3. Otec - Matka

       Lidské dítě je po samotném porodním zážitku, kdy samo bojovalo s neznámými silami, zcela bezbranné. Dítě vydané na milost a nemilost svému okolí podvědomě hledá ochranu a útočiště před dalšími dotyky krutého světa. Prvotní setkání s hmotným světem spojené s bolestným prožitkem porodu zanechává nesmazatelné stopy v rodící se psychické přirozenosti dítěte. Prvním tvorem, kterého dítě vnímá, je matka. U ní hledá ochranu a bezpečí a přetržení této přirozené vazby vyvolává v dítěti strach a nejistotu. Později dítěti přibývá další ochránce v podobě otce. Matka a otec se stávají prvotním vzorem na hmotné rovině jevového světa, prvotním vzorem, jenž je dítěti po celý jeho nedospělý život ukazován. Příklad lidských rodičů v hmotné sféře formuje dítě k budoucímu plnění stejného rodičovského vzoru a záleží pouze na mravních dispozicích jedince, jestliže lidský vzor dokáže zlepšovat, nebo zhoršovat. Každé dítě má však mimo světský vzor uvnitř své duše ještě jeden vzor Matka - Otec, který leží povětšinou hluboko pod hranicí denního vědomí. Božský vzor Matka - Otec má čistě numinózní charakter a očividně by patřil do archetypu Numinózum. Měl by být vzorem pro rodičovské povinnosti, pro vztah k Božskému dítěti a pro transcendentální chápání života. Člověk je však na míle vzdálen božskému prožívání, a tak nastupuje náhražka transcendentálního světa, který jsme vlastní orientací vně, do hmotného světa ztratili. Náhražkou mytologického Božského dítěte se stává lidské dítě a náhražkou Bohů se stávají rodiče, kteří jako první formují vědomí dítěte. Rodiče poté podle vlastních kvalit utváří lidské dítě mezi mantinely maska osobnosti (persona) a individualita. Tak se bezděčně a zákonitě prolínají všechny čtyři archetypy v Kruhu Střetnutí s nevědomím, v němž se odehrává naprostá většina myšlenek, pocitů a snů člověka.
         Zůstaňme ještě chvíli v božském světě, abychom pochopili mnohé aspekty lidské činnosti. Numinózní charakter archetypu Otec - Matka a samozřejmě také Božské dítě je vzorem, který by měl být tak chápán a lidmi následován. Ovšem následovat vzory ukryté hluboko pod hranicí lidského vědomí není snadné, neboť je nutné vzdát se světa lidského pro svět božský, který člověk zahleděný do světa prozatím nechápe. U běžných lidí je pravzor prvotních vztahů v latentním stavu a nikdy nepovstane k životu bez vstřícnosti a snahy o změnu materialistického myšlení. Však musím zdůraznit, že každý člověk ve svém srdci nese celistvý obraz Božské Matky a Božského Otce a může navenek reprezentovat ateismus, materialismus, komunismus či jiný světový názor distancující se od skutečností nadřazených lidem. Možná by byl ateistický člověk ještě ochoten akceptovat podsvětní Matku, jež rodí svět, nebeskou Matku, jež řídí a udržuje svět, Matku, jež živí svět a všechny bytosti v něm, ale už těžko stráví temný aspekt mateřské bohyně - Matky, jež pohlcuje, svírá, polyká a omezuje.
         Jakmile nastane v lidském životě vážná krize, spojená například se schizofrenií či jinými psychickými poruchami, pronikne z nitra (z podvědomí) na povrch lidského vědomí kdysi vytěsněný obsah numinózního charakteru bez ohledu na světový názor "postiženého" člověka. Jakmile hovořím o vytěsněném obsahu, je zákonité, že náboženské představy, numinózní archetypy a další fenomény vynořující se z hlubokého podvědomí člověka byly kdysi náplní běžného vědomí! Vědomí současného ateistického a do světa zahleděného člověka může ignorovat mocnou energii skrytou uvnitř sebe samého, ale jde hlavou proti zdi, neboť dokud nezpracuje tajemství svého nitra, nepostoupí zpět na duchovní stupeň, který mu kdysi náležel. Není složité si na základě uvedených slov spojit další myšlenku. Když máme v sobě představy Božských rodičů a Božského dítěte, pak jsme kdysi, v šeru dávnověku, jimi museli být. Vždyť nelze z vědomí vytěsnit něco, co v něm nikdy nebylo. Odtud také pramení časté mytologizování rodičů, kdy jim dítě až vysoko přes dospělý věk přisuzuje archetypickou formu božského páru. Vnímání lidství jeho rodičů v něm vyvolává zklamání a nespokojenost, neboť zařazením rodičů mezi lidi i ono vypadlo z božského scénáře. Vrátím se k původu člověka, o němž současná věda stále pod vlivem scestné Darwinovy evoluční teorie tvrdí, že pochází z nižších životních forem (z opice), aniž by našla spojovací článek mezi těmito druhy. Odkud by se vzaly vytěsněné informace božského charakteru, které má každý člověk ve svém nitru? Nebylo by načase přiznat, že současná cesta člověka světem je duchovním pádem, že před námi existovaly duchovně vyspělejší civilizace a boholidé? Pýcha současného světonázoru povyšuje právě zažívaný pád na vzestup a nevidí propast, do které pýcha, neúcta k životu, egoismus a netolerance vhání hloupé nevědomé stádo s přespříliš hrdým názvem lidstvo. Přitom každý člověk má na dosah pravdu o svém původu, stačí se jen otočit do vlastního nitra a pozorně se dívat.
         Když se podíváme na schematické uspořádání Kruhů nevědomí, pochopíme, že archetyp Otec - Matka je oddělen od archetypu Numinózum Kruhem Procesu obnovy. Stejný skok člověk učiní ve svém duchovním vývoji, pokud lidský vzor dokonale nahradí vzorem božským. Má naději vklouznout díky neochvějné víře přímo do Bytostného kruhu a poznávat podstatu Transpersonálního já. Ovšem zvyk je železná košile a ztotožňování lidského vzoru s božským obvykle člověka přivede k postupné cestě přes archetypy Kruhu Procesu obnovy. Nemohu na tomto místě nevzpomenout uctívatele indické bohyně Kálí. Bezmezné uctívání obou aspektů (hněvivý a laskavý) mocné bohyně posouvá věřící přímo do bytostného prožívání, neboť pro ně není složité přijmout prožitky spojené se Strašnou matkou, která omezuje, ohrožuje, ničí, mučí a zabíjí.
         Také jiná náboženství či mytologie nám božský vzor Matka - Otec poskytují. Je nanejvýš zajímavé, že právě v křesťanství dlouho chyběl prvek mateřské bohyně. Původně katolická církev vyloučila ze svaté Trojice ženský prvek jako heretický*1, a tak se ženský prvek svaté Trojice tradoval pouze u gnostiků, kteří Duchu svatému přiřkli ženský a mateřský aspekt. Teprve v posledním století byl dlouho chybějící prvek mateřské bohyně pod tlakem věřících křesťanů definitivně doplněn Pannou Marií. Vyznavač křesťanství ovšem bude v duchovním vývoji postaven tváří v tvář aspektu temné stránky archetypu Otec - Matka a nebude na střet se zápornou a děsivou skutečností vyvěrající z nitra připraven. Proto mnozí, duchovně orientovaní lidé podvědomě hledají pravzor záporného aspektu božské Matky a Otce v jiných mytologiích a náboženstvích. Objevením a znalostí pohlcujících a svírajících tvorů, nemilosrdných čarodějů a čarodějnic, strašlivých obrů a obryň, krutých bohů a bohyň se člověk podvědomě připravuje na střet s prozatím nevědomými silami archetypu Otec - Matka.
         Časový harmonogram snů s tematikou archetypu Otec - Matka nebudu uvádět, neboť, jak jsem již výše uvedl, by jich bylo přespříliš a pro poznání vývoje vědomí v archetypu nemá význam. Uvedu pouze jednotlivé zajímavé sny s komentáři, abych ukázal zajímavé stránky archetypu.
 

---

   15.12.93     01.00 hod.                         1. sen

---

Jsem uvnitř, zvenku slyším hlasy a zvuky neznámého původu. Jsem mírně vyveden z míry. Pak prožívám cestu ven na světlo. Uvědomuji si, že se právě rodím. Cestou porodními kanály, aniž bych zažíval bolest, si uvědomuji prožitek porodu a ztotožňuji se s pocity matky - rodičky. Porod bez bolesti je k mému překvapení skutečný sexuální zážitek na vrcholné úrovni. Pak jsem najednou venku a zmaten rozpoznávám první vjemy světa.

       Splynutí dvou myslí v jedinou jsem nalezl o mnoho let později v řecké mytologii, kde se vrací vědomí na počátek jediné entity v myšlence na původní bohyni Matku - Dceru, v myšlence na znovuzrození. V eleusinských mystériích*2 narození dítěte jménem Brimós je považováno za sjednocení panny, matky a dítěte v bytost, která umírá, rodí a opět přichází na svět. Nádherný, vícerozměrný a absolutně živý zážitek porodu mi nevědomky odhalil jedno z nejpřísněji utajovaných řeckých mystérií. Při porodním prožitku se ztotožňuji s pocity matky - rodičky. Jsme jedno tělo, rodím a jsem rozen. Každý lidský jedinec si s sebou na tento svět přináší zážitek vlastního porodu, zážitek, jež formuje jeho vlastnosti a ovlivňuje celý jeho život. Záleží na každém jedinci, kdy se dokáže přenést přes trauma porodního zážitku a poté nalezne jednotu symbolizovanou sjednocením matky a dítěte.
         Sen současně patří do archetypu BPM, kde je uveden obšírnější komentář.
 

---

   25.8.94     00.00 hod.                         2. sen

---

Byl jsem doma s mámou, která mne hrubě objala. Začal jsem z toho kašlat a za chvíli jsem v kuchyni u dřezu vyvrhoval světlé zvratky. V pokoji byla také sestra a přítelkyně Jana, která také kašlala.

---

   3.8.98     22.00 hod.                         3. sen

---

Skrýval jsem se před vojáky ve stráni nad silnicí na velice prudkém srázu. Neudržel jsem se a spadl jsem mezi ně. Došlo k boji. Dva jsem hodil do jezírka a třetí tam strčil mne. Ve vodě mne objala chobotnice. Nastal boj, který jsem po chvíli vyhrál a chobotnici jsem jako hračku odložil.

       Na obou snech je jasně patrný vývoj chápání stinné stránky archetypu Otec - Matka. V prvním snu jsem postaven před stinnou tvář obrazu vlastní lidské matky, přítelkyně Jana představuje pudovou animu a je stejně postižena "rodinným" objetím jako pudový animus (já). Sestra představuje citovou animu a není lidským dotekem matky postižena. Nevědomí mi naznačuje nutnou cestu od pudovosti k citovosti.
         Teprve o čtyři roky později z nevědomí vyvěrá mytologický pramen Strašné Matky, který jsem schopen silou vůle ovládnout. Moudré nevědomí, jako náš nejlepší přítel, mi pomohlo na cestě ovládnutí emocí, na cestě vzhůru k božské přirozenosti. Chobotnice představuje emoce a zároveň majetnické vazby, které emocionálně dusí většinu lidstva. Podíváme-li se na lidské vztahy ostrým rozlišovacím pohledem nezúčastněného člověka (jinak není nic vidět), uvidíme tyto vazby v rodinách v plné nahotě. Nehovořím o zavržení rodiny, ale o zbavení se emocionální závislosti na rodině. Jakmile člověk dosáhne nezávislého stavu, nepřestane mít rád svoji rodinu, ale přestane uzurpovat osoby, city a vztahy. Zapomene na nejčastější "rodinná" slova moje a mám. Každý člen rodiny by si měl uvědomit, že láska je svoboda a pokud někoho skutečně miluji, prokáži lásku jedině tak, že mu daruji absolutní svobodu. Jedině v absolutní svobodě může vykvést ta pravá láska, jež pozvedne člověka k božským prožitkům všeobjímající lásky. Stejně by měli uvažovat lidé v mileneckém vztahu, neboť jedině svoboda dodá jejich vztahu pečeť dobrovolnosti a upřímné lásky bez přetvářky.
         Sen současně patří do archetypu Hrdina a Stín.
 

---

   4.11.98     23.30 hod.                         4. sen

---

Byl jsem s matkou v přízemí budovy. Věděl jsem, že musím odejít co nejrychleji do vyšších pater. Matka mne tam zdržela, a tak jsem uviděl koníka asi 50 cm vysokého. Měl velký průjem a celého mne znečistil, když jsem se mu snažil pomoci. Pak zmizel pootevřenými dveřmi ven a já jsem si uvědomil, že to bylo vlastně to, čeho jsem se obával.

       V mnohých snech se archetyp Matky (respektive Otce) snaží pomoci člověku překonat určité hranice. Například v jednom snu mi moje lidská matka pomohla opustit opevnění, které jsem si vybudoval proti neznámým silám a neznámým skutečnostem. Nevědomí pochopilo, že jsem se zastavil ve vývoji chápání archetypických skutečností a v postavě matky mne vytáhlo z obranné ulity poznaného stavu. Pak jsem na nových pláních vnitřního světa mohl poznávat další a další skutečnosti. V jiném snu mi pomáhala zbavovat se tížícího ega při záchraně jejího života bez ohledu na vlastní život.
         V uvedeném snu se archetyp matky posunul do opačné polarity a stává se brzdícím elementem, čímž mi nevědomí naznačuje nutnost překonat lidský vzor a vystoupit na vyšší úroveň. Budova je synonymem člověka jako celku, a tak přízemí budovy představuje pudovou úroveň, vyšší patro představuje citovou úroveň. Podvědomě vím, že vystoupením na citovou úroveň ochráním své vědomí od živočišnosti. Ovšem lidská matka bere pudovost a živočišnost jako normální, běžný jev a snaží se mne ve vzorci svých představ udržet. Zde se shoduje myšlení mé skutečné matky s archetypickou personifikací. Nevědomí mne staví oproti matce do opozice a dává mi na vybranou: vzpouru proti lidskému vzoru s výstupem na citovou úroveň, nebo podlehnutí přání matky s poznáním nechtěných stavů. Paradoxně mne podlehnutí matčině přání poučilo tak razantně, že jsem se v denním vědomí ještě více vzdálil od pudovosti a živočišnosti. Následky viděné ve snu mne varovaly před stržením na pudovou úroveň. Kůň vyjadřuje ve snové symbolice dynamickou vášeň animy a podle velikosti koníka chápu, že tato dynamická vášeň animy je notně zeslabena probíhající askezí*3, ale přesto mne dokáže znečistit, jakmile se jí budu jakkoli zaobírat. Naštěstí pudová dynamická vášeň ženské složky (koník) neunese moji blízkost a utíká z mého domu (dům = tělo). Sen mi ukázal i následky případného podlehnutí. Když se budu duševně zaobírat sexuálně erotickým životem (starost o koně v přízemí), přinese mi takový přístup starosti, zármutek, utrpení a škodu (průjem).
         Sen patří i do archetypu Hrdina.
         Abych výklad archetypu dokončil, musím také zmínit druhou část archetypu - Otce. Na duchovní cestě se člověk dostává od lidského vzoru matka - otec k božskému vzoru Matka - Otec, přičemž vyvrcholení duchovní cesty lze spatřovat v pochopení principu jediného Boha - Otce jako sjednocujícího prvku všeho jsoucího. Popíši nejčastější scénář v archetypu Otec. Lidský jedinec, mající schopnosti překročit lidský vzor svých rodičů, bude nevědomím nabádán k opuštění svého omezeného náhledu na archetyp Otec -Matka. Vidí-li však takový jedinec ve svých rodičích stále vzor hodný následování, pak nevědomí vzor v jeho mysli pokřiví, aby jedinec na své cestě životem hledal jiný, lepší vzor. Proto se tak často stává, že například vzorný abstinující otec ve snu svého potomka v opilosti provádí nechutné scény, řídí v opilosti šílenou rychlostí automobil, sráží kolemjdoucí chodce a podobně. Tak se nešťastnému potomkovi v podvědomí zhroutí lidský vzor a nezbývá mu jiné, než ve svém zklamání nalézat jiný vzor. V ideálních podmínkách následuje vzory božských jedinců (například Kristus, Buddha, Kršna, Panna Marie), kteří byli zaznamenáni v našich dějinách, nebo se obrátí do svého nitra a tam nalezne dokonalý vzor archetypu. Cesta není jednoduchá, a proto se musí jedinec, kráčející duchovní stezkou, vypořádat s dalšími zápornými aspekty archetypu Otec. Proto se ve snech objevují obři, tyrani, diktátoři, kteří znázorňují nezvládnuté emoční stránky archetypu Otec. Když se člověku podaří zvládnout přechod od lidského vzoru k božskému vzoru, pak bude moci jako Ježíš Kristus říci:

"V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci,
vy ve mně a já ve vás."

Jan 14/20       

"Já a Otec jsme jedno."

Jan 10/30       

       Cesta člověka archetypem Otec - Matka je dlouhá a složitá. Opustit vzory, které při člověku stály od jeho zrození, které jej ochraňovaly před nebezpečným světem po celé dětství, je přetěžké. Ovšem výsledek duchovního snažení promění jednou provždy lidský archetyp Otec - Matka v prožitek božské dokonalosti.

"Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec."

Matouš 5/48       

---

	--- MENU: ---
	Skok na OBSAH
	Skok na začátek této kapitoly (I.Díl - 3. Otec - Matka)
	Další kapitola (I.Díl - 4. Puer - Kora)

---