6. Numinózum

       Výraz "numinózum"*1 jako přímý kontakt s božstvím používal C. G. Jung, aby se vyhnul teologické terminologii. Toto slovo jsem použil pro vytvoření nového archetypu Kruhu Bytí, neboť zcela vystihuje charakter archetypu. Archetyp Numinózum je zrcadlem lásky k Bohu. Pokud člověk Boha neuznává, či dokonce Boha popírá, pak je pro něj tento archetyp zapovězeným královstvím. Ovšem poznal jsem skutečnost, že i ten nejzarytější materialista v sobě nese semínko lásky k Bohu a je pouze otázkou času, kdy semínko vzklíčí a archetyp Numinózum se mu otevře jako kniha. Cesta ke vzklíčení semínka však může být dlouhá a strnitá. Lidská existence je stále konfrontována s vnější realitou hmotného světa a s bludnými názory, které jako samospasitelné hlásají snad všechny církve světa. Tak se vytvořila zavádějící představa Boha, který je nemilosrdný, krutý a po chvíli zase milosrdný a přející. Taková představa Boha má v lidech vyvolat bázeň, strach a podřízenost, protože jen bázlivý člověk se dá lehce ovládat. Lidem po dlouhá staletí byla vnucována představa, jak mají Boha uctívat, jakou cestou k Bohu jít a vše ostatní bylo cestou do pekel, neboť Bůh je přísný Otec, který netoleruje lidská selhání. Chce-li se člověk propracovat k vrcholným zážitkům archetypu Numinózum, musí změnit svůj vztah k Bohu.
         Již v mnoha předchozích archetypech jsem zdůrazňoval přátelskou roli nevědomí jako vyslance Boha. Když vyslanec je naším přítelem, pak i Pán, který ho za námi posílá, musí být naším přítelem. Vím, že je to značný skok z dlouhodobého vlivu lidské propagandy, ale pro pochopení pravého stavu je třeba rozpoznat lživost církevního pojetí Boha. V jednom snu jsem dokonce přímo na tento problém narazil, když jsem knězi jedné církve říkal, že k Bohu dojdeme jednou všichni, a on tvrdě odmítal připustit rovnost lidí a mnohým (či spíše většině) Boha odpíral úplně. Proto ještě jednou zdůrazňuji, že je třeba nalézt odvahu odmítnout všechny představy, názory a učení o Bohu, který člověka odmítá. Pak teprve názorové vakuum vyplní skutečnost vyvěrající z každého lidského nitra, skutečnost nesobeckého a přátelského vztahu s Bohem. Na své duchovní cestě jsem poznal, že Bůh je tím nejbližším a nejdůvěrnějším přítelem, který přes svého vyslance - nevědomí hovoří prostřednictvím snů. Lidstvo si musí přiznat, že "zahnalo" Boha do kouta svých představ, zatížilo ho balastem teologických (či materialistických) nesmyslů a takzvaně "nutných" náboženských předpisů, což ve svém důsledku znamená, že nyní nelze Boha zahaleného ve lžích nalézt a není slyšet Jeho láskyplný hlas.
         Má-li člověk v sobě dostatek citu a svůj vřelý cit otočí směrem k Bohu, vydá se cestou sebeodevzdání, cestou, na níž zanechá svůj osud "vyšším silám". Tak se zbaví tížícího ega. Člověk plně milující Boha odloží všechna svá přání, touhy i vlastní vůli, aby oproštěn od individuální existence rozpoznal, že vše je pro něj absolutno, všechno je Bůh. Tak pozná i své místo ve světě a jeho ego se v žáru Boží přítomnosti rozpustí. Tato duchovní cesta se nazývá bhaktijóga*2 , je cestou lásky a oddanosti, jež otvírá člověka vyšším principům. Vzývání a přijímání vyšších principů (Boha) potlačí nižší přirozenost a připravuje člověka k prožitkům vyšších sfér a později k realizaci božských stavů. Cesta k realizaci však je velice úzká a mnoho lidských jedinců se k cíli za jeden život nedostane. Bhaktijóga vyžaduje obrovský dar víry a nekonečnou zbožnost, čehož je dnes schopen málokdo. Navíc k víře a zbožnosti musí přistoupit i prožitek, který se ze vzácných chvilek stává chvilkovým žitím, aby se nakonec stal celistvým a jediným životem. Pro příznivce ostatních druhů jógy, kteří by chtěli význam bhaktijógy snižovat, mám nepříznivou zprávu: "Bez bhaktijógy lze dojít až k bráně poznání, ale k jejímu překonání budete muset svůj osud a zbyteček ega vložit jako praví bhaktijogíni do rukou Božích, aby mystická smrt nalezla svůj cíl v blažené neosobnosti." Pro ctitele této jógy zase mám příznivou zprávu, že strach z mystické smrti je nepřímo úměrný víře v Boha, tedy čím vyšší bude víra člověka v Boha, tím menší bude jeho strach z mystické smrti. Strach vyhlazuje víra v mravní dokonalost, kterou je Bůh, i občasné záblesky poznání a prožitky duchovní povahy.
 
       Nezastupitelné místo v archetypu má modlitba, jež je aktem povznášející mysl k Bohu. Považuje se za velice účinnou formu potlačování světských prožitků a vzrušení ovlivňujících nižší přirozenost člověka. Přestane-li mít člověk úspěch při meditacích, pak je modlitba účinnou formou zklidnění světem roztěkané mysli.
 
Schéma archetypu Numinózum:

1.	Setkání s Bohem či s božskou (mocnou) bytostí
2.	Prožitek Boha či mocné bytosti
3.	Setkání s Božím tvůrčím principem
4.	Prožitek Božího tvůrčího principu
5.	Vědomý symbol duchovního světa
6.	Skrytý symbol pod hranicí uvědomování si
7.	Vložení osudu do rukou Boha a pocítění Boží ochrany

       "Gnóze*3 se zakládá na vnímání symbolů nevědomého procesu individuace, který nastupuje vždy, jakmile se nejvyšší kolektivní představy ovládající lidský život začnou rozpadat. V takové době se nutně objevuje celá řada jedinců, kteří jsou vyšší měrou uchváceni numinózními archetypy, jež se tlačí na povrch, aby vytvořily novou dominantu. Uchvácení se projevuje takřka bez výjimky ve skutečnosti, že lidé jimi zasaženi se s jejich obsahy identifikují. Roli, která jim byla vnucena, nechápou jako působení nových obsahů, které je třeba ještě rozpoznat, ale svým životem je vzorově znázorní a stávají se tak proroky a reformátory."

C. G. Jung*4       

       Z citátu významného světového psychologa můžeme vyčíst velmi důležitou myšlenku. Jakmile se začne rozpadat svět kolem nás (kolektivní představy ovládající lidský život), jakmile přestanou lidé věřit smysluplnosti světa, v němž žijí, povstanou z hlubin nevědomí numinózní archetypy a vytvoří na místě vytěsněného (již nevhodného) světa nový ideál. C. G. Jung jako jeden z prvních pochopil měnící se svět a snažil se nalézt klíč odemykající bránu k Bohu, pochopil popudy, které nutkají lidské jedince ke změně sebe samých a následně ke změně lidské společnosti.
 

Časový harmonogram snů s tématikou Numinózum

1994     28.5., 19.10.
1995     8.9.
1996     11.4.
1997     8.6.
1998     24.3., 28.5., 30.5.
1999     19.1., 14.9., 6.12.
2000     17.1., 27.5.

---

   28.5.94     04.30 hod.                         1. sen             archetyp Poklad - apoteóza

---

S kamarádem jsme byli přivázáni k prknu plujícímu po vodě. Jeden byl vždy nahoře a druhý ponořen pod hladinou se topil. Byl to "boj" na život a na smrt. Nikdo nezahynul snad proto, že nikdo se nesnažil toho druhého utopit. Změnil jsem se v nadpřirozenou bytost.

       Tento sen byl pro mne prvním zaznamenaným setkáním, či spíše prožitkem numinózního charakteru, proto jej uveřejňuji v tomto archetypu, přestože do něj nepatří. Chci tím zdůraznit nutnost pozorného rozlišování numinózního charakteru prožitku, abychom ochromeni pýchou nezaměnili Boha či jinou mocnou bytost za svou osobnost. Ve snu jsem sice nalezl ideální bytostný stav po prožitku soucitu a snaze pomoci bez ohledu na svůj život, ale ztotožnil jsem se s nadpřirozenou bytostí natolik, že mi následná lítost ukázala nebezpečnou míru záměny individuality za cizí bytostný stav. Bytost bez omezení, s ohromnou silou, s nekonečným klidem a nadpřirozenými schopnostmi mi učarovala, že jsem se s ní pln pýchy ztotožnil. Ale sen má kromě záporné stránky i neobyčejně kladnou stránku. Ukázal na potenciál uzdravování lidské bytosti, neboť poprvé ukazuje vyšší princip bytí. Bez ohledu na opětovné poklesnutí ve ztotožnění se s maskou nadpřirozené bytosti se jedná o nadějný vzlet z přízemnosti materialismu. Těm, kteří nevěří ve vyšší sféry života s vyššími aspekty bytí, připomenu slova Ježíše Krista:
 

"V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to.
Jdu, abych vám připravil místo."

(Jan 14/2)       

---

   19.10.94     07.20 hod.                         2. sen

---

Spolu s nějakou skupinou jsem šel přes nepřátelské území. Jeden nadřízený rozhodl, že se půjde přes zamrzlou řeku a s námi půjdou naše koně. Nechtěl jsem, ale nebylo to nic platné. Tušil jsem, co se stane. Koně se probořili skrz slabý led. S velkým úsilím se jim nakonec podařilo přeplavat na druhou stranu řeky. Tam jsem o chvíli později spolu se svou hlídkou (dva muži) narazil na tříčlennou nepřátelskou hlídku. Chtěli si telefonem přimontovaným na bílém sloupku přivolat posily. Chytil jsem sloupek, vyrval jsem ho ze země a hodil do řeky. Telefonní kabel strhl jejich velitele, který se v řece utopil. Další dva bojovali s mojí hlídkou a spadli do řeky, kde se rvali dál. Pak někdo přišel a řekl: "Proč se perete, vždyť máte vše, co jen chcete?" Byl to Bůh. Dále nám vysvětloval, že si ve vzájemné existenci vůbec nevadíme a tudíž nemusíme bojovat. Všichni jsme se styděli, ale jeden muž byl po smrti. Pak jsem tam viděl dva medvědy. Jeden byl větší a druhý menší, oba byli drženi sítí v zajetí a při hře se vzájemně olizovali.

       Neslavný start do archetypu. Setkání s Bohem nemá charakter slavnosti a dychtivého očekávání, ale Bůh vstupuje do mého života v okamžiku násilí a nesmyslného boje. Ve snu jsem sice popsal, že někdo přišel, ale přesnější by bylo - kdosi se objevil, aniž by mezi námi stál. Nebyla to žádná postava, žádné tělo. Bůh byl mezi námi i kolem nás a silným hlasem, který se jako ostrý meč zarýval do srdce, nás káral. Boží hlas dostihl pokoru, kterou jsem dosud hloupě ukrýval ve svém srdci. Jakmile složím zbraně, ztratím svou útočnost a rozeznám vlastní stud i bolest v srdci, dostávám dar rozlišovacího pohledu, kterým vidím neujasněný vnitřní pudový život (ve snu znázorněn medvědy) již lapený v síti změněného vidění. Jakmile se člověk oddá Bohu, pudové síly jeho nižší přirozenosti budou mít stále méně prostoru pro uplatnění v životě.
         Přestože z mé strany se jednalo o scestné jednání, které nemá nic společného s lidstvím, nebyl jsem Bohem odsouzen. Jak rozdílné slovo od slov těch, kteří se nazývají "Božími prostředníky". Ti se řídí především nepochopenými hesly v bibli a ani se neobtěžují zkoumat jejich hlubokou podstatu.
 

"Hle, Bůh je úctyhodný, nezavrhne bez příčiny, je úctyhodný silou i srdcem."

Job 36/5       

"Tím ho Bůh postihne nelítostně, před jeho rukou bude marně prchat."

Job 27/22       

"Můj Bůh je zavrhne; protože ho neposlouchali, stanou se psanci ..."

Ozeáš 9/17       

"I poznají, že já jsem Hospodin, až obrátím zemi ve zpustošený a úděs budící
kraj pro všechny jejich ohavnosti, jichž se dopouštěli."

Ezechiel 33/29       

"Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit,
že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají."

Židům 11/6       

       Tak bych mohl pokračovat ještě velmi dlouho a popisovat představy lidí o Bohu, které jsou stěžejní pro všechny církve světa. Metoda "cukru a biče" snad je na někoho úspěšná, ale samostatně myslící člověk by potřeboval jiné vysvětlení a jiný přístup. Sám jsem poznal, že biblické popisování nemá nic společného se skutečným Bohem. To, co jsem ve zkratce biblických citátů popsal, nepředstavuje Boha, ale jeden z vesmírných zákonů, který se nazývá zákonem příčiny a následku (karmický zákon). Jakékoliv napětí námi vytvořené nás jednou dostihne a pak okusíme zavržení, nelítostné jednání a staneme se psanci ve vlastní duši. Zákonu příčiny a následku je skutečně jedno, zda věříme v Boha či nikoli, jediné, co pro každého člověka platí, je zákon příčiny a následku, který tak krásně vyjádřil Ježíš Kristus:
 

"Amen, pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře."

Matouš 5/26       

       Blíže se budu zabývat tímto zákonem v následném archetypu Self. Po probuzení jsem měl zvláštní pocit, neboť jsem si uvědomil, že každý z lidí má cestu k Bohu otevřenou a záleží pouze na něm, půjde-li po ní přímo, nebo oklikou. Žel někteří lidé si vybrali cestu k Bohu hodně dlouhou a strastiplnou a budou muset poznávat "pekelné" stavy vlastní mysli, než rozeznají scestnost vlastního egoismu i nadřazenosti a obrátí se k obzorům jednoty bytí. Nebyl jsem jiný a také jsem hledal štěstí ve světě, v náručí žen, v bujarých večírcích a později i v manželství. Našel jsem snad jen chvilkové uspokojení, ale štěstí mi bylo stále vzdálené. Hledání cesty ke štěstí po několika málo letech nalezlo odezvu u Boha, čímž mi konečně svitla naděje šťastnějších prožitků. Cesta, kterou jsem nyní kráčel, byla velice znečištěná vracejícím se napětím mých minulých skutků, až jsem si někdy myslel, že mne osud (či podle biblických citátů Bůh) zatěžuje přespříliš a že nevydržím ten obrovský nápor osudových sil. Ovšem najde se i člověk, jehož první setkání s Bohem je ozdobeno skutečnou slavobránou. Vyberu jeden sen mladé sedmnáctileté dívky:
 
       "Najednou ke mně přišel Bůh v běloskvoucím rouchu. Vyzařovalo z něj dobro, bezpečí, klid a krása. Natáhl ke mně ruku a v ní se znenadání objevila rozvíjející se větvička vrby jívy (lidově kočičky) a pak mi požehnal krásnými a nezapomenutelnými slovy:" "Ty jsi mé dítě, ty budeš vždy šťastná." "I když posléze zmizel, zanechalo setkání v mém nitru krásné hřejivé teplo lásky a míru."
 
       Dívka nebyla tak hloupá jako já, který jsem si v prvotním nadšení nasadil masku nadpřirozené bytosti (viz 1. sen), ona v mlčenlivé pokoře přijala dar Boha, který je sice pro ni zpočátku nepochopitelný, ale přišel čas a ona rozpoznala dar, který dostala. Tehdy nechápala, jak může být někdo stále šťastný a vzápětí ji svět vtáhl do svých lákadel a její nově se formující zkušenosti změnily i náhled na setkání s Bohem. Pochopila, že sen ji pomohl výrazně změnit orientaci, a začala hledat smysl života jinde, měla najednou jiné cíle a jiné názory. Sice ztratila mnoho takzvaných přátel, neboť jejich svět honby za hmotnými statky a pocitovými vzruchy jí byl najednou cizí, ale nalezla svou cestu ke štěstí. Pevně věřím, že Bůh ochrání její kroky a dovede ji zpět do přirozenosti, která náleží každému člověku - do Boží přirozenosti.
 

---

   8.9.95     00.10 hod.                         3. sen

---

Chytila mne velká a mocná bytost, které jsem se plně poddal. Třásla mnou, zvedala do výše a pak mne zase postavila na zem. Po chvíli vše ještě jednou zopakovala. Neměl jsem sebemenší strach.

       Třetí setkání s archetypem Numinózum nese pečeť setkání s mocnou bytostí, kterou jsem sice ve snu nenazval Bohem, ale její numinózní charakter je nade vší pochybnost. Předchozí sen vyzdvihl pokoru a nyní téměř po jednom roce jsem pokoru proměnil v odevzdání se. Pozice vnitřního svědka nabyla takové přesvědčivosti a dokonalosti, že jsem byl schopen vzdát se všech obranných mechanismů osobnosti (pud sebezáchovy) a nechal jsem běžet děj pro někoho možná děsivý, pro mne však krásný beze stopy strachu (se strachem by přišla hrůza, panika a děs). Sen, jako by chtěl obejmout celý Kruh Bytí, patří kromě archetypu Numinózum ještě do archetypů Moudrý stařec a Pozornost.
 

---

   11.4.96     22.20 hod.                         4. sen

---

Sen jakoby z jiného světa, kde jsme byli poslední dvě bytosti. Uvedl jsem do chodu paměťovou banku s tím, že poslední, kdo odchází ze světa, bude moci kdykoliv nahlédnout do tohoto poselství budoucím. Celé se to odehrávalo v nádherné lesní krajině. Byl jsem ve velice záhadném mýtickém vojsku, kde nebojovaly oddíly vojska, ale bojovou sílu představovali pouze jednotlivci. Nyní jsem pochopil, že to byla výroba bytostí. Byl jsem bezpohlavní bytost a přesto mne "výroba" bytostí sexuálně vzrušovala. Bylo tvořeno to, co se ničí. Asi jsem umíral, nebo obnovoval sám sebe. "Nastavil jsem se" do stavu sexuálního uspokojení z tvoření, které jsem spustil: Tvoření mělo trvat až do skonání věků.

       Sen, z něhož přímo čiší numinózní charakter v prožitku mocné bytosti, musím komentovat slovy: jeden z nejkrásnějších a nejzáhadnějších. Ego ztratilo po rozhodnutí žití spásné askeze velkou oporu a dovolilo mi objevit pravděpodobně 13. sféru zvanou Brahma - purohita, kde žijí velcí hodnostáři Brahmovi*5. Asi je to pro mnohé čtenáře "příliš silná káva", ale vycházím z osobních prožitků a z literatury, která z šera tibetských klášterů vyšla pomocí mnoha odvážných lidí na světlo světa. Již v komentáři tohoto snu v archetypu Poklad (12. sen) jsem citoval první knihu světa "Dzyan" H. P. Blavatské, z níž vycházel i buddhismus, který k problematice světů či sfér přistoupil skutečně vědecky. Velikáni duchovních věd rozpoznali a popsali ve sbírce textů "Anguttara Nikájó" všech 31 sfér, v nichž lidstvu přísluší 5. sféra.
         Při vstupu do centra vlastní bytosti jsem opustil periferii, kterou je smyslový svět, abych rozpoznal "oblasti duševnosti" - svět příčinný. Teprve za ním není ani smyslově zjistitelných jevů, nýbrž je zde pouze potenciální možnost vzniku všech jevů. Na rozhraní těchto oblastí jsem nalezl Boha Stvořitele a ztotožnil jsem se s ním. Ovšem to nebyl můj stav, nýbrž působivá maska, kterou jsem si obratně nasadil.
         Tvůrčí práce mi učarovala, a tak jsem ve šťastné extázi tvořil. Na světě jsou dva druhy tvůrců: jedni se zabývají objekty - sochaři, malíři, básníci a naprostá většina dalších lidských oborů, ti všichni pracují s předměty a něco vytvářejí; druzí jsou mystici, kteří vytvářejí sami sebe. Nepracují s objekty, ale sami sebe zdokonalují a trpělivě odstraňují nedostatky, aby pak mohli předat ve stavu Buddhů a Bódhisattvů plody své trpělivé práce lidstvu. Sen jasně ukazuje, že jsem nalezl pouze božskou karikaturu mystika, který stále hledá pravdu. Naštěstí jsem tento počin rozeznal a s ještě větším úsilím jsem se vrhnul na morální očistu vlastní bytosti. Na ztotožnění se s tvůrčí bytostí je vidět i následný pád do citové (duševní) oblasti s náznakem dalšího pádu do pudové závislosti. Cesta dolů byla pro mne velice poučná, neboť mi ukázala cestu z božství do lidství, ukázala mi vlastnosti, nedostatky a závislosti, kterých se budu muset zbavit, abych jednou došel až k odhalení božské přirozenosti. Posledním dokladem hloubky snového prožitku je i chvilkové ztotožnění se (nasazení masky) mýtického bojovníka, který vydá za celé armády. Pro člověka neznalého světové mytologie možná k pousmání, ale mytologie se takovými hrdiny jen hemží. Pro příklad uvedu: Blaničtí rytíři z českých mýtů, Kršna*6 a Balaráma*7 z indických mýtů, severský Thór*8 či řečtí hrdinové podrobně popsaní v archetypu Hrdina.
 

---

   8.6.97     04.30 hod.                         5. sen

---

Přijel jsem do městečka, kde mi vůbec nebyla jasná doprava. Šel jsem raději pěšky. Nějaký muž mi řekl, že závod začíná ve 13 hodin. Měl jsem spoustu času, a tak jsem šel spolu s jedním mužem k velice zajímavé soše. Byla to veliká koule dva metry v průměru a v jedné čtvrtině plochy byla vytesaná hlava Ježíše Krista. Když jsem se dotkl víčka Kristova oka, udělala se téměř metrová (v průměru) prohlubeň mimo obraz Krista. Vlezl jsem do ní jako druhý, nohama napřed, neboť bokem ani po hlavě to nešlo. Koule byla stále plná, jen tělo dokázalo projít do masívu skály. Uvnitř neplatily vnější prostory. Postavil jsem se a bylo mi nádherně. Naplnilo mne nepopsatelné štěstí. Oba jsme byli neviditelní a mohli jsme létat. Vzlétli jsme a prolétávali jsme nějakou budovou. Zavíral jsem dveře a lidé v budově si mysleli, že je průvan. Vletěl jsem do dalšího domu, kde bylo plno květin, až do pokoje, kde spala malá holčička (3 - 4 roky). Dal jsem jí opatrný polibek, aby se neprobudila. V okamžiku jsem skrze ni miloval celý svět a šťasten jsem letěl zpět. Před pokojem jsem probudil nějakou kočkovitou šelmu (gepard či jaguár). Byl jsem neviditelný, ale šelma mne ucítila a dostala obrovský strach. To už jsem se začal zhmotňovat a šelma ze strachu zaútočila. Zakousla se mi do ruky. Klekl jsem šelmě na hlavu a přikryl jí nozdry. Pomalu ztrácela dech a začala mne pouštět.

       Narodil jsem v ateistické rodině a další mé životní kroky se odehrávaly v téměř ateistické společnosti. V době ponurého komunistického režimu asi nebylo divu. Později jsem byl propagandou a životním osudem vtažen do soukolí marxismu-leninismu, kde jsem až v šestnácti letech začal chápat nenávistný charakter celého komunistického zřízení. Pochopil jsem, že "pravda" halasně vytrubována komunisty je nafouknutá bublina, která musí jednou prasknout. Od počátku mého života byl pro mne Ježíš Kristus cizí osobou a neměl jsem k němu žádný vztah. Paradoxně jsem k němu přišel až ve středním věku přes východní náboženství, když jsem začal objevovat učení východních mystiků, kteří častokrát citovali slova Ježíše Krista. Nedalo mi a přečetl jsem celou bibli. Učení Ježíše Krista v podání apoštolů se pro mne stalo jasnou cestu k uskutečnění (realizaci). Neměl jsem to štěstí abych pociťoval přítomnost Syna Božího ve svém srdci již od útlého věku, ale jasně jsem si uvědomil, že Ježíš Kristus není pouze historická osobnost, ale je hlavně duchovním stavem, kterého každý člověk může dosáhnout. Ne nadarmo Ježíš říkal: "Království Boží je ve vás." Tak jsem v Ježíši Kristu nalezl skutečný poklad, který mi po celá dlouhá léta ležel v srdci. Tehdy jsem ve své pýše nebyl schopen obrátit zrak do vlastního nitra. Ovšem má zdlouhavá cesta k symbolu Ježíše Krista i k němu samotnému má svou nespornou výhodu. Nebyla nikým vynucená, vybásněná či překroucena a je založena pouze na poznání, kterého jsem dosáhl. Přesto od uznání Ježíše Krista k objevení se vědomého numinózního symbolu uběhlo mnoho let. Toto snové setkání je mé první a rozžehlo trvalou radost v mém srdci.
         Nejasná doprava v městečku znamená, že se ještě nevyznám v prostředí nových stavů, které v poslední době objevuji. 13. hodina není nešťastným znamením, jak mnozí lidé věří, ale 13 je například pro východní národy šťastným číslem, které ohlašuje nové aktivity. Nebo je v židovské kultuře znakem dospělosti, protože ve 13 letech se židovský chlapec stává dospělým. V Tarotu je 13. kartou Velké arkány "Smrt" a ta právě je významnou změnou v životě duchovního člověka, neboť symbolizuje očekávanou mystickou smrt a následné znovuzrození, což zase velice dobře charakterizuje XIII. Karta Velké arkány Oshova zenového Tarotu s názvem "Transformace" (viz obrázek 15). Duchovní snaha o čistotu mne přivedla nejen k sochařskému znázornění Krista, ale i k symbolu koule, která je v nevědomí považována za vnitřní bytí jako nerozlišená úplnost, jednota a dokonalost. Život běží v koloběhu a vesmírná tělesa koloběh podtrhují svým tvarem i pohybem. Jakmile jsem spojením s okem Krista - se symbolem čistoty ducha "otevřel" úplnost, jednotu a dokonalost symbolu kamenné koule, mohu vstoupit do neznámého světa. Příklad mého duchovní průvodce, který se mi personifikuje jako druh, mi ukazuje cestu do prostoru, kde jsem plně pochopil slova Herma Trismegista: "Jak uvnitř, tak vně." Proč nemohu vstoupit do koule nejprve hlavou či bokem, vysvětluji v následném archetypu Self, neboť tato otázka patří do bytostného utváření člověka. Naplněn štěstím zažívám blažený stav a s blažeností přichází touha letět. Nechal jsem se nést svou touhou, nalézám spící děvčátko a přes opatrný polibek se posouvám do další "dimenze" nevšedního zážitku. Stejně jako Ježíš Kristus alespoň na chviličku miluji svět a všechny bytosti v něm. Mladičká dívenka je duchovní anima. Musí být duchovní animou, protože jedině z duchovního stavu lze milovat všechno stvoření bez rozdílu. Šelma představuje pudy, které i bez ochrany duchovních sil (už se začínám zhmotňovat z neviditelného stavu) bez větších problémů zvládnu.
         Sen současně patří do archetypů Anima - Animus a Self.
 

---

   24.3.98     05.40 hod.                         6. sen

---

U vojenské posádky jsem si všiml, že na stavbu přijela vysoká návštěva. Uklízel jsem pokoj a stlal jsem postele. Venku stáli lidé ve vodě a při prudké vichřici drželi na lanech loď. Na chvíli zapřáhli i koně, ale stejně se jim loď utrhla a volně najela na ostrov. Najednou vítr zeslábl a vichřice ustala. Viděl jsem pobíhat slony v postrojích s jejich pány na hřbetech. Jeden jezdec hledal svého slona. Na stromech jsem viděl nádherné zlaté květy, které se daly jíst a byly mimořádně dobré a sladké. Stromy rostly hojně po celém ostrově.

       Stejně jako v předchozím snu, také v tomto se prolíná archetyp Numinózum s archetypem Self. Bytostný stav a vědomý numinózní symbol many, vyjadřující biblickým způsobem Boží tvůrčí princip, jsou ústředními tématy snu. Mezi další vědomé symboly patří všechny, které si člověk uvědomuje jako věci mající přímý vztah k Bohu. Pokud si člověk v denním vědomí uvědomuje například za symbolem kříže, trnové koruny, stigmat, Golgoty, ukřižování a mnoha dalších bytost Krista jako Syna Božího, pak se jedná o vědomý symbol. Pokud ovšem člověk nemá v denním uvědomování k těmto symbolům výše uvedený přístup, pak se pro něj jedná o symboly nevědomé. Ty na něj mají podstatně menší vliv, neboť leží pod prahem uvědomování.
         Objevení se symbolu many není náhodné a je jistě zajímavé, že se objevuje stejnou noc, asi 4 hodiny po snovém prožitku smrti (více o tomto snu a návaznosti smrti na symbol many v archetypu Hrdina sny číslo 22 a 23) Sen popisuje touhu po ovládnutí sexuality, když jsem nalezl podmínky vzniku závislostí a snažím se svůj osud (ve snu loď) dostat ze spárů světského náhledu na svět, a tím i ze spárů světských a sexuálních vazeb, které jsou ve snu představovány lany. Sexuální vazby podporuje i symbol koní, kterými se lidé marně snaží zabránit mému úniku mimo jejich dosah. Loď, která představuje mou cestu životem, po zpřetrhání lan (vazeb) unikne z rozbouřeného světa a její existence je v mžiku nahrazena oázou klidu a míru na rajském ostrově, kde mne překvapuje pohled na slony s jejich pány na hřbetech. Jediný jezdec hledá svého slona. Nevědomí mi v alegorii se slony a jejich pány říká, že ovládnutím obrovské vnitřní síly (slon), se stanu pánem vnitřních procesů a jako každý adept duchovních výšin i já musím dokázat najít, osedlat, zkrotit a ovládnout své vnitřní pnutí, stejně jako jezdec musí ovládnout svého slona. Přítomnost klidu a míru ostrova i okamžité podvědomé pochopení cesty popsané symbolem slonů a jejich pánů mne posouvá do stavu, v němž mohu poprvé uvidět a dokonce ochutnat božskou manu, jejíž podstata, krása a sladká chuť mne odměnily za trvalou snahu na poli ovládnutí nižší přirozenosti. Skrze božskou manu jsem se dotkl samotného božství.
         Sen je uveden také v archetypu Hrdina, kde podrobně rozebírám tři dosažitelné ideální stavy (bytostný stav, společnost a stát) a v archetypu Self, kde podrobně popisuji bytostný stav a cestu k vyšším metám lidské přirozenosti.
 

Obrázek 15: Osho zen tarot, Velká arkána XIII Transformace

---

   28.5.98     01.30 hod.                         7. sen

---

Potápěli jsme se do podmořské jeskyně, kde jsme nad hladinou objevili lidskou kostru ve schránce podobné rakvi. Kostru jsme jedinou cestou přes moře vynesli ven na souš, kde jsme dostali důrazné upozornění, že musíme kostru vrátit zpět, neboť je v ní ukryta síla předků. Učinili jsme tak a kostru vrátili na původní místo. Ve své schránce byla k našemu překvapení kostra schopna pohybu a sama se uložila k věčnému spánku. Mezi kameny jsem ještě uložil vajíčka. Po návratu na souš jsme očekávali příchod Boha, neboť měl být s námi soud. Měly být spočteny všechny naše viny i naše zásluhy. Bez vzpírání jsem pokorně očekával svůj ortel i budoucí osud.

       Na druhé setkání s Bohem (poprvé 19.10.94) jsem si musel počkat více jak 3,5 roku. Dlouhá prodleva charakterizuje nedostatek víry, kterou se snažím nahrazovat jinými, spíše technickými druhy jógy. Jsem jednoznačně špatným bhaktijogínem, což jsem se potřeboval z pramene nejčistšího - z nevědomí dozvědět. Tři dny po tomto snu jsem se setkal s ženou jedné křesťanské církve. Ta mi ukázala, jak vypadá skutečná a hluboká víra. Náš více jak hodinový rozhovor byl darem pro obě strany, neboť ona mi ukázala, kolik víry a nadšení pro Boha mi ještě schází a já jsem jí na oplátku ukázal, že by měla více hledat sama v sobě, kde nalezne vše podstatně čistší a jasnější, kde nalezne podstatu své víry, kde nalezne Boha i ďábla. Vzpomenu-li si na tuto malou epizodu, pak musím smeknout před Prozřetelností, která jedním setkáním vetkala do duhy života obou duchovních lidí barvu, jež jim scházela. Tehdy jsem si uvědomil, že spojením jejího nadšení, víry a elánu s mojí znalostí různých druhů jógy by každý dosáhl vykoupení. Byl to pro mne významný okamžik a doufám, že i pro tu vzácnou ženu, kterou jsem již od těch dob neviděl. Věřím, že pokud zůstala neochvějná ve své víře, pak snad již nalezla svůj vysněný ideál.
         Moře je alegorií nevědomí. Jakmile sestoupím pod mořskou hladinu, ocitnu se vědomě pod prahem běžného uvědomování. Hranici mezi vědomím a nevědomím znázorňuje hladina. Jeskyně je vstup do minulosti a symbol kostry minulost upřesňuje na jedno tělo, kterého jsem se pravděpodobně snažil nějakým způsobem využít. Připadá mi, že jsem se snažil oživit jeden z minulých životů, abych posunul současnou hranici poznání. Již ve snu beru varování od místních a dobrovolně po vysvětlení vracím spolu s ostatním, kostru do původní schránky a na původní místo. Hýbající se kostra je v běžném denním vědomí pořádný nesmysl, ale v podvědomí se jedná o připomínku, že odkaz, jenž jsem se snažil již nyní vyzvednout, je stále živý. To podporuje i akt uložení vajíček, protože z vajec se jednou, až přijde čas, vylíhne nový život. Proto příští návštěva "podmořské jeskyně" bude vypadat úplně jinak a bude podstatně bohatší. Ve snu jsem jednoznačně uznal vinu a stejně jednoznačně jsem přijal trest, ať už je jakýkoliv (to byla odvaha). Připomíná mi to vzdání se hlavního hrdiny knihy "Kámen mudrců"*9 , když byl jako věřící člověk ochoten přijmout jakýkoliv trest za svou vinu - třeba i věčné zatracení. Poznal jsem, že k takovému rozhodnutí je zapotřebí skutečně mnoho odvahy a víry v Boží spravedlnost. Kdybych považoval Boha za nelítostného a krutého, nikdy bych se nedokázal v pokoře sklonit a očekávat trest za mé viny. Snažil bych se utéci co nejdále, neboť místo pochopení bych očekával jen zmar a odsouzení. Nevědomí mne prostřednictvím snu varovalo před nerozvážností vnitřního zkoumání a v závěrečné pokoře mi ukázalo cestu víry.
         Tento sen patří i do archetypu Pozornost.
 

---

   30.5.98     09.10 hod.                         8. sen

---

V práci se nám podařilo chytit chřestýše, ale museli jsme si dávat pozor, aby nás neuštkl. Měl jsem v ruce na obranu koště. Kamarád ho chytil holou rukou. Had měl překrásné duhové peří kolem záhlaví. Přemýšlel jsem, co s ním uděláme, a hledal jsem krabici.

       Již jsem se dotkl numinózních symbolů v předchozích snech, kde se vždy jednalo o symboly vědomé. Nyní jsem se setkal s nevědomým symbolem. Chřestýše jsem nikdy nepovažoval za numinózní symbol. Byl pro mne nebezpečným jedovatým hadem z amerického kontinentu. Neměl jsem k němu ani kladný ani záporný vztah. Ovšem tento sen mi "nasadil brouka do hlavy". Stále jsem přemýšlel, co tento sen znamená, a hledal jsem vysvětlení přítomnosti krásného hada ve snu. Zanedlouho se mi podařilo zjistit, že právě had, a na mnoha zobrazeních chřestýš, s duhovým peřím kolem záhlaví je symbolem ušlechtilého boha ze Střední Ameriky s tajemným názvem "Quetzalcoatl" (Opeřený had). Quetzalcoatl je jedním ze čtyř bohů Stvořitelů, je mu připisována vláda nad jitřenkou a večernicí. Quetzalcoatl prostupuje dějinami všech národů Střední Ameriky - Olmékové, Zapotékové, Mayové, Toltékové, Aztékové. Quetzalcoatl se v panteonu božstev objevoval v různých podobách, třeba jako bůh větru "Ehecatl", který byl patronem učení, řemesel a dvojčat. Snad proto dostal Quetzalcoatl i další jméno - "Drahocenné dvojče". Každý ze starobylých národů Střední Ameriky mu připisoval některá jména a mnohé skutky. Mnoho jich bylo nenávratně ztraceno a zničeno bezohlednými dobyvateli z tehdejšího Španělska, ale několik málo se nám jich dochovalo v krásných mýtech. Jeden mi vysvětluje i podstatu objevení se symbolu Quetzalcoatla ve snu:
         Zatímco Quetzalcoatl požadoval na lidech mírumilovné obětiny ze zvířecí říše, jeho rival Tezcatlipoca*10 toužil po stále krvavějších rituálech s lidskými oběťmi. Po jednom ze střetů mezi těmito bohy opustil Quetzalcoatl hlavní město a cestoval až k "božské vodě"*11. Po čtyřech dnech cesty se konečně Quetzalcoatl oblékl do nejkrásnějšího roucha a sám sebe obětoval na pohřební hranici. Z plamenů vylétlo hejno ptáků a v jejich středu stoupalo k nebi Quetzalcoatlovo srdce, které se na obloze přeměnilo v Jitřenku - Venuši. Pak všem lidem bůh Quetzalcoatl v podobě Venuše symbolizoval smrt a vzkříšení.
         Práce ve snu představuje práci na poli sebezdokonalování, proto se z nevědomí vynořil symbol boha Quetzalcoatla. Ve snu jsem ovšem nic nechápal a ani jsem netušil, s kým se setkávám tváří v tvář. Z denního vědomí mám zafixovaný strach a ten mi brání ihned prohlédnout funkci numinózního symbolu opeřeného hada. Bráním se koštětem, čímž dokladuji snahu o úklid v duši a potřebu další, ještě důkladnější, morální očisty. Naštěstí kamarád, který je vyslancem nevědomí v roli duchovního rádce a ochránce, bez problémů chytá chřestýše holou rukou. Až nyní si můžeme zblízka prohlédnout nádheru tajemného tvora. Touha podržet si takový vzácný exemplář mne podvědomě vede k hledání krabice. Symbol krabice potvrdil s konečnou platností funkci celého snu, neboť krabice znamená rakev a potažmo i smrt. V tomto se shodují oba symboly (opeřený had a krabice) a já se je snažím dát dohromady. Snový postup je vlastní přípravou na mystickou smrt a znovuzrození a sen dokladuje vědomí o nastoupení mystické cesty.
         Mnohým se asi bude zdát velice nepravděpodobné, že si nevědomí vybírá symboly pro naši společnost dávno mrtvé, symboly cizích kultur, jejichž pozůstatky jsou maličkým fragmentem v dějinách lidstva. Ovšem symbol boha Quetzalcoatla je spojen s nejednou z vyspělých známých civilizací*12 našeho světa. Těmito civilizacemi prošly statisíce a možná milióny lidských jedinců a ti už museli za sebou v kolektivním nevědomí lidstva zanechat pořádně širokou brázdu. Proto by bylo zázrakem, kdyby se právě takové symboly v nevědomí neobjevovaly. Tato skutečnost by měla vést lidstvo ke skutečné snaze sebrat, sepsat, pochopit a uvést v život mnohé zapomenuté mýty a symboly, neboť ony jsou pupeční šňůrou, která člověka spojuje s říší Boha a která nevědomým vytrvale posílá obrazy k prozření, stejně jako matka posílá živiny svému nenarozenému dítěti ve svém lůně.
         Ještě se vrátím k termínu nevědomý symbol, neboť jej považuji za velice důležitý a cítím potřebu co nejvíce nevědomých symbolů "přeřadit" do kategorie symboly vědomé. Nejen v mytologii jsou ukryté mnohé nevědomé numinózní symboly, které lidem unikají díky obrácení se do světa a opomenutí světa vnitřního. Nevědomé numinózní symboly se objevují i v běžném životě někdy nepovšimnuty a jindy zase jako tajemné záhady rozehrávají lidské nitro toužící po poznání. Mezi nevědomé symboly patří například tajemné obrazce, které se již dlouho objevují v obilných lánech a na lukách Austrálie či Evropy; později se přidává i Brazílie (1969), Kanada (1974), Turecko (1975), Japonsko (1979), USA (1989), Afghánistán (1990). V současné době se tajemné obrazce zvané piktogramy objevují po celém světě. Není snad jasnějšího příkladu nevědomého symbolu rozšířeného po celém světě. Je pro naši civilizaci nanejvýš smutné, že špičkoví vědci se zabývají vývojem zbraní a dalších materiálních zbytečností pro jednu malou skupinu lidstva a symboliku, která je naší podstatou, nebo alespoň by nás měla k podstatě přivést, ponechávají bez povšimnutí. Tak byla a je významná oblast lidského nevědomí odsouzena k živoření mimo oficiální okruh vědeckého zájmu. Prostředky několika nadšenců pak nemohou přinést stejné výsledky jako vědecká mašinérie v současnosti hloupě používaná pouze pro takzvaný materiální blahobyt. Z toho, co jsem poznal z vnitřních procesů lidské mysli, jsem pochopil, že již pouhý pohled na nevědomý numinózní symbol člověka posune blíže k poznání skutečnosti, aby pak (třebaže laickým pohledem) rozpoznal v piktogramech indiánské symboly jednoty, zapomenuté symboly keltské a germánské i symboly východních národů. Piktogramy v mnoha lánech světa vykreslují i astrologické, geometrické a alchymistické symboly. Zatímco by se lidé měli ptát, proč se takové symboly objevují prostřednictvím smyslů ve vědomí, ptají se jak, a tím jim uniká smysl a význam mnoha významných sdělení. Je nepodstatné, jak se vědomý a nevědomý symbol ocitl v zorném poli hledajícího člověka, vždy záleží na jeho řídící funkci vedoucí k poznání.
 

---

   19.1.99     00.00 hod.                         9. sen

---

Byl jsem pozván k šéfovi, který nám všem ostře vynadal. Byl jsem obviněn za něco, co jsem neudělal, a následně jsem byl hrubě vyhozen s tím, že musím donést láhev slivovice. Tu jsem ale neměl. Bylo mi jasné, že dojde k osobní prohlídce. Seděl jsem na posteli svého pokoje a přišli čtyři muži, mezi nimi i Albert*13. Přišli mne zbít na pokyn šéfa. Měli mi domluvit, abych poslouchal. Věděl jsem, že je to absolutně zbytečné. Když mne mlátili, prosil jsem Boha, aby mi pomohl. Bůh mne vyslyšel a naplnil mé tělo zvláštním blahem. Rány jsem sice vnímal, ale necítil. Bylo mi nádherně.

       Nevědomím jsem byl postaven do neřešitelné situace proti velké přesile a ještě proti mé pravdě. Nebránil jsem se, neboť jsem byl přesvědčen o marnosti takového počínání a poddal jsem se osudu s jedinou správnou myšlenkou - s myšlenkou na Boha. Úpěnlivá modlitba nalezla svého "Adresáta", a tak jsem byl odměněn blaženým stavem, který se ze samotného Boha přes pokornou duši rozlil po celém hmotném těle. Vložil jsem osud do rukou Boha a pocítil jsem Boží ochranu. Vnímal jsem ubohou oddanost násilníků svému pochybnému vůdci, touhu se mu zavděčit, ale i nepatrný náznak soucitu jednoho z nich. Živý vjem jejich myšlenek, emocí a činů mne nijak nerušil od prožitku nádherné blaženosti. Jakmile jsem pozvedl své vědomí k vyšší skutečnosti, než je ta hmotná, rozpoznávám jiný, podstatně širší stav vnímání, v němž se ztrácí bezvýznamné ego. Plně jsem se ztotožnil s myšlenkou Ježíše Krista a "nastavoval jsem druhou tvář" bez jediné výčitky vůči původcům zbytečného násilí, vždyť jsem věděl, že jsou nevědomí a neví, co činí.
         Zastavím se ještě u obrovského významu modlitby v lidském životě. Modlitba je materialisty zesměšňována jako slabost jedince, ale ve skutečnosti je to síla, protože se člověk v modlitbě vzdává sám sebe a přiznává se ke své lidské nemohoucnosti. Kouzelný dopad měla jedna modlitba ve snu 10.8.97 (uveden v archetypech Řízená imaginace a Self), když jsem při intenzivní myšlence na Boha vzletěl, zkoušel jsem si letecké schopnosti a hlavně jsem si uvědomil citát z bible: "A chodil Henoch stále s Bohem a Bůh si ho vzal.". Henochova cesta k Bohu je ukázkou "absolutní bhaktijógy", neboť v jeho mysli nezůstalo kromě nadsvětských zřetelů nic, co by ho udrželo na pláni hmotného viditelného světa. Proto Henoch dokázal plynule i s tělem opustit bez prožitku smrti náš svět a přejít do světa, který byl roven náplni jeho zbožštělého vědomí. Modlitba, jak ukázal i biblický příběh Henocha, odvádí mysl člověka ode všeho světského. Zářná cesta Henocha není jednoduchá, ale je možná. Člověku se občas podaří posbírat střípky z prožitků vyšších stavů a pak tyto vzácné okamžiky člověku ukazují cestu z marasmu, v němž žije.
 

---

   14.9.99     02.10 hod.                         10. sen

---

Na učebně jsem si hrál s hady (nebyli jedovatí). Jednou se mi celý chumel hadů zakousl do prstu. S menšími problémy jsem je setřásl. Zalezli do díry v místě, kde jsem měl spát. Odtud z vedlejší nory začal vylézat zajímavý tvor, který se mi představil jako Mekong a měl tři mladé. Byl velice způsobilý a legrační. Vypadal tak trochu jako barevný medvídek, kterého musel mít každý rád. Musel jsem jít do paláce. Asi se to odehrávalo v Indii. Před branami paláce jsem potkal bílé, asi osmileté dítě, které jsem vzal do náručí a vešel do paláce. Potkal jsem jeho zvlášť tmavou chůvu, Indku. Dítě "M-ršiho" jsem měl někomu odevzdat. Již sám jsem vešel do místnosti, kde jsem na lůžku spatřil ženu - bohyni s dvěma tvářemi. Jedna tvář byla mladá, olemována rusými dlouhými vlasy sahajícími až pod její pas, druhá tvář byla starší, s krátkými černými, místy prošedivělými vlasy. Padl jsem na kolena a omluvil jsem se za svoji neomalenost. Rusovlasá tvář bohyně mi řekla, abych odešel, a vstala z lůžka. Pokusil jsem se telefonovat z místního telefonu a ona se na mne evidentně rozzlobila. Po chvíli starší tvář povolila ve zlobě a chtěla, abych jí něco řekl o budoucím vzestupu Čech. Začal jsem v pátém století, kdy začaly invaze žoldáků rabovat, vypalovat a znásilňovat čerstvě osídlený kraj - budoucí českou zemi. Popisoval jsem hnutí odporu, kdy lidé vzali svůj osud do vlastních rukou a se zbraněmi žoldáky vyhnalo. Pak jsem přeskočil až do počátku 15. století a vyprávěl jsem o mistru Janu Husovi a husitském hnutí. Zdůraznil jsem rok 1620 s bitvou na Bílé hoře a následných 300 let poroby, čímž jsem chtěl naznačit karmické vyrovnání za vojenské výpady mladého českého království. Vyprávěl jsem to už nejen bohyni, ale také asi stovce studentů. Bohyně občas zpřesňovala moje slova a studenti si dělali poznámky. Občas jsem sám diktoval důležitá fakta. Připadalo mi to, jako když bohyně chce zdůraznit připravenost českých zemí pro duchovní expanzi.

       V předchozím archetypu Coniunctio, kam tento sen (13. sen) bezesporu patří, jsem popsal vztah sexuality (v symbolice hada) k dennímu a podvědomému životu a v komentáři archetypu Numinózum se budu zabývat převážně numinózními symboly a setkáním s bohyní. Nevím, zda mezi nevědomé numinózní symboly patří i krásný tvor Mekong, ale tři jeho potomci by už mohli patřit do významné symboliky, neboť by mohli vyjadřovat trojjedinost vycházející z jedinosti vesmírné prázdnoty, trojjedinost, jež křesťanství vyjadřuje jako Otec, Syn a Duch svatý. V paláci se setkávám s bílým dítětem "M-ršiho". Dítě je symbolem sjednocení a bílá barva jeho pleti zcela jistě nepatří do zdí paláce indických vládců, proto je nutné pochopit nevědomím naznačovaný symbol bílé barvy. V snové symbolice bílá barva je synonymem světla, sebepoznání a moudrosti a ve své nejvyšší formě značí božskou mysl. Z vysvětlení těchto základních údajů pak není těžké pochopit, že ovládnutí sexuálních tendencí nižší přirozenosti mne povede k poznání duchovního utváření světa a ke sjednocování poznávaných částí vlastního já. Sjednocení do stádia božské mysli mne posunulo v prožitcích k poznávání panteonu bohů a bohyň. Navíc k dítěti se váže známé slovo "rši" pocházející ze sanskrtu, které znamená mudrce, zřece, staroindického zasvěcence a duchovního vůdce svého lidu*14. Dalším aspektem snu je číslo 8 ve spojení s léty chlapce. Protože nevědomí umístilo sen pravděpodobně do Indie, předpokládám i východní vysvětlení čísla 8. Buddhismus zná 8 cest, které vedou k vytouženému cíli, k nirváně: pravý názor, pravé myšlení, pravá řeč, pravé jednání, pravý život, pravé snažení, pravá bdělost a pravé soustředění mysli.
         Sjednocení představuje dítě v náručí, jen s sjednocen mohu vstoupit do paláce vlastní přirozenosti, kde překvapuji bohyni, která má dvě rozdílné tváře. Jedna tvář je mladá a druhá starší. Pochopil jsem z této vize, že mladá krásná rusovlasá bohyně představuje mládí, krásu, cit a sexualitu a starší bohyně představuje stáří s moudrostí oproštěnou od pudů i citů. Dualita bohyně dvou tváří mne utvrzuje v přesvědčení, že i tento vysoký a bolestí prostý svět je stále rozděleným a nesjednoceným. Kdo byla bohyně dvou tváří jsem se dozvěděl mnohem později, když jsem prohledával panteon božstev různých mytologií. V orfických mystériích*15 měla Persefona (dítě Dia a Rhea-Démétér) dva obličeje a čtyři oči. Takže jsem byl po objevení této informace dodatečně šokován, neboť jsem se setkal s málo známou tradicí orfických mystérií. Jinou podobnost v dualitě dvou tváří jsem nalezl v podobě, a posléze i v podstatě, římského boha, který nese známé jméno "Ianus". Bůh Ianus vládne nad vším, co je v životě dvojsečné. Tváře boha hledící na opačnou stranu představují protiklady, s nimiž římští občané spojovali minulost a budoucnost, počátek a konec. Konec jednoho je počátkem druhého a počátek jednoho je koncem druhého, proto Ianus hleděl dopředu i dozadu. Když si vezmu poučení z příkladu boha Ianuse, pak konec hledání krásy, citu a sexuality mi v problematickém kontaktu s krásnou mladou bohyní ukázal začátek nové doby, v níž je převažující poznání (tvář moudré bohyně). Je zákonité, že od člověka žijícího asketický život se musí tvář rusovlasé bohyně, představující spíše citovost, odvrátit a zase naopak - moudrost a poznání - se mi musí přitočit, abych ji byl schopen rozeznávat.
         Karmu a budoucnost českých zemí jsem již popsal v předchozím archetypu Coniunctio (sen číslo 13).
 

---

   6.12.99     00.30 hod.                         11. sen

---

Jako nepřemožitelná bytost - Bůh nebo Titán jsem obsazoval nějaký komplex budov. Najednou došlo k obrovskému výbuchu podobnému (ale nikoliv stejnému) atomové bombě. Jas tisíců sluncí a obrovský žár začal vše spalovat a hrozil spálit i mne. Druhý, stejně mocný sok, byl ukryt za zdmi jednoho domu či paláce. Někdo mi našeptával, že je konec, že to nemohu přežít. Pak jsem zaslechl vnitřní hlas, že musím nesnesitelný žár překonat vlastním žárem. Začal jsem proti nepředstavitelnému žáru dýchat stejný žár. Trvalo to hodně dlouho, ale nakonec jsem ohrožující žár "udýchal", když jsem se chránil žárem vlastního nitra. Jakmile vše pominulo, byly i zdi popukané a rozpraskané. Přistoupil jsem k jedné zdi, za kterou byl ten druhý - stejně mocný; ten, který na mne výbuch nastražil. Věděl jsem, že je přesně v místě, kde jsem pěstí rozrazil silnou stěnu, a když vypadl ze zdi velký čtverec materiálu, uviděl jsem skrz utvořené okno svého překvapeného soka. Chytil jsem ho pod krkem a skrz otvor jsem ho vyrval na svou stranu zdi. Bylo rozhodnuto, že se další souboj uskuteční jako definitivní a konečný příští den na slavnosti. Odjížděl v kočáře - tříkolce s dvěma velkými kolečky vpředu a vzadu a jedním polovičním na boku. Stejný vůz jsem měl také. Vzdáleně se to podobalo vozu faraónů.

       Prožitek mocné bytosti z předchozích snů (1 a 4) jsem "povýšil" na numinózní prožitek samotného Boha. Sen byl tak živý a přesvědčivý, že jsem měl po probuzení dojem prožité reality v běžném denním vědomí, přestože se zážitek absolutně vymyká realitě denního života. Ačkoliv jsem se ocitl v roli Boha či Titána, v roli tak podobné nošení masek v archetypu Poklad, nejedná se zde o apoteózu, neboť jsou nepřítomny jakékoliv dodatečné výčitky a převládá stav radosti vycházející z nitra. Pochopil jsem zlomový okamžik života. Pro stručnost a srozumitelnost nebudu vysvětlovat celý sen, neboť aspekty týkající se boje s personifikovaným zlem Márem jsem již vysvětlil v archetypu Stín (sen číslo 23) a bytostný aspekt psychických center spolu s účinky jógy nad protiklady vysvětlím v následném archetypu Self (sen číslo 31).
         Prožitek numinózní bytosti Boha či Titána je třetím tohoto druhu a zcela jistě cítím, že nejvyšším, neboť se již zcela vzdálil nošení masek v archetypu Poklad. V prvním snu tohoto archetypu jsem se při ztrátě ega stal nepřemožitelnou bytostí, nebo spíše jsem si nasadil masku této bytosti. To jsem pochopil téměř okamžitě po probuzení, kdy jsem při touze podržet pocit nepřemožitelné bytosti zároveň cítil osten výčitky, že takový stav mi nenáleží. Podobné nasazení masky se mi podařilo o dva roky později, když jsem povýšil v panteonu masek a stal jsem se tvůrčím elementem mezi bytostmi jako Bůh Stvořitel. Naplněn extází jsem tvořil hmotný svět i bytosti v něm. Tehdy jsem nepochopil, že mám jako mystik pracovat na sobě a zdokonalovat své nedostatky, nýbrž jsem se utápěl v opojném tvoření. Více jak 3 roky jsem si musel počkat na další sen s prožitkem Boha z archetypu Numinózum. Trpělivá práce na vlastním sebezdokonalování přinesla své ovoce a numinózní prožitek změnil charakter. Nyní jsem vystřídal tvoření vnějších aspektů za pokus vypořádat se jednou provždy s vlastní nižší přirozeností, což je už konečně čin hodný mystického úsilí. Protože jsem se neztrácel v extázi tvoření a nastoupil jsem cestu k překročení prahu, ohodnotilo nevědomí velikost činu odpovídající bytostí. Zosobněné zlo - Máro se personifikuje při prudkém mystickém úsilí a stává se pokušitelem člověka, neboť je jeho smyslným já, které bylo z bytosti mravním úsilím vyloučeno. Velikost Mára závisí na překonávaném smyslovém já. Čím více se člověk ve svém životě poddával smyslnosti, tím silnější protivník ho na prahu očekává. Při souboji s Márem jazýčkem na vahách bývá zbytková náchylnost ke světu, která mu dává sílu, a naopak vzdání se světa dává sílu té bytostné složce, která se pokouší vybřednout z osidel smyslového světa.
         Vrcholné numinózní prožitky Boha zažívá v určitém stádiu každý mystik ve svých vizích či snech. Za mnohé zmíním Květoslava Minaříka, který popisuje v mnohých vizích setkání s bohy různých úrovní. Jeden nebetyčný duch při setkání s Květoslavem Minaříkem pyšně prohlašoval, že je bůh a poté předváděl jako na cirkusovém jevišti různé kousky a zázraky. Zajímavý a poučný je i popis setkání s Bohy vyšších úrovní (Brahma, Višnu, Šiva)*16. Vize Květoslava Minaříka však na rozdíl ode mne byly cílené a cesta velkého českého mystika byla řízena vůlí. Proto jsou jeho zážitky podstatně bohatší a rozmanitější. Ve snových vizích je člověk řízen nevědomím k zážitkům, které mohou pomoci zvýšit rostoucí duchovní potenciál a poznání. Podvědomé jsou i reakce snícího a vůle má zde pouze podřadnou roli. Protože je snový prožitek neřízený vůlí, věrněji vypovídá o úrovni vžitého vzorce chování a jednání.
 

---

   17.1.00     02.50 hod.                         12. sen

---

V blízkosti bydliště jsem šel tmou a všiml jsem si na východě vycházející hvězdy, která zářila tak intenzivně, že její jas byl 30 až 40 krát jasnější, než jas hvězdy Polárky*17. Byla zde přítomná i žena, kterou jsem blíže neznal. Přicházela k nám bytost, o níž jsem byl bytostně přesvědčen, že je to anděl. Anděl se zeptal ženy, zda-li ví, co jasná hvězda znamená. Byl jsem od anděla vzdálen asi 5 metrů, pln úcty jsem poklekl a na otázku, která nesměřovala na mne, jsem s rozechvělým hlasem odpověděl: "Vím, co to znamená." Je to znamení znovuzrození Ježíše Krista. Anděl mi řekl, že pokud chci, mohu zůstat klečet, a obou se nás ptal, zda bychom mohli Krista vychovávat a vzít si ho domů jako dítě. Řekl jsem ano, ale vzápětí jsem si uvědomil, že v nejútlejším mládí nejsem schopen se o něj postarat jako žena či manželský pár. Anděl nám řekl, že jsme ti, kteří budou vědět o příchodu Krista, což jsem věděl již v okamžiku spatření jasné hvězdy. Pak nás zlatožlutou řízou oděný anděl vzal do dopravního prostředku a letěli jsme asi 50 metrů nad zemí. Dopravní prostředek měl nejprve tvar koule a posléze tvar kabinové oválné lanovky. Svítili jsme světlomety na zemi, abychom z nějakého mně neznámého důvodu zmátli lidi, kteří neměli vědět, co se nad jejich hlavami děje. K matení se přidávaly i nějaké zvuky. Například při letu nad železnicí z našeho dopravního prostředku vycházel zvuk jedoucího vlaku. Pomyslel jsem si, že by snad bylo lépe cestovat ve větších výškách. Všiml jsem si, že nad obzor vychází nová planeta o rozměrech asi poloviny měsíce. V jedné zahradě mělo dojít k setkání.

       Je paradoxní, že numinózní setkání s andělskou bytostí, která podle buddhismu patří duchovně směrem nahoru do nám nejbližších sfér*18, se odehrává až po mnoha setkáních s Bohy. Ale setkání s vyslancem Boha a bezděčně pochopená zpráva je nejkrásnější vizí mého života, vizí, která řekla vše. Znovuzrození Ježíše Krista je pro lidstvo i naši rozbouřenou planetu obrovskou nadějí. Nemyslím si, že by Ježíš Kristus byl přivítán materialisticky zaměřenými lidmi s otevřenou náručí. Právě pro mocné tohoto světa bude příchod Spasitele nebezpečím, že mnohé poslušné ovečky boha "Peníze" rozpoznají svůj krutý omyl a přestanou být loutkami lehce ovládanými reklamou a lživými "proroky". Je mi smutno na duši, když vidím, jak stále vtíravější reklama stírá z většiny lidí soudnost a vytváří v nich neuskutečnitelné představy o štěstí. Lidé pak zaslepeni stále kupují, spotřebovávají a ničí životní prostředí planety, která nás prozatím trpělivě nese na svém povrchu. Proč lidé nevidí, že vše činí pro nadité kapsy a hmotný blahobyt malé hrstky lidí? Proč se stále snaží urvat pro sebe co možná nejvíce? Viděl už někdo jakéhokoliv boháče šťastného? Zaslepení se pouze domnívají, že by mohli být šťastni, kdyby byli bohatí, a bohatí si zase myslí, že budou šťastni, když budou bohatí ještě více a když budou mít ještě větší moc.
         Ježíš Kristus byl nenáviděn mocnými a zaslepenými ve své době a bude nenáviděn mocnými a zaslepenými i v naší době. My jsme se jako lidstvo od dob pozemského života Ježíše Krista mnoho nezměnili a falešná představa o morálním pokroku lidstva se před morální čistotou Syna Božího rozpadne jak domeček z karet. Každý člověk by se měl zamyslet nad slovy Ježíše Krista, a tím se bytostně připravit na jeho dlouho očekávaný příchod.
 

"Nesuďte, a nebudete souzeni;
nezavrhujte, a nebudete zavrženi;
odpouštějte, a bude vám odpuštěno."

Lukáš 6/37       

       Každý člověk by si sám měl odpovědět na obyčejné otázky. Kolikrát za den někoho odsoudí pro maličkosti, kolikrát denně zavrhuje člověka jen při pouhém podezření a kolikrát denně nedokáže odpustit i jen drobné přestupky svého okolí vůči sobě. Chceme-li se jednou setkat s Ježíšem Kristem, pak bychom měli znát a hlavně žít jeho myšlenky lásky, aby se jednou provždy staly jedinou náplní našeho života. K setkání s bytostí Ježíše Krista může dojít jak ve vnějším světě, tak i ve vnitřním životě, který se snažím popsat. Ve vnějším světě je potřeba být "ve správný čas na správném místě", ve vnitřním světě nejsme tímto faktorem omezeni a záleží pouze na nás, jestli se vlastní snahou o sebezdokonalení dokážeme přiblížit k poznání Syna Božího. Pak ve vnějším světě uvidíme Krista ve všech bytostech a konečně pochopíme, že Ježíš Kristus září i v našem nitru.
 

---

   27.5.00     00.00 hod.                         13. sen

---

V mezihvězdném prostoru jsme kontrolovali experiment, na němž jsem se podílel. Jedna žena našla a pak i ukazovala jedno vzklíčené semínko. Byl to zázrak, neboť zde ve vakuu nebyl kyslík, voda ani živiny.

       Konečně nepodléhám egoistickému tvůrčímu nadšení a snad díky tomu se stávám tichým svědkem zázraku. Zažil jsem zázrak stvoření z ničeho, když semeno vzklíčí z čisté přirozenosti své podstaty bez vnější příčiny. Tak i Bůh tvoří. Při těchto slovech si vzpomínám na Boha chodícího stejně jako Kristus v lidském těle po naší zemi. Je jím indický svatý muž Sáji Bába. On pouhou myšlenkou tvoří z ničeho a statisícům svých příznivců rozdává materializované předměty či vibhúti - posvátný popel. Nespočetný zástup svědků i televizní kamery se stávají denně účastníky zázraku tvoření pro radost zástupů. Však více než materializování a jiné, pro nás nadpřirozené schopnosti, by nás měla lákat cesta lásky, kterou svatý muž Sáji Bába trpělivě vyučuje.
         Sen patří i do archetypu Self.
 

Závěr

---

       Na závěr se musím zmínit o jednom viditelném a častém úskalí numinózních symbolů, úskalí, s nímž se téměř všichni střetáváte v běžném životě. Kněz, politik, duchovní vůdce či ideologický uzurpátor používají ve své neukojitelné touze po vládě nad lidmi všech prostředků, mezi něž patří obviňování, ponižování a hanobení. Všichni budou svorně vykřikovat: "Není možné poznat Boha, není možné prožít božské, není možné nic bez nás vyvolených!" Tak v lidech vytvoří pocit méněcennosti a poníženému člověku pak za trochu jídla a trochu hmotných zbytečností bez větších problémů vládnou. Nikdo z těch "vyvolených" vládců lidstva nikdy neřekl, že každý z lidí v sobě nese pečeť Boha, že každý člověk může Bohem být, neboť by dosud ušlápnutému človíčkovi dal křídla svobody a navždy jej ztratil ze své moci. Řekne-li člověk svému knězi, politikovi či duchovnímu vůdci, že mluvil s Bohem, skončí jako vyvrhel mimo "laskavá křídla" své náboženské obce nebo při střetu s nevěřícím politikem v láskyplné péči jednoho ze státních sanatorií, kde jeho opovážlivost horliví materialističtí psychiatři chemickým vymytím mozku náležitě zpacifikují. Ale raději přejdu k hodnocení božského archetypu.
 
       Archetyp Numinózum signalizuje objevení Boha v lidském nevědomí, čímž konečně dosud nepatrný člověk rozpozná iluzornost mříží klece vlastní egoistické přízemnosti a konečně vzlétne ke hvězdám, kde pozná, že mu patří Měsíc, Slunce a všechny hvězdy. Přestane lpět na iluzorní kleci egoismu, v níž tak dlouho trpěl pro svou nevědomost. Bůh v lidském nevědomí ukáže člověku všechny věci jako druhořadé, včetně blaženosti a extáze, které plynou ze spojení s božstvím, ukáže moc vnitřní svobody. Vše je najednou dosažitelné, vše lze poznat a už konečně nic nechce vlastnit, neboť cítí svazující pocit vlastnictví věcí, citů i myšlenek.
 

"Největší zlo pro člověka je neznalost Boha!"

Hermes Trismegistos*19 "Corpus Hermetikum"       

       Setkávání s numinózními symboly, vyššími bytostmi a Bohy vnáší zcela nenápadně do jednání člověka nový rozměr, když se nechává pohltit činností natolik, že mysl zůstane čistá a zůstane "jen" přítomná v roli tichého chápavého svědka. Tyto kouzelné momenty existence jsou zprvu chvilkové, ale jejich četnost se stále zvyšuje a z hlavy postupně odchází přemýšlení, kalkulování, chytračení či vypočítavost. Člověk se odnaučí dělat mnoho úkolů nepořádně či se strachem ze špatného splnění a nalezne způsob, jak být totální v jakékoliv situaci, která přijde. Bude dělat vždy jeden rázný krok za druhým a každému pohybu bude věnovat celou svou pozornost a energii. Pak i v činnosti ve světě člověk nalezne nekonečný zdroj vitality a tvořivosti prýštící z Bohem posvěceného nitra.
         Každý archetyp má svá úskalí a ani archetyp Numinózum není výjimkou. Jakmile adept duchovních výšin začne lpět na svých vztazích s božským světem a začne jej vyhledávat pro pocitové pozvednutí se nad hmotnou existenci, pak minul cíl. Jediná cesta je v rozdávání sebe samotného světu a sdílení. Tento mocný proud vzdávání se sebe otevře i brány, kterými bude moci vstoupit Bůh do každodenního života bez lpění. Voda dlouho uzavřená v nádobě či sevřená mezi břehy bahnité tůně je zkažená, zatímco voda v proudu horské bystřiny je voňavá a křišťálově čistá. Stejné zákony platí i v lidském nitru. Když si člověk vystaví kolem sebe "pevnost" a věci, vztahy, pocity a myšlenky považuje za své, pak odmítá vpustit do světa své "pevnosti" jiné a potřebný koloběh nevyčistí stále více zapáchající nitro jeho egoismu, pak se sám začne topit ve fekáliích zvráceného myšlení odříznut od pomoci samotného Boha. Proto musí každý adept rozdat své poklady, rozzářit do světa lásku, dobro i poznané pocity blaženosti.
 

"Tím nejjemnějším z hmoty je vzduch,
jemnější než vzduch je duše,
jemnější než duše je duch,
jemnější než duch je Bůh."

Hermes Trismegistos*19 "Corpus Hermetikum"       

       Z výstižného citátu lze usoudit, že i poznávání Boha v archetypu Numinózum je cesta sama o sobě, cesta, kterou jsem želbohu popsal s velmi malým počtem snů. Nebyl jsem na své duchovní cestě tak oddaným služebníkem Božím, abych nyní mohl vybírat z mnoha desítek snů. Má duchovní cesta vedla povětšinou jinými archetypy, a tak jsem popsal pouze základní kostru archetypu. Rozšíření rozměru tohoto archetypu je na vás samotných. Čím více se vzdáte sami sebe, čím více se oddáte Bohu, tím více budete zahrnováni setkáními s numinózními symboly a s Bohem samotným.
 

---

	--- MENU: ---
	Skok na OBSAH
	Skok na začátek této kapitoly (III.díl - 6. Numinózum)
	Další kapitola (III.díl - 7. Archetyp Self)

---