomínkou návratu do nechtění dětských let (Kristovo "Kdo nepřijme království Boží jako dítě, jistě do něho nevejde.") a jejich vůdce bez končetin je vůdčí připomínkou, abych nedbal tělesnosti a věnoval se vyšším aspektům (proto byl jejich vůdce). Předchozí vnímání já I. versus já II. a podvědomá vzpomínka na proces BPM uložený nehluboko v nevědomí roztřesou zbytky dosavadního zkostnatělého myšlení a pak už nové vědomí v postavě já II. se dívá na neschopného já I. schouleného v plášti pod vrstvou prachu. Vibrace dokonají zkázu starého a na scéně se objevuje vyčerpaný či umírající kůň (silně ochabuje vášeň a pud ženoucí staré já I. do vztahů) a vzápětí se objevuje hříbě, což je na jednu stranu radostná událost, ale na druhé straně nebezpečí, že z něj opět vyroste kůň, který v nevědomí představuje vášně.
Sen patří i do archetypů Témata zničení světa a BPM.
24.11.94 07.40 hod. 2. sen POZORNOST - Rozdvojení
Na vojenské škole jsem dostal hodnost podporučíka. Na pokoji nás bylo 6 a později 30. Z nástupu mne poslali k holiči. Když jsem čekal na holiče, přistoupil ke mně muž a já jsem přesně věděl, co udělá. Seděl jsem na vyvýšeném místě a pozoroval jsem jeho velkou nervozitu, neboť byl na útěku. S absolutním klidem jsem se díval, jak vytáhl pistoli a namířil na moji hlavu. Řekl jsem mu, ať se uklidní, že udělám, co chce. Můj klid byl pro něj šokem. S jedním komplicem mne vlekl ulicemi slovenského města. Všiml jsem si jeho nohy mezi mými koleny a upozornil jsem ho, že ho mohu kdykoliv přemoci, ale že to není v mé náplni a v mém myšlení. Byli z toho ještě více šokováni. Najednou jsem byl rozdvojen a byl jsem současně svědkem i "trpitelem" této akce. Vyslýchali mne, říkal jsem jim, že on (já II.) má psát velikou knihu, která bude skutečnou "bombou" pro vývoj člověka. Nevěřili. Nechtěl jsem dávat svědectví, neboť podle mne je spravedlnost v rukou někoho úplně jiného. Dokonce oblékli skoro holohlavého figuranta, aby ze mne dostali nějaké informace. Pak už jsem si v baru objednal oranžádu. Byla dobrá a platil jsem 6,- Kč v mincích. Po chvíli mi přinesli nádherně upravené jídlo, na které jsem však neměl ani pomyšlení.Duchovní postup je podmiňován nepravidelnými meditacemi (z důvodu nepravidelné pracovní doby), kdy právě dochází k záměně subjektu za objekt, a tím se tento stav stává pro vědomí přijatelnějším. Meditace je soustředění mysli, při němž je vědomí naplněné určitými pocity a duševními stavy, proto se meditace dotýká činných životních sil naší bytosti. Ve snu je patrný abnormální klid ve vypjaté situaci, což je právě stav, který se navozuje meditací. Vojenská škola zdůrazňuje potřebu disciplíny a zisk hodnosti důstojníka mi potvrzuje udržení vnitřní disciplíny na poměrně vysoké úrovni. Jestliže se v předchozím snu rozdělení já na dvě části uskutečnilo rozdílem potenciálu přebývajícího a scházejícího, nyní rozdělení já "zavinil" druhý extrém, kdy jsem se pevně posadil do pozice indiferentnosti. Byl to stav tak nezvyklý, že došlo k dělení já na dvě části. Jedna se stala "trpitelem" této akce a druhá pouze nestranným indiferentním svědkem. Tato druhá část já díky své indiferentnosti prohlédla budoucnost několika let a předpověděla vznik této knihy.
Dalším velice zajímavým aspektem prvních dvou snů jsou stále se opakující číslovky 6 a 30. Nezbývá, než odhalit několik tajů numerologie. V prvním snu číslo 30 ukazuje na Lunu, vládkyni světa, což představuje svět animy, kde něco schází (animus) a něco přebývá - polovina animy. Z tohoto stavu utíká já I. + já II. do skupiny šesti dětí (Kristovo "Kdo nepřijme království Boží jako dítě, jistě do něho nevejde."). Číslo 6 zde představuje 5 smyslů a intuici jako šestý smysl. V druhém snu je už prvotní číslo 6 (v něm jsou smysly doplněny vírou v intuici) a z něj vychází 30, číslo Luny vládkyně animy s jasnozřivým Já a rozdvojením. Na závěr uskutečňuji platbu 6,- Kč, neboť platba ukončuje proces získávání. Číslo 6 je harmonicky vyrovnaným číslem a je symbolem celosti. C. G. Jung považuje čísla za archetypy, které jsou v našem denním vědomí počtem a na druhé straně v nevědomí jsou psychickým jsoucnem, odkud k nám promlouvají svým bohatým symbolickým jazykem.
7.12.94 01.20 hod. 3. sen POZORNOST - Rozdvojení
V městě Jablonec nad Nisou jsem se zúčastnil volební kampaně a posléze jsem byl zadržen a obviněn spolu s jedním mužem, který byl mým dvojčetem, či spíše druhým já. V jedné místnosti jsem se připravoval na trest smrti. Když si pro mne přišli, byl jsem stále pln veselé nálady. Svlékl jsem se do košile, zatímco ostatní připravovali samotnou popravu. Řekl jsem: "Myslel jsem, že dostanu milost." Oni mi odpověděli, že litují, ale milost jsem nedostal. Dal jsem si hlavu dopředu a podepřel si ji rukama. Ještě mi řekli, že si mohu napsat žádost o milost. Odmítl jsem s tím, že by to bylo přiznání k něčemu, co jsem neudělal. Najednou cosi zasvištělo vzduchem (popravčí meč jsem ani před popravou neviděl) a ucítil jsem, jak se hlava oddělila od krku. Rukama jsem zjistil, že hlava je skutečně pryč. Stříkala krev. Stoupl jsem si s vědomím, že jim to tady alespoň znečistím. Po chvíli jsem si opět klekl a něco objal (snad popravčí špalek). Pak jsem byl ten druhý já v místnosti spolu s matkou a sestrou. Říkal jsem jim, že je to hrozné, neboť vlastně neexistuji, nemohu používat občanský průkaz, pas ani řidičský průkaz. Jakmile bych vylezl z domu, budu ztracen. Musel jsem si vytvořit novou totožnost, abych mohl dále existovat. Máma mi radila, abych nikam nechodil, a pak na mne nikdo nemůže. Byla to pro mne horší představa, než stětí vlastní hlavy. Sestra krmila kočku.Rozdvojení vešlo do závěrečné fáze, neboť podvědomí je schopno vstřebávat denní meditační stavy a bez výhrad mohou spolu dvě součásti vlastní bytosti komunikovat (sen č. 1) a následně se pozorovat v opačných postaveních (sen č. 2 svědek a trpitel). V této fázi je velice důležité zvládnutí pozice svědka, kdy se svědek nenechá tělesně, citově či myšlenkově strhnout do složitého děje. Proto mne může nevědomí vést do prožitku smrti - ztráty ega (ztráty nižší osobnosti). Smrt na popravišti mi připomíná smrt Cromwella, kterou barvitě i s prožitky, s nimiž se beze zbytku ztotožňuji, popisuje A. Marvell*1:"On nezpronevěřil se sebeméně
v té památné a smutné scéně,
leč zrakem neznajícím vinu
si měřil širočinu."
"A nevyzýval Bohy s marným hněvem,
aby ho pomstili i s jeho právem,
leč sklonil sličnou hlavu
a kráčel na popravu."
Smrt ega dokáži nést bez větších emocí do okamžiku uvědomění si nutnosti žít bez ega. Zde i přes paniku z prvotního prožitku začínám situaci zvládat. Sestra mne ovšem hrou s kočkou upozorňuje na vnitřní animu, která si opět zahrává s primitivní sexuální symbolikou, kterou právě představuje kočka. Matka se strachem o své dítě je ve snu představitelkou archetypu Matky. Sen byl skutečně velmi živý a ještě dnes si mohu po mnoha letech vzpomenout na podrobnosti vlastní smrti. Přestože je na první pohled sen deprimující, byl pro mne odlehčením a měl jsem po probuzení dobrou a veselou náladu, kterou mi zkazila jen potřeba vytvářet novou osobnost. Jako bych podvědomě tušil lepší možné vyústění do definitivní ztráty ega. Nyní to byla pouhá zkouška, která změnila stávající stav ega, a tím i připravila vědomí na budoucí skutečnou mystickou smrt.
17.12.94 10.20 hod. 4. sen POZORNOST - Vnitřní svědek
Na náhorní plošině Tibetu jeden člověk v kamenné otevřené stavbě pověsil cedulku "Inventura". Nic jsem od něj nechtěl. Mluvil jsem s ostatními lidmi. Byli jsme v nadmořské výšce kolem 5000 metrů. Na místní řídký vzduch jsem byl zvyklý, neboť jsem zde pobýval asi před dvěma týdny. Pak jsem šel cestou v přírodě a viděl jsem lva, který honil utíkajícího muže z jedné strany na druhou. Byla to spíš hra, než boj na život a na smrt. Lev vypadal jako filmový trik na promítacím plátně. Nemohl jsem do děje zasáhnout, neboť jsem zde nebyl tělem.Za rok se mi podařilo vstřebat a vnitřně pochopit rozdělení, proto může přijít další fáze "Vnitřní svědek". Tibet, jeho lid a jeho duchovní odkaz je pro mne tím, čím je pro Zemi Slunce. V českých zemích ve výročí vzpoury tibetského národa proti čínským okupantům vyvěšují tibetské vlajky. Stejnou vlajku jsem vyvěsil ve svém srdci s poděkováním za duchovní dary, jimiž Tibet obdařil celý svět. Cedulka "Inventura" je potřebou přestávky v běhu archetypem, neboť je nutno jako při běžné inventuře (dělal jsem jich ve svém životě mnoho) spočítat všechno "zboží, prodeje, nákupy, odpisy, ztráty a zisky" ve vědomí. Vzápětí mi byla náznakem ukázána pozice svědka bez přítomnosti těla. Bylo to velmi nezvyklé, neboť jsem chtěl pomoci, ale nemohl jsem. Lev představuje smyslnou žádostivost. A právě tento královský aspekt mezi pudy pronásleduje nešťastného muže. Nechápal jsem, že mu nebylo možno pomoci. Nyní vidím, že jedině on sám změnou myšlení může "lva" zastavit a ochočeného si jej postavit po boku, aby společnými silami objevovali svět nevědomí. Muž představuje projekci mých vlastností, od kterých se distancuji (indiference). Velice důležité je, že již nepromítám své já do muže. Značí to jistý odstup od pudového prožívání, které muž jako personifikace mých vlastností představuje. Bez dostatečné indiference (ještě větší než nyní) není myslitelný další postup v archetypu.
8.9.95 00.20 hod. 5. sen POZORNOST - Odevzdání se
Chytila mne velká a mocná bytost, které jsem se plně poddal. Třásla mnou, zvedala do výše a pak mne zase postavila na zem. Po chvíli vše ještě jednou zopakovala. Neměl jsem sebemenší strach.Po deseti měsících vnitřní inventury jsem postoupil na třetí stupeň archetypu Pozornost - na stupeň Odevzdání se. Pozice vnitřního svědka nabyla takové přesvědčivosti a dokonalosti, že jsem byl schopen se vzdát všech obranných mechanismů osobnosti (pud sebezáchovy) a nechal jsem běžet děj pro někoho možná děsivý, pro mne však krásný beze stopy strachu (se strachem by přišla hrůza, panika a děs). Tímto snem jsem postoupil z Kruhu Procesu obnovy do Kruhu Bytí. Zvládl jsem odevzdání se dokonale, proto musel následovat rychlý postup o další stupínek výše - o další krůček blíže k poznání.
Sen současně patří i do archetypů Moudrý stařec a Numinózum.
15.9.95 22.40 hod. 6. sen POZORNOST - Odevzdání se, bytí
Doma jsem si povídal s přítelkyní Janou, která byla u mne na návštěvě. Najednou zmizel tvar a jméno a zůstala "pouze" existence, vědomí a blaho a já jsem se stal touto existencí, vědomím a blahem (sat, čit, anánda). Chtěl jsem se vrátit a říci Janě, co se mi děje, ale nemohl jsem. Byl jsem stále existencí - vědomím - blahem. Po nějaké době jsem opět spadl zpět do "tvaru" a ocitl jsem se ve svém bytě. Hledal jsem Janu, která se po chvíli sama objevila oblečená v županu s tím, že spala na druhém poschodí v ložnici pro hosty. Chtěl jsem jí vše popsat, ale objevilo se zlobivé cikánské dítě, které jsem musel vyhodit. Na rozloučenou mi dítě řeklo, že jde na Slovensko. U sousedů před jejich rodinným domem jsem pozdravil sousedku a chtěl jsem projít skrz jejich dům na ulici. Vylezl jsem po schodech, ale pak jsem skočil zpět a prošel jsem obyčejnými dřevěnými vraty do stodoly a odtud dírou ve zdi jsem přes malá dvířka prolezl ven. Někdo mne zahlédl a šel za mnou. Neutíkal jsem před ním. Na druhé straně ulice jsem viděl krásný baldachýn z korun vedle sebe stojících stromů. Zahlédl jsem pohyb lidí, kteří se mne pokoušeli chytit. Nemohl jsem utéct, a tak jsem se vyšvihl do koruny stromů a zapletl se do větví, které se spíše podobaly pruhům látky. Skryl jsem se ve větvoví stromu a moji pronásledovatelé byli bezradní. Jeden rozhoupal strom, a s ním i můj úkryt. Houpání způsobilo, že jsem se odevzdal osudu s vědomím, že bude vše v nejlepším pořádku.Podle tibetského buddhismu se vše stvořené skládá z pěti aspektů: jméno, tvar, existence, vědomí a blaho (aakhyaa, rúpa, sat, čit, anánda)*2. V běžném denním vědomí jsme schopni chápat pouze první dva aspekty - jméno a tvar (aakhyaa, rúpa). Další aspekty jsou skryté a jsou podstatou jména a tvaru, tedy všeho stvořeného. Zrušíte-li jméno a tvar ve vlastním vědomí, poznáte podstatu všeho stvořeného, poznáte existenci, vědomí, blaho (sat, čit, anánda). Asi před třemi týdny se mi podařilo navodit v meditaci stav shodný se stavem ve snu, když jsem se k němu dostal "zrušením" času. Soustředil jsem se na malý časový úsek, který jsem ve vědomí neustále dělil na polovinu, až jsem se dostal do stavu Teď! Zmizel čas, zmizela minulost, zmizela budoucnost. Byl jsem pouze ve stavu přítomnosti, pryč byla jména a tvary, zůstala existence, vědomí, blaženost. Tento postup se jmenuje sanjama. Nyní jsem ve snu tento zážitek zopakoval s jiným úvodem (bez dělení času). Podle tibetských pramenů je praktikování duchovních cvičení ve snu devětkrát účinnější, než stejná praxe v denním vědomí*3. Zážitek vnitřního nirvikalpasamádhi je tak nádherný a pro běžné vědomí neskutečný, že je slovy nepopsatelný. Nirvikalpasamádhi je pouze stupněm na další cestě a nikoliv cílem, jak se mnozí hledající domnívají. Protože vypadávám ze zážitku blaženosti (existence, vědomí, blaho), neumím tento stav udržet a vyruší mne i sebemenší impuls (ve snu cikánské dítě), proto si ještě v tomto snu zopakuji cestu a opětovné odevzdání se. V roce 1995 jsem ještě neznal poučku, že vysoký stav nirvikalpasamádhi je nutno objektivizovat, tedy pokládat jej za objekt a soustředit se na pozornost (uvědomit si, kdo tento stav zažívá?). Kdybych tehdy znal a navíc ještě dokázal objektivizovat stav vnitřního nirvikalpasamádhi, zcela jistě bych si dokázal ušetřit mnoho práce na poli duchovních snah.
Sen současně patří do archetypu Self.
18.11.95 10.30 hod. 7. sen POZORNOST - Bytí
Byl jsem na návštěvě u manželky jednoho duchovního vůdce a chtěl jsem znát odpovědi na otázky duchovního charakteru. Poté jsem se rozhodl u ní meditovat a ona mi přinesla kobereček či rohož a měla strach, abych jí neodřel linoleum na podlaze. V začátku meditace jsem se dostal do samádhi, ale byl jsem neustále ohraničen tělem. Zvýšil jsem koncentraci i úsilí a ve mně se něco stalo. Začala mi vytékat krev z uší a nosu. Manželka duchovního vůdce mne začala omývat od krve studenou vodou a po chvíli jsem (ač v samádhi) zjistil, že ze mne jazykem slízává kapičky vody či krve. Nebylo mi to nepříjemné, ale neměl jsem o sex vůbec žádný zájem. Ukončil jsem meditaci a rozhodl jsem se jít do vedlejší vesnice na vlak, který měl odjezd ve 2.00 hod. Nabídla mi knihu, kterou jsem již znal. Nevzal jsem si ji.Tentokráte přichází na scénu další druh samádhi - zevní savikalpasamádhi. Dostal jsem se do něj soustředěním mysli do jediného bodu, a snad proto jsem se snažil vše zevní "zrušit" zvýšenou koncentrací. Místo do vnitřního samádhi však koncentrace zvýšila tlak v horních čakrách a přetlak byl ventilován vytékající krví z horních tělních otvorů. Zase jsem se choval jako neznalý začátečník. Snažil jsem se o opětovné navození stavu vnitřního nirvikalpasamádhi a neuvědomil jsem si scestnost svého snažení. Samozřejmě i v tomto snu mi byla zcela cizí nutnost stav zevního savikalpasamádhi objektivizovat. "Útok" animy, který následuje, je spíše prověrkou odpoutanosti a stavu klidu mysli. Tyto stavy, ač jim ne zcela rozumím, naštěstí odmítám znečisťovat sexuálními záležitostmi.
Sen současně patří do archetypu Self.
23.7.96 06.00 hod. 8. sen POZORNOST - Vnitřní svědek
Prohlížel jsem si odsouzence na smrt, ale nebyl jsem tam tělem.V období mezi sedmým a osmým snem došlo v mém životě k závažným změnám, kdy mne osobní problémy odvedly od původně nastoupené cesty. Také jsem si uvědomil, že se musím zdokonalit hlavně po morální stránce, neboť jsem poznal hlubokou propast mezi stavy, které jsem prožíval v meditacích, a stavy běžné denní mysli. Ten rozdíl byl tak obrovský, že hrozil pádem do duchovního poblouznění a do zvyšujícího se egoismu. Zaměřil jsem se na zkvalitnění denního života a naplnění morálního kreditu duchovního člověka. Rozhodl jsem se pro co možná nejrychlejší postup - pro asketický život. Začal jsem se zbavovat všech zbytečností, které mne časově omezovaly na vyrovnané duchovní cestě. Protože se změnil základní materiál (morální stránka osobnosti), muselo nevědomí změnit postup a vypracovat novou strategii zdokonalování snaživého askety. Rozdvojení v tomto archetypu je vždy stejné, a tudíž jej nebylo nutné opakovat. Začal jsem tedy svědectvím popravy. Byl jsem tak odosobněn, že nemohu říci, kdo popravovaným ve skutečnosti byl, ale zcela jistě to byla personifikace některé z mých vlastností či části mého já. Vnitřní svědek je od zmíněné personifikace tak daleko, že ani nevnímám totožnost odsouzence, a navíc nevnímám tělesnost.
10.10.96 01.10 hod. 9. sen POZORNOST - Odevzdání se
Při nástupu bojové jednotky jsem si všiml svých roztržených kalhot červené uniformy. Upravil jsem si je a na nástup přišel velitel s dlouhými černými, ale už prošedivělými vlasy ve stejně červené uniformě. Oznámil nám, že z velkého napětí ve světě vznikl konflikt, který zasáhl půlku světa. Upozornil nás na nové nepřátelské tekuté bomby a popisoval jejich účinky. Někdo měl strach, který jsem postrádal, neboť jsem věděl, že Bůh už dávno rozhodl o dni mé smrti. Kdosi ke mně přistoupil zezadu a řízl mne do krku. Věděl jsem, že umírám.Nevědomí vytvořilo působivou scénu pro hrdinu. Vojenská bojová jednotka zdůrazňuje roli vnitřní disciplíny a kalhoty jsou vnější ochranou osobnosti. Červená barva uniforem představuje city, emoce a sexualitu. Z vývoje snu je možné vytušit, že ego (osobnost) utrpí nějakou újmu. Překonání strachu je vždy důležitým bodem zlomu v každém archetypu a zde ve snu spolu s neexistencí strachu přichází i odevzdanost do rukou Boha. Následná smrt je "třešničkou na dortu" ve fázi odevzdání se. Vědět že umírám je ve skutečnosti přesvědčení o prudkém umenšování funkce ega (osobnosti) v denním životě.
18.11.96 07.00 hod. 10. sen POZORNOST - Rozdvojení
Byl jsem začínající zubař a díval jsem se pacientovi do úst. Tím pacientem jsem byl také já.Protože jsem si v předchozím snu prožil smrt, opět jsem nalézal stav, se kterým bych spojil své prožívání. Jakmile se takové hledání dotkne ega, je nutné opět projít procesem rozdvojení, tentokráte v roli zubaře a pacienta. Zuby jsou sexuálním symbolem, takže se podívám (jako lékař - vyšší přirozenost) sexualitě "na zoubek" (pacientovi - své nižší přirozenosti). Myslel jsem si, že rozdvojení je minulostí, ale objevilo se s vážným upozorněním. Předpokládám, že rozdvojení je důležitým v rámci nutnosti asimilovat pudy a živočišnost citovou stránkou. Toto rozdvojení je šancí k ovládnutí nižší pudové přirozenosti, jež pod tlakem očišťující spásné askeze a celibátu odstupuje od bytostného prožívání a stává se samostatným fenoménem - stínem na rovině jevů.
26.8.97 23.20 hod. 11. sen POZORNOST - Odevzdání se
V centru Prahy jsem se rozloučil se sestrou a jel jsem domů. Začalo mrholit. Schoval jsem se v tržnici, kde byl autobus česky mluvících německých turistů. Byl jsem okraden mladou cikánkou. Scházelo mi i prádlo, proto jsem oblečen v kus hadru odcházel pryč. Lidé se mne ptali, zda mi to nevadí. Potvrdil jsem jim, že jsem té ženě odpustil, a čekal jsem na tramvaj číslo 9, ale stále nejela. Z chování lidí v tržnici jsem usoudil, že se něco stane, a tak jsem ve spěchu spolu s kamarádem opustil tržiště. Šli jsme za skupinkou lidí a potkali jsme velké muže s načesanými vlasy. Dostali jsme se do hvězdicovité stavby a před námi se zavřela brána. Dalších 5 bran se zavřelo také a my jsme byli v pasti. Nebylo nám jasné, proč jsme byli zadrženi. Hledal jsem únikovou cestu a když jsem uslyšel podivný hluk, ukryl jsem se do jednoho ze tří výklenků mezi šesti branami překrytými navíc i mřížemi. Vtom se výklenek zavřel, a tak jsem zůstal uvězněn v prostoru 20 x 50 x 190 (v centimetrech). V první chvíli jsem se vzdal a odevzdal tělo do Boží vůle. Pak jsem se zeptal kamaráda, jak je na tom on. Byl ve stejné situaci. Uvědomil jsem si, že věznění a zadržování je pouze výplodem naší mysli. Vyprázdnil jsem mysl a vysvobodil se. Totéž učinil i kamarád a pak jsme oba odešli na hotel, kde jsme se ptali na přesný čas. Bylo 16.55 hod. Zjistil jsem, že od 14.45 hod. nic nevíme a máme tak vlastně okno bez alkoholu či drog. Tak dlouho jsme byli v tom podivném vězení. Prošli jsme hotelem do zahrady, odkud byl krásný výhled na nové dominanty města. Jeden číšník se chlubil, které světové osobnosti a sportovní kluby se ubytovávaly v tomto nejlepším pražském hotelu. Kamarád si objednal k snídani maso a já sýr.Rotunda (v půdorysu kruhová stavba) je významným symbolem a ve snu i základní mandalou se šesti branami (číslovka 6 se opakuje ve snech č. 1 a 2 archetypu Pozornost), to odpovídá pěti smyslům a šestému smyslu - intuici, na kterou materiálně zaměřený člověk tak rád zapomíná. Teprve s tímto šestým smyslem je člověk v harmonii a vyrovnanosti a sám se stává symbolem celosti. Intuice je moudrost našeho nevědomí, která prýští z našeho nitra. Záleží jen na nás, jak se jí otevřeme. V tajích numerologie zjistíme, že číslo 6 je symbolem celosti. Trojice výklenků představuje svatou Trojici (Otec, Syn a Duch svatý). Dohromady obsahuje mandala*4 9 prvků (6 bran a 3 výklenky) a číslo 9 je v kabale ekvivalentem Boha. Vzdání se Boží vůli je připravenost člověka obětovat nižší pudovou přirozenost a nechat se asimilovat vlastní vyšší přirozeností. Davidova hvězda (spojení šesti bran) vyjadřuje sjednocení protikladů, neboť se skládá ze symbolu ohně a ze symbolu vody . Tyto symboly mohou ve sjednoceném stavu koexistovat spolu dohromady a překreslením na sebe vytvářejí právě symbol Davidovy hvězdy. Samostatně jsou opět protiklady. Mandala ve tvaru rotundy je bytostným Já. Doprovázející kamarád je ve snové skutečnosti duchovním průvodcem. Tramvaj číslo 9, která nejede, naznačuje marné čekání na Boha, jehož numerickým ekvivalentem v kabalistické tradici je číslo 9. Bůh nepřijde sám, ale musí být hledán. Hledající jde po cestě poznání přes harmonii a vyrovnanost (číslo 6) a pochopení svaté Trojice (číslo 3) až dovnitř rotundy (symbol celistvosti), kde se vzdá vyšší úrovni vlastního bytí (Bože buď vůle Tvá). Pak je dosaženo božství (číslo 9) jako součet pochopených čísel 6 a 3 (v harmonii a vyrovnanosti je poznání svaté Trojice). Významná rada z nevědomí je shodná s meditativními stavy, kdy se vyprázdní mysl, čímž je zrušeno "vězení" hmotného světa. Míla Tomášová složila překrásný verš, který tento výjimečný stav popisuje:Neboj se přejít Veliké Prázdno Bytí,
utonout v propastné hlubině Boží nekonečnosti -
je to Hlubina bezpečnosti.
Zde ani kousek "já" si nesmíš ponechat . . .
. . . V bezmezné pokoře i ten kousek tu obětuj -
"Kdo život pro mne ztratí, nalezne jej".
Tři výklenky mezi branami spojené čarou nám vytvoří rovnostranný trojúhelník představující symbol ohně nebo symbol vody. Význam symbolu závisí pouze na úhlu pohledu. Tím je i pochopen symbol sjednoceného - Davidova hvězda.
Sen současně patří do archetypů UFO - iniciační obřady, Řízená imaginace a Hrdina.
11.12.97 04.30 hod. 12. sen POZORNOST - Vnitřní svědek
Byl jsem svědkem v temných kamenných místnostech, kde jeden dobře oblečený muž ve stylu 15. století promlouval s vězněm. Podle vystupování, oblečení a mluvy byl tento muž vysoce postaveným šlechticem. V ruce držel zrcadlo, přes které se pomocí dalšího odrazu v medailónku díval další muž, skrytý ve výklenku kobky. Nebyl jsem zde tělem, jen jsem vše viděl.Nevědomí tímto snem prověřuje indiferentnost (pevnou pozici svědka) nastolenou předchozími stavy. Je zcela samozřejmé, že mne prověří situací či příběhem, který se mne bytostně dotýká. Proto jsem se ocitl v jednom z předchozích životů. Vězeň jsem já sám a zrcadlo znázorňuje proces sebepoznávání. Tehdy mne trápila otázka: Kdo mne dostal do této situace? Byl to ukrytý muž s medailónkem. Medailónek je symbolem mandaly a mandala je symbolem celistvosti. Takže příběh je u konce - je celistvý. Naštěstí jsem i v této vyhrocené situaci zůstal pevně zakotven v pozici svědka a nenechal jsem se strhnout ke zkoumání minulosti.
28.5.98 01.30 hod. 13. sen POZORNOST - Odevzdání se
Potápěli jsme se do podmořské jeskyně, kde jsme nad hladinou objevili lidskou kostru ve schránce podobné rakvi. Kostru jsme jedinou cestou přes moře vynesli ven na souš, kde jsme dostali důrazné upozornění, že musíme kostru vrátit zpět, neboť je v ní ukryta síla předků. Učinili jsme tak a kostru vrátili na původní místo. Ve své schránce byla k našemu překvapení kostra schopna pohybu a sama se uložila k věčnému spánku. Mezi kameny jsem ještě uložil vajíčka. Po návratu na souš jsme očekávali příchod Boha, neboť měl být s námi soud. Měly být spočteny všechny naše viny i naše zásluhy. Bez vzpírání jsem pokorně očekával svůj ortel i budoucí osud.Moře je alegorií nevědomí. Jakmile sestoupím pod mořskou hladinu, ocitnu se vědomě pod prahem běžného uvědomování. Hranici mezi vědomím a nevědomím znázorňuje hladina. Jeskyně je vstup do minulosti a symbol kostry minulost upřesňuje na jedno tělo, kterého jsem se pravděpodobně snažil nějakým způsobem využít. Připadá mi, že jsem se snažil oživit jeden z minulých životů, abych posunul současnou hranici poznání. Již ve snu beru varování od místních a dobrovolně po vysvětlení vracím spolu s ostatním, kostru do původní schránky a na původní místo. Hýbající se kostra je v běžném denním vědomí pořádný nesmysl, ale v podvědomí se jedná o připomínku, že odkaz, jenž jsem se snažil již nyní vyzvednout, je stále živý. To podporuje i akt uložení vajíček, protože z vajec se jednou, až přijde čas, vylíhne nový život. Proto příští návštěva "podmořské jeskyně" bude vypadat úplně jinak a bude podstatně bohatší. Ve snu jsem jednoznačně uznal vinu a stejně jednoznačně jsem přijal trest, ať už je jakýkoliv (to byla odvaha). Připomíná mi to vzdání se hlavního hrdiny knihy "Kámen mudrců"*5 , když byl jako věřící člověk ochoten přijmout jakýkoliv trest za svou vinu - třeba i věčné zatracení. Poznal jsem, že k takovému rozhodnutí je zapotřebí skutečně mnoho odvahy a víry v Boží spravedlnost. Nevědomí mne prostřednictvím snu varovalo před nerozvážností mého vnitřního zkoumání a v závěrečné pokoře mi ukázalo cestu víry.
Tento sen patří i do archetypu Numinózum.
19.7.98 01.00 hod. 14. sen POZORNOST - Odevzdání se
Jel jsem v autě s dvojitými okny. Vnitřní okna byla zvednuta. Najednou jsem pochopil, že vjíždíme do připravené léčky. Rychle jsem zavřel vnitřní okna a všiml jsem si pistolníků stojících nad zatáčkou. Seděl jsem na zadním sedadle a dva lidé seděli vpředu. V okamžiku zahájení střelby jsem se schoulil do klubíčka pod sedadlo a odevzdal jsem osud do rukou Boha. Slyšel jsem překotnou střelbu a tříštění skla. Vyletěl jsem ven z auta. Probral jsem se na lůžku úplně zdravý v cizí muslimské zemi.Scéna jak vystřižená z akčního filmu mne přes archetyp Pozornost - odevzdání se a přes prožitou smrt posílá do jednoho z minulých životů v muslimské zemi. Uvedl jsem pouze úvod tohoto snu, neboť pro archetyp Pozornost je postačující. Zbývající část je uvedena v archetypu Anima - Animus.
Sen patří i do archetypu Vize minulosti a budoucnosti, kde však není uveden.
21.4.99 03.30 hod. 15. sen POZORNOST - Odevzdání se
V Srbsku v místě dislokace nějaké vojenské jednotky začalo bombardování. Vstal jsem a šel přes celý tábor nahoru. Na horním konci tábora začaly dopadat bomby a rakety. Některé dopadly na místo, kde jsem spal. Pak jsem se vrátil zpět a myslel jsem si, že bombardování skončilo. Jedna skupina lidí pokácela strom a na jeho místě chtěli postavit kabinu radiolokátoru s anténami. Přes jednu ženu jsem nabízel pomoc se stavbou antén a s výcvikem operátorů. Pak jsem slyšel zvuk letící rakety a viděl jsem raketu míjející tábor asi ve výšce 20 metrů. Za ní následovaly další dvě rakety mířící na tábor. Jako jediný jsem zalezl do krytu, kde jsem si řekl: " Je-li to Boží vůle, raketa se trefí sem." Strach mne úplně opustil a vyšel jsem ven.Sen odráží denní vědomí. Tak jako jsem nesouhlasil s čistkami některých Srbů v Kosovu, stejně jsem nesouhlasil s násilnou akcí sil NATO proti nim. Vždy se stavím proti násilí a agresi (rok 1968 v Československu byl dostatečně poučný). Proto jsem se ocitl na straně srbských protivzdušných sil a ve válečné vřavě jsem mohl ztratit další strach v odevzdání se do Boží vůle. Číslo 20 symbolizuje hříšnost světa představovanou součinem 5 x 4 = 20. Číslo 5 je pět smyslů a číslo 4 je číslem hmotného viditelného světa. Strachu má každý člověk ve svém podvědomí uloženo tolik, že nemá sebemenší šanci se ho zbavit najednou. Proto lze strach postupně vytahovaný z nitra odkládat jen kousek po kousku.
28.5.99 06.20 hod. 16. sen POZORNOST - Vnitřní svědek
Ležel jsem s nějakou dívkou na podlaze a objímali jsme se. Sledoval jsem sám sebe a čekal, kdy přijde myšlenka na sex. Byl to takový stav první zamilovanosti, kdy člověk ještě nebere a pouze dává. Navíc tam byla postava "Otesánka", který se postavil do dveří a nafoukl se. Začal se zvětšovat a zároveň i stárnout.Několikaletá askeze při sebepozorování těla přináší do archetypu Pozornost nový prvek. Tento jev se objevoval ve snech již posledních 15 měsíců, ovšem pouze náznakově, kdy většinou při pokusu o kontrolu situace ve snu došlo k probuzení. V tomto snu jsem se podvědomě pokoušel probádat rozdíl mezi zamilovaností se ztrátou ega a návratem ega v pocitu chtění (sexuální chtíč). Jakmile chtění převážilo nad zamilovaností, postřehl jsem postavu "Otesánka" a následně došlo k probuzení. Po probuzení jsem byl šťasten, že jsem dokázal rozlišit výše uvedené aspekty, které jsou většinou lidské populace zaměňovány. Ale na druhou stranu všichni lidé rádi vzpomínají na ty krásné pocity při prvních láskách a neuvědomují si, že krásu na duši vytváří právě stav bez chtění. Askeze už není pouze vědomou stránkou, ale postupně obsazuje pozice i nevědomí. Výjimkou nemůže být ani archetyp Pozornost. Zvykám si na "nového" pozorovatele - na asketického vnitřního svědka a prozkoumávám citový rozdíl mezi láskou a chtěním. Je obrovský! Postava "Otesánka" je sexuální chtění, které po prvním stavu zamilovanosti zákonitě přichází. S chtěním přichází uchopování, s uchopováním přichází ještě větší chtění a máme tu závislost. "Otesánek" ve dveřích symbolizuje snahu sexuálního chtění vystavět nepřekonatelnou a neustále se zvětšující bariéru mezi vědomím a nevědomím. Před rozlišovacím pohledem, který jsem se naučil v meditačních stavech, sexuální chtění neskutečně rychle stárne, aby se jako vše stárnoucí přes vlastní skon proměnilo v prach.
30.5.99 22.50 hod. 17. sen POZORNOST - Vnitřní svědek
Seděl jsem u stolu v kuchyni a po ochutnávání jsem snědl asi čtyři malé kousky masa jen proto, abych neurazil hostitele. Pak jsem odmítl maso jíst. U dřezu jsem uviděl nahou mladou dívku mýt nádobí. Měl jsem vědomí pod kontrolou, proto jsem byl v nevzrušitelném stavu. Po chvíli jsme odešli do altánku, kde na stole i na polici ležely rozházené karty.Odmítání masa je kromě příklonu k vegetariánství i odmítáním sexu. Nevědomí mi podalo další zkoušku k prověření pozice asketického vnitřního svědka (jakoby tomu nevěřilo). Altánek je místem milostných schůzek a karty na stole odpovídají rozehrané hře života. Nevědomí mne upozorňuje, že do mého života bude chtít vstoupit prvek, kterého jsem se zřekl.
1.7.99 23.50 hod. 18. sen POZORNOST - Vnitřní svědek
Dvě ženy na vesmírné lodi měly jediný den na velice zajímavý výzkum. Musely se včas vrátit zpět na mateřskou loď, aby stihly návrat na domovskou planetu. Pokud by to nestihly, mohly by se vrátit až za 70 let. To jim bylo oznámeno z mateřské lodě a posléze byly ponechány svému osudu. Najednou se objevila další vesmírná loď s muži na palubě. Byli to vzbouřenci, kteří dosáhli vysokého postavení za lidmi. Byl mezi nimi i neohrožený hrdina typu "Jánošík" (bohatým bral a chudým dával). Muži s ženami hovořili a posléze i flirtovali. Bylo vidět, že jsou ženy neodolatelně vábeny právě jejich hrubou silou a násilím. Byl jsem v poloze svědka - pozorovatele bez účasti těla. Sledoval jsem pouze okolní děj bez myšlenek a emocí.Jak je sen podoben předchozímu snu, snad jen s jediným podstatným rozdílem - asketický vnitřní svědek zde není tělem. Na prozkoumání pudové stránky osobnosti asi pro lepší pochopení "opouštím" tělo a vlastně zdůrazňuji indiferentnost k tělesným chtíčům. Jeden den na výzkum chápu jako jedinou šanci v běžném lidském životě. Jinak hrozí uvíznutí na cizí planetě s možností návratu na mateřskou loď až za 70 let, což naznačuje nemožnost návratu v jednom běžném lidském životě. Pochopil jsem z toho další skutečnosti, že pokud nevyužiji této šance (jediné, jako je ve snu jediný den na výzkum) na vlastní výzkum, naskytne se mi další šance až v příštím životě - třeba zrovna za těch zmiňovaných 70 let. Sen jsem zcela pochopil až o několik měsíců později, kdy jsem přepracovával komentář. Účinek snu byl přesto okamžitě pozitivní, neboť jsem vše podvědomě přijal a začal jsem třídit více jak 4000 snů zapisovaných po dobu šesti let a vytvářet osnovu této knihy.
Sen současně patří do archetypu UFO - iniciační obřady.
28.9.99 06.30 hod. 19. sen POZORNOST - Vnitřní svědek
Seděl jsem na posteli a čistil jsem povlečení, z něhož jsem vybíral smrkové jehličí. Vedle mne byla nahá žena a pomáhala mi. Měl jsem vědomí pod plnou kontrolou. Ovládl jsem myšlenky a ještě jsem dosáhl stavu nevzrušenosti. Když jsem potřeboval na záchod, vstal jsem a vykonal potřebu u stromu.Asketický vnitřní svědek opět v těle bravurně ovládá podstatu všeho chtění - myšlenky, přestože se vedle mne pohybovala nahá žena. Ze zvládnutí tohoto snu jsem měl skutečně velkou radost.
1.11.99 11.00 hod.(probdělá noc) 20. sen POZORNOST
- Rozdvojení, vnitřní svědek
Jel jsem do práce autem, které bylo plné lidí. Byl jsem řidič a současně jsem seděl na zadním sedadle. I když jsem seděl na místě řidiče, bylo řízení vedle a řídila jedna žena. Měl jsem na své straně pedály jako v autech autoškoly a mohl jsem auto kdykoliv zastavit. Na první křižovatce proběhlo vše normálně, ale na druhé nějaký blázen vjel před auto. To už jsem byl v autě jen já I. a řidička. Ve druhém autě byli další lidé z původního osazenstva a já II. Strhl jsem řidičce volant a vyšlápl pedály. Obě auta (bláznovo a naše první) dostaly smyk a po "hodinách" nepoškozené zastavily. Lidé kolem zuřivě nadávali. Když jsme přijeli v druhém autě k já I., zastávali jsme se ho. Lidé nám ale řekli, že nadávají tomu druhému, co jel jak blázen a vše způsobil. Říkal jsem si pro sebe: "Musím se pochválit, jak bravurně jsem to zvládl, ale sám vím, jak to smrdí egoismem!"Sen je zajímavý, neboť provedl exkurzi do minulosti a podíval se na poslední vážný partnerský vztah očima dnešního askety. Takové hodnocení minulosti se občas vyskytuje i v dalších archetypech. Přestože jsem "klesl" na začátek archetypu do rozdvojení, jedná se o posun vpřed, neboť jsem vnitřně uzavřel nejasnosti starých vztahových závislostí. Pudová část (já I.) se nechala strhnout chtíčem k řidičce, která převzala i "řízení" našeho vztahu (řídí auto). Oba se necháváme strhávat nižší pudovou stránkou osobnosti. Vědomé já (já II.) vytrhované sledováním sebe samotného (těla, pocitů a myšlenek) dle nauky jógy dokázalo zpětně rozlišit zničující vedení nižší přirozeností. Vědomí (já II.) z druhého auta sleduje nižší přirozenost a jeho problémy na cestě životem a ještě navrch přidalo sarkasmus v poznámce o egoismu. Kromě hodnotící funkce má sen ještě váhu přísného varování do budoucnosti!
Závěr
Archetyp Pozornost je nádherným sledováním cesty jógy a má moc posilovat stavy zažívané v meditacích jejich opakováním ve snech. Pro úplnost vysvětlení tohoto archetypu ještě shrnu a stručně vysvětlím pojem askeze. Askeze je utlumení touhy a žádosti po světských věcech vůlí. Je to použití vůle na vykořenění smyslových sklonů, aby člověk nebyl poháněn živočišnými pudy. Cvičí-li se askeze nechtěním při trvalém setrvávání v dobrých náladách, odmítá-li člověk věci, které jej smyslově potěšují, pak provádí povznášející spásnou askezi. Udržování dobré nálady bez objektivních příčin vyčleňuje cvičícího člověka z prožívání nižších světů a vede do vyšších božských světů. Pokud asketa při zříkání se smyslových potěšení upadá do beznaděje, nespokojenosti a opuštěnosti, pak je to horší, než by zůstal smysly ve světě a radoval se ze smyslových vzruchů. Takový nešťastný asketa končí ve světech podstatně horších, než je náš pozemský. Více o askezi a celibátu v samostatné kapitole.
--- MENU: --- Skok na OBSAH Skok na začátek této kapitoly (III.díl - 2. Pozornost) Další kapitola (III.díl - 3. UFO iniciační obřady)
Vysvětlivky:
*1 Andrew Marvell je anglický básník pozdní renesance a vrcholného klasicismu. Byl zastáncem revoluce a O. Cromwella. Proslul jako všestranný lyrik, autor barvité přírodní a milostné poezie a také se věnoval satiře. *2 Ze sanskrtu. *3 Namkhai Norbu Rinpočhe - "Jóga snu a praxe přirozeného světla" (vydavatelství Avatar 2001) *4 Mandala se používá v hinduismu a buddhismu jako schematické znázornění světa a současně i psychické struktury jednotlivce. Ukazuje jednotu makrokosmu a mikrokosmu. V psychologii je mandala chápána jako symbol procesu individuace. *5 Autor Anker Larsen, vydavatelství Avatar