Archetyp Moudrý stařec definoval a významově naplnil C. G. Jung, který jej považoval za znalosti, reflexe, vhled, moudrost, důvtip a intuice spojené s archetypickou postavou, kterou nazval Moudrým starcem. Švýcarský psycholog rozpoznal rozdíl archetypu Moudrý stařec od archetypu Otec či Hrdina, rozpoznal poklid, majestátnost a tajuplnost universální postavy Moudrého starce. Zákonitě nalézal podobu nového archetypu v pohádkách a mytologii, kde vystupuje jako čaroděj, mág, rádce, průvodce, stařec z hlubokých lesů, hledač pravdy a podobně. Snad nejznámější postavou Moudrého starce v mytologii je čaroděj Merlin z artušovských legend keltské mytologie. C. G. Jung však archetypu přisoudil pouze maskulinní (mužský) prvek a pro mne nepochopitelně opomenul možnou přítomnost ženského prvku v archetypu. Dospěl jsem k jinému závěru, neboť jsem se na cestě nevědomím setkával s dalšími fenomény archetypu, a proto jsem byl nucen opravit obsah, význam a místo archetypu v nevědomí člověka. Popis přímo viděného a přímo zažívaného tak zákonitě musel odhalit nedostatky Jungem prvotně definovaného archetypu. Chce-li člověk dobře popsat jakýkoliv jev, bez vnitřního prožitku se mu to stěží podaří.
Archetyp Moudrý stařec je personifikací ducha. Vystupuje v podobě přátel, příbuzných, církevních hodnostářů, mnichů či duchovně mocných bytostí. Jsou to osoby stojící morálně na vyšší úrovni a svými radami a příkladem jsou duchovní oporou a neocenitelnou pomocí v nejtěžších chvílích duchovního vývoje. Máme k nim úctu a jejich rada dá zapadnout semenu pravdy do úrodné půdy. Duch není omezen, proto nemůže být omezen ani personifikací do osob či bytostí, ani pohlavností. Projevuje se intuicí, vnuknutím, vnitřním hlasem či příběhem. Škála působení archetypu je nekonečná, stejně jako nekonečný je duch.
Vzpomínám si na svého přítele Pavla, který mi jednoho rána po večerní diskusi celý rozradostněný vyprávěl sen, v němž jsme spolu létali bez technických pomůcek v astrální říši a on po fascinujícím zážitku pochopil, že neexistuje pouze rovina pozemského bytí, kterou v současnosti lidstvo obývá. Pavel ve večerní diskusi o sférách bytí a podobných tématech pochyboval, ale semínko padlo na úrodnou zem. Zvídavý Pavel se nevědomě zeptal vlastního nitra, zda je to vůbec možné, a probudil archetyp Moudrý stařec k životu. Moji podobu archetyp použil, aby poznání dokonal. Pak už záleželo pouze na Pavlovi, jak s tímto darem naloží, neboť nevědomí prostřednictvím archetypu mu nebude poznání vnucovat; nevědomí ví, že svobodná vůle je vždy na prvním místě.
Archetyp Moudrý stařec podle způsobu sdělení či personifikace:
| 1. | Intuice - vnuknutí |
| 2. | Vnitřní hlas |
| 3. | Příběh |
| 4. | Mocná bytost |
| 5. | Rádce |
| 6. | Světec |
| 7. | Duchovní osobnost |
| 8. | Bratr či příbuzný |
Schéma archetypu je velice jednoduché:
| a) | morální zušlechtění |
| b) | poznávání |
Archetyp se rozprostírá ve dvou kruzích nevědomí. Morální zušlechtění archetypu Moudrý stařec patří do Kruhu Procesu obnovy a poznávání patří do Kruhu Bytí . Ještě se musím pozastavit u termínu morálka. Nemám v žádném případě na mysli upjaté a škrobené jednání takzvaných moralistů a puritánů, kteří vidí vše jen černobíle a vytyčují morálce tak úzké koryto, že se do něj nevejdou ani oni sami. Odmítám morálku jako učení o dobrém a zlém, o přijatelném a nepřijatelném, o ctnosti a neřesti. Všechna tato rozdělení jsou pouze rozdělením mysli a ke skutečnému náhledu na životní běh kolem je nutné dosáhnout pravdy srdce, neboť pouze odtud pramení skutečná morálka. Buddhismus má pro takovou pravou morálku název bódhidharma*1. Morálka musí vycházet ze srdce a nikoli z mysli, pak nebude morálka falešným pozlátkem, na jaké jsme si v naší civilizaci želbohu již dávno zvykli.
Časový harmonogram snů s tématikou Archetyp Moudrý stařec
1995 3.6., 17.6., 8.9.
1996 4.1., 16.8.
1997 2.3., 26.4., 15.8., 5.10.
1998 26.5., 20.12.
1999 23.5., 7.10., 19.11., 28.12.
2000 2.6.
3.6.95 12.30 hod. 1. sen
Jako učitel jsem byl požádán o vyučování nejsilnější ženy světa. Díval jsem se na sametově hebký trávník a připadal jsem si jako v teráriu. Nechtěl jsem tu ženu učit, neboť jsem se domníval, že je mezi námi velký rozdíl. Ona dává své chtění k posílení těla, kdežto duchovní bytost dává vše pro svůj duchovní rozvoj. Tvrdil jsem, že pokud bych předstoupil před vysokou duchovní bytost, tak bych před jejím jasem usnul "spánkem spravedlivých". Myslel jsem si, že nejsem duchovně na takové úrovní, abych byl schopen učit. Stejně bylo rozhodnuto, že budu muset učit. Pochopil jsem, že duchovní bytost udělá vše, abych se dostal na její úroveň, abych už neusínal "spánkem spravedlivých".
Sen ukazuje moje rozhraní chápání světa. Vím, že nejsem duchovní bytost, ale zároveň se nechci zabývat pouze záležitostmi těla. Je pro mne málo vkládat chtění do tělesných chtíčů, proto i odmítám učit (to málo, co znám) někoho, kdo se zabývá pouze hrubým materialismem. Sen mi "vnucuje" vnitřní pochopení, že vzdání se nemusí být odvrhování, ale pochopení a hlavně pomoc všem, co ji potřebují. Archetyp Moudrý stařec zde nevystupuje v pozici bytosti, ale v pozici vnuknutí , kdy jsem vnitřně věděl, že mi byla vysvětlením vetkána do vědomí dříve odmítaná myšlenka. Uvažoval jsem, proč jsem použil ve snu obrat "spánek spravedlivých" před vysokou duchovní bytostí a došel jsem k závěru a snad jedině možné odpovědi: Do vyšších stavů se člověk dostává vědomě prostřednictvím soustředění v meditaci a pokud není soustředění dostatečné, upadá meditující do spánku, takže není schopen meditací navozovat vyšší stavy. Možná by bylo vhodné definovat slovo intuice - vnuknutí. Intuice je inteligentní vyřešení problémů bez intelektuálního procesu. Intuice je neocenitelnou pomocí pro praktický i pro duchovní život. Probouzí se, jakmile člověk "zruší" celý myšlenkový proces o řešení problému a přenechá řešení hlubší složce inteligence v úplném odbourání přesvědčení, že problém je schopno vyřešit ego. Pak na rozhraní hlubokého spánku a bdění vpluje tiše, většinou při probouzení intuice do vědomí. Z výše uvedeného snu je patrné, že intuice má moc zaplavovat i naše sny poznáním a moudrostí. Záleží pouze na člověku (svobodná vůle), jak s intuičními toky naloží. Ovšem i po "návštěvě" té nejpřesvědčivější intuice je nutné intuici vždy prověřit logickým rozumem!
17.6.95 00.30 hod. 2. sen
Šel jsem poslední den dovolené s dvěma ženami do restaurace na večeři. Nelíbilo se nám tam. Lidé vypadali útočně a nepřátelsky. Objednali jsme si jídlo. Jedna žena měla jídlo bohaté a druhá, s níž jsem chodil, skromné. Na stole byl upečený velikonoční beránek (moučník). Věděl jsem, že nastane konflikt. Chtěl jsem spolu s ženami rychle zmizet, ale jeden útočník mne zastavil. Podařilo se mi ho odrazit bičem v jedné a kusem hadru v druhé ruce. Druhý útočník byl můj starší bratr, který mne bez větších problémů přemohl. Divil jsem se, kolik je v něm nenávisti a kolik mu dává síly. Poražen jsem ležel na zádech a vedl jsem filozofickou přednášku: "Kdo vyhrál? Ten, kdo druhého drží v šachu?" Bratrův vztek se stupňoval a bylo vidět, že je schopen i zabít.
Pokračuje intuiční tok z nitra - vnuknutí moudrosti. Poslední den dovolené znamená konec odpočinku, začíná práce. Po ukázce nepřátelství přichází předzvěst konfliktu se znamením velikonočního beránka jako Kristova znamení obětování. Otázkou zůstává, co bude mnou obětováno. Bič ve vlastní ruce je symbolem rychlejšího vynuceného postupu, jako když práskneme do koní. Poté se koně rychleji rozjedou a rychleji se rozjedou i rady nevědomí skrze archetypy. Hadr v druhé ruce pravděpodobně znamená vzdávání se materiálního, kdy odkládáme "skvostný šat" své osobnosti a počneme vůlí potlačovat vlastní osobnost (ego). Tím vzniká změna napětí, která zvětší rozdíl kladného a záporného potenciálu individualita - osobnost. Tento rozpor vyrovnává záporná postava archetypu Stín v roli "zlého bratra", což je jednoznačně zlá stránka vlastní osobnosti ukázaná ve snu v plné nahotě. Záporné bytostné složky (závislosti) se začínají vynořovat z nitra člověka při meditačním "noření se" do duchovního srdce nebo do některé z horních čaker. Pokud zlo v podání archetypu vystoupí z hlubin nevědomí do vědomí prostřednictvím snů nebo i vnějších životních podmínek, je nutno stín (zde ve snu v podání "zlého bratra") zapracovat a pojmout do vědomí. Po úspěšné asimilaci vlastní zlé stránky ukázané zlo přestane existovat (pouze to ukázané!).
Asimilace se stává častým pojmem, který se objevuje i v archetypu UFO - iniciační obřady, kde také vyšší asimiluje nižší. V archetypu Stín je to stejné. Jeden fragment zla tak dlouho skrývaný v hlubinách duše je meditačním tlakem probuzen, následně ve snu odhalen a prostřednictvím filozofického uvažování přetransformován. Archetyp Moudrý stařec mi vnukl právě tuto filozofickou moudrost, díky níž se zničila útočnost a snaha prosazovat vlastní zájmy silou. Tento sen byl pro mne velice důležitý a skutečně dokázal změnit moje myšlení a vzápětí i skutky. Zde je důležité podotknout pochopení významu vítězství a porážky v podvědomí, kde je skutečně porážka vítězstvím a vítězství porážkou (viz Archetypy UFO - iniciační obřady, Hrdina, Pozornost a další). Sen mne posouvá k horizontu dalších složitějších otázek a zároveň patří do archetypu Stín a do archetypu Hrdina.
8.9.95 00.20 hod. 3. sen
Jako bych byl v pohádce. Chytila mne nějaká velká a mocná bytost. Plně jsem se jí poddal. Třásla mnou, zvedala mne do výše a pak mne postavila na zem. Po chvíli se situace opakovala. Neměl jsem vůbec žádný strach.
Třetí sen potvrzuje schopnost vzdání se v krásném pohádkovém příběhu. Po probuzení jsem byl skutečně šťasten, ačkoliv jsem byl v moci nepřemožitelné mocné bytosti . Nemyslím si, že by to mohl být archetyp Otce, který může v roli obra představovat například despotického otce. Předpokládám, že se zde archetyp Moudrého starce poprvé personifikuje. Sen podtrhl pochopení reality vzdáním se v podvědomí.
Sen současně patří do archetypů Pozornost a Numinózum.
4.1.96 01.10 hod. 4. sen
Přijel jsem k velkému nákupnímu středisku a jel jsem s košíkem na nákup. Později jsem zjistil, že mi někdo ukradl nové hůlky na lyže a rukavice. Než jsem se stačil pořádně rozčílit, řekl mi někdo, že mám mít se zlodějem soucit a ne se rozčilovat. Uklidnil jsem se a měl jsem se zlodějem soucit.
V předchozím snu archetyp Moudrý stařec ukázal svoji moc a nyní zase skromnost, nenápadnost a nutnost soucitu, neboť právě tyto atributy k moudrosti patří. Projevil se jako rádce, kterého jsem ani nezaregistroval. Pouze rada se mne bytostně dotkla, a tak jsem ji bez výhrad přijal. Soucit je nejvyšší součástí citu a je velice prospěšné pro duchovní vývoj člověka soucitem prodchnout celou svou bytost, neboť soucit je intelektem proniknutý cit a cit je intelektem proniknutý pud. Proto můžeme citu udělovat vlastním intelektem chtěné tendence. Pud ponořený v hlubině podvědomí je také součástí citu, jenže právě pro umístění v podvědomí není jednoduché jej zvládnout intelektem. Cit neovlivňovaný vyššími tendencemi upadá a přetváří se v pud! Pro duchovní postup i pro udržení lidskosti je důležité potlačovat spontánní živočišné (pudové) cítění a chtít se rozzářit do celého světa jako všeobjímající láska a nekonečný soucit.
Archetyp Moudrý stařec mi ukázal nádhernou moc soucitu, neboť v něm bylo odpuštění i pomoc chtivým lidem. Sám jsem si v denním životě vyzkoušel moc soucitu a věřte, že lidé byli šokováni, když jsem projevoval soucit ke zlodějům a nepoctivcům. Nebyli schopni nalézt odpověď, mlčeli a snad přemítali o své nenávisti vůči těm nedokonalým chtivým bytostem. A zloděj? I jeho zasáhne šíp soucitu, který ho bude pálit v ráně jeho egoismu. Třeba to nemusí být hned, ale věřte, že šíp soucitu vždy nalezne svůj cíl.
16.8.96 06.30 hod. 5. sen
Měl jsem vnitřní hlas v srdci. Slyšel jsem ho velice dobře. Kritizoval mne za moje chování. Řekl, že dělám správně pouze 2/5 věcí a nesprávně 3/5. Zdůraznil, že tímto přístupem nemohu ničeho dosáhnout, neboť se více dívám do světa a méně do vlastního nitra.
Po ukázce vnuknutí moudrosti a personifikace archetypu Moudrý stařec se nyní objevuje zcela nový fenomén - vnitřní hlas kritizující (trpělivě a láskyplně) můj chladný přístup k duchovnímu (vnitřnímu) životu. K tomuto nerozhodnému stavu mne napadá příměr: jednou nohou stojím v jedné (světské) a druhou nohou v druhé (duchovní) loďce plující po proudu řeky. Loďky se od sebe ve vlnách (života) zákonitě začnou vzdalovat a já se určitě vykoupu (ve vlastní nevyrovnanosti). Pozor, podle některých duchovních vizionářů vnitřní hlas nemusí být pouze moudrý a laskavý, může být i zavádějící a nesprávný z hlediska duchovního vývoje. Proto je třeba vždy myslet (podle hesla: Myslete, pochybujte a hledejte) a rozlišovací schopností pomocí logiky rozeznat původce vnitřního hlasu! Pokud bude vnitřní hlas nabádat k posilování ega, pokud se bude snažit ve vás vyvolat pocit nadřazenosti, či naopak ubohosti, věřte, že tento hlas nepatří archetypu Moudrý stařec. Ego je mocný protivník, který dokáže pro svoji záchranu (neboť duchovní cesta je likvidací ega) podniknout i zcela neočekávané a lstivé kroky. Má slova potvrzuje i moudrý básník J. W. Goethe, jenž ústy Fausta hovoří:
"Když tehdy z nejstrašnější tíže
mě vytrh sladce známý hlas,
to, co mne k dětství ještě víže,
pazvukem blaha podved zas:
teď proklínám, co v duši bují
svodem a kouzlem mámivým,
co truchlivé ji vězní v sluji
lichotně lichým klamem svým!" *2
2.3.97 06.10 hod. 6. sen
V Číně k jednomu světci jménem JANG C´ TIE MING měl přijít houslista. Někdo mu dovedl čtyřčlennou kapelu s houslistou. Ovšem přišli s neupřímným srdcem. Světec stále hledal svého houslistu a držel v ruce rozbité housle. Houslista z kapely si myslel, že chce slyšet housle, a tak začal hrát. Světec si vyžádal klid a dál hledal svého houslistu s čistým a upřímným srdcem. Ještě jednou začal houslista hrát, ale světec si opět vyžádal klid a stále hledal houslistu s čistým a upřímným srdcem.
Moudrý stařec na sebe vzal další podobu, která je mi asi nejbližší. Světec naplněný soucitem, láskou a moudrostí mi ukazuje na význam skutečné upřímnosti v jakémkoliv snažení. Tento dojemný příběh také říká, že technikou (ve snu technika hraní) se nedá dosáhnout kýženého výsledku. Je to narážka na technicky dobře provedený meditační postup do vyššího stavu bez opory v každodenním životě. Pochopil jsem, že budu muset podstatně zkvalitnit každodenní žití a prohloubit úroveň morální očisty vlastního vědomí od materiálního balastu, jímž jsem dříve žil. Kapela představuje moje emoce, se kterými je hudba těsně spjata, a housle zdůrazňují ze všech emocí sexualitu. Když kapela (mé emoce) hraje (emoce prýští na povrch osobnosti), světci se to nelíbí. Nelíbí se mu, ani když hraje houslista (sexualita) sám, což může být narážka na tantrajógu*3. Hledá toho, kdo rozbil housle (rozbil význam sexuality ve vědomí). Hledá mne ovšem s podstatně upřímnějším srdcem, které povýšené nad pudy zazáří i čínskému světci - archetypu Moudrý stařec. Je to upozornění, že prováděná askeze není plnou náplní mého života a stává se pouze prázdným symbolem výjimečnosti. Musím si uvědomit, že mohu dospět k Bohu kteroukoli cestou, ale pouze s upřímným zanícením!
26.4.97 06.00 hod. 7. sen
V Jablonci nad Nisou v bytě rodičů byl na návštěvě papež Jan Pavel II. Seděl u stolu na místě, kde obvykle sedává můj otec. Dával jsem mu kávu a sladil jsem mu ji jednou kostkou cukru. Ze svého talíře jsem mu dával dorty a cukroví a pobízel jsem ho k jídlu. Po chvíli jsem mu opět přidával na talíř sladkosti. Myslel jsem si, že je už velmi starý a měl jsem k němu velikou úctu. Považoval jsem ho za člověka vysoko postaveného a normálního (nikoli nadsvětského). Ve vztahu k druhým lidem jsem si pyšně říkal: "To je papež - a na návštěvě u nás!" Rodiče jsem neviděl.
Papež Jan Pavel II. je pro mne i v denním životě velikou autoritou, ke které mám hlubokou úctu za práci, kterou vykonal, nikoli za úřad, který zastává. Nejsem křesťanem, ačkoliv mnoho věcí z křesťanské nauky ctím a Ježíš Kristus je pro mne dokonalým vzorem. Stůl ve vědomí snícího znamená život, proto se u "stolu života" setkávám s odrazem vlastního vědomí. Otec byl ve snu nahrazen všeobecně uznávanou autoritou křesťanského duchovního života. Papež Jan Pavel II. ani nemusel hovořit, již jeho vzácná přítomnost mne naplňovala zvláštním souzvukem tónu našich srdcí. Měl jsem ze snu krásný povznášející pocit, asi jako když se po několikahodinovém pochodu sněhovou vánicí dostanete k vyhřátému domácímu krbu. Tento sen mi hluboce utkvěl v paměti a ještě dnes si mohu většinu obrazů tohoto snu živě vybavit. Jen mne po probuzení zamrzela pýcha v závěru snu.
15.8.97 22.10 hod. 8. sen
Spolu s rodiči jsem šel kousek od domu, kde bydlí, a říkal jsem jim vyčtené duchovní pravdy z různých duchovně zaměřených knih. Oni mi nechtěli dát za pravdu a otočili se proti mně. Byl jsem zklamán a neustále jsem se snažil jít hlavou proti zdi, čímž jsem rozšiřoval nepochopení mezi námi. Byl jsem absolutně přesvědčen o obrovských globálních změnách na této planetě a o nutnosti něco dělat. Ve svém přesvědčení jsem zůstával osamocen a bylo mi smutno na duši.
Moudrý stařec mne (tentokrát formou osobního příběhu) tímto tvrdým, ale hluboce přesvědčivým snem varoval před sdělováním myšlenek a vizí lidem, kteří žijí světský (i když poctivý) život. Po tomto snu skutečně nastala změna, neboť jsem změnil svoje nepříliš moudré chování a podle "návodu" jsem přestal sdělovat získané zkušenosti druhým lidem. Propast, která se mezi mnou a ostatními lidmi klenula, se počala zmenšovat, až jí konečně soucit přemostil bezezbytku celou. Najednou jsem nemusel přesvědčovat své okolí, a tím ve skutečnosti sám sebe o správnosti rodícího se světonázoru a mohl jsem se soustředit na vlastní sebezdokonalování. Možná někdo pochybuje nad umístěním tohoto snu do archetypu Moudrý stařec. Nahlédneme-li do literatury, nalezneme množství příběhů, které nás učí být lepšími, učí nás chápat svět a poznávat v něm i své nedostatky a překážky ve vývoji. Jak moudrá nám připadají díla autorů jako je například W. Shakespeare, J. W. Goethe, J. A. Komenský a mnoho dalších velikánů světové literatury. Příběh může mít i formu podobenství, kterými Ježíš Kristus učil před zraky tisíců ty, kteří správně rozuměli a byli připraveni přijmout moudrost.
5.10.97 03.10 hod. 9. sen
Venku v přírodě mi nejstarší bratr mluvil do duše: "Celý život si všímám, jak děláš rozdíly mezi lidmi. Jen si vzpomeň na dobu, kdy jsi viděl rozdíly mezi sebou a svým starším bratrem. Uznávám vše, co znáš a umíš, ale divím se, že neustále hledáš rozdíly mezi sebou a okolím." Nejstarší bratr měl vždy v nejhlubší úctě vědomosti druhých lidí a zdůraznil bratrovy znalosti týkající se přírody. Zastyděl jsem se za to, jak jsem se neustále vyvyšoval nad druhé. Necítil jsem se jako viník, ale jako člověk, který prohlédl. Dal jsem si za úkol už nikdy nedělat rozdíly mezi lidmi, a pak jsem přidělával mříže k některým oknům.
Moudrý stařec úspěšně "čaruje" a vzal na sebe podobu nejstaršího bratra. Povyšování nad druhé nebylo v minulosti tak viditelné, bylo spíše jen v myšlení, že chytřejší a úspěšnější je lepší, nežli ten méně úspěšný nebo ten, co vykonává tzv. méněcennou práci. Jak jsem si vzal domluvu archetypu k srdci, ukazuje výňatek z jednoho snu o pět dní později: "Potkával jsem známé dělníky v zemědělství a s myšlenkou, že je správné se nad nikoho nepovyšovat, jsem je zdravil jako první." Vědomí přebralo moudrou radu a za několik dní již byla uložena do podvědomí jako vzorec jednání s lidmi. Okno je otvor do domu a dům je synonymem mého těla, které má také otvory (a nejen ve vztahu k sexu). Proto je okno v tomto snu ústy a "mříže" vlastně filtrují to, co z úst vychází. Takže po radě Moudrého starce skrze postavu bratra se okamžitě chápu svého polepšení a budu propříště zvažovat slova. Kvalitu slov nejlépe ovlivníme kvalitou myšlenek, a to je úkol nejzávažnější, který mne v následném období bude čekat. Sen mne mírně překvapil, neboť jsem měl svého staršího bratra skutečně rád a dokonce jsem obdivoval díla stvořená jeho šikovnýma rukama. Neuvědomoval jsem si, co za zvrácené názory mám v hloubi své duše. Ve snu byl i starší bratr (stejně jako nejstarší) pouze nástrojem archetypu k uvědomění si nedobrých vztahů k ostatním lidem. Sounáležitost s ostatními lidmi byla vyvrcholením účinků tohoto snu. Kdybych měl poděkovat někomu za své úspěchy (jak se vždy novináři ptají vítězů), musel bych přečíst jména všech lidí této (a asi nejen této) planety. Příkladů je nespočetně, stačí se jen zamyslet a už můžeme vyprávět jeden řetěz vztahů za druhým a všechny řetězy vztahů jsou navzájem propojeny stejně, jako je propojeno naše kolektivní lidské vědomí vlastní nám všem.
26.5.98 23.20 hod. 10. sen
Byl jsem na návštěvě u Eduarda Tomáše, s kterým jsem měl dohodnutou hodinovou diskusi. Stále mi odpovídal na otázky. Ve 20.45 hod. se podíval na hodinky a řekl, že si musí dát přestávku a pokračovat můžeme ve 23.00 hod. Odpověděl jsem, že je to pozdě a chtěl jsem položit ještě dvě otázky. Eduard Tomáš řekl tvrdě: "Ne!" Přijal jsem jeho rozhodnutí a poděkoval jsem mu za jeho slova. Chtěl jsem zaplatit, ale odmítl a vyprovázel mne ven z bytu. Ve dveřích jsme potkali jeho manželku Mílu Tomášovou, která zrovna přišla domů. Nebyla moc nadšená, neboť viděla svého muže evidentně vyčerpaného naší rozmluvou. Šli jsme s Eduardem Tomášem dolů po schodech. Poslední poschodí jsem sjel dolů po laně, které tam viselo. Mimoděk jsem mu řekl, že se jedna žena na mne tak krásně usmála. On dodal: "No a usmívala a usmívala a je to jasný." Bránil jsem se: "Ne, já ji nechám se usmívat. Vždyť už 18 měsíců (ve skutečnosti je to podstatně déle) po vnitřním slibu askeze a celibátu nemám nic se ženami. Jedna zkušenost s manželkou a nenaplněný vztah s dcerou mi stačily a nehodlám to pro ten krásný úsměv opakovat." Eduard Tomáš se na svůj pokročilý věk (90 let) pohyboval velice dobře, ale bylo vidět, že jej dnešní večer dosti unavil. Bylo mi líto, že jsem ho tak vysílil a ještě jednou jsem mu poděkoval a podal jsem mu ruku, kterou jsem měl hrozně špinavou od toho lana. Když jsem si všiml té děsivé špíny, chtěl jsem ucuknout, ale Eduard Tomáš mi ruku vzal do svých dlaní a pak mi ji velice srdečně stiskl. Vůbec mu moje špína nevadila. Bylo mi krásně na duši a opět jsem si uvědomil, jak veliký je to člověk.
Archetyp Moudrý stařec vzal opět na sebe podobu, která je mi nejbližší - podobu světce. Eduard Tomáš je český džňánajogín, který svým obsáhlým dílem pozvedá duchovní hodnotu našeho národa. Jeho manželka Míla je bhaktijogínka a její všeobjímající láska podněcuje oheň naděje této země. Také z jejího pera vzešlo šest nádherných knih a na dalších spolupracovala s manželem. Oba jsou lidé, kteří dosáhli poznání a na pravidelných setkáních s příznivci duchovního života nám "slyšícím" vlévají do žil další síly a odhodlání k duchovní práci. Cítím, že odtud pramení obrovská naděje pro budoucí svět, naděje, jež zboří egoismus "silných" a dá sílu "slabým".
Vraťme se však k samotnému snu. Je škoda, že z dlouhého rozhovoru jsem si mnoho nezapamatoval, ale pevně věřím, že v podvědomí zůstaly rady nevědomí uchyceny. Eduard Tomáš (narozen roku 1908) nemá fyzických sil na rozdávání, což mi sen jednoznačně ukázal a naznačil mi tím, abych neobtěžoval svými zbytečnými otázkami, které jsou zodpovězeny v jeho knihách. Protože jsem mluvil převážně s Eduardem Tomášem, je jasné, že prozatím upřednostňuji směr džňánajógy, které je u nás hlavním představitelem. Lano značí sexuální vazbu, která i přes prováděnou askezi stále dřímá pod prahem uvědomování a čeká na svou příležitost, aby se chopila moci nad city a rozumem. Toto nebezpečí odhalil i rozhovor na schodech o úsměvu krásné ženy. Protože mne archetyp prostřednictvím postavy Eduarda Tomáše s pobavením upozornil na toto nebezpečí, značně jsem zesílil cenzuru myšlenek vedoucích do jakéhokoliv náznaku sexuálního chování. Špinavé ruce od lana, jaké je to příznačné přirovnání pro pošpiněný charakter od sexuálních vazeb. Na závěr mi nevědomí prostřednictvím Eduarda Tomáše ukázalo sílu odpouštění a dalo mi svým vzorem příklad hodný následování.
20.12.98 04.30 hod. 11. sen
Setkal jsem se s Eduardem Tomášem a jeho ženou Mílou, které jsem vyprávěl, jak jsme dělali naschvály naší učitelce češtiny na základní škole. Pak jsem šel s Eduardem Tomášem do sklepa budovy, kde byla samizdatová půjčovna knih. Půjčil jsem si rukopis "Paměti mystika" s velkou fotografií autora. Mezi dalšími fotografiemi byl i obrázek jedné ženy. Zapsali mne do seznamu půjčených knih a Eduard Tomáš výpůjčku podepsal za mne, neboť jsem zde byl poprvé. Knihu jsem měl vrátit do příští výplaty. Tehdy jsem měl rozečteny tři knihy. Pak jsem odcházel přes Prahu a při přechodu jedné křižovatky jsem zahlédl známého ze školy stopovat taxi. Nechal jsem ho a nehlásil jsem se k němu, neboť jsem věděl, že máme úplně rozdílné názory a neměli bychom si co říci. Opodál jsem viděl v telefonní budce mladíka, který po telefonu nadával své dívce, že věří v Boha.
Velkou práci mi dalo rozluštění tohoto snu. Musel jsem se vrátit o několik let do minulosti, kdy jsem podle jednoho návodu chtěl prozkoumat své minulé životy. V tomto návodu se píše: "Po dokonalé očistě těla a mysli si představíš obrovský chrám čnící až k nebesům. Sám sebe si představíš na schodišti vedoucím k velikým vratům - tak velikým, že sotva dosáhneš na kliku. Pomalu vystoupáš po schodech a otevřeš vrata, za nimiž se ti jak z pohádky zjeví nádherná chrámová loď, která je tak veliká, že konce lodi nedohlédneš. Pak se vydáš vlevo podél zdi a kráčíš po dobu několika minut, až nalezneš malá dvířka. Otevřeš je a za nimi objevíš točité schodiště vedoucí do podzemí chrámu. Sejdeš o mnoho poschodí níže, až objevíš další dveře. Za nimi nalezneš starce, který má na starosti archiv světa. Od něj si vyžádáš fascikl se svým jménem, kde jsou uvedeny tvé předchozí životy. Stařec tak neprodleně učiní a po otevření knihy si budeš moci přečíst minulé životy. Stejně místo knihy si můžeš vyžádat videokazetu, kterou si přehraješ na opodál stojícím videu s televizorem. To vše se děje v dokonalé představě, která ti pomůže vyjmout z tvého osobního nevědomí příběhy tvých předchozích životů."
Dvakrát jsem se pokusil prolomit pečeť nevědomí nad minulými životy a pokaždé jsem viděl prázdné stránky či zrnění na obrazovce televizoru. Byl mi vyššími silami zakázán přístup do minulosti. Nyní vím, že to bylo správné rozhodnutí, neboť bych se bezcílně toulal minulými životy a ztrácel bych čas nad již jednou prožitými zkušenostmi. Současně mám k této problematice jiný vztah, a tak mne archetyp Moudrý stařec zavedl do archivu a ukázal mi moji minulost. Když si jakékoliv přání uložíte do mysli, věřte, že zde bude tak dlouho, než se vytvoří podmínky pro jeho splnění a přání se vyplní. Naštěstí to nemusí být pouze na hmotné úrovni, proto je šance se jich postupně zbavit. Nyní si dávám pozor na každé přání, neboť za nějaký čas se přání stává neskutečně těžkým závažím na duchovní cestě. Jedno přání se mi splnilo a sám vidím, jak bylo hloupé. Naštěstí jsem se postavil indiferentně k zjevené minulosti. Bylo to pro mne tak odtažité, že jsem si pomalu neuvědomoval svoji zainteresovanost na tomto rukopisu s fotografiemi. Ukázala se síla myšlenky, síla přání, která vydala své plody. Už nejsou sladké, nejsou ani hořké, už jenom jsou.
Když jsem na křižovatce zahlédl známého, měl jsem na vybranou: jít jeho cestou - tou cestou, kterou jsem dříve vyšlapával, nebo indiferentností k jeho myšlenkám a starým názorům ho, nebo spíše sebe, se starým myšlením ignorovat. Zvolil jsem si cestu novou. V mladíkovi vidím sám sebe v mladickém věku, kdy nevědomost s hloupostí se u mne snoubily. Vidím slovní útok na věřící lidi, jehož jsem se sám v minulosti dopouštěl. Nyní budu schopen nezúčastněně vidět a chápat v klidu a míru - co víc si mohu přát.
23.5.99 06.40 hod. 12. sen
Měl jsem na návštěvě Mílu a Eduarda Tomášovy. Požádali mne, abych udělal čaj. Udělal jsem dva, ale najednou tam bylo více lidí včetně jejich syna. Eduard Tomáš mne požádal o dalších šest čajů. Jeden sáčkový čaj se mi roztrhl a měl jsem problémy najít další hrnky. Dva starší lidé v jednom pokoji stlali postel.
Čaj je synonymem trpělivosti, jak v pěstování, sklizni, přípravě, tak i v pití. Trpělivost je to nejdůležitější, co mi v tuto chvíli archetyp radí. Budu muset projevit hodně trpělivosti a nejen jednou (podle objednávek čaje). Trpělivost se musí stát mojí celoživotní náplní. Vzpomínám si na slova, která vyslovil americký jasnovidec, léčitel a věštec Edgar Cayce. Tento moudrý muž pokládal trpělivost za třetí aspekt k aspektům času a prostoru, čímž vzniká trojjedinost jako u svaté Trojice (Otec, Syn, Duch svatý). Trpělivost je jedním z plodů Ducha svatého. Edgar Cayce byl dokonce přesvědčen, že život se měří trpělivostí - snášenlivostí.
7.10.99 23.00 hod. 13. sen
Došlo k platbě z konta, které mělo vazbu k Míle Tomášové. Byl jsem s ní a měl jsem hlavu v jejím klíně. Hladila mne. Bylo to krásné spočinutí v nemyšlení s vyprázdněnou myslí.
Platba v denním vědomí přináší úlevu (osvobození) od tlaků účtů. V podvědomí platba přináší ještě silněji prožívané osvobození, které má vazbu k Míle Tomášové. Paní Míla Tomášová je bhaktijogínka, takže právě přidáním či zesílením bhaktijógy ke svému již uskutečňovanému konglomerátu různých druhů jógy (radža, džňana, asparša, hatha, karma a další) mohu spočinout v prázdnotě, ovšem ne v té bezduché materialistické, nýbrž v prázdnotě plné ducha a "těhotné" možným životem. Platba ukončuje proces získávání. Klín - lůno je podstatou ženy, zdrojem života a útočištěm plodu budoucího člověka. Stejně i kosmická prázdnota zažívaná v meditačních stavech je podstatou hmotného vesmíru, zdrojem veškerého života (potenciálně zde spícího) a útočištěm vědomí člověka. Vrátí-li se člověk vědomě (viz kapitola BPM) do prenatálního (předporodního) stavu, bude zažívat podobné pocity v lůně matky. Cítění absolutního klidu a míru bude vyvolávat vize rájů plných slastí a radostí. Tak lze zapomenout i na ohrožení, bolest a utrpení, jež při porodu každého tvora naplňují měrou vrchovatou. Stejně i zrod života vesmíru byl bolestný, ale to jen proto, aby všichni tvorové a veškerý život byl schopen jednou rozeznat opak - blaho a slast. Jedině po stvoření máme šanci ochutnat vše v "zemi protikladů" a sloučením těchto protikladů se navrátíme zpět do lůna kosmické prázdnoty.
19.11.99 05.40 hod. 14. sen
Byl jsem na setkání přátel. V jedné místnosti nám Míla a Eduard Tomášovi opakovali, abychom si připravili dotazy na sedmnáctého, kdy nám ještě odpoví. Poté už může přijít nemoc a nebudeme se jich moci zeptat.
Zlomový okamžik archetypu. Nevědomí rozpoznalo nebezpečí kultu, do kterého bych neměl upadnout. Archetyp Moudrý stařec mi naznačil možný odchod Míly a Eduarda Tomášových z tohoto archetypu. Gautama Buddha řekl:
"Neupoutávejte se na žádnou autoritu,
ale nezamítejte také nic,
nýbrž hledejte spíše sami,
jak byste se stali zralými pro poznání pravdy."
Rada archetypu je jednoznačná - nehledej svého gurua ve světě, ale pouze ve vlastním nitru. To jsou i slova, která manželé Tomášovi tak často zdůrazňují. Nevím, jak poděkovat těmto skvělým lidem, kteří naplnili pohár božstvím a dávají nám pít. Slova díků jsou málo, proto se budu snažit svůj neskonalý vděk vyjádřit činy.
28.12.99 06.40 hod. 15. sen
V místě, kde jsem prováděl vědecký experiment, chtěl někdo vysvětlit duchovní cestu. Vysvětlil jsem to jako vystoupení a sestoupení s jiným vědomím. Celé jsem to zapisoval na válec, ale bylo to napsáno málo srozumitelně.
Rada z předchozího snu byla nejen pochopena, ale dokonce byla i snovým příběhem realizována. Moudrosti se snažím čerpat z vlastního nitra, jen s předáváním mám zatím problémy, neboť mi občas chybí jasnost a zřetelnost vyřčeného. Je to další oblast, na které budu muset trpělivě pracovat.
2.6.00 00.10 hod. 16. sen
Šel jsem spát. V místnosti spal i můj kamarád Franta. Najednou se probudil a celkem moudře mi říkal, že mluví jen hlupák a abych byl zticha. Uvědomil jsem si, že Bůh používá i jeho vědomí jako nástroje, aby mi předal moudrost.
Musím si připomenout starou pravdu: "Cesty Páně jsou nevyzpytatelné." Již delší dobu se snažím poslouchat všechny hlasy kolem sebe, snažím se vidět všechny jevy kolem sebe, aniž bych je vyhledával, jako pomoc na své cestě životem. Nyní konečně má snaha o pochopení "cest Páně" natrvalo zakotvila v podvědomém prožívání a stává se automatickou. Nyní již automaticky vidím například v hádajícím se manželském páru touhu pokořit druhého svou subjektivní pravdou, vidím chtění ovládat či dokonce touhu být ovládán, vidím touhu po násilí a odplatě nepatrných malicherností, vidím strach šířící se kolem nich, vidím negativismus, v němž se oba malicherně utápějí, a je mi z toho skutečně špatně. Tak se rodí pro mne děsivý odstrašující příklad utvrzující mne na asketické cestě. Vidím-li člověka zahleděného do věcí světa a toužícího po marnivém vlastnictví, uvědomuji si, že Bůh mi trpělivě ukazuje zlořád tohoto světa, aby mi ukázal soucitnou cestu k němu. Vidím-li jakýkoliv nešvar, neodsuzuji jej, snažím se naplnit nitro soucitem a nalézt stejně trpělivé stanovisko, kterým nás "obdarovává" Bůh na našich bludných cestách světem.
Závěr
Popsal jsem vám další krásnou cestu archetypem. Moudrý stařec mne dovedl na hranice chápání transpersonálního Já. Splnil svůj úkol a navrátil mne k poznání pravé přirozenosti, k poznání naší božské podstaty. Ukázal mi moje četné nedostatky a s neskonalou trpělivostí snášel moji nesnášenlivost, povýšenost a další záporné charakterové vlastnosti. Tento archetyp se objevuje v počátku duchovní cesty, brzy po vstupu do Kruhu Procesu obnovy, neboť spouštěcím impulsem je uznání určité osobnosti či vnitřního aspektu jako nositele duchovní moudrosti. Pokud člověk věří moudrosti svých vnuknutí či své intuice, pak se tyto aspekty projeví v archetypu Moudrý stařec a nepotřebují být personifikovány. Moudrost má mnoho tváří a nemusí to být pouze tváře lidské či božské.
Kolikrát "jen" vnitřní hlas přeruší širokou světskou cestu dolů do závislostí a pošle člověka pěšinkou moudrosti do těch nejnádhernějších krajin duchovního života. Moudrost může být podávaná i příběhem, ze kterého lze načerpat zkušenost, kterou pak už není nezbytné zažívat na "vlastní kůži". Vždyť i v životě se člověk učí příběhy druhých lidí. Příběh je však v archetypu nejtíže rozeznatelným a občas splývá s kompenzačními sny zabývajícími se záležitostmi denního vědomí. Archetyp Moudrý stařec učí upřímnosti, soucitu, trpělivosti, snášenlivosti, odpouštění, pokoře, pomíjivosti světského, nesobecké lásce, víře a spočinutí v prázdnotě - v božské přirozenosti. Na cestě archetypem jsem se odnaučoval povrchnosti, uspěchanosti, aroganci, nenávisti, pýše, nedůvěře a podřízenosti pudové závislosti. Archetyp Moudrý stařec zázračně proměňoval egoistické tendence osobnosti a pracoval na morálním zušlechtění individuality, jež vrcholí v mystické smrti - smrti ega. Pokud je člověk slepý a hluchý k vlastnímu morálnímu profilu, pak je v něm archetyp Moudrý stařec v latentním stavu. Každý takový člověk je velice ochuzen, neboť se vlastní pýchou připravuje o nejmoudřejšího, nejlaskavějšího a nejoddanějšího přítele a rádce, který ho nikdy neopustí.
| | --- MENU: --- |
| Skok na OBSAH |
| Skok na začátek této kapitoly (III.díl - 1. Moudrý stařec) |
| Další kapitola (III.díl - 2. Pozornost) |