       Uvědomí-li si člověk své záporné vlastnosti a jejich sílu, kterou ho svazují, bude muset nalézt ve svém nitru opačnou, kladnou sílu, která bude překonávat zápory jeho individuality. Kdo by lépe vyjádřil kladnou sílu nežli hrdina - člověk, jenž ztratil strach a vydává se do boje za vítězství dobra. Každý člověk se na tento střet dobra a zla připravuje nejen prostřednictvím snů v nevědomí, ale hlavně v denním životě.
       Šiky vítězných vojsk a neohrožených bojovníků na bitevním poli zmizely v propadlišti dějin a nahrazují je sportovní hrdinové bojující za barvy klubu, města, národa či země. Žel mnozí sportovní hrdinové pod tíhou závratných příjmů ztrácejí glanc skutečných rytířů. Běžný člověk podvědomě vnímá trpělivost, vytrvalost, neohroženost, šikovnost, chytrost, sílu i touhu vítězit, ukládá si tyto vzorce jednání denně do svého vědomí, aby nitro (ač nevědomě) naplnil hrdinstvím, které bude potřebovat na cestě tajemným nevědomím. Právě na této nebezpečné cestě bude potřebovat vlastnosti vítězů, ty vlastnosti, které tolik obdivoval na druhých lidech, se stanou jeho vlastnostmi, aby mohl postupně překonávat nástrahy nižší pudové přirozenosti.
       V dávných dobách lidé také potřebovali vzory, aby byli schopni nalézt ve svém nitru hrdinu - toho většího člověka s povahou poloboha, aby byli schopni kráčet cestou hrdinů, titánů a bohů. Existence mytologie člověku vystavěla vydlážděnou cestu k základům kolektivního nevědomí lidstva a z těchto základů může čerpat sílu a pochopení pro svou nelehkou duchovní cestu. Byl jsem šokován, když jsem nalezl nápadnou spojitost snových hrdinských prožitků s prožitky hrdinů světové mytologie (převážně řecké a české). Proto považuji znalost mytologie za jeden z důležitých bodů k pochopení podstaty lidského nevědomí. Archetyp Hrdina se od samého počátku sklání k obrazům mytologie a čerpá z nich zapomenutou moudrost našich předků.
       Tak jako ukřižování, smrt a zmrtvýchvstání Ježíše Krista je ukázkou budoucího prožitku smrti ega, tak i život a smrt bájných mytologických hrdinů je ukázkou vnitřního boje s nižší pudovou přirozeností, která je dána zrozením v hmotném těle. Klesne-li člověk v touze po morálním obrození do pudové sféry vlastní bytosti a zhlédne-li obludnost a nestvůrnost svých záporných, vyumělkovanou osobností dlouho utajovaných skutečností, bude muset najít odvahu neohroženého hrdiny k překonání sil zlých vlastností a sklonů, s nimiž po dlouhé věky soužití s maskou osobnosti téměř splynul. Vynese-li hrdina na světlo světa živočišné pudy, bude i ten nejstrašnější drak proti nim přítulným pokojovým psíkem. Vnitřní duchovní proces každého člověka je v určité fázi analogií mytologie lidstva, která je božským darem v bezpočtu variací pro všechny hledající jedince.
       Lidé či národy, kteří nectí své hrdiny, míří do vlastní záhuby v smrdutém bahně živočišné přirozenosti, neboť neuznávajíc sílu vně podceňují ji sami v sobě. Poté se jim zákonitě vzdalují břehy kladných prožitků a nešťastni se utápí v pudové přirozenosti. Pak stávají se těmi, jimž stačí ke štěstí plné břicho a sex, aby zanedlouho poznali svůj smrtelný omyl ve zvrácené představě o podobě štěstí. Dlouho, tak nekonečně dlouho jim bude trvat cesta zpět na úrovně, které jim dovolí svobodné rozhodování, na úrovně lidské přirozenosti. Teprve zde bude moci takový člověk zachytit svou světlou stránku vyšší božské podstaty, aby v jejím světle dobrovolně a rád odložil živočišnou podstatu hmotného těla.
       Hrdina, jemuž vtiskujeme pečeť našeho denního prožívání, má v nevědomí jednu obrovskou výhodu, která jej staví do pozice neporazitelného. Má nekonečně mnoho životů, žádná smrt ho nezastaví, žádné mříže ho neuvězní, žádná vzdálenost ho neoddělí, zdá se být nekonečně silný. Ovšem poučme se z řecké mytologie, která měla také takového "neporazitelného" hrdinu. Jmenoval se Achilleus. Byl synem mořské bohyně Thetidy, která z lásky k němu ponořila celé dětské tělíčko s výjimkou paty, za kterou ho držela, do podsvětní řeky Stygy. Tělo Achillea pokryl neviditelný pancíř, a tak se řecký hrdina s vlastnostmi veskrze lidskými, navíc podtrženými arogancí, stal téměř nezranitelným. Snad pro jeho lidské vlastnosti se stal nejen podle Řeků tím nejskvělejším zjevem v celé řecké mytologii. Tento hrdina, jehož bych nazval "vnějším" (do světa obráceným), měl však jedno zranitelné místo - patu. Stejně zranitelné místo má i náš vnitřní hrdina. Postava hrdinského Achillea nám radí pochopit tuto zápornou vlastnost jako aroganci a z ní pak není těžké odvodit další - pýchu, nadřazenost, povýšenost. To jsou vlastnosti, které mohou zastavit vnitřního hrdinu kráčejícího cestami nevědomí. Na tyto vlastnosti si bude muset dávat velký pozor, neboť zlo, proti němuž hrdina stojí, není hloupé, zlo bez skrupulí využije "Achillovu patu" každého, byť neohroženého vnitřního hrdiny.
       Ponoří-li se člověk do podprahové "pudové řeky", nemá sebemenší naději vědomě asimilovat ohromnou přesilu pudů. Vědomí patřící svou podstatou ke světelné sféře se brání temnotě a primitivnosti živočišné veskrze přírodní sféry. Opět se nabízí srovnání s řeckou mytologií. Vědomí představuje bohy a giganti představují pudy podporované matkou Země (Gaia). Vědomí samo nepřekoná pudy stejně jako bohové nemohli porazit Giganty. Teprve lidský hrdina Hérakles přiklonil vítězství na stranu bohů. Vítězství na stranu vědomí přikloní city, které prosvětlené denním obracením se ke světlým složkám ducha (vědomí) proniknou do "pudové řeky" a počnou asimilovat pudy.
       C. G. Jung znovuobjevil pro naši západní civilizaci fakt, že mýty jsou v první řadě psychické manifestace, které zobrazují povahu duše. Moudrý psycholog pochopil význam mýtů pro vnitřní duchovní přeměnu člověka a definoval archetyp Hrdiny pro moderní psychologii. Archetyp Hrdina jsem umístil samostatně do Kruhu Procesu obnovy, přestože se hrdina po zrození (při opuštění archetypu Puer) pohybuje napříč všemi archetypy v Kruhu Procesu obnovy. Navíc má archetyp Hrdina další výjimečnou funkci, protože je psychologickým vstupem do vnitřních kruhů nevědomí! Hrdina je hnací silou, která posouvá prožitek lidské přirozenosti do znovuzrození v Kruhu Bytí, kam již nemůže vstoupit, neboť by blízkost božského prožitku opět degradoval na zápas dvou protikladů a nemohlo by tak dojít z hlediska duchovního vývoje k potřebnému sjednocení.
       Musím upozornit, že ne každý hrdina ve snech se váže k archetypu Hrdina. Stejně jako v denním vědomí i v prvním z kruhů nevědomí se člověk připravuje na svůj historický střet. Rozpoznat tyto rozdílné hrdiny lze pouze podle úkolu, který hrdina plní. Je-li to úkol morálního zušlechtění, pak zcela jistě hrdina patří do stejnojmenného archetypu. Pokud je to pouze akční hrdina, jimiž člověk živí své vědomí v denním životě, pak je to jen prázdná a bezduchá schránka hrdiny bez obsahu a cíle. Takový hrdina patří do archetypu Persona, i když takzvaně jedná v zájmu dobra. Je však neustále v zajetí osobnosti.
       V každém archetypu Kruhu Procesu obnovy na hrdinu číhá skryté nebezpečí, však ta nejvážnější hrozba leží v archetypu Poklad, odkud hrdina čerpá zkušenosti z kolektivního nevědomí lidstva, čerpá z nepřeberné studnice hrdinských osobností, příběhů i vědomostí. Pokud bude hrdina pouze čerpat, bude jeho cesta velmi usnadněna; pokud se ovšem ztotožní s některou z postav mytologického panteonu, nastane vážný problém, který zastaví cestu hrdiny do okamžiku návratu individuální psýché. Přivlastní-li si hrdina ve své pýše poklad patřící odjakživa celému lidstvu, odsoudí sám sebe do role blouznivce opájejícího se pomíjivým odleskem minulosti. Odtud pocházejí ty tisíce falešných proroků, vykupitelů a zachránců lidstva, zde jsou kořeny falešných hrdinů i směšných kopií historických osobností. Hrdina musí na své odvážné cestě opatrně nahlížet do komnaty plné zázraků na poklad lidského nevědomí. Jakákoliv posedlost archetypem udělá z člověka pouze kolektivní postavu, jakýsi druh masky, za níž jednotlivec ztrácí individualitu a nabírá sílu osobnosti či spíše masky, čímž se jeho individualita stává víceméně nezřetelná, aby nakonec maska zcela přebrala roli individuality. Tak lehce může hrdina vypadnout z Procesu obnovy a opět začínat v Kruhu Střetnutí s nevědomím.
       Musím vzpomenout jméno Joseph Campbell a jeho knihu "The Hero with a Thousand Faces" (Tisíc tváří hrdiny), v níž popisuje universální mýtus hrdinské cesty. Z této knihy a nepřeberných divadelních zkušeností čerpal americký psycholog Paul Rebillot a vytvořil dramatickou metodu, která pomocí katarze, kolektivní imaginace, za pomocí hudby, zpěvu, masek a dalších divadelních rekvizit provede člověka "uvězněného" v tomto archetypu na "druhou stranu", kde se účastník takového (většinou týdenního) setkání (workshop) setkává s fenomény, jež ho přibližují k poznání vlastní božské existence. Velice významné na této cestě je setkání s démonem vlastního nitra a nesmiřitelný boj s ním. Paul Rebillot poznal, že démon působí na třech úrovních (fyzické, citové - emoční a rozumové). Na všech úrovních je nutno prožitkem odhalit a zpracovat jednotlivá "centra odporu". Po dobu patnácti let tento zajímavý postup podobající se spíše kmenovému rituálu z dob dávné minulosti pomohl tisícům lidí po celém světě, čímž si právem metoda Paula Rebillota vydobyla místo mezi psychoterapeutickými postupy. Sám autor upozorňuje, že projití cesty hrdiny je pouze počátkem nové cesty. Plně souhlasím, neboť cesta hrdiny je pouze jedním z mnoha archetypů, který na cestě vlastním nevědomím hrdina poznává. Vždyť za vítěznou cestou hrdiny je celý Kruh Bytí, v němž se teprve dotýkáme své podstaty - transpersonálního já.
       Západního člověka (Evropa + severní Amerika) nejvíce ovlivňuje řecká mytologie s občasnými vhledy do jiných národních mytologií, kam ve své nekonečné touze po poznání labyrintu nevědomí člověk zabloudí. Panteon mytologických božstev je tak obrovský, že bychom se v něm docela jistě ztratili a není nezbytné pro náš duchovní postup je všechny znát. Důležité je projít cestu hrdiny, k čemuž postačuje několik vzorů, s jejichž přispěním lze překonávat úskalí nejen archetypu Hrdina, ale všech archetypů Kruhu Procesu obnovy.
       Když jsem se snažil popsat vlastní cestu archetypem Hrdina a hledal jsem scénář, nechtěl jsem se spokojit s příliš všeobecným a všeobsažným scénářem, který popsal Joseph Campbell v knize Tisíc tváří hrdiny:

1.   Výzva k dobrodružství

2.   Nevyslyšené volání (doba, kdy se hrdina zdráhá nastoupit nebezpečnou cestu)

3.   Nadpřirozená pomoc (setkání s mocným ochráncem)

4.   Překročení prvního prahu (magického prahu)

5.   V břiše velryby (pohlcení neznámem v symbolu slona, vlka či nějaké nestvůry)

6.   Cesta zkoušek (očištění vnitřního já)

7.   Setkání s bohyní (mystická svatba)

8.   Žena jako svůdkyně (význam panictví a pohlavní čistoty)

9.   Usmíření s otcem (pochopení aspektu Boha)

10.   Apoteóza (směřování k božským aspektům bytí)

11.   Nejvyšší dobrodiní (překročení božských aspektů)

12.   Návrat s proměněným vědomím (v symbolu elixíru, trofeje či kouzelné moci)

13.   Odmítání návratu (pro jas dosažených výšin a temnotu lidství)

14.   Kouzelný útěk

15.   Záchrana zvenčí

16.   Překročení prahu návratu

17.   Pán obou světů (poznání božského i lidského)

18.   Svoboda žít

       Rozdíl mezi chápáním amerického psychologa zabývajícího se mytologií a mým pohledem na archetyp Hrdiny je pouze v úhlu pohledu. Protože se na archetyp Hrdiny dívám zevnitř, z pohledu člověka zažívajícího dobrodružnou cestu, chápu jej jinak, než člověk, který z hlediska výtečných znalostí světové mytologie popíše tušený scénář cesty nevědomím a nemusí rozlišovat jiné archetypy. Sám autor přiznává, že osnova mýtů a legend se často narušuje a zatemňuje. Joseph Campbell vykonal velice záslužné dílo, neboť připomenul lidstvu význam mytologie a nezastupitelné místo v duchovním vývoji člověka.

Mytologická cesta hrdiny
Časový harmonogram snů s tématikou mytologického hrdiny

1995    17.5., 17.6., 8.12.
1996    12.4., 27.5., 12.6., 20.7., 13.8., 13.10.
1997    22.1., 26.8.
1998    2.4., 1.7., 3.8., 4.11.
1999    5.2. (uveden dvakrát), 7.10., 18.12.
2000    29.2.
2001    20.12, 1.3., 29.8, 27.12.

       Chtěl jsem rozluštit celé tajemství hrdinské cesty nevědomím, proto jsem trpělivě hledal, studoval a srovnával. Nakonec jsem pochopil nádhernou podobnost mé cesty nevědomím s řeckým mytologickým hrdinou bájného jména Hérakles. Jakmile jsem rozlišovacím pohledem prohlédl jeho životní úděl a činy, poznal jsem, že se jedná o vnitřní cestu nevědomím, o cestu, která má moc člověka přivítat mezi bohy. Musím na tomto místě doplnit, že podobnost jsem objevil dlouho po napsání posledního snu tohoto archetypu, takže zde nemůže platit poučka imaginativně vnuceného prožitku do snu.
       Hérakles je souhrnem protikladných vlastností. Pomáhal lidem od nestvůr, které sužovaly jejich život, a na druhé straně byl "obětí" vlastních neřestí a chamtivosti, znásilňoval, bořil i zabíjel, zabil dokonce svou ženu a děti. Proto byl Hérakles často líčen jako otrok svých vášní. Otrok svých vášní - jak přiléhavé pojmenování pro člověka, který žije v područí pudů, v područí živočišné přirozenosti. Jakmile si člověk při své touze po morálně kvalitnější vyšší přirozenosti uvědomí své záporné vlastnosti, a tím i existenci sebe jako otroka svých vášní, nastoupí stejnou cestu, jakou nám řecká mytologie popsala v hrdinských činech Hérakla. Hérakla přivedly do otroctví právě jeho vášně, když v záchvatu šílenství zabil svou ženu a děti. Stejně i běžný člověk žije svůj život v otroctví vášní a v tomto otroctví činí mnoho věcí nepochopitelných pro druhé.
       Hérakles se mohl zachránit pouze pokáním ve dvanáctileté otrocké službě zbabělému králi Mykén a Tírynsu, Eurystheovi. Za 12 let musel Hérakles vykonat 12 obtížných úkolů, které ho postupně vyvazovaly z otroctví. Pokud tento příběh alegoricky nasadíme na člověka a jeho vnitřní duchovní cestu, pak splněním takových úkolů je vyvázán z otroctví koloběhu zrozování v lidském světě a bude vyvýšen mezi bohy stejně, jako byl mezi bohy vyzdvižen Hérakles po své fyzické smrti. Řecký mýtus dokonce varuje hledajícího člověka před pádem do světského života posledním obdobím života na svobodě a následnou smrtí hrdiny. Stále přelétavý Hérakles byl svou žárlivou manželkou Déianeirou pomocí pláště napuštěného jedem "odsouzen" k smrti. Déianeira byla oklamána Kentaurem Nessem, který ji poradil, že jeho krev (otrávená jedem hydry) jí pomůže udržet lásku Hérakla. Nešťastná Déianeira se nakonec z lásky k Héraklovi proklála mečem a zemřela ještě před svým milým. Zeus za hrdinské činy i za překonané utrpení vyzdvihl Hérakla mezi bohy a učinil ho nesmrtelným.
       K vědomému splnění takových úkolů je nutno znát jejich vnitřní obsah. Vnější úkol by byl jasný každému, kdo si mýtus přečte, ovšem vnější neřeší vnitřní. Teprve až člověk pozná všechny stíny sebe samého, rozpozná i vnitřní podstatu dvanácti úkolů, jimiž byl "obdařen" řecký hrdina Hérakles.

1.   Nemejský lev =    smyslná žádostivost

2.   Hydra lernská =    emoční vlastnické vztahy

3.   Stymfalští ptáci =    myšlení

4.   Kerynejská laň =    intuice

5.   Erymanthejský kanec      =    destruktivní falická síla

6.   Augiášův chlév =    vlastní znečištěné nitro

7.   Krétský býk =    sexuální náruživost, slepá vášeň

8.   Diomédovy kobyly =    dynamická vášeň ženské složky

9.   Geryónův dobytek =    trojjedinost, dualita, osobnost

10.   Hypollytin pás =    citová složka duše (anima) v protikladu

11.   Kerberos =    stín, jako strážce prahu

12.   Jablka Hesperidek =    poznání

1. Nemejský lev    Hérakles měl zabít strašného lva, před nímž se třásl celý kraj. Lev měl neprůstřelnou kůži, proto si Hérakles vyrobil mohutný kyj, jímž lva utloukl, rukama ho zardousil a stáhl. Na znak slavného vítězství se přioděl neprůstřelnou lví kůží a stal se nezranitelným.

       Lev je v nevědomí synonymem smyslné žádostivosti, jež je první vlastností, která nás udržuje v koloběhu znovuzrozování. Jak moudré nevědomí "věnovalo" právě tuto vlastnost králi zvířat. Smyslná žádostivost nejen znamená nepřetržité zrozování v lidských a nižších světech, ale také znamená závoj nevědomosti, přes který nevidíme podstatu hmotného světa a vztahů, jimiž se musíme zaobírat na jevové pláni světa. Jedině ovládnutí této smyslové žádostivosti nás osvobodí z otroctví chtění, které nás neustále vtahuje do hmotného světa. Zabití lva znamená ovládnutí, nošení jeho kůže znamená skutečnost, že žádostivost zůstala, ale dostala jiný obsah (Hérakles místo lva). Tak je alegoricky popsána změna smyslové žádostivosti na žádostivost po nebytí, což je víra ve zničení podle materialistů víceméně reálného já, které je smrtí definitivně zničeno. Víra v toto zničení je vlastně vírou ve věčný život, v ten život, který je cílem každého lidského jedince a byl i cílem Hérakla. Pokud se nám podaří ovládnout tuto smyslovou žádostivost v nevědomí, nebude nás na naší hrdinské cestě zdržovat a dokonce nám bude její přeměněná vlastnost pomáhat na cestě vzhůru. Podobnost s trojí žádostivostí v buddhismu není náhodná. Téma ovládnutí smyslové žádostivosti (v nevědomí ovládnutí lva) je stěžejní pro duchovní vývoj, proto uvedu v tomto oddíle pouze zkratky snů, aby bylo lépe vidět chápání problematiky smyslové žádostivosti ve snové symbolice. Velkým zlomem byl březen 1996, kdy jsem se definitivně rozhodl pro spásnou askezi a celibát:

1. "Se sestrou na železničním vagónu. Před námi bylo 30 lvů a 70 lvic. Snažil jsem se je udržet házením klacků v bezpečné vzdálenosti" (8.12.95)

2. "Mladý lev ve smečce napadl starého a zvítězil. Samice byly rády, že mají mladého vládce." (27.5.96)

3. "Po hlavní ulici šli dva horští lvi. Vzal jsem jednoho chlapce a schovali jsme se do stodoly." (12.6.96)

4. "Asi 10 metrů ode mne se zastavil lev a dával mi najevo, že mne chce vézt na svém hřbetě. Ač se mi moc nechtělo, sedl jsem si na něj a jel jsem jako na koni. Pak jsem na lví hřbet vysadil malého kluka. Lev mi byl bezvýhradně oddán." (20.7.96)

5. "Ukousl jsem kus hrušky a dal psovi. Kamarádův lev byl z toho velice smutný a snad i plakal. Opět jsem ukousl a dal kousek lvu. Lev mi byl vděčný." (13.10.96)

6. "Ve volné přírodě jsem uviděl smečku 30 lvů. Když jsem šel kolem nich, jeden starý lev do mne provokativně spíše z legrace strčil a mladý se k němu přidal. Když to postřehl můj lev, vystartoval mi na pomoc." (22.1.1997)

7. "Vyrušil jsem lvici s mláďaty. Vstala a šla na mne." (2.4.98)

8. Připravovali jsme se na potopu a věděli jsme, že na střeše domu přežijeme. Všechny lidi jsme nahnali na střechu a počítali jsme, zdali jsme všichni a vejdeme-li se na střechu. Uvědomil jsem si, že nám uplave žebřík, který budeme určitě potřebovat. V tu chvíli jsem přesně věděl, co se stane v budoucnosti. Proto jsem vzal do bezpečné výše už druhý žebřík. Nechali jsme otevřené dveře. Vzpomněl jsem si, že má přijít lev, také notně vystrašený z toho, co přijde. Byla tam i moje matka, která stála lvu první v cestě. Vzal jsem dlouhý řetěz a chtěl jsem přivázat dveře, aby lev nemohl dovnitř. Když jsem vykročil s řetězem ke dveřím, lev se objevil mezi dveřmi. Práskal jsem v obranném postoji řetězem jako s bičem a hnal jsem lva ode dveří. Lev mi řekl lidským hlasem: "To mi děláš při mých 90. narozeninách?" Poklekl jsem a omluvil jsem se mu s tím, že vše je připraveno včetně kytice růží. Najednou jsem měl z lva přítele. (1.7.98)

       Zbavování se smyslové žádostivosti není rychlý proces. Z uvedených osmi snů je jasně patrné, jak postupně smyslová žádostivost mění charakter a stává se žádostivostí o nebytí. Tato přeměna je ve snové symbolice nevědomí představována proměnou chování lva. V roce 98 ještě nedošlo ke sjednocení protikladů anima - animus, je zde stále dualita lev - lvice s rozdílným chováním. Téma zkrocení lva v mýtech je velmi časté. Pro příklad uvádím keltského Oweina a českého Bruncvíka.

2. Hydra lernská    Hérakles měl zabít devítihlavou vodní příšeru, která žila v bažině u města Lerny. Hydra měla zdatného pomocníka - obrovského raka, proto si i Hérakles dovedl pomocníka, jímž byl syn jeho nevlastního bratra Ifikla - Iolaos. Jakmile Hérakles usekl hydře hlavu, na jejím místě vyrostly dvě nové. Teprve opálení bezhlavého krku zabránilo dalším hlavám vyrůst. Mrtvou hydru hrdina rozsekal na kousky a spálil. Poslední nesmrtelnou hlavu zavalil balvanem.

       Hydra představuje další zápornou vlastnost - emoční vlastnické, převážně rodinné vztahy. 9 hlav znázorňuje nejvyšší dosažitelnou dokonalost pro člověka, zároveň v rodinných vztazích znamenají nejbližší členy rodiny (manželka, otec, matka, bratr, sestra, syn, dcera, dědeček a babička) K božskému vzoru (10 nebo 1) je nutno číslo 9 překonat. Jakmile je jedna hlava useknuta, vyrůstají dvě nové. To je stejné jako v rozvětvené rodině. Jeden ukončí svou životní pouť a jeho potomci naváží o to bližší kontakt s člověkem - hrdinou. Takže tento boj bez ohně znázorňuje normální rodinný život. Oheň teprve vnáší změnu a spaluje rodinné emoční závislosti v zárodku. Je to oheň poznání. Rak zdůrazňuje zpátečnictví hydry a jí představovaných vlastností. Poslední nesmrtelná hlava se váže k sexualitě hrdiny a představuje vlastní protiklad (družka, manželka). Protože je nemožné zničit sexualitu, nelze v mýtu tuto hlavu zabít, ale pouze ochromit. Své sexuální myšlení, byť později je pouze v latentní formě, si s sebou každý hrdina ponese až do konce své lidské existence. Hydra lernská je pro nás již nepředstavitelným tvorem a nevědomí upravuje naše vnitřní prožitky podle známých obrazů, se kterými se setkáváme v běžném denním životě.

   3.8.98     22.00 hod.                         9. sen

Skrýval jsem se před vojáky nad silnicí ve stráni na velice prudkém srázu. Neudržel jsem se a spadl jsem mezi ně. Došlo k boji. Dva jsem hodil do jezírka a třetí tam strčil mne. Ve vodě mne objala chobotnice. Nastal boj, který jsem po chvíli vyhrál a chobotnici jsem jako hračku odložil.
       Jsem postaven tváří v tvář emocím (ve snu chobotnice). S notnou dávkou indiference jsem emoce (chobotnici) odložil jako starý obnošený kabát. Dokonale jsem splnil úkol, vyzkoušel jsem si sílu vůle na nižší přirozenost a míru indiference vůči těmto složkám vlastní bytosti. Chobotnice ve snu představuje stín archetypu Matky (Strašná Matka), Otce (Strašlivý Otec) a současně ostatní chapadla představují další emoční rodinné vztahy. Jsou to majetnické vazby, které emocionálně dusí většinu lidstva. Podívám-li se na lidské vztahy ostrým rozlišovacím pohledem nezúčastněného člověka (jinak není nic vidět), uvidím tyto vazby v rodinách v plné nahotě. Lidé se neustále mylně domnívají, že člověk musí štěstí svírat v náručí. Ptají se sami sebe: "Jak se můžeme radovat, když to nemůžeme vlastnit?" To ale není láska, to je připoutanost. Pravá láska tkví v absolutní svobodě. Ne nadarmo Ježíš Kristus říkal:

"Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem. Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem."

Lukáš 14/26,27

       Zde se nejedná o zavržení rodiny, ale o zbavení se emocionální závislosti na rodině. Jakmile nezávislého stavu člověk dosáhne, nepřestane mít rád svoji rodinu, ale přestane uzurpovat osoby, city a vztahy. Zapomene na nejčastější "rodinná" slova moje a mám. To nám chce říci i Ježíš Kristus, vždyť i on miloval nadále svou rodinu, ale miloval ji všeobjímající láskou a zapomněl na uzurpující manýry tzv. rodinné lásky. Je třeba si neustále připomínat, že láska je svoboda a pokud někoho skutečně miluji, prokáži lásku jedině tak, že mu daruji absolutní svobodu. Jedině v absolutní svobodě může vykvést ta pravá láska. Řecký symbol hydry má v českých bájích také své místo. Je jí zelenavá, kovově lesklá saň s devíti hlavami. Padla pod ranami meče knížete Bruncvíka, jemuž zdatně pomáhal přítel lev.
Sen současně patří do archetypu Matka - Otec a do archetypu Stín.

3. Stymfalští ptáci    Strašliví ptáci žijící u jezera Stymfalos v Arkadii pustošili kraj. Měli kovové zobáky, drápy i pera, které dokázali při letu shazovat na cíle pod sebou. Každý na zemi, který se dostal do deště jejich střel, zahynul. Hérakles vylezl na vysoký strom a řehtačkou od bohyně Athény ptáky vyplašil. Létali kolem něho a jejich bombardovací schopnosti přišly vniveč. Hérakles pohodlně sestřeloval jednoho ptáka po druhém, až zbytek hejna ve strachu před hrdinou odletěl za moře.

       Co bombarduje lidi jako letka Stymfalských ptáků? Co krouží neustále kolem? Co se dá likvidovat jeden po druhém? Co uletí, když na to zaměříme svoji pozornost? Co požírá lidi či spíše lidskou individualitu? Jsou to myšlenky! Mýtus nám ukazuje v názorné formě potřebu meditace a z ní vycházející kontemplace, jež neobsahuje žádné myšlení. Jakmile se zbavíme myšlenek tak, že jednu po druhé "sestřelíme" (či zjednodušeně pošleme na smetiště), zůstane naše přirozenost, pak ego alespoň na chvíli ztratí oporu v myšlení a "uletí" spolu s myšlenkami. Poté už myšlenky nebudou požírat lidskou individualitu. Tento výklad podporuje i zásah a pomoc bohyně Athény, která byla považována za bohyni moudře vedené války a navíc zůstala panenská stejně, jako panenskou by se měla stát naše mysl. Oproti Řekům tehdejší doby máme v této otázce podstatně větší výhodu, neboť tajemství meditace a možnosti jejího využití k našim uším doléhají podstatně silněji, nežli tomu bylo v dobách minulých. Dříve tajemství tohoto Héraklova úkolu poznal pouze zasvěcenec nebo člověk znalý vnitřního procesu sebezdokonalování. Pro příklad uvedu dva sny:

   26.8.97     23.20 hod.                         10. sen             výsek ze snu

...spolu s kamarádem jsme se dostali do hvězdicovité stavby a před námi se zavřela brána. Dalších 5 bran se zavřelo také a my jsme byli v pasti. Nebylo nám jasné, proč jsme byli zadrženi. Hledal jsem únikovou cestu a když jsem uslyšel podivný hluk, ukryl jsem se do jednoho ze tří výklenků mezi šesti branami překrytými navíc i mřížemi. V tom se výklenek zavřel, a tak jsem zůstal uvězněn v prostoru 20 x 50 x 190 (v centimetrech). V první chvíli jsem se vzdal a odevzdal tělo do vůle Boží. Pak jsem se zeptal kamaráda, jak je na tom on. Byl ve stejné situaci. Uvědomil jsem si, že věznění a zadržování je pouze výplodem naší mysli. Vyprázdnil jsem mysl a vysvobodil se. Totéž učinil i kamarád a pak jsme oba odešli ...

   7.10.99     23.00 hod.                         11. sen

Došlo k platbě z konta, které mělo vazbu k Míle Tomášové*1. Byl jsem s ní a měl jsem hlavu v jejím klíně. Hladila mne. Bylo to krásné spočinutí v nemyšlení s vyprázdněnou myslí.
       Meditativní postoj výrazně napomáhá kvalitnímu, nezkomolenému zachycení a následném zpracování intuice, rozpoznání vnitřních závislostí a mimo jiné napomáhá nalezení kladné síly v centru vlastní bytosti, té síly, která bude posilovat hrdinu na cestě nevědomím. Paul Brunton*2 říká: "Meditace nastoluje rovnováhu v celé bytosti, neboť běžný život je cestou ven; meditace je jejím protipólem - cestou zpět ke zdroji." Lao-c´*3 je stručnější: "Dokonalost mysli je v její hloubce." Meditace napomáhá člověku nežít na povrchu života a ve vleku vlastního ega. Meditace napomáhá sestoupit do božských hlubin bytí pod povrch ega, kde člověku umožní přinutit myšlenky (Stymfalské ptáky) k poslušnosti, aby poté nalezl sílu, moudrost, klid a mír.

4. Kerynejská laň    Hérakles měl nezraněnou chytit a králi přinést laň s bronzovými kopyty a se zlatými rohy. Laň byla oblíbenkyní bohyně Artemis. Po ročním pronásledování ji zraněnou Hérakles chytil, králi přinesl a bohatou obětí si usmířil i bohyni Artemis.

       Položil jsem si několik otázek: Co je tak krásné jako laň? Co je tak rychlé jako laň? Co zanechává nesmazatelné stopy jako bronzová kopýtka? Co září do světa jako zlaté rohy? Co je při lovu (Artemis je bohyní lovu) důležité? Jediná odpověď je: Intuice! To je ta vlastnost, kterou musí hrdina najít, rozpoznat a nezkomolenou (nezraněnou) zachytit. Pak intuice bude neocenitelnou oporou v další hrdinské cestě nevědomím. Také intuice v řecké mytologii představovaná kerynejskou laní má v českých bájích své nezastupitelné místo. Král Ječmínek představuje intuici, je oporou všem utiskovaným, živou útěchou a světlou budoucností českého národa.

   17.6.95     00.30 hod.                         12. sen

Šel jsem poslední den dovolené s dvěma ženami do restaurace na večeři. Nelíbilo se nám tam. Lidé vypadali útočně a nepřátelsky. Objednali jsme si jídlo. Jedna žena měla jídlo bohaté a druhá, s níž jsem chodil, skromné. Na stole byl upečený velikonoční beránek (moučník). Věděl jsem, že nastane konflikt. Chtěl jsem spolu s ženami rychle zmizet, ale jeden útočník mne zastavil. Podařilo se mi ho odrazit bičem v jedné a kusem hadru v druhé ruce. Druhý útočník byl můj starší bratr, který mne bez větších problémů přemohl. Divil jsem se, kolik je v něm nenávisti a kolik mu dává síly. Poražen jsem ležel na zádech a vedl jsem filozofickou přednášku: "Kdo vyhrál? Ten, kdo druhého drží v šachu?" Bratrův vztek se stupňoval a bylo vidět, že je schopen i zabít. Pokračoval jsem dále: "Co je vítězství? Když mne zabiješ? Když zabiji já tebe? Když budeš mít převahu ty nebo já? Když mne budeš držet v šachu? Kdo vyhrál? Ty? Ne, já! Myslíš si, že když mi ubližuješ, že jsi zvítězil? Ne, prohrál jsi! Tvé vítězství je vlastně prohrou a když zabiješ, prohraješ definitivně. Proto se ti poddám a nechám se i zabít!!!"
       Krásné vnuknutí moudrosti. Intuice byla nalezena, rozpoznána a nezkomolena zachycena. Bájná laň bohyně Artemis byla chycena do tenat vědomí. Intuice je vnitřní poznání vnuknutím bez rozumového přemýšlení. Intuicí se pronikne k podstatě věci, ale také intuici je nutno prověřit logickým rozumem, neboť není pramenem mystického poznání, jak rádi uvádějí někteří takzvaní mystičtí vůdci. Samozřejmě, že podobných příkladů bych ve svých snech nalezl spoustu, ale pro pochopení tématu není účelné tuto problematiku dále rozpitvávat.
       Intuice mi pomáhá psát i tuto knihu, neboť po probuzení mne napadají slova, věty, souvislosti, koncepty i schémata. Najednou vím a znám a mohu pohnout tématem, které jsem večer odložil, protože jsem nemohl pomocí logiky nalézt vysvětlení či správnou odpověď.
Sen současně patří do archetypu Moudrý stařec.

5. Erymanthejský kanec    Strašlivý kanec pustošil kraj kolem hory Erymanthus a Hérakles dostal příkaz přinést kance živého. Kanec nemilosrdně hubil lidi i dobytek, ničil úrodu. Hérakles zahnal kance do hlubokého sněhu a svázal mu nohy. Živého jej přinesl na královský dvůr. Bojácný král Eurystheus strachem z obrovitého zvířete skočil do sudu.

       Staré pověsti české nabízejí prakticky shodnou pověst "O Bivoji". Divoký kanec v nevědomí (a současně ve snech) představuje živelnou destruktivní falickou sílu, je hlavní údernou silou živočišné sexuality v člověku. Jak naznačují oba mýty (český i řecký), nelze tuto sílu představovanou v nevědomí kancem zpočátku zabít. Je třeba ji chytit, rozpoznat a pak teprve může dojít k transformaci této destruktivní záporné energie na tvůrčí a kladnou sílu, jež bude mocným nástrojem v dalším postupu nevědomím. Není divu, že král Eurystheus se této síly bojí a schovává se před ní. Tato síla je skutečně mocná a není jednoduché ji překonat. Transformaci v nevědomí může představovat i smrt kance, neboť z jeho mrtvého těla povstane nová energie. Můj sen tyto skutečnosti plně potvrzuje. Možná by bylo na místě dodat, že sen potvrzuje dosažený stav a je tudíž důsledkem vědomé akce v prožívání denního života. Příčinou je vždy postoj vědomí a sen je důsledkem a potvrzením získaného stavu.

   17.5.95     03.40 hod.                         13. sen

V budově cyklotronu*4 se objevilo zvíře a pronásledovalo lidi. Věděli jsme, že prochází dřevem, ale neprojde sklem. Zavřel jsem prosklené dveře a chtěl jsem uniknout přes půdu. Byl jsem bos. Vyzkoušel jsem si boty a třetí pár mi seděl. Moji pronásledovatelé se rozdělili a jedna skupina mi nadběhla přes půdu. Vracel jsem se zpět k zátarasům, které jsem při útěku vytvořil. Pronásledovatelé je již rozebrali a běželi mi naproti. Byl jsem beznadějně obklíčen. Jako zkušený kaskadér jsem přeskočil zábradlí a skočil ze schodů, ale marně. Opět jsem byl obklíčen. Najednou se u mne objevil přítel vlk a velké prase domácí. Pronásledovatelé proti nám nasadili divokého kance. Vlčice ho pomočila a já jsem vetřel moč do jeho tuhé srsti. Tím jsme získali divočáka na svoji stranu, ale byl jsem stále obklíčen.
       Jako Bivoj či Hérakles jsem se také setkal se strašlivým kancem, který likvidoval vše kolem. U mne nebyl paradoxně osamocen, ale na jeho stranu se postavily i další vlastnosti personifikovaného stínu. Proti mně byla značná přesila, jak už to v boji s živočišnou přirozeností bývá. Díky ovládnutým vlastnostem, které náležely dříve mé osobnosti a později individualitě - stínu, jsem na své straně mohl přivítat mocné ochránce, prase a vlka. Hérakles v boji s hydrou potřeboval pomocníka, stejně potřeboval pomocníka Bruncvík v boji se saní. Hydru (chobotnici) jsem udolal sám, ale v mé osobnosti vysoce rozvinutá falická destruktivní síla by mne samotného přemohla. Proto nevědomí jako můj skutečný přítel přichází na pomoc a staví mi po boku ovládnuté vlastnosti (prase) a duchovního ochránce (vlka). Stejně jako Bivoj či Hérakles jsem nemohl kance ihned zabít, neboť stejně člověk nemůže ze sebe vyrvat či potlačit sexualitu a s ní spojenou destruktivní falickou sílu. Jakmile tuto sílu potlačí, vznikne obrovský přetlak a následný únik těchto živočišných pudů by mohl rozmetat lidské sny o vyšší přirozenosti a strhnout prožívání na samé dno živočišnosti. Kanec je nádherným alegorickým způsobem asimilován, tak je potvrzeno, že živelnou destruktivní falickou sílu jsem pomocí zdětinštění zbavil agresivity a vzápětí jsem ji přetransformoval probuzenou citovou složkou. Více o výkladu snu pro pochopení archetypu Hrdina není třeba dodávat. Další komentář je v archetypu Témata zničení světa, sen číslo 8, a v archetypu Stín, sen číslo 5.

6. Augiášův chlév    Augeiás, syn Hélia, vlastnil obrovské stádo dobytka. Hnůj z chlévů tisícihlavého stáda (3000 kusů) nikdy nevyklízel. Hérakles dostal za úkol vyčistit letité nánosy hnoje a výkalů. Vyhnal stádo na louku, vykopal příkop k blízkým řekám a svedl vody řek přes chlév. Voda odnesla špínu a Hérakles nahnal stádo zpět do čistotou skvoucího chléva.

       Za dlouhé roky, za mnoho životů, kdy se člověk obracel do světa a v poblouznění svou existencí ubližoval svému okolí, se v jeho nitru ukládaly hrozivě páchnoucí nánosy viny. Světský člověk si tuto skutečnost není schopen uvědomit a stále k těmto nánosům přidává další vrstvy oblažujíc se svou osobností (egem). Teprve když člověk zastaví svůj světský běh, začne rozpoznávat plnou odpadní jámu ve vlastním nitru, do které zahazoval veškeré své pomýlení, veškerou svou vinu. Není to hezký pohled, ale je nutný, aby si člověk uvědomil, že je třeba začít s očistou vlastní duše, neboť přes její tmavou podstatu nevidí jas svého božského já, přes zápach necítí rajskou vůni své individuality. Opět mne napadá příměr z českých mýtů. Pyšný král Svatopluk zapomněl na své vladařské povinnosti a utápěl svou lidskost v honech, slavnostech a pitkách. Rozklížil sebe i zemi, aby v jeden okamžik trudomyslnosti prohlédl "Augiášův chlév" vlastního nitra. Zděsil se a odešel do lesů, kde jako bohabojný kajícník strávil svůj život v trpělivém očišťování duše.
       Očista vlastní duše není rychlý ani jednoduchý proces. Hérakles sice stihl vyčistit Augiášův chlév za jeden den, ale tím mýtus alegoricky naznačil, že bychom to měli stihnout za jeden život, že i ten největší "hříšník" se může v jednom životě očistit. Pak jako mlha v ranním slunci zmizí strach ze smrti, člověk smíří se s životem i pomíjivostí světa a v okamžik, kdy utichne tlukot jeho srdce, povede jej zářící já k poznání netušených obzorů.

   12.4.96     01.50 hod.                         14. sen

Dostal jsem za úkol udělat něco v průmyslu ohledně vodohospodářství. Vylezl jsem na vysokou věž, kde byla zhasnutá petrolejka, s níž jsem (asi zbytečně) dával znamení. Byl tam značný nepořádek. Věděl jsem, že to budu muset uklidit.

   5.2.99     00.50 hod.                         15. sen             výsek ze snu

Zúčastnil jsem se operace, kde se čistil vnitřek člověka. Všiml jsem si, že tři operatéři nad otevřeným člověkem měli rukavice, které jsem neměl. Šel jsem si umýt ruce na dvůr a pak jsem si chtěl vzít rukavice. Zahlédl jsem zastavující auto ...

       Stejně jako pyšný král Svatopluk jsem v jedné chvíli zahlédl neutěšený vzhled vlastního nitra. Bolest se rozhostila v mém srdci, když jsem rozpoznal letité nánosy egoismu a na něj se vážících vlastností, které byly tak dobře skryté pod maskou osobnosti. Tento proces poznávání vlastní ubohosti začíná světlým prohlédnutím, aby pak následovalo jedno odhalení za druhým. Člověk je zděšen, vidí-li obsah nitra vlastní bytosti. V ten okamžik by nejraději zvolil stejnou cestu jako král Svatopluk a odešel do hlubokých lesů. Proces odhalování pravé skutečnosti či zdrcující pohled do zrcadla pravdy ukázal jednoduchý sen, který hluboce ovlivnil mé další jednání. Zmínka o vodohospodářství připomíná potřebu očištění. Vysoká věž je představou centra bytosti, kterou jsem podvědomě vytáhl z archetypu Poklad. Tak velký je člověk a tak velká je jeho individualita. Avšak bez vnitřního bytostného ohně (zhasnutá lampa) je jako maják, který stejně nezachrání lodě plující kolem, ať by byl sebevětší. Vnitřní oheň je nalezení vlastního duchovního srdce a rozžehnutí božské jiskry v něm (více o tomto v archetypu Self). Bez živoucího bytostného ohně v srdci budu marně dávat znamení všem kolem - nikdo mne neuvidí a také ve tmě svého současného stavu neuvidím sám sebe. Poznávám i nepořádek a správně si okamžitě uvědomuji, že jej budu muset sám a velice trpělivě uklízet. Po třech letech se zdá být trpělivá vyklízecí práce téměř u konce a sen opět nádherně popisuje výsledek, či spíše poslední fázi celého procesu morální obrody.

7. Krétský býk    Nejsilnější býk krále Mínóa měl být obětován mocnému vládci moří Poseidonovi. Protože se býk králi Mínóovi líbil, obětoval jiného. Poseidon se nedal oklamat a na býka seslal zuřivost. Býk bez milosti ničil celou ostrovní říši. Hérakles dostal za úkol býka chytit a přivést. Hérakles dokázal býka nejen chytit, ale i zkrotit tak, že ho býk na svém hřbetě poslušně převezl přes moře do Argolidy.

       Býk v nevědomí představuje sexuální náruživost, tvořivou mužnou sílu, ovšem spíše v těch negativních aspektech jako slepou vášeň či nátlak. Býk je velice častým symbolem ve snech běžných lidí. Ovšem na duchovní cestě, na cestě hrdiny musí být vnímání tohoto v denním vědomí kladného prvku podporujícího sexualitu přeměněno. Hrdina si již na počátku cesty začíná uvědomovat, že vlastní živočišnost jej strhává z vytyčené cesty a klade před něj stále složitější překážky. Tak nevědomí dává šanci hrdinovi rozeznat pravé místo sexuality v životě lidí a zároveň mu dává v poznání pravé tváře sexuality prostředky k boji s živočišnou přirozeností. K ovládnutí sexuální náruživosti a slepé vášně představované v nevědomí symbolem býka není třeba vzdání se sexu, je třeba sex pochopit a ovládnout stejně jako Hérakles ovládl krétského býka. Askeze jen zjednodušuje práci se sexualitou a dává jí jednoznačný charakter záporné energie, která se lépe asimiluje v celku. Přebírání sexuality na "závadnou" a "nezávadnou" velice zpomaluje průběh pochopení a ovládnutí jednoho z živočišných pudů.

   28.12.99     05.10 hod.                         16. sen

Ve třech lidech jsme chytili černého býka a natahovali jsme ho na provazech, které měl na předních i zadních nohou. Byl plně v naší moci.
       Býk představuje odpradávna nejsilnější sexuální symbol náruživosti - buď tvořivé síly, nebo častěji negativních aspektů - jako je slepá vášeň, destruktivní nátlak, tupost v podřízenosti dominujícím pudům a podobně. Černá barva jen zesiluje zápornou stránku vlastností představovaných býkem. Před více než rokem (23.8.98) jsem vedl černého býka na porážku a měl jsem ho zabít. Půjčil jsem si dřevěnou paličku s ocelovými hroty a praštil jsem ho několikrát do hlavy. Býk pošel. Předpoklad, že jeho zabitím v podvědomí dokáži ovládnout sexualitu, se nevyplnil. Zabitím prvotního představitele býka jsem se dostal k rozdělení symbolu, když jsem v jiném snu (26.11.99) v aréně viděl tři býky, z nichž dva zmizeli a pouze jediný, nejmenší, zůstal. Tohoto býka jsme v uvedeném snu ve třech drželi spoutaného na lanech. Tři lidé jsou personifikacemi duchovní, citové a tělesné složky bytosti zvané celistvý člověk. Jednota konání všech tří složek spoutává symbol sexuální náruživosti ve všech aspektech. Provazy, které brání svobodnému rozletu sexuality, však upozorňují na skutečnost, že sexualitu nelze nikdy v tělesném životě zničit, lze ji pouze dokonale kontrolovat. Když jedna bytostná část povolí provazy, budou mít druzí dva problémy udržet býka (sexualitu) ve své moci. Hérakles však dokázal býka nejen chytit, ale i zkrotit tak, že ho býk na svém hřbetě poslušně převezl přes moře. To mi zůstalo výzvou pro další období, v němž mi byla dobře prováděná spásná askeze nevyčerpatelnou oporou. Po dvou letech tvrdé práce jsem se konečně dočkal a Héraklův úkol jsem bezezbytku splnil. Více o tomto snu (26.11.99) v archetypu Self.
       Překvapila mne absence symbolu býka v českých bájích, neboť dosud se řecké a české mýty shodovaly. Myslím si, že býk nebyl zcela záměrně pro cestu hrdiny ve Starých pověstech českých uveden, aby ti, kteří jdou duchovní cestou hrdiny, nezanechali své plodivé síly a ve svých potomcích zesilovali sílu národa. Že se to tak podařilo, o tom svědčí naše historie, současnost a jsem pevně přesvědčen, že skvělá bude i budoucnost českého národa.

   20.12.01     05.10 hod.                         17. sen             výsek ze snu

Vystoupal jsem na kopec nad řekou, kde byla postavena železniční trať. Při jednom skoku mi spadla čepice a zachytila se na vyvýšeném místě u kanálu. Bylo nebezpečné si pro ni jít, neboť bych mohl uklouznout a zřítit se dolů. Rozhodl jsem se, že se pro ni s někým či s lepším vybavením vrátím. Pokračovali jsme dál. Po menším škádlení s jiným kamarádem, který mě chvíli držel za nohy, jsem přešel kamenité místo. Pak drobné kameny vystřídala vzorně rovná a snad i leštěná žula podobná spíše mramoru. Když jsem zvedl zrak od země, zahlédl jsem dva obrovské býky. Byli asi tak 2 x až 3 x větší než skuteční býci. Ani nevím jak, ale najednou jsem se ocitl na zemi, ležel jsem na zádech bokem k býkovi, který se divoce rozeběhl ke mně. Dusot kopyt obrovitého těla rozvibroval zemi. Vůbec jsem se nebál a ani jsem si nic nepřál, nechával jsem děj jen tak běžet. Supící býk se zastavil těsně přede mnou a jako pokojový psík mě očichával. Neměl kruh v nozdrách, byl absolutně svobodný. Několikrát jsem ho pohladil a pomazlil jsem se s ním. Pak jsem vyskočil na jeho hřbet a pomalu jsme kráčeli na projížďku. Mnoho přicházejících lidí i známých nás vidělo. Mával jsem jim a býk kráčel se mnou na hřbetě volnou přírodou prostou všech budov. Poslušného býka jsem ovládal pouze hlasem. Řekl jsem mu: "Do města je daleko, půjdeme domů." On se na ta slova poslušně otočil a šli jsme domů.
       Nádherné vyvrcholení jednoho z úkolů mytologického hrdiny. Konečně jako bájný Hérakles osedlávám býka a řídím jej svou vůlí stejně jako sexuální náruživost tvořivé vnitřní síly. Velikost býka dokladuje, jak jsem v dobách světského života zesiloval právě vlastní sexuální náruživost. Snad proto mi trvalo tak dlouho, než jsem zvládl sedmý úkol mytologického Hérakla.

8. Diomédovy kobyly    Pro splnění dalšího úkolu se musel Hérakles vypravit do Thrákie, kde vládl král Diomédés. Jemu měl ukrást a králi Eurystheovi přivést nesmírně silné kobyly živící se lidským masem. Hérakles v boji přišel o svého přítele, kterého kobyly roztrhaly. Ale nakonec je přeci jen zkrotil, když je nakrmil tělem jejich pána - krále Dioméda.

       Kobyla představuje dynamickou vášeň ženské části vlastní duše (anima). Tato vášeň oslabuje a ubíjí mužskou vědomou stránku. Protože se kobyly v mýtu živí lidským masem, je zaměření se na sexualitu jednoznačné. Tyto kobyly jsou vlastně protikladem krétského býka a navíc tvoří jako každá samičí (ženská) složka prvky stádového (rodinného) života. Potvrzením tohoto názoru je keltská bohyně Epona, která byla uctívána od Británie až po Řím jako "Koňská bohyně". Epona spolu se svými "kolegyněmi" tvoří keltský kult bohyně Matky, vyjadřují pohlavní sílu, sexualitu a plodivou schopnost. Řecký mýtus "Diomédovy kobyly" je ve světové mytologii zcela osamocen, neboť k jeho dosažení je třeba vysoké rozlišovací schopnosti citové složky duše, což ostatní mytologie (například Tibet či Indie) vyjadřují spíše srozumitelnější lidskou formou a ponechávají zvířecí personifikace záporných vlastností stranou svého zájmu.

   18.6.96     03.30 hod.                         18. sen

V historické době se válčilo pod zástavami. Byli jsme na kopci, v dáli se zelenal tropický prales a pod námi jela na koních skupina jezdců s vůdcem a se zástavou spřátelených sil. Vzpomněl jsem si, že právě tento vůdce je i se zástavou někde jinde. Pochopil jsem lest nepřítele a okamžitě jsem vyhlásil poplach naší skupiny. Zrovna přijížděl král na koni v nádherném postroji bez sedla. Když král seskočil, řekl jsem mu, že potřebuji koně, a vyskočil jsem na zpocený hřbet nádherného koně. Tryskem jsem vyrazil proti nepříteli. V ruce jsem měl šavli a dýku, která mi vadila při jízdě. Proti nám stál velký magik, který byl schopen měnit podoby. Měli jsme díky včasnému odhalení lsti náskok a možnost nebezpečného magika zajmout. Pronásledoval jsem ho až do podzemí. Měl jsem ženu přes rameno a ona se vždy jako první podívala do místnosti. Nesměl jsem se z nějakého důvodu do místností dívat první. Na zemi jsem zahlédl dlaň lidské ruky po zápěstí. Bylo mi jasné, že se magik zase přeměňuje. Nepodařilo se mi ho najít a on změněný zmizel. Věděl jsem, že po přeměně má málo síly. Napadlo mne, že se přeměnil do podoby psa. S námi byl jeden pes. Myslíc že je to právě on, shodil jsem ho do studené vody s množstvím ledové tříště. Pes vylezl a my jsme věděli, že je to náš pes. Hladil jsem ho a zahříval. Zase jsme nevěděli, do jaké podoby se magik přeměnil. Připravil nám další překvapení. Z koňského velikého kopyta (40 cm) se mezi chlupy vymrštil silný jazyk a jednoho z nás to sežralo, poté kopyto vypouštělo bílou tekutinu. Nakonec se z koně stal strom vedle cesty. Napadlo mne, že se převtělil do malého chlapce, aby mohl mít dvě podoby. Konečně jsme magika objevili mezi lidmi v jedné budově. Poručil jsem vše natáčet videokamerou, abychom příště měli jistotu. Magik dokázal opět změnit podobu i místo. Změnil se v krásnou ženu a zval mne na nějakou projížďku. Ještě jsem nevěděl, že je to on, a nerad jsem pro povinnost honu na magika společnost krásné ženy odmítl.
       Boj s magiky blíže popisuji v archetypu Řízená imaginace, na tomto místě se s ohledem na srozumitelnost omezím pouze na nejnutnější výklad vážící se k archetypu Hrdina. Pronásledoval jsem vskutku schopného magika, který dokázal mistrně měnit podoby. Při vstupu do podzemí dochází k zajímavé situaci, když přes rameno mám přehozenou ženu, která se přede mnou dívá do místností. Podobný obraz je všeobecně znám z řecké mytologie, když Perseus přes odraz v lesklém štítu hledal Medúzu, aby jí nemilosrdně usekl obávanou hlavu, jejíž pohled vše obracel v kámen. Medúza - to jsou personifikované pudy, které ničí člověka na cestě nevědomím. Stejného nepřítele, ovšem s jinou tváří, hledám v podzemí. Nemám vzácný štít bohyně Athény jako Perseus a používám zrak ženy - nedávno objevené citové animy (ženská složka duše), která je nad pudy povýšena a nemohou jí ublížit. Jsem pevně přesvědčen, že Perseův štít je také zrakem citové animy. Ani společnými silami jsme magika v podzemí nenašli, nenašel jsem ho ani v podobě psa. Dále jsme hledali magika, který měl čas na nás uchystat další překvapení. Veliké koňské kopyto s čouhajícím tlustým jazykem sežralo jednoho mého člověka. Téměř stejný příběh zažil Hérakles, když chytal Diomédovy kobyly. Nebezpečné kobyly roztrhaly a sežraly jeho nejlepšího přítele Abdéra, který kobyly hlídal. Kobyla představuje dynamickou erotickou vášeň a erotický výklad podporuje i jazyk a pozdější proměna koně ve strom, který se také váže k sexualitě. Magik zmizel a přes všechna opatření se dokonce objevil nepoznán v mé blízkosti v podobě krásné ženy, která má všechny předpoklady vyrvat mne z dosaženého stavu a navrátit mne do moci živočišných pudů. Proč uspěl Perseus a proč jsem neuspěl já? Výsledek podmínila výchozí situace Persea a moje, mezi nimiž je značný rozdíl. Perseus podle bájí neměl žádný záporný rys, kdežto já jsem jich měl a stále ještě mám bezpočet. Tím se můj výchozí stav podobal spíše hříšnému Héraklovi. Proto mohl magik nalézt slabinu, které se snažil chytře využít. Kdybych se v tomto životě vzdal již v dospívání sexuálního života a byl vnitřní disciplínou odolný lákadlům mocného chtíče, přišel by magik o hlavu stejně jako kdysi Medúza mečem Persea.

   4.11.98     23.30 hod.                         19. sen

Byl jsem s matkou v přízemí budovy. Věděl jsem, že musím odejít co nejrychleji do vyšších pater. Matka mne tam zdržela, a tak jsem uviděl koníka asi 50 cm vysokého. Měl velký průjem a celého mne znečistil, když jsem se mu snažil pomoci. Pak zmizel pootevřenými dveřmi ven a já jsem si uvědomil, že to bylo vlastně to, čeho jsem se obával.
       Přízemí budovy představuje pudovou úroveň, vyšší patro představuje citovou úroveň. Vím, že vystoupením na citovou úroveň ochráním své vědomí od živočišnosti. Ovšem archetyp Matky působí na úrovni Kruhu Střetnutí s nevědomím, kde je živočišná přirozenost brána jako normální, běžná a nezávadná. Proto mne vlastní personifikace (není bez zajímavosti, že moje matka má shodné myšlení s archetypem Matky) strhává zpět na pudovou úroveň. Podle velikosti koně je patrné, že tato dynamická vášeň animy je notně zeslabena probíhající askezí včetně celibátu, ale přesto mne dokáže znečistit, jakmile se s ní budu jakkoli zaobírat. Naštěstí pudová dynamická vášeň ženské složky (koník) neunese moji blízkost a utíká z mého domu (dům = tělo). Jasně si uvědomuji, že právě dynamická erotická vášeň nás žene do rodinných vztahů. Na mé cestě padla další překážka sexuálního charakteru.

9. Géryonův dobytek    Dalším úkolem neúnavného Hérakla bylo přihnat králi Eurystheovi velké stádo červeného dobytka, jež patřilo trojtělému obru Géryonovi. Nejprve Hérakles přemohl a zabil dvojhlavého psa Orthose a vzápětí obra Eurylióna, kteří hlídali stádo. Pak zabil samotného obra Géryóna. Po dalších útrapách přece jen dobytek králi přivedl. Nezastavili ho zloději ani nepřejícná Héra.

       Nepochopení aspektů trojjedinost, dualita a osobnost brání hrdinovi na cestě za poznáním, na cestě za svatým grálem, kterou nám krásně popisuje keltská mytologie. Hérakles musí překonat i tyto překážky. Rozpoznání protivníka je nalezení překážky a zabití protivníka je překonání překážky. Dobytek potvrzuje stádnost lidí i lidskou podřízenost osobnosti a protikladům. Červená barva dobytka vše halí do emočního a sexuálního hávu. V jednoduchém příběhu je krásně vidět podstatu tohoto úkolu. Jakmile člověk pochopí relativnost duality, nejednoznačnou podstatu protikladů, přeludu své osobnosti a nakonec trojjedinost jako podstatu všeho jsoucího, nalezne klid a mír bez osobnosti, bez protikladů a po pochopení podstaty světa naplní v klidu a míru srdce všeobjímající láskou.
       Záběr tohoto symbolu je tak široký, že jej nelze jednoduše postihnout několika sny. Problematika se prolíná celým spektrem snových prožitků na duchovní cestě a vybírat jednotlivosti z pochopení duality a pak dalších z pochopení trojjedinosti by bylo plýtváním času i místa. Sny s podobnou tématikou jsou k nahlédnutí v ostatních archetypech Kruhu Procesu obnovy. Proto se na tomto místě spokojím pouze s popisem a vysvětlujícím komentářem.

10. Hyppolytin pás    Eurystheova dcera si přála nosit skvostný pás královny bojovných Amazonek Hyppolyty. Proto dalším nesnadným úkolem Hérakla bylo přinést tento pás a obdarovat královskou dceru svého "otrokáře". S nevelkým oddílem přátel se utkal s bojovnými Amazonkami a porazil je. Mnohé zajaté bojovnice se staly manželkami Héraklových druhů a jedna ze zajatých válečnic byla vykoupena královnou Hyppolytou nádherným pásem. Podle jiné verze byla Hyppolyta zabita.

       Skvostný pás královny Hyppolyty je pouhou záminkou tvůrce mýtu k dosažení dalšího principu na cestě nevědomím. Hrdina dosud ovládl sexualitu mužské části duše (kanec a býk), ovládl sexualitu ženské části duše (kobyly) a nyní nastává čas jejich úplného rozdělení (Hyppolyta - Hérakles). Dobrým předpokladem úspěchu bylo splnění předchozího úkolu, kdy Hérakles prohlédl závoj nevědomosti a rozpoznal trojjedinost (trojtělý obr Géryonés), dualitu (Orthos - dvojhlavý pes) a osobnost (obr Eurylión). Boj dvou protikladů - mužské složky (Hérakles a jeho druhové) a ženské složky (Hyppolyta a její bojovnice) zákonitě končí mírem posvěceným "posvátným sňatkem", nebo zničením jednoho z protikladů, jednoho ze symbolů duality, čímž přestane existovat ve vědomí i druhý protiklad. To už je ale víceméně vzdálená budoucnost. Bojovné ženy Amazonky jsou velice populární v české mytologii, která krásně popisuje "Dívčí válku" pod vedením nejodvážnější z nich, Vlasty. Konec Amazonek v českých pověstech je nemilosrdný, když ani jedna nebyla ušetřena smrti na bojišti. Amazonky a dívčí válka představuje v nevědomí přesilu animy (viz archetyp Anima - Animus), která vzniká při duchovní cestě. Pozadu nezůstávají ani další slovanské národy. Rusové své odvážné Amazonky nazývají Polenice.

   13.8.96     01.00 hod.                         20. sen

Se skupinou slabších bojovníků jsem chránil nějaký objekt. Proti nám stála značná přesila. Nepřátelé po nás stříleli samostřílem. Jeden šíp se mi zabodl do stehna, ale nedbal jsem a bojoval jsem dál. Zneškodnil jsem dvě líté útočnice a pak jsem chytil jejich šéfa pod krkem. Měl veliké ďábelské zuby. Byl to sám ďábel. Když jsem ho zmačkl více, jeho hlava se změnila ve strašidelnou smrtku. Zuby v téměř "gumové" hlavě mi rvaly maso z ruky, ale věděl jsem, že nepovolím.
       Stojím proti značné přesile. Proti vystupují přízračné Amazonky. Protože jsem se vzdal sexuálního života, nemohl jsem se do některé z Amazonek zamilovat, jako se to "podařilo" některým řeckým hrdinům. Také se do mne zabodl jeden z šípů Amorových, ale můj asketický stav mi velel nedbat takových marností. Sjednotil jsem protiklady dle "návodu" Hérakla, ale podle psychologického hlediska jsem musel ke skutečnému sjednocení vykonat ještě další cestu. Vysvětlení ďáblovy role popisuji v archetypu Stín.

   29.2.00     04.00 hod.                         21. sen             výsek ze snu

Byl jsem přičleněn do jedné skupiny, kde bylo asi 5 či 6 mimozemských žen. Ony mne obklopily, a tak jsem se ocitl uprostřed. Nevěděl jsem, zda má dojít k sexu, kastraci či jiné aktivitě z jejich strany. Byl jsem klidný a nevzrušený. Chytil jsem jednu ženu kolem pasu a otočil jsem se s ní, čímž se ona dostala dovnitř hloučku žen a já na obvod. Odešel jsem od nich. Pak jsem s další skupinou, tentokráte asi 20 mužů (ženy zde žádné nebyly), přišel k podivné chatě postavené na stromě. Všichni jsme vylezli přes jedno podlaží nahoru, kde jsme se těsně jeden vedle druhého ukládali ke spánku. Přikryl jsem se kusem bílého hedvábného padáku a chtěl jsem spát. Někdo rezolutně rozhodl, že zde nemám co dělat a musím okamžitě odejít. Divil jsem se, že mi nevzali padák, neboť se obávali nočního chladu. Odmítnut oběma skupinami (vlastní zásluhou) jsem se ocitl uprostřed podivného bojiště, kde proti sobě stála dvě vojska. Snad jsem ještě částečně patřil na jednu z bojujících stran. Jednoho staršího muže jsem úderem ruky trochu omráčil a dovlekl jsem ho do náruče ženy bojující na druhé straně. Oba se vzájemně objímali a šťastni zapomněli na boj. Viděl jsem sexuální chtíč a závist neuspokojených zejména na ženách. Uspokojoval jsem touhy žen házením mužů do jejich chtivého objetí. Bojující řady počaly řídnout. Znal jsem předpověď výsledku této bitvy, kdy měl být jeden generál na hlavu poražen. Ovšem po sloučení vzájemně nepřátelských sil se předpověď nevyplnila a vše skončilo neutralizací obou bojechtivých stran.
       Ocitám se ve skupině mimozemských žen a tyto protějšky či protiklady mají rozdíl smazat spojením protikladů, tedy mužského a ženského principu. S lehkostí se vymaňuji z obklíčení. Jeden extrém nahrazuje druhý, a tak se dostávám do společnosti mimozemských mužů, ze které jsem po chvíli také vyhoštěn jako nepřizpůsobivý jedinec. Kde jinde bych mohl skončit, než na bojišti, kde vycvičené rozlišovací vědomí chápe bitvu jako boj anima versus animus. Bitva má mít jednoznačný výsledek v porážce jedné a ve vítězství druhé strany. Připomínám na tomto místě, že v nevědomí neexistuje čas, jak jej lze chápat v našem denním vědomí, a proto lze znát budoucnost. Sjednocováním protikladů anima versus animus, jež jsou tak krásně viditelné v touze mužů i žen, mění průběh a následně i výsledek bitvy v opojný mír.
Kompletní sen s rozšířeným komentářem je uveden v archetypu UFO - iniciační obřady.
       Na obou snech je patrný značný vývoj v chápání a hlavně v přímé účasti v boji anima - animus. Teprve po osmnácti měsících namáhavé duchovní cesty se mi podařilo tyto protiklady sjednotit. Vývoj sjednocování protikladů je názorněji popsán v archetypech Anima - Animus a v archetypu Coniunctio.

11. Kerberos    Hérakles měl přivést strážce brány podsvětí - trojhlavého psa Kerbera. Pes vypadal skutečně pekelně, měl tři hlavy, kolem šíje hady a na konci ocasu dračí hlavu. Odvaha hrdiny přiměla bohy k pomoci, a tak bylo Héraklovi povoleno si psa chytit, ovšem pouze holýma rukama. V drtivém stisku Kerberos rád slíbil, že s Héraklem půjde do Mykén. Eurusthus při pohledu na strašlivého psa opět zalezl do sudu a prosil Hérakla, aby obludu odvedl pryč. Tak hrdina splnil úkol a Kerberos se mohl vrátit zpět na své místo v podzemní říši.

       Héraklova průprava byla tak dokonalá, že nyní může sestoupit do podsvětí - do říše smrti. V tomto směru není osamocen. Stejné výsady se dotkl i Odysseus, Aeneas, nebo Dantův vizionářský cestovatel z Božské komedie. V dalších mýtech jsou návštěvy smrtelníků v říši mrtvých spíše vzácností. V podsvětí se Hérakles střetává se strážcem prahu, který je personifikací nevhodných morálních vlastností (stín). Zde může hrdina překročit práh smrti, kde se odděluje oblast vědomí od oblasti nevědomí. Překročením tohoto prahu se přesouvá vědomí do jiných dimenzí, nebo lépe řečeno hrdina překročením prahu zjišťuje vlastní bytostný přerod: Proč je pes tříhlavý? Na to nejlépe odpoví sen s výkladem, kde se podobnost alegorie psa jeví více než zřetelně.

   5.2.99     00.50 hod.                         22. sen

Zúčastnil jsem se operace, kde se čistil vnitřek člověka. Všiml jsem si, že 3 operatéři nad otevřeným člověkem měli rukavice, které jsem neměl. Šel jsem si umýt ruce na dvůr a pak jsem si chtěl vzít rukavice. Zahlédl jsem zastavující auto, z něhož vystoupil muž s pistolí. Skryl jsem se za nějakou věc, snad sud, ale muž šel stále rovnou k mému úkrytu. Stoupl jsem si a šel jsem přímo k němu. On na mne namířil pistoli a střílel jako blázen. Šel jsem klidně beze strachu dál proti němu, kulky jakoby pro mne neexistovaly. Když vystřílel celý zásobník, byl už u mne. Vytáhl dva nože a vrhl se na mne. Vyrazil jsem mu je z ruky a on se dal na útěk, za ním prchali dva jeho kumpáni, kteří stáli opodál a neodvažovali se zapojit do boje.
       První část snu je v cestě archetypem Hrdina popsána v odstavci "Augiášův chlév", kam zcela jistě patří.
       Musím jít ven a scházející rukavice jsou pouze záminkou. Proti mně i proti operaci se někdo bouří; jsou síly, kterým se tato akce silně nezamlouvá. Musí dojít ke střetnutí. Jedna svatá Trojice čistí uvnitř budovy člověka a druhá trojice - ďábelská - tomu chce zabránit. Je to vlastně má personifikace strážce prahu. Mezi nimi stojím a zpočátku se skrývám. Když poznávám, že jsem cílem útoku, s klidem se postavím blížícímu se nebezpečí a dívám se do nenávistných očí. On a dva jeho kumpáni jako trestní komando ze špatného filmu. Střely mi nemohou ublížit, neboť mé tělo zde není, nejsou zde ani city, jediné co stojí proti temnotě, je duchovní tělo, jemuž nemohou zástupci zla ublížit. Šanci nemají ani dva nože jako představitelé primitivní sexuální síly. Dva nože zdůrazňují dualitu světa (je to shodné se zabitím dvojhlavého psa Orthose), kterou ve sjednocení protikladů odmítám stejně jako sexualitu.
       Temnota je odražena. Jakmile vznikne jedna trojnost nahoře, musí existovat i protiklad - druhá trojnost dole. Vůči světlu stojí temnota a vůči dobru stojí zlo. Protiklad je energetický potenciál snažící se o vyrovnání. Protože křesťanská svatá Trojice je veskrze kladné povahy, musí někde existovat její protipól. V člověku jsou obsaženy obě složky (dobro a zlo); pokud zesílíme potenciál dobra, zesílí i potenciál zla, který následně musíme eliminovat. Zničit jeden z potenciálů nemůžeme (ve stvořeném světě), neboť by přestal existovat i druhý protiklad. To je zákon, který si musíme při boji hrdiny se zlem uvědomovat.

12. Jablka Hesperidek    Tři dcery Atlantovy - Hesperidky - střežily spolu s drakem Ládónem strom se zlatými jablky, který dostala bohyně Héra při příležitosti své svatby s Diem od bohyně země Gaie. Hérakles měl přinést 3 zlatá jablka z tohoto stromu. Po dobrodružné cestě zabil obra Antaiose syna bohyně země Gaie, pak zabil i draka Ládóna. Získaná jablka předal překvapenému králi, který je raději vrátil. Hérakles je obětoval Athéně a ta je vrátila Hesperidkám.

       Na cestě za poznáním Hérakles poznává sílu zemního charakteru (tělo - hmota) v postavě obra a oddělením od země (vyzdvihl obra, aby nemohl čerpat sílu své matky země) jej zabil. Hérakles nám vlastně radí zbavit se zemního přírodního prvku, který nás neustále strhává a váže k nižší živočišné přirozenosti reprezentované zemí - přírodou. Dalším poraženým je drak Ládón, který zde představuje ďábla. Jablko má v Kruhu střetnutí s nevědomím význam lásky, vztahů nebo také sexuality. Ovšem v hlubším Kruhu Procesu obnovy má jablko význam poznání. Získáním jablk Hesperidek získává Hérakles poznání, neboť pochopil trojitou podstatu universa:

1.   Projevené

2.   Neprojevené

3.   Člověka, který obsahuje obojí

Nebo mohou jablka znamenat jiné poznání spojené s číslovkou 3:

1.   Všechny tvary jsou pomíjivé

2.   Všechny tvary jsou podrobeny utrpení

3.   Všechny tvary jsou bez já.

Z toho mohl pochopit další pravdu:

1.   Moudrost (pochopení, myšlení)

2.   Mravnost (mluvení, jednání, životospráva)

3.   Meditace (úsilí, všímavost, soustředění)

       Pak nalézá v přítomnosti minulost i budoucnost a do své mysli pojal tělo i city, čímž chápe trojjedinost v celé své rozlehlosti. Pak už nezbývá bohům jiné, než vyzdvihnout hrdinu Hérakla na nebesa a prohlásit ho nesmrtelným.

Hérakles a bible
       Na první pohled nepřípustné spojení, ale skutečně pouze na první pohled. Hérakles zosobňuje hrdinu překonávajícího nástrahy záporných vlastností v alegorické podobě mytologických bytostí. Toto pojetí chápal, jak už jsem jednou řekl, pouze zasvěcenec nebo člověk, procházející procesem vnitřního očišťování. V Řecku, "odkojeném" mytologickými hrdiny se pojednou objevili první apoštolové učení Ježíše Krista a Řekové poprvé uslyšeli skutečný obsah mýtů v nezastřené podobě. Proto byli fascinováni učením Ježíše Krista a hromadně se dávali na stranu vznikající křesťanské církve. Uvedu pár příkladů, z nichž bude patrná jednoznačná shoda mytologického hrdiny a učení Ježíše Krista:

"Neobelhávejte jeden druhého, svlecte ze sebe starého člověka i s jeho skutky a oblecte nového, který dochází pravého poznání, když se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele."

List Koloským 3/9,10

"Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem. Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem."

Lukáš 14/26,27

"Ti lživí učitelé však jako nerozumná zvířata, určená od přírody za kořist a na porážku, rouhají se tomu, co neznají, zahynou ve své zkaženosti."

Druhý list Petrův 2/12

"Nerozumíte, že to, co vchází do úst, přijde do břicha a jde do hnoje? To však, co z úst vychází, jde ze srdce, a to člověka znesvěcuje. Neboť ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilství, loupeže, křivá svědectví, urážky."

Matouš 15/17-19

"Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými."

Jan 8/32

       Tento skromný výčet některých biblických výroků bych doplnil vyjádřením trojjedinosti v závěru křesťanské modlitby: "Ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého, amen." Obrázek o podobnosti či shodnosti témat morální obrody člověka je více než patrný. Národy pod vlivem řecké kultury (nebo z ní vycházející římské kultury) musely být zákonitě nositeli křesťanské víry, neboť jejich duchaplná mytologie je k tomu předurčovala. Řekové rádi opustili panteon dvanácti hlavních bohů a přijali Boha jediného a s ním i učení Kristovo o morální obrodě, které chápali i nezasvěcenci. Upřímného odkazu Ježíše Krista se drželi všichni, kteří chtěli morálně zkvalitnit svůj život.

Psychologická cesta hrdiny
       Hrdinovu cestu nevědomím můžeme s jistým úspěchem porovnávat s dalšími hrdiny světové mytologie a vždy nalezneme paralely s duchovním vývojem člověka při překonávání Kruhu Procesu obnovy. Vše záleží na výchozí pozici, ze které usilující jedinec začne svoji vnitřní pouť za grálem vlastního srdce.
       Mytologická cesta hrdiny je již odhalena, ale stále zbývají bílá místa v poznání tohoto složitého archetypu. Jeho složitost podtrhuje prorůstání archetypu do všech archetypů Kruhu Procesu obnovy, v nichž hrdina pomáhá k postupu jednotlivými procesy. Připadám si jako na největší křižovatce světa, odkud vedou tisíce dalších cest. Přesto se pokusím archetyp Hrdina stručně vysvětlit. Opustím mytologii a navrátím se k psychologii, abych vytvořil funkční schéma archetypu:

1.   Zrození hrdiny (opuštění archetypu Puer - Božské dítě)

2.   Překonání strachu

3.   Touha po smysluplnějším životě

4.   Nalezení intuice

5.   Hrdina jako průvodce ostatními archetypy Kruhu Procesu obnovy

6.   Hrdina a diktátor

7.   Hrdina a lynč

8.   Nalezení soucitu

9.   Smrt či dobrovolná pokora jako odchod ze staré existence

10.   Vstup do nového života (znovuzrození z popela minulosti jako bájný pták Fénix) a nalezení ideálního světa či ideálního bytostného stavu (vstup do Kruhu Bytí)

Hrdina je nezastupitelným průvodcem v těchto archetypech Kruhu Procesu obnovy:

1.   Témata zničení světa

2.   Poklad

3.   Stín

4.   Anima - Animus

5.   Moudrý stařec

6.   Pozornost

7.   UFO - iniciační obřady

8.   BPM (bazální perinatální matrice)*5

9.   Vize budoucnosti a minulosti

10.   Řízená imaginace

11.   Alchymista

       Od dob řeckých reků uplynula drahná doba a s ní přišel i psychický vývoj člověka. Jednoduchost minulosti byla nahrazena neustále složitějšími podmínkami, které člověka současnosti pevněji svazují, a snad proto člověk duchovně stále více zaostává. Právě tyto složitější podmínky staví před novodobého hrdinu nové úkoly, které musí na cestě nevědomím překonávat. Hrdinovi už nestačí přemožení jedné nestvůrné příšery z temnot, čímž by nevědomí zvítězilo nad pudy jako postava severských mýtů Siegfried. Hrdina už musí překonávat daleko více nástrah, které jsme si vlastními činy a myšlenkami za období věků nashromáždili ve svém nitru.

Časový harmonogram snů s tématikou psychologický Hrdina

1993    11.12.
1994    6.2., 21.5., 28.5., 13.8., 21.8., 19.10., 2.11., 7.12.
1995    17.6.
1996    25.7., 11.9.
1997    25.2., 17.3., 10.6., 25.8., 25.11., 3.12.
1998    26.1., 1.2., 21.10., 24.3., 24.3.
1999    7.11.

   11.12.93     07.50 hod.                         1. sen             Puer => Hrdina

Šel jsem po mostě a přede mnou kráčeli dva dospělí lidé. Byl jsem dítětem. Najednou se u mostu, asi 40 metrů širokého, odlomilo zábradlí na obou stranách a spadlo do řeky. Most se také pohnul a my všichni padali s mostem dolů. Těsně nad hladinou most zapéroval, jako by byl na gumě, mírně se potopil a opět se vznesl vzhůru. Byl jsem mokrý a seděl jsem na stoupajícím mostě. Druhé lidi jsem nevnímal. S trochou lítosti i nadějí v srdci jsem si všiml, že jsem vyrostl v dospělého člověka.
       Snad krásnější a názornější sen o zrození hrdiny jsem si nemohl přát. Je v něm vše tak jasné, že jsem jej pochopil již v okamžiku probuzení, v době, kdy jsem započal svou práci se sny. Tento sen se mi zdál ve věku 35 let, což jen potvrdilo tibetskou zkušenost, že člověk dospívá duchovně až v 35. roku svého života. Také moderní esoterika říká, že duše potřebuje 35 let na to, aby se plně včlenila do těla. Sen trochu připomíná iniciaci některých přírodních národů, které své mladé muže nechávají za nohy uvázané liánami skákat z velkých výšin po hlavě k zemi. V současné době se tento rituál provádí jako sport pod notoricky známým názvem "bungee jumping". I ta voda, která mne v nejspodnějším bodě sestupu smočila, je více než symbolická a představuje křest dítěte, z něhož se zrodil nový hrdina. Symbol mostu je spojnicí mezi dvěma břehy. Jeden břeh je světem lidského dítěte a druhý je břehem hrdiny, světem jedinců, kteří nalezli odvahu k vlastnímu sebepoznávání. Dva dospělí lidé jsou projekcí značně zeslabené moci archetypu Otec - Matka. Zeslabené jsou proto, že je jako dospělé (na mostě jako spojnici mezi dvěma stavy) vnímám, ale nerozeznávám v nich rodiče. Pocity zaznamenané přímo ve snu jsou vystihující a není k nim třeba nic přidávat.
       Sen je uveden i v archetypu Puer - Kora.

   6.2.94     13.10 hod.                         2. sen [po probdělé noci]             UFO - iniciační obřady

Ve velice neklidném období jsem v restauraci dostal místo objednaného nápoje mléko. Zavolal jsem číšníka, který mi neodpověděl a ani chybu nenapravil. Na vedlejším stole se mi ztratily věci. Když jsem jim řekl, že to bylo zlato, vrátili mi věci zpět. Hledal jsem nějakou dívku a dozvěděl jsem se o mimozemské rostlině, která měla dva živé konce a napadala lidi. Spolu s přáteli jsem šel rostlinu hledat. Nalezl jsem ji ve sklepě jednoho domu, kde se přestavovala koupelna s WC. Rostlina byla na stropě a snažila se mne chytit svými živými konci. Vysmýkl jsem se a svázal ji, aby nemohla nikoho ohrožovat. Při odchodu ze sklepa jsem na chodbě potkal pochodujícího malého placatého papouška, který se divně kolébal. Bylo mi jasné, že není pozemský. Přišlápl jsem ho a chytil do ruky. Ostatní mne varovali před klovnutím. Když jsem povolil stisk, začal mne papoušek klovat, ale nebolelo to a ani se mi nic nestalo. Pustil jsem papouška na zem a on se odkolébal do sklepa. Za okamžik šel další papoušek. Poznal jsem, že je to sameček a že před chvílí jsem držel v ruce samičku. Se skupinou přátel jsme šli do správní budovy ve městě, ale bylo tam plno mimozemšťanů. Chceme se vrátit do sklepa a objasnit záhadnou rostlinu. Někdo strhl naši skupinu s sebou a vedl nás podivnou oklikou, že původní cestou se už nedá jít. Po druhém dotazu na cestu jsem věděl, že nás obalamutili a konečně v nich poznávám nepřátele a mimozemšťany. Oni mi přiložili něco k hlavě a pohodili mne do příkopu. Vím, že za několik minut zemřu. Nemám strach, jen trpím pocitem bezmoci a touhy pomoci lidem. Ztrácím vědomí. Probouzím se pod nějakou kůlnou, kde sedí v jogínském sedu velice špinavý Číňan. Objímám ho a děkuji mu za záchranu. On mi navrhuje schůzku s ruským politikem Žirinovským, což rezolutně odmítám, neboť ještě nedozrál politicky vhodný čas.
       Nedávno zrozený hrdina nalézá v nevědomí záhadné stopy mimozemské civilizace, aby posléze objevil i mimozemšťany. Archetyp ukazuje některé moje závislosti, které značně brzdí duchovní vývoj:

-   chtění zlata = neustálé zabývání se hmotnými touhami

-   hledání dívky = neschopnost nalézt jednotu v sobě

a na druhou stranu závislosti, které jsou postupně překonávány:

-   přemožení mimozemské rostliny = tak jsou znázorněny rodinné emoční vazby, podobnost s hydrou lernskou je více než zřetelná

-   zneškodněny dva živé konce = pochopení duality jako aspektu bránícího poznání

-   k boji došlo ve sklepě = podprahové uvědomění si této zkušenosti v nevědomí

-   pták = primitivní erotický symbol, který mi už neublíží, mohu jej pustit, jako jsem pustil papouška ve snu

-   rozpoznání samce od samice = rozpoznání sexuality protikladných aspektů ptáka jako primitivního erotického symbolu

       Správní budova, ze které se vše řídí, symbolizuje řídící funkci nevědomí, odkud vychází fenomén UFO. Při střetu s mimozemšťany jsem okamžitě zneškodněn a místo smrti přichází ztráta vědomí, která je právě v UFO - iniciační obřady typická a nahrazuje symbol smrti. I ztráta vědomí splnila účel, a tak se hrdina dostává do jiných podmínek života s jiným vědomím. Ještě jsem nebyl dostatečně "vycvičen", proto nezvládám nápory nových prvků ve vědomí a odmítám je, čímž ve skutečnosti odmítám rychlý postup vpřed.
       Pro maximální přehlednost archetypu Hrdina se už nebudu hrdinským činům v setkání s mimozemskými civilizacemi v této kapitole věnovat a nedočkavým zájemcům doporučuji přelistovat do 3. dílu této knihy, kde je archetyp UFO - iniciační obřady dopodrobna rozebrán.

   11.5.94     06.00 hod.                         3. sen             BPM (bazální perinatální matrice)

Byl jsem dítě a visel jsem hlavou dolů z prudké stráně. Přese mne někdo přelezl a zabořil se hlavou kolmo do stráně. Protáhl se do tajného vchodu a já jsem vlezl za ním. Byla tam nějaká jeskyně. Zjistil jsem, že val kolem silnice je dutá hradba. Našel jsem klíče a baterku a šel jsem na průzkum. Odemkl jsem dveře a dostal jsem se na terasu domu. Sestoupil jsem ještě níž a chtěl jsem prolézt třetí chodbou. Viděl jsem, že na terasu přijíždí nový černý JEEP s tátou za volantem. Viděl mne a zamával mi. Byla to dětská hra. Odemkl jsem další dveře.
       Hrdina se ve druhém snu seznámil s archetypem UFO - iniciační obřady, který protíná celé nevědomí až k poznání celistvosti a jednoty v transpersonálním já. Stejnou šíři však nezaujímá archetyp BPM (bazální perinatální matrice), což volně přeloženo znamená soubor základních prožitků souvisejících s narozením. Prožitky se dají navozovat různými umělými způsoby, ale také chtěnou duchovní cestou, cestou morální očisty. Pak se v hlubinách nevědomí probouzí vzpomínky na dobu kolem narození, jež je pro nás důležitá tím, že formuje základní stavební prvky psychického vybavení lidského jedince. Archetyp BPM (bazální perinatální matrice) je vlastně překonávání vrozených závislostí uložených v lidské psýché znovuprožitím a nalezením vnitřního významu jednotlivých prožitků.
       Sen mne vrací do období perinatálního (předporodního) života v těle matky. Vize kohosi, kdo boří hlavu kolmo do stráně jsou první klinické fáze porodu. Harmonie plodu je porušena mechanickými stahy dělohy. Vize někoho, kdo prolezl stěnou, mi paradoxně ukázala cestu z lůna, proto snadno opouštím původní útočiště a procházím porodními kanály s vědomím, že za stěnami jsou další prostory. Nevědomí nepřipraveného člověka chrání znepřístupněním takových vnitřních informací, neboť by prožitky psychicky nezvládl. Nacházím klíče a baterku. Klíče znamenají schopnost odemknout či odhalit záhadu a baterka znamená možnost vnést do zkoumané problematiky světlo, jež nese vědomý rozum, Duch a intuice. Terasa ve snové symbolice představuje místo s podstatně větším rozhledem a přehledností okolních jevů (jak vnitřních tak vnějších), proto vidím možnost nebezpečného rychlého postupu (černé auto) do rodinných vztahů znázorněných zde projekcí otce. Negativita mé cesty do archetypu Otec je vyjádřena černou barvou auta. Odcházím jinou cestou a vidím ve všem dětskou hru, neboť z pohledu věčnosti je lidský život malichernou dětskou hrou. Více o tomto snu i celém archetypu BPM, který byl objeven vynikajícím českým psychologem žijícím v USA Stanislavem Grófem, v samostatné kapitole tohoto dílu knihy.

   28.5.94     04.30 hod.                         4. sen             Poklad

S kamarádem jsme přivázáni k prknu plujícímu po vodě. Jeden je vždy nahoře a druhý se topí. Měl to být boj na život a na smrt. Nikdo nezahynul. Změnil jsem se v nadpřirozenou bytost.
       Podíváte-li se na schéma archetypu Hrdina, uvidíte, že sen to vzal "z gruntu" a přeskočil všechna dobrodružství, aby skončil vyvrcholením archetypu v nalezení ideálního bytostného stavu, když jsem se stal nadpřirozenou bytostí.
       Nevědomí mne v tomto netradičním snu postavilo do neřešitelné situace. Byl jsem přivázán k prknu spolu s někým - každý z jedné strany, takže vždy jeden z nás byl pod vodou a druhý mohl dýchat nad hladinou. Cítil jsem, že někdo chce, aby jeden z nás zahynul "vinou" toho druhého, ale zachoval jsem se spolu s mým spolutrpícím jinak. Soucit a snaha pomoci neznámému mne bez prožitku smrti "povýšily" do stavu, který se nedá jednoduše popsat. Bez omezení, s ohromnou silou, s nekonečným klidem a nadpřirozenými schopnostmi. Až mi bylo líto, že jsem se probudil.

   13.8.94     04.30 hod.                         5. sen             Témata zničení světa

Utíkali jsme po silnici dál od Prahy směrem na západ a pak na sever. Nad námi letělo letadlo, z něhož vytékalo palivo. Chtěli jsme se skrýt v jakémsi kostele či katedrále. Byl jsem s nějakou dívkou. Stáli jsme před otevřeným oknem a ona stále odmítala vlézt dovnitř. Najednou mi bylo jasné, že to začalo. Rychle jsem ji vysadil do okna a lezl za ní. Pocítil jsem pronikavé záření a oslňující světlo, skoro jsem se venku škvařil. Vlezl jsem s vypětím sil dovnitř a na spálených místech těla mi bylo teplo. Přišla tlaková vlna, kterou již zavřené okno vydrželo. Po uklidnění výbuchu nastal ohromný zmatek. Navrhoval jsem útěk. V místnosti bylo asi dvacet lidí. Jeden muž nám chtěl pomoci a také nás nabádal k útěku. To už s námi bylo dítě té dívky a my jsme odcházeli přes složitý labyrint. Někdo nás sledoval, ale podařilo se nám ho setřást. Poté jsem se setkal se svými rodiči a dcerou Martinou.
       Hrdina účinně působí i v archetypu Témata zničení světa. Do repertoáru každého hrdiny patří i taktický útěk, s nímž tato snová akce začíná. Hrdina beze strachu provází svou animu (ženskou složku duše) na cestě ze zničeného světa. Na vlastním těle poznává účinky záření atomové bomby. Poznal jsem bolestné utrpení, které museli snášet lidé na sklonku 2. světové války v japonských městech Hirošima a Nagasaki. Struna mých citů se rozezvučela smutným a tklivým tónem. Ve skutečném hmotném světě bych asi následkům zranění podlehl, ne ovšem ve snovém světě. Hrdina je schopen překonat smrt a také těžké zranění je za několik okamžiků pouhou bolístkou, která brzy pomine. Hrdina potřebuje sílu, odvahu i neutuchající vůli na cestu podzemním labyrintem, který představuje dobrodružnou a nebezpečnou cestu nevědomím. Také tento sen je ukázkou hrdinovy cesty tentokráte archetypem Témata zničení světa. I tomuto archetypu je věnována samostatná kapitola.

   21.8.94     06.20 hod.                         6. sen             Poklad

Byl jsem důstojníkem na obrovské stavbě, kde mi mizeli vojáci. Neměl jsem kabát ani další zimní věci. Pak se ze mne stal odbojář a stanul jsem v čele odbojového hnutí. Nějaké ženy mi poslaly visací zámek. Otevřel jsem dveře do podzemí a za nimi jsem v rozlehlých prostorách zvítězil v přestřelce s místními obyvateli. Měl jsem vodní samopal, který vystřeloval nějakou tekutinu. Byl jsem stejnou zbraní zasažen a ochromen. Naštěstí to bylo jen chvilkové. Osvobodil jsem tisíce našich lidí. Když vylezli ven z podzemních prostor, moc se divili, že svět je celý. Jejich věznitelé je přesvědčili, že právě jejich rasa je vina za zničený svět a oni za to musí tvrdě pracovat, aby vinu své rasy odčinili. Ihned jsem se hlásil, že právě já jsem strůjcem jejich svobody.
       Hrdina rozšiřuje svůj obzor a navštěvuje další archetyp s tajemným názvem "Poklad". Vzácný pramen poznání ve vlastním nitru, z něhož vyvěrají zkušenosti, osobnosti i příběhy. Je to poklad lidského kolektivního nevědomí a jako každý poklad nese s sebou velké nebezpečí, že odlesk zlata a drahých kamenů oslepí hrdinův rozlišovací zrak. Pak snadno hrdina zapomene na svou cestu, zapomene na svou individualitu i na starou povrchní osobnost a ke svému neštěstí se ztotožní s osobami, které vyvěrají z převzácného pramene lidství. Tak se rodí pitoreskní masky šlechticů, králů, Napoleonů, světců, spasitelů, Ježíšů, Johanek z Arku, vznešených šlechtičen, nádherných princezen či moudrých královen. Pro každého je zde nejlepší výběr masek vábících hrdinu slovy: "Nasaď si mne a budeš dokonalý, slavný a všichni ti budou závidět."
       Pýcha předchází pád a právě pýcha hrdinovi nasadí masku bez vnitřního obsahu. Hrdina přemožen vlastní pýchou nevidí udatnost, sílu, statečnost, šlechetnost, víru i lásku, nevidí krásné a dobré vlastnosti, které se skrývají hluboko pod maskou osobnosti. Odvaha dovede hrdinu k pokladu, ale pak vábivý lesk osobností ošálí hrdinův zrak a vyvrcholením je nasazení masky mocnou pýchou. Současná psychologie nazývá taková ztotožnění s maskou osobnosti slovem "apoteóza"*6. V tomto snu mne pýcha donutila zapomenout na skromnost, a tak si nasazuji masku spasitele. Taková věc se stane každému hrdinovi kráčejícímu po duchovní stezce vlastním nevědomím. Důležité je co nejdříve rozpoznat přelud námi nasazené masky a rozlišit vlastnosti z pokladu lidského nevědomí, vlastnosti nacházející se pod povrchem masky. Jen tak hrdina nabere síly na překonání vyvstávajících překážek, které nepřetržitě rodí připoutanost a chtění vlastního ega. Více o hrdinových dobrodružstvích v archetypu Poklad v samostatné kapitole.

   19.10.94     07.20 hod.                         7. sen

Spolu s nějakou skupinou jsem šel přes nepřátelské území. Jeden nadřízený rozhodl, že se půjde přes zamrzlou řeku a s námi půjdou naše koně. Nechtěl jsem, ale nebylo to nic platné. Tušil jsem, co se stane. Koně se probořili skrz slabý led. S velkým úsilím se jim nakonec podařilo přeplavat na druhou stranu řeky. Tam jsem o chvíli později spolu se svou hlídkou (dva muži) narazil na tříčlennou nepřátelskou hlídku. Chtěli si telefonem přimontovaným na bílém sloupku přivolat posily. Chytil jsem sloupek, vyrval jsem ho ze země a hodil do řeky. Telefonní kabel strhl jejich velitele, který se v řece utopil. Další dva bojovali s mojí hlídkou a padali i do řeky, kde se rvali dál. Pak někdo přišel a řekl: "Proč se perete, vždyť máte vše, co jen chcete?" Byl to Bůh. Dále nám vysvětloval, že si ve vzájemné existenci vůbec nevadíme, a tudíž nemusíme bojovat. Všichni jsme se styděli, jeden muž byl po smrti. Pak jsem tam viděl dva medvědy. Jeden byl větší a druhý menší, oba byli drženi sítí v zajetí a vzájemně se při hře olizovali.

       Z denního života a trvalé duchovní snahy nevědomí "usoudilo", že jsem způsobilý pro překročení hranice Kruhu Procesu obnovy a mám možnost nahlédnout do Kruhu Bytí. Jedna vlastnost má schopnost překonat všechny hrdinské skutky, tou vlastností je pokora. Konečně jsem pokorou prodchl denní prožívání, až jsem ji byl schopen pod tlakem vnitřních sil použít i v podvědomém životě ve snu. Dostatek pokory v srdci dá hledajícímu možnost nahlédnout do archetypu Numinózum (více o něm v samostatné kapitole ve třetím díle). Nevědomí opět předvedlo "rychlokurz", aby mi ukázalo další komnatu tajemného nitra. Jakmile složím zbraně, ztratím svou útočnost, zapomenu na hrdinu a rozeznám vlastní stud i bolest v srdci, dostávám dar v dalším pokračování snu v nezapomenutelném setkání s Bohem. Dalším vskutku vzácným darem je rozlišovací pohled, kterým vidím neujasněný vnitřní pudový život (ve snu znázorněn medvědy) již lapený v síti změněného vidění. Snaha posledních měsíců či let o rozpoznání moci pudů nad mou osobností byla korunována úspěchem. Hrdina překonal jednu z prvotních překážek na cestě ze svírajících okovů sexuality, ale další, ještě hrozivější, překážky se před ním co nevidět vztyčí a budou jej opět ohrožovat.

   2.11.94     01.20 hod.                         8. sen

V domě se slaměnou střechou jsem se z půdní pozorovatelny díval průzorem přes rameno druhého, který sledoval okolí dalekohledem. Měli jsme hlídat údolí, ale nebyli jsme ozbrojeni. Protože jsme se chtěli ubránit nepříteli, šel jsem sehnat nějaké zbraně. Spadl jsem ze schodů a pak jsem se kutálel ze stráně dolů. Nepřítel mne zahlédl. Napadli mne, bránil jsem se pilníkem. Zabořil jsem jednomu pilník do břicha, ale nic se mu nestalo a on do mne chladnokrevně zabodl nůž. To už byli dva. Bojoval jsem stále dál. Prvního jsem skoro přemohl, druhému jsem také vrazil pilník do břicha, ale ani jemu se nic nestalo a klidně mne probodl nožem. Umíral jsem.

       Smrt ve snech není tak vzácná, jak by se na první pohled mohlo zdát. Jakmile se hrdina vydá na cestu nevědomím, dotýká se smrti velice často. Dotek smrti jsem pociťoval 3 - 4 x ročně a plný prožitek smrti jsem ve snech nacházel 2 - 3 x ročně v průběhu celé duchovní cesty. Protože byla moje duchovní cesta chtěná, byl jsem na smrt v nevědomí připraven a v pozdějším vývoji jsem dokonce prožíval úlevu, když moje osobnost umírala.
       Uvědomuji si, že smrt (v denním životě) je tou poslední výzvou, která mne čeká, nebudu uhýbat a budu se dokonce na ni těšit jako na zdolání poslední překážky k nezvratné cestě z materiálního marasmu do klidu a míru Ducha. Některé přírodní národy chápou smrt jako něco veskrze oslavného a zrození chápou jako smutek, neboť jedna z duší musela opustit svůj přirozený domov. Smrtí se člověk vrací zpět do své přirozenosti. Starci těchto národů vědí, kdy přichází konec jejich pozemských dnů a spokojeně srovnáni s životem (i se smrtí) odcházejí dokonat životní běh na své oblíbené místo třeba při západu Slunce. Klid a mír obestíral jejich žití i umírání. To je právě ta stránka života a smrti, která je naší "západní" civilizaci tak neskutečně vzdálená. Místo pokusu o její znovunastolení naši předkové tyto civilizace, které dokázaly vytvořit soulad života a smrti, bezmilostně ničili a násilně jim vnucovali svůj světový názor a své zvyky. Není bez zajímavosti, že mnohé "asimilované" kmeny se snaží v současné době o návrat ke svým kulturním zvykům, k těm zvykům, v nichž jejich předkové nacházeli vnitřní mír a soulad s přírodou i božskými silami.
       Chce-li člověk plně vnímat každý okamžik života, musí přemýšlet o smrti, jinak nežije plným životem. Kdysi jsem meditoval nad tématem smrt a život, najednou se meditace sama "posunula" do tématu život je smrt a smrt je život. Vplul jsem do jednoty bez protikladů jako Odysseova zbloudilá loď do domovského přístavu. Naučil jsem se milovat smrt stejně jako život. Nemyslete si, že jsem morbidní a vyhledávám se zájmem doteky smrti. Jen jsem si uvědomil, že plněji a intenzivněji prožívám každou strávenou chvilku s každým člověkem, neboť v podvědomí mám nepatrnou poznámku - tato chvíle může být právě ta poslední. Neochota přemýšlet o smrti je neochotou přemýšlet o životě. Bohatství života je v každém okamžiku, a tudíž i v okamžiku smrti. Smrtí ve snech nám nevědomí sděluje: "Podívej se, smrtí nic nekončí, ba naopak - vše začíná v jiném světle a ty znovuzrozen do nového života objevuješ to, co ti bylo tak dlouho skryto za závojem lpění na životě. Uvědom si konečně, že smrt je pomíjivá a život je věčný, a tak ho žij!"
       Před čtrnácti dny jsem pokorně složil zbraně a překonal jsem celou cestu hrdiny. Nyní jsem ve víru boje zapomněl na pokoru a přichází veskrze kladný fenomén vlastní smrti. Slaměná střecha nad půdním prostorem s pozorovatelnou znamená nestabilní vědomí (jako slaměná střecha), které pozoruje znepokojující vnitřní stavy. Nadhled umožňuje vidět podvědomí (údolí) i nepřátele (pudy). Ve střetu s pudy používám jako zbraň pilník, který je znakem trpělivosti (práce s pilníkem je pomalá a vyžaduje trpělivost), cílem mého útoku je sexualita (snový symbol břicha). V současnosti jsou to zbraně rodící se z pokusu o sebevládu nad vlastní bytostí. Proti vystupují pudy (útočníci či nepřátelé) a jejich zbraní je primitivní výbuch sexuální síly (nože). Paradoxně právě pod náporem sexuality umírá stará osobnost. Smrt je kladným prvkem, neboť ve stavu osobností odcházejí i slabiny k ní se vážící. Nové osobnosti již nebude primitivní výbuch sexuální síly tak vehementně promlouvat do života, jak tomu bylo dříve.

   7.12.94     01.20 hod.                         9. sen             Pozornost

V městě Jablonec nad Nisou jsem se zúčastnil volební kampaně a posléze jsem byl zadržen a obviněn spolu s jedním mužem, který byl mým dvojčetem, či spíše druhým já. V jedné místnosti jsem se připravoval na trest smrti. Když si pro mne přišli, byl jsem stále pln veselé nálady. Svlékl jsem se do košile, zatímco ostatní připravovali samotnou popravu. Řekl jsem: "Myslel jsem, že dostanu milost." Oni mi odpověděli, že litují, ale milost jsem nedostal. Dal jsem si hlavu dopředu a podepřel si ji rukama. Ještě mi řekli, že si mohu napsat žádost o milost. Odmítl jsem s tím, že by to bylo přiznání k něčemu, co jsem neudělal. Najednou cosi zasvištělo vzduchem (popravčí meč či sekeru jsem ani před popravou neviděl) a ucítil jsem, jak se hlava oddělila od krku. Rukama jsem zjistil, že hlava je skutečně pryč. Stříkala krev. Stoupl jsem si s vědomím, že jim to tady alespoň znečistím. Po chvíli jsem si opět klekl a něco objal (snad popravčí špalek). Pak jsem byl ten druhý (Já) v místnosti spolu s matkou a sestrou. Říkal jsem jim, že je to hrozné, neboť vlastně neexistuji, nemohu používat občanský průkaz, pas ani řidičský průkaz. Jakmile bych vylezl z domu, budu ztracen. Musel jsem si vytvořit novou totožnost, abych mohl dále existovat. Máma mi radila, abych nikam nechodil a pak na mne nikdo nemůže. Byla to pro mne horší představa, než utětí vlastní hlavy. Sestra krmila kočku.
       Schizofrenie je rozpolceností a jako taková má v sobě ohromný duševní léčivý potenciál. Nazývám (a na dalších stránkách této knihy budu nazývat) tento stav schizofrenií, přestože se rozdvojení na duchovní cestě děje soustředěním, při němž člověk dbá na to, aby si udržel ve vědomí sebe i své okolí. Toto rozdvojení mne velice obohatilo, neboť jsem dosáhl nezvyklé šíře i hloubky vnímání a byl jsem schopen zaznamenávat i dříve nepoznané části sebe i svého okolí. Na rozdíl od klasické "schizofrenie" se člověk při rozdvojení pod náporem vlastního soustředění cítí subjektivně lépe. Jednota ukryta v hloubce lidské duše přežívá dál, ale duchovní vývoj musí člověka zbavit rozdvojené osobnosti a rozpolcené mysli. Již samo uvědomění si rozpolcenosti má v sobě zárodek léčivého procesu. Urychlení průběhu "léčení" může významným způsobem napomoci meditace, v níž člověk objevuje svoji celistvost a jednotu. V tomto snu jsem se zachoval jako skutečný hrdina, odvážně jsem se díval vstříc smrti na popravčím špalku a neškemral jsem o milost. Navíc i bez hlavy jsem si zachoval smysl pro maličkou odplatu a vědomě jsem rozstříkával krev kolem. Přestože je na první pohled sen deprimující, byl pro mne odlehčením a měl jsem po probuzení dobrou a veselou náladu, kterou mi zkazila jen potřeba vytvářet novou osobnost. Jako bych podvědomě tušil lepší možné vyústění do definitivní ztráty ega. Nyní to byla pouhá zkouška, v níž hrdina se ctí obstál. Vědomí se musí připravit na budoucí skutečnou mystickou smrt, kde se ego definitivně rozpustí v jasu nového bytí.
       Více o dobrodružství hrdiny v archetypu Pozornost v samostatné kapitole.

   17.6.95     00.30 hod.                         10. sen             Moudrý stařec

Šel jsem poslední den dovolené s dvěma ženami do restaurace na večeři. Nelíbilo se nám tam. Lidé vypadali útočně a nepřátelsky. Objednali jsme si jídlo. Jedna žena měla jídlo bohaté a druhá, s níž jsem chodil, skromné. Na stole byl upečený klasický Velikonoční beránek (moučník). Věděl jsem, že nastane konflikt. Chtěl jsem spolu s ženami rychle zmizet, ale jeden útočník mne zastavil. Podařilo se mi ho odrazit bičem v jedné a kusem hadru v druhé ruce. Druhý útočník byl můj starší bratr, který mne bez větších problémů přemohl. Divil jsem se, kolik je v něm nenávistí a kolik mu dává síly. Poražen jsem ležel na zádech a vedl jsem mu filozofickou přednášku: "Kdo vyhrál? Ten, kdo druhého drží v šachu?" Bratrův vztek se stupňoval a bylo vidět, že je schopen i zabít. Pokračoval jsem dále: "Co je vítězství? Když mne zabiješ? Když zabiji já tebe? Když budeš mít převahu ty nebo já? Když mne budeš držet v šachu? Kdo vyhrál? Ty? Ne já! Myslíš si, že když mi ubližuješ, že jsi zvítězil? Ne prohrál jsi! Tvé vítězství je vlastně prohrou a když zabiješ prohraješ definitivně. Proto se ti poddám a nechám se i zabít!!!"
       Tento sen uvádím již podruhé, v mytologickém hrdinovi jsem na něm ukázal objevení se intuice a nyní vysvětlím psychologický aspekt snu na hrdinské cestě. Hrdina poznává další archetyp Kruhu Procesu obnovy - archetyp Moudrý stařec. I tento sen je pouhou ukázkou širokého spektra činnosti hrdiny a další jeho dobrodružství spojené spíše s moudrostí naleznete v samostatné kapitole včetně dalšího výkladu tohoto snu. Budu se držet maximální stručnosti, abych nezamlžil proces hrdinovy cesty nevědomím. V tomto snu je hrdina konfrontován se symbolem velikonočního beránka jako znamením Kristova obětování. Schopnosti protivníka (vlastního stínu) jsou nad moje síly a snad právě symbol obětování spolu s vnuknutím mění polohu hrdinových skutků a místo marného boje volí filozofickou moudrost, aby nádherně přetransformoval úpornou stránku vlastní osobnosti. Více o tomto fenoménu v samostatné kapitole v archetypu Moudrý stařec a v archetypu Stín, kde je i podrobný komentář tohoto snu, jenž je však nepotřebný pro vysvětlení cesty hrdiny.

   25.7.96     04.20 hod.                         11. sen             Stín

Souboj konající se jednou za velmi dlouhé období. Měl jsem se souboje zúčastnit. Když jsem se přiblížil k soupeři poznal jsem samotného ďábla. Viděl jsem, že při svém působení ho mám pod svou mocí. Jemu se ale podařilo najít mé slabé místo, proto jsem musel uprchnout letadlem. Vzpamatoval jsem se nad mořem a letadlo se dalo ovládat jen občas. Letěl jsem pod obrovskými schody a v obrácené poloze jsem přistál s okamžitým upoutáním letadla ke schodům. Vylezl jsem z letadla a šplhal jsem po spodní straně schodů. Byla to super vila spolupracovníka ďábla. Mnoho lidí z řad sloužících mne viděla, ale všichni byli na mojí straně a neprozradili mne. Spolupracovník ďábla volal svému šéfovi, který mu radil poslouchat zvuky letadla pod schody. Předpokládal, že k němu přiletím. Na hlavě jsem měl modrou čepici.
       Při popisu hrdinské cesty se nelze vyhnout jednomu z nejdobrodružnějších setkání. Střet s personifikovaným zlem v podobě ďábla, Satana či jiné pekelné bytosti je i vděčným námětem mnoha klasiků světové literatury, které je zbytečné zde vyjmenovávat. Zbraněmi hrdiny jsou kladné vlastnosti spojené s nechtěním či vzdáváním se vztahů k hmotnému světu. Právě probíhající spásná askeze a celibát je zbraní nejsilnějšího kalibru. Jsem si jist v souboji, ale ďábel není hloupý a navíc dokonale zná moje nitro, neboť z něj je "zrozen". Proto se moje síla stává minulostí a ďábel získává v nelítostném souboji značnou převahu. Musím se dát na taktický ústup, abych nalezl svou slabinu, kterou tak chytře využil ďábel v souboji soubojů. Nalézám vzdušný zámek a v něm pýchu - hlavního spolupracovníka ďábla. Ostatní vlastnosti podléhající pýše mám pod kontrolou, proto jsou sloužící na mé straně. Rozpoznáním pýchy jsem uskutečnil významný krok na duchovní cestě směrem ke Kruhu Bytí. Pro příklad uvádím v archetypu Hrdina pouze toto dobrodružství hrdiny se stínem. Další hrdinské skutky v boji se stínem jsou uvedeny včetně podrobného komentáře tohoto snu v samostatné kapitole archetypu Stín.

   11.9.96     07.10 hod.                         12. sen             Anima - Animus

Byl jsem v místnosti se dvěma ženami a neprozřetelně jsem jim naznačil, že jsem asketa. Ony mne začaly vzrušovat a po chvíli jsem byl nahý. Dále stupňovaly svůj sexuální útok a vzrušovaly mne orálním způsobem. Po několika vteřinách jsem si uvědomil, že podlehnu. Jen jsem řekl: "Odstup Satane!", vše zmizelo.
       Neúnavný hrdina objevuje další archetyp Anima - Animus, jehož protiklady se vyhrocují, zejména po rozhodnutí žití spásné askeze (21.3.1996). Vyhrocené vztahy protikladů - to je pravé pole působnosti statečného hrdiny. Uvedl jsem jeden z mnoha podobných snů s touto tématikou, které jsem nezahrnul do archetypu Anima - Animus přímo, abych uchoval jeho přehlednost. Jakmile se člověk vzdá sexu, povstane obrovská síla a začne na něj útočit. Všechny sexuální myšlenky, pocity a činy za dlouhé období sexuálního života se počnou v nevědomí personifikovat a se zdrcující silou začnou útočit na čerstvého asketu. Jednou z účinných obran proti těmto snovým personifikacím je Kristovo: "Odstup Satane!" Musím uznat, že biblická památná věta pronesená ve snu patří i do archetypu Řízená imaginace a působí velice účinně. Mnoho mi pomohla na cestě ke klidu mysli. Není bez zajímavosti, že občas stačila tato věta na úplné zničení obrazu naplněného sexem, ale někdy jen zmírnila útok sexuálních sil proti mně, aby mi dala možnost slovně vysvětlit aspekt mého asexuálního chování. Pro pochopení archetypu Hrdina považuji za nutné uvést ještě jeden sen s tématikou "Odstup satane!" (sen číslo 15), kde se již rodí soucit s lidmi chtivými sexuálního spojení.

"Sex je semenem, láska květinou a soucit vůní."

Osho

   25.2.97     02.10 hod.                         13. sen             Vize budoucnosti a minulosti

V Jablonci nad Nisou se nám pod nohama začala chvět země, ale jinak nežli při zemětřesení. Připadalo mi to jako slupka na vodě a celé se to naklánělo. Vypukla panika a v ní jsem pomalu začal chápat princip pohybů země. Spolu s jedním mužem jsem prolézal lom, kde jsme narazili na šílence. Nepříčetný, smyslů zbavený člověk na mne namířil zbraň a vystřelil. Muž, který mne doprovázel, měl obrovskou moc. Chytil hlaveň těsně před výstřelem do ruky a vystřelená kulka mu zůstala v nezraněné dlani. Neměl jsem strach, ani ze smrti, ani z toho, co bude následovat. Vše mi připadalo jako přesun do jiné dimenze. Věděli jsme, že se musíme na kruhovém pódiu roztočit obráceným směrem oproti pohybu Země. Jako na obrovské gramofonové desce jsme se začali točit a vypočítali rychlost 276. Slyšeli jsme výkřiky lidí, ale už jsme je přestávali vidět Naposledy jsem zahlédl jednu ženu, které vítr zničil deštník.
       Existence v hmotné sféře poznává tři možné stavy: minulost, přítomnost a budoucnost. Nevědomí není tak ostře rozlišující a pracuje s minulostí a budoucností v přítomném okamžiku. To je důvod, proč ve snech a vizích můžeme vidět minulost i budoucnost. Vše má jednu hlavní podmínku: viděné musí být s námi bytostně spjato. Takže egoisticky smýšlející člověk spokojeně dlící ve své masce osobnosti nemůže vidět utrpení či štěstí budoucích událostí, neboť není s těmito obrazy spojen silnou vazbou soucítění; nemůže vidět ani minulost, neboť jeho vědomý zájem zaměstnává pouze osobnost a k ní náležející jevy. Strach o sebe či majetek ho do těchto vizí nemůže vtáhnout, protože strach ho bude udržovat v archetypech Kruhu Střetnutí s nevědomím.
       Změna nastane teprve při cestě do nitra vlastní bytosti. Hledající člověk překoná strach, probudí vnitřní rozlišovací "zrak" a rozpozná karmu příčinnou i výslednou, což je prvním předpokladem k zastavení nárůstu zlé karmy. Později, při dokonalém indiferentismu k vlastnímu konání, se člověk dokáže oprostit od výsledného napětí z činnosti. Duchovní snaha uvolní karmické nánosy, které dlouhé roky či věky latentně odpočívaly v lidském nitru a rozpoznává vyvstávající příčiny našeho prožívání i výsledky našich minulých činností. Protože člověk je také psychologickou bytostí, může se karmické prožívání minulosti (příčiny) a budoucnosti objevovat v našich snech, čímž si můžeme "odžívat" naše karmické dluhy minulosti nebo se vyvarovat tvoření dalších karmických závislostí. I toto téma je tak složité, že jsem mu věnoval samostatnou kapitolu, v níž jsou podrobně vysvětleny aspekty archetypu Vize budoucnosti a minulosti.
       Z výše uvedeného snu je patrné, že nevědomí nerozlišuje psychické a fyzické, proto se do vizí může vkrádat snová symbolika, která celou vizi zamlží a někdy dokonce potlačí na takovou míru, že se vize ve snových symbolech zcela ztratí. Z této snové vize je patrné, že dojde k prudké změně magnetického pole Země, což vyvolá podivná zemětřesení, která ve směru od severu k jihu zasáhnou celou planetu.

   17.3.97     23.30 hod.                         14. sen             Řízená imaginace

Na přehradě jsem měl na nohou lyže. Přišel jsem tam "zamést" stopy svých neblahých činů minulosti. Protože led byl tenký a u břehu dokonce žádný nebyl, musel bych vodu objíždět velkou oklikou. V kritickém místě bylo asi po pás vody. Rozhodl jsem se vodu v rychlosti na lyžích přejet. Rozbruslením jsem na lyžích nabral co největší rychlost a silou vůle jsem několik metrů vodní hladiny přejel. Na druhém břehu jsem už byl bez lyží. Objevilo se zde nákladní auto, ve kterém jsem seděl v uniformě jako velitel. Řidič se snažil auto v úzkých uličkách otočit, ale nedařilo se. Rozhodl jsem se učinit zázrak a auto jsem myšlenkou otočil, ale po chvíli jsme zjistili, že to stejně nebylo nic platné. Řidič musel s nevolí projíždět uličky znovu, neboť námi použitá výpadová cesta byla zatarasena betonovými kvádry.
       Hrdina se představuje v posledním z archetypů Kruhu Procesu obnovy. Tento sen uvádím proto, abych ukázal rozměr archetypu Řízená imaginace samostatně bez prvků dalších archetypů. Hrdinství není pouze ve svalech, statečnosti, neohroženosti, chytrosti a v dalších kladných vlastnostech, které jsou na hrdinské cestě nutností. V archetypu Řízená imaginace se hrdina učí vědomě myšlenkami ovládat sny, čímž se vyvléká z pasivity snových prožitků a stává se aktivním článkem snového procesu. Hrdina řídí sny vlastní vůlí. Řízená imaginace je důsledkem denního vědomého procesu, kdy vlastní bytost usměrňujeme vůlí a bdělým vědomím (radžajóga) do určitých, předem zvolených mezí v činech, pocitech a myšlenkách, nebo je možnost dosáhnout prožitku řízené imaginace ztrátou ega. Takový stav charakterizuje například mladé zamilované lidi, kteří svůj život žijí pro druhého bez ohledu na vlastní osobnost. Jakmile se pro denní vědomí stane bdělý stav či stav bez ega zřejmý (nemusí být pro vznik řízené imaginace trvalý), přesune se tato schopnost do podvědomí a pak z ní můžeme čerpat nápady a zkušenosti do snů. Důsledkem sebeovládání může být i další součást řízené imaginace - vědomí, že sním. Tato vlastnost je ale podstatně vzácnější.

Obrázek 3: Osho zen tarot, Velká arkána XV Podmiňování

      Ve snu jsem vůlí na lyžích překonal (v hmotném světě takto nepřekonatelnou) překážku a vzápětí v dalším pokračování snu jsem změnil neřešitelnou situaci, když jsem myšlenkou změnil polohu nákladního auta o 180 stupňů. Je snad zákonité, že mi to nepomohlo, a opět jsem se dostal do neřešitelné slepé uličky. Nevědomí mi tímto způsobem naznačilo nevhodnost magického řešení nepříjemností života. Více o tomto snu i o archetypu Řízená imaginace v samostatné kapitole.

   10.6.97     05.30 hod.                         15. sen

V čtyřpatrové budově jsem potřeboval s kamarádem na WC. Šel jsem po špičkách po schodech ze 4. patra až do přízemí, kde jsem si koupil noviny. Prodavačka - krásná černovláska - mi šla ukázat záchod. Vešla dovnitř, u umyvadla se rozkročila a vystrčila na mne zadnici s napůl sundanými kalhotkami. Dráždila můj zrak, zprvu jsem neodolal a lačně jsem si na ni sáhl. Byla velice vzrušená. V tu chvíli jsem se vzpamatoval a v duchu jsem si řekl "Odstup Satane!" a začal jsem jí vysvětlovat důvody, proč se nechci s ní milovat. Ještě jsem nedokončil druhou větu, když se na scéně objevila druhá žena a chtěla s námi do postele. Začal jsem oběma vysvětlovat, že jsem 15 měsíců nebyl se ženou a že jsem se sexem definitivně skoncoval. Zdůraznil jsem, že mým příkladem je Ježíš Kristus. V další místnosti se shromáždilo asi 20 lidí a s neskrývaným zájmem chtěli ode mne vysvětlení. Při mém vystoupení již po chvíli neposlouchali a následně se spolu začali bavit. Viděl jsem, že jejich počáteční nadšení z očistného života opět sklouzlo do smyslného života a nyní je pro ně vše marností. Bylo mi jich líto, až mne bolelo u srdce.
       Soucit je ctnost odosobňující a očišťující. Nemá nic společného s lítostí či s rozcitlivělostí, když člověk nesnáší pohled na kruté události postihující lidstvo, které nám tak hojně poskytují sdělovací prostředky. Soucit posouvá člověka - hrdinu do nekonečných dálav pravého lidství; je podmínkou růstu k harmonii a zbavování se zbytků chtíčů; je ochranou před duchovním pádem. Tibetský dalajláma doporučuje meditovat o soucitu. K jeho moudré radě se připojuji, neboť význam soucitu musí pochopit každý hrdina jdoucí dobrodružnou stezkou sebepoznání. Světlo soucitu musí hrdina umístit do svého srdce, aby nezbloudil v nebezpečných zákoutích nevědomí.
       Nejdříve se pohybuji ve 4. patře, což značí viditelný hmotný svět, kde číslo 4 značí 4 roční období, 4 živly, 4 pravdy v buddhismu, 4 evangelisty v křesťanství. V Tarotu symbolizuje 4. karta "Vládce" a ve Velké arkáně Oshova zenového tarotu se tato karta jmenuje "Rebel", kde je rebel mocným vládcem, neboť se osvobodil z řetězů společenského útlaku. Takový vládce nechce s někým bojovat, on našel moc ovládnout temnotu kořenů nevědomé minulosti. Proto jsem sestoupil s kamarádem, který zde představuje duchovního průvodce, do přízemí, kde se setkávám s pudy v personifikaci krásné, sexu chtivé černovlásky a pak ještě další ženy. "Rebel - vládce" mi pomohl ovládnout pudy a vlastní chtíč. Pak již vysvětluji, že 15 měsíců žiji v celibátu životem askety. Číslo 15 bych vysvětlil XV. kartou Velké arkány Oshova zenového tarotu. Karta s názvem "Podmiňování" (viz obrázek 3) dokonale vystihuje rozloučení se s osobností a nalezení individuality (v celosti). Individualita nám je dána vlastní existencí, ale osobnost je nám vnucena společností, která netoleruje individualitu, protože ta za ní nepůjde jako ovce za pasákem. Individualita má kvalitu lva a lev kráčí sám. Nádherně tento problém proměny osobnosti na individualitu popisuje starý zenový příběh o lvu, který vyrostl mezi ovcemi, a proto si myslel, že je také ovcí. Vše rozřešil starý lev, který toho nemoudrého chytil a dovlekl k rybníku, kde mu v odrazu hladiny ukázal jeho pravou tvář.

Obrázek 4: Osho zen tarot, Velká arkána XX Procitnutí

       Ježíš Kristus je nejen mým morálním vzorem, ale také "tahákem" k hojné účasti při mé přednášce, kterou si vyžádalo asi 20 lidí. Z Velké arkány Oshova zenového tarotu bych pro tuto příležitost vybral XX. kartu, která se jmenuje "Procitnutí" (viz obr. 4). Procitnutí je okamžik mezi snem a skutečností hmotného světa, který číslem 20 také symbolizuje hříšnost světa představovanou součinem 5 x 4 = 20. Číslo 5 je pět smyslů a číslo 4 je číslem hmotného viditelného světa. Takto jsem procitl i nyní, když jsem si myslel, že lidé se dají přesvědčit k vlastní morální obrodě a vzdají se své bezvýhradné podřízenosti pudům. Procitnutí bylo i bolestné, neboť se ztratila iluze morální úrovně lidí a v plné nahotě jsem uviděl skutečný pudový život vládnoucí lidem. V mém srdci se rozhostil bolestný soucit nad jejich stavem i budoucí dlouhou a těžkou cestu z osidel živočišnosti.

   25.8.97     01.00 hod.                         16. sen

Na návštěvě v mém zaměstnání byla sestra a bratr s manželkou a synem. Sestře říkali, že je možno pomocí nějakého programu vynulovat telefonní účet. Bylo k tomu potřeba vlastnit tzv. "Zlatou disketu". Najednou příbuzní zmizeli a nahradili je spolupracovníci. Žádali, abych obvinil vedoucího ze zpronevěry. Spíše jsem ho obhajoval, nechtěl jsem ho soudit a žádal jsem řádné vyšetření nařčení. Oni se postavili proti mně. Řekli mi, že jsem trhan a mým přátelům vyčítali naše již minulá přátelství. I oni už byli proti mně. Opouštěl jsem místnost a oni do mne kopali, pak po mém těle pochodovali a lámali mi ruce.
       Lidé, kteří se zatemněným rozumem propadnou pocitům a bez rozmyslu živelně odsuzují, strhávají další slabé jedince k vykonání rozsudku, jež vznikl ze záporných emocí v neurotické psychóze davu. To je lynč. Hrozivý skutek na vlastním lidství, skutek, který se na duchovní cestě hrdiny vynoří z hlubin nitra. Lynč byl častým soudcem i ortelem v naší minulosti a každá touha po morálním očištění se s ní musí zákonitě setkat. To nám barvitě popisuje i biblický Nový zákon:

Židé se opět chopili kamenů, aby ho ukamenovali.
Ježíš jim řekl: "Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od Otce.
Pro který z nich mě chcete ukamenovat?"

Jan 10/31,32

       Lidé si neuvědomují, že na cestě za skutečnou podstatou lidství musí opustit krutou mstu a musí se naučit odpouštět. Opět mohu citovat Nový zákon a slova Ježíše Krista:

Slyšeli jste, že bylo řečeno: "Oko za oko a zub za zub."
Já však pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi,
ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou.

Matouš 5/38,39

"Nesuďte, a nebudete souzeni;
nezavrhujte a nebudete zavrženi;
odpouštějte, a bude vám odpuštěno."

Lukáš 6/37

       Duchovní cesta a současně i cesta hrdiny nám dá možnost rozlišení závadných odsudků již v prvopočátcích vzniku a teprve tehdy si uvědomíme, jak málo, jak nespravedlivě a jak bez rozmyslu soudíme své okolí. Vynášíme své soudy nad politiky, finančníky, zločinci, sportovci, nad boháči i chudáky; naše soudy se nevyhýbají prostitutkám či lidem bezectným a bezectní zase soudí ty ctnostné, protože dokonale odhalují jejich vlastní ubohý morální stav. Právě tyto malé a nepatrné soudy se sčítají v lidském vědomí, aby se později staly základem pro skutek zvaný lynč. Temný a hrozivý lynč ve vědomí nám dává obrovskou možnost vyrovnat se s mechanickým odsuzováním svého okolí a plně si uvědomit Ježíšův příběh se Židy, kteří chtěli ukamenovat cizoložnici:

Když však nepřestávali na něj naléhat, zvedl se a řekl:
"Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!"

Jan 8/7

       Nikdo nehodil, neboť nikdo není bez viny a ten, který je bez viny, nikdy nikoho neodsoudí, neboť poznává podstatu skutků lidí zaslepených egoistickým smýšlením, lidí, kteří na druhých lidech nenávidí právě to, čeho se jejich nitro chce podvědomě zbavit. Proto lidé tak často soudí, proto je lynč součástí lidské minulosti, proto se musíme s fenoménem lynče vyrovnat a odpustit viníkům. Je to dlouhodobá záležitost a teprve denní trpělivá práce přinese užitek v pochopení intenzivního jevu vycházejícího z vlastního nitra. Pro stručnost archetypu Hrdina uvádím pouze jeden sen s touto tématikou, přestože jsem jich zaznamenal celkem pět. V některých snech jsem byl lynčován za své zlé skutky, však cítil jsem spíše soucit s lidmi "v zajetí lynče", než bolest z jejich činů. Musel jsem si neustále opakovat slova: "Odpouštět a neodsuzovat!" Trvalý vstup těchto slov do denního vědomí dalo signál ukončení činnosti nepříjemného fenoménu lynče vystupujícího z nevědomí.

   25.11.97     00.00 hod.                         17. sen

Byl jsem hrdinou snad akčního filmu. Protože jsem neměl náboje, házel jsem pecky velkou silou po protivnících. Ti padali jako zralé hrušky k zemi. Chtěl jsem se skrýt za popelnice, ale nestihl jsem to a musel jsem utíkat dále. Přelezl jsem jednu překážku a z útočníků se staly nahé ženy. Všechno bylo strašně nenormální.
       Tento zajímavě "nesmyslný" sen mi neustále podsouval zařazení do archetypu "Kejklíř", který definoval C. G. Jung. Avšak snů tohoto ražení, kde se snoubila nesmyslnost, bláznovství a vzrušení se zdrojem transformace, jsem nalezl skutečně pramálo a navíc jsem v něm neobjevil pro archetyp typický proces, kterým se člověk posouvá směrem k sjednocení. Proto jsem po dlouhém váhání Jungův archetyp Kejklíř vyřadil ze schématu mapy nevědomí. Pokud bych ho měl uvést, pak jedině jako "podarchetyp" skutečného archetypu Hrdina, neboť v nesmyslnosti je snadno rozpoznatelná neznalost nevědomých procesů a snových symbolů; v bláznovství zase vidím jeden z prvních kroků hrdiny, který se vydává na cestu důvěřujíc své intuici více nežli okolnímu světu; ve vzrušení poznávám běžný doprovod všech archetypů vnitřních kruhů nevědomí; v transformaci zase poznávám vyvrcholení některých archetypů. Znalci psychologického modelu Jungova archetypu "Kejklíř" mi budou odporovat mytologickými postavami u amerických indiánů a postavou Herma z řecké mytologie. Hermes pomáhal všem snaživým lidem, polobohům i bohům v jakékoliv činnosti; pomáhal obchodníkům, sportovcům i zlodějům, kteří si počínali chytře. Hloupí a líní neměli u Herma zastání. V postavě boha Herma vidím vůli, touhu a snahu. To jsou vlastnosti, které pomáhají všem lidem i bohům, a to jsou vlastnosti, které scházejí líným a hloupým. Příběhy boha Herma nám symbolizují vnitřní vlastnosti stejně jako cesta Hérakla nám symbolizuje vnitřní hrdinovu cestu nevědomím.
       Nejlépe lze pochopit funkci "kejklíře" v nevědomí v mytologických postavách severoamerických indiánů, kde se kejklíř představuje v mnoha podobách - zajíc, králík, krkavec, kojot, pavouk, sojka či mink. V těchto podobách vystupuje postava kejklíře jako čtverák i jako packal, který je obvykle zničen vlastními žerty a úskoky; končí poraněn, či dokonce mrtev, aby opět obživl. To by mohla být hledaná transformace, o které nás informuje Jung. Kejklíř ale nepovstává z popelu minulosti jako bájný pták Fénix do nového života s novým vědomím, ale povstává do stejného života a nepoučen se stejným vědomím. Kejklíř je karikaturou hrdiny a nevede k transformaci člověka. Kejklíř udržuje člověka ve světě protikladů a je prostředníkem mezi vědomím a hmotou či Bohem a přírodou. Ve světě protikladů dokáže obracet dobré ve zlé a naopak. Proto jsem přesvědčen, že archetyp "Kejklíř" nepatří mezi 20 archetypů na mapě nevědomí, ale naopak patří do světa lidí, do světa, v němž nás právě "jeho" bláznovství v našem nevědomém podání udržuje. Stejně hovoří i africké mýty (bůh Ešu), australské mýty (Ungruamu, Mimi a další), tichomořské mýty (Maui) a severoevropské mýty (Loki). Příběhy těchto bohů jsou různé, ale podstata je stále shodná a ukazuje člověku vězení protikladů, které si svým myšlením vytvořil. Toto téma je tak obsáhlé, že jej dále nemohu v této knize rozšiřovat, neboť by ztrácela na přehlednosti.

   3.12.97     04.30 hod.                         18. sen

V orientální zemi vládl diktátor. Byl pečlivě hlídán nepřemožitelnými roboty. Podařilo se mi dva roboty zneškodnit a osvobodil jsem dva zajatce. Tím se mi otevřela cesta k diktátorovi. Když jsem se s ním setkal, podal jsem mu ruku. Měl spoustu adoptivních dětí. Když jsem odcházel chodbou, dozvěděl jsem se, že dva osvobození utekli a odmítli bojovat proti diktátorovi.
       Závažnou překážkou na duchovní cestě je vnucování svých názorů druhým lidem. Je to ten malý diktátor v nás, který se shodou okolností může stát diktátorem podobným Hitlerovi, Stalinovi, Husajnovi, Maovi a stovkám dalších diktátorů, kteří sužují lidský svět. Člověk si ani neuvědomuje, jak syndrom diktátora proniká jeho bytostí od prvních dětských krůčků až po hrob. Zákony, zákazy, příkazy, nařízení, rozkazy, důrazná doporučení - to vše přijímáme nebo rádi vydáváme, čímž v sobě živíme fenomén diktátora. Když se každý lidský jedinec poctivě zamyslí nad svým životem, má slova beze zbytku potvrdí. Rodiče svým dětem zakazují, přikazují, nařizují a jejich svobodnou vůli potlačují se slovy: "Je malý a nemá rozum!" Od nejútlejšího věku je člověku vštěpován syndrom diktátora z obou prožitkových stran (podřízené i nadřízené), aby se stal ovládajícím prvkem jejich života. Škola se chová stejně nesmyslným diktátorským způsobem a razí dogma jednoho světonázoru, jedné pravdy. Nedává dětem a dospívajícím vybrat si z několika alternativ a podsouvá "jedině správnou odpověď" do úst našich budoucích pokolení. Nejinak se chová celá společnost a sdělovací prostředky. Pak je lidstvo stádem diktátorů, kteří jsou pro moc či slávu schopni udělat cokoliv. Vyskytne-li se jedinec či skupina s odlišným názorem, jsou tvrdě odmítáni, nepřipuštěni ke slovu a přinejhorším ukamenováni či ukřižováni. Demokracie, kterou se tak vehementně chlubí západní svět, jen umírňuje brutalitu útoků na tyto jedince či skupiny, když v tvrdých diktátorských režimech je odlišný názor povětšinou příslibem dlouhodobého vězení či rozsudkem smrti.
       Značnou část života (31 let) jsem prožil v diktátorském státě komunistického typu a měl jsem možnost "na vlastní kůži" zažít vůli mocných. Mimo jiné pomíjivé aspekty utrpení mi tyto životní podmínky daly možnost naučit se odpouštět svým diktátorům a zároveň diktátorovi ve svém nitru. Pochopil jsem, jak komunistické zlo mi dalo možnost růst; pochopil jsem, jak obrovský duchovní potenciál vytvořil tlak diktátorského režimu. Připadá mi to jako Papinův hrnec, kde teplo vytvoří v hrnci za určitou dobu obrovský tlak, pod kterým vše rychleji "změkne", a tlak se pak najednou unikne do okolního světa. Komunistický tlak uvolněný v revolučním roce 1989 vytryskl do hrdinských cest mnoha lidských jedinců, kteří v touze po smysluplnějším světě zahlédli záblesk světla ve svém nitru a tu počali hledat svou pravdu i pravdu světa. V tom tkví světlá budoucnost střední a východní Evropy, která v minulosti trpěla pod jařmem komunistických diktátorů. Zároveň vidím hloupou aroganci zemí západní Evropy bránící svůj materiální pokrok a životní úroveň. Nevědomky staví mezi východ a západ další vysokou neprůhlednou zeď, která jim brání zahlédnout duchovní budoucnost střední a východní Evropy. Pýcha stane se jejich pádem.
       Vše jsem uvedl proto, abych nastínil obrovský potenciál fenoménu diktátora, který dlí v našich srdcích. Nebyl jsem výjimkou, a tak jsem musel překonávat nástrahy diktátorských vlastností vystupujících pod tlakem soustředění z hlubin nitra. Jak již jsem naznačil, většinu "diktátorských" vlastností jsem zvládl v denním životě mimo rámec popsaný v této knize. Následný malý zbyteček "diktátorských manýrů" ukáže cestu k odpuštění a oproštění se od závadného jednání. Ve snu jsem přemohl dva roboty, což krásnou snovou symbolikou říká, že jsem překonal automatickou dualitu, kterou jsem doposud uvažoval a které jsem byl bezvýhradně pořízen. Proto jsem osvobodil i dva lidi, kteří odmítli jít proti diktátorovi. I to je jasné, neboť vnitřní rozpoznání duality nemůže přemoci (a ani mi v tom nebude pomáhat) vlastnosti spojené s osobou diktátora. Diktátor se ukazuje v roli milujícího otce, který má spoustu adoptivních dětí. S vyřčením těchto slov mi na mysli vytane spousta záběrů "milovaných" diktátorů s "milujícími" dětmi. Ve snu si uvědomuji, že i tento "milující otec" je diktátor a stavím se proti němu, nejsem ochoten jej tolerovat ve svém, již hojícím se nitru. Částečný obrat nastává podáním ruky s diktátorem, čímž jsem se dostal do polohy přítele potvrzené následujícím snem.

   26.1.98     07.30 hod.                         19. sen

Ve složitém domě mělo být školení. Jel jsem výtahem do 4. patra a ve vedlejším křídle budovy jsem potkal zdravotní sestru a jednoho vedoucího - černocha. Měl jsem fotografii jeho syna a svou fotografii, když líbám cíp americké vlajky. Všude byly biliáry a kulečníky. Na školení jsme dostali bramborový salát a rajská jablíčka. Byl zde i náš diktátor. Mohl jsem chodit do jeho bezprostřední blízkosti a dokonce si i brát jeho věci. Obtěžoval mne tam bílý pes.
       Ne nadarmo jedu výtahem do 4. patra (4 je číslem viditelného hmotného světa), kde se potkávám se zdravotní sestrou jako se symbolem duchovního, či spíše citového, uzdravování a s černochem, který představuje můj protiklad, fotografie jeho syna je symbolem sjednocení (dítě) a vlajka je symbolem jednoty, kterou celou svou duší uctívám. To je cesta k pochopení vnitřní podstaty snového příběhu. Světský charakter jen podtrhuje biliár - kulečník, jež symbolizuje svět (plocha stolu), lidi (koule) a tágo (osud). Pak tágo - osud strká do jednotlivých koulí - lidí, kteří se setkávají s koulemi - lidmi, se kterými se ani setkat nechtějí na zelené ploše stolu - hmotné pláni světa. Dovršením je bramborový salát, když brambory jsou symbolem pomíjivosti a rajská jablíčka symbolem tělesné lásky. Nade vším "harašením" trůní diktátor, který je mi už přítelem, z čehož mi zákonitě plynou značné výhody. Obraz končí bílým psem, který mne stejně jako pudy obtěžuje, takže celkový výsledek snu mi vadí. Sen mi vlastně řekl: "Pokud se takto srovnáš se světem, pak bude diktátor tvým přítelem - jeho vlastnosti budou tvými vlastnostmi a ty budeš jím." Vykreslený obraz mi nevyhovuje právě pro existenci pudů (pes), proto se vzdávám obrazu přítele diktátora, což za několik dnů ukázal další sen.

   1.2.98     05.50 hod.                         20. sen

Byl jsem členem ozbrojené odbojové skupiny a pronásledovali jsme diktátora, který nám vynikající strategií a chytrým trikem unikl. Museli jsme upravit koleje. Vidělo nás několik vesničanů, kteří chtěli informovat diktátora: Zadržovali jsme je nejprve slovem a později jsme museli použít většího důrazu střelbou do vzduchu. Vysvětlil jsem jim situaci a oni dobrovolně zůstali. Pak jsem jim donesl nákup se spoustou čerstvého arabského chleba. Uvědomil jsem si, že se mi to už jednou zdálo.
       Když diktátor neuspěl jako přítel, postavilo ho nevědomí do role zdatného nepřítele. Během dvou měsíců jsem se potřetí setkal s postavou diktátora a stále jsem nenašel ten správný vztah k nastíněným obrazům. Dokud nevyrovnám tlaky mezi protiklady diktátor - přítel a diktátor - nepřítel, nemůže mne svíravý obraz opustit. Ani v tomto snu jsem nebyl schopen nalézt správnou polohu mezi protiklady, polohu, ze které by se oba protiklady jevily jako stejné. Sen naznačuje určitý zlom, neboť přestavuji koleje, což značí, že přestavuji vnímání pojmu duality. Také po použití síly proti vesničanům ve jménu boje proti diktátorovi nalézám smířlivější tón a vysvětluji prostým lidem stav věcí. Snažím se nalézt soulad našich názorů a záleží mi na dobrovolnosti jejich postoje. Snaha o bezkonfliktní řešení a o smíření završuje netradiční čin bojovníka - hrdiny, když přináším lidem do vesnice spoustu čerstvého arabského chleba. S arabským chlebem se v běžném denním životě prakticky vůbec nesetkávám, proto předpokládám, že do arabského světa podvědomě umisťuji většinu diktátorských režimů. Pokud význam arabského chleba má další hlubší rovinu, pak jsem ji nebyl schopen nalézt. Na konci snu mi probleskla myšlenka: "To už se mi jednou zdálo." Je to jedna z tradičních myšlenek vztahující se ke snům. Jakmile vědomě nebo podvědomě nepochopíme význam snu, nevědomí sen zopakuje a bude stále trpělivě opakovat občas v různých obměnách tak dlouho, až rozpoznáme, alespoň podvědomě, vnitřní význam a smysl obrazů vystupujících z nevědomí. Když začne člověk se sny, a tím pádem i s nevědomím, spolupracovat, opakování snů bude výjimečné.

   21.10.98     05.50 hod.                         21. sen

V samozvaném diktátorském státě jsem diktátorovi jehlou propichoval boláky na rukou a mačkal jsem z nich hnis. Lékař, co ošetřoval diktátora přede mnou, se diktátorových nemocí štítil. Diktátor byl namyšlený a arogantní člověk. Nijak jsem mu to nevyčítal. Věděl jsem, že v případě mobilizace bude on pode mnou. Potom jsem pracoval v novém krásném prostředí výzkumného ústavu. Přišla exkurze v gumových holinách. Diktátor sem nesměl, protože neměl ochranné pomůcky.
       Více jak 8 měsíců trvalo, než jsem pochopil a vnitřně prožil ideální polohu mezi různými typy a charaktery diktátorů, než jsem odstranil diktátora ve svém nitru. Konečně se mi podařilo nikomu nevnucovat nic ze svých názorů a každému člověku pouze nastiňuji alternativy s vědomím, že rozhodnutí musí učinit on. Sen považuji za jeden z nejdůležitějších, protože jsem nalezl potřebnou míru tolerance a byl jsem schopen bez pocitu hnusu a odporu ošetřovat arogantního diktátora jako jednu z projekcí své minulosti. Viděl jsem diktátorovu namyšlenost i aroganci, ale bez výčitek či zášti jsem mu jeho vlastnosti ponechal. Protože dokáži tolerovat na druhém člověku jeho namyšlenost i aroganci, vím, že tyto vlastnosti jsou překonané a nebudou obtěžovat mé vědomí. Jediné co zůstane, bude soucit s těmito lidmi, neboť v jejich vlastnostech vidím dlouhou cestu k vykořenění "diktátorského zla" z nitra. Tolerance nastínila vědomí osvobození se z dalších tíživých okovů minulosti.
       Mobilizace znamená pozorné vědomé žití, které přešlo z meditačních stavů mysli do denního vědomí. Vědomé žití (opak žití na autopilota*7) umožní rozlišovacímu vědomí nepřipustit nepozorovaný vstup jakékoliv nechtěné vlastnosti do vědomí. Proto bude diktátor a s ním spojené vlastnosti v případě mobilizace vždy pod mým velením a pod vládou vědomí. Krásné, nové, čisté prostředí výzkumného ústavu je synonymem vyčištěného nitra, kam může vstoupit exkurze (myšlenky), ale nemůže sem vstoupit diktátor se svými vlastnostmi. Diktátor nemá vlastnosti nabízející srovnání s ochrannými pomůckami, což značí, že panovačnost, arogance a namyšlenost již do čistého nitra přijít nemohou.
       Musím přiznat, že rozkrytí významu diktátora ve snech mi dalo velkou práci a podařilo se mi to až po několika měsících usilovného bádání. Teprve 21. sen mi ozřejmil všechny vztahy a dal mi porozumění i v denním vědomí, když podvědomé pochopení přišlo již před tímto snem.

   24.3.98     01.00 hod.                         22. sen

Od synovce jsem si půjčil motorku a jezdil jsem na ní. Potom jsem ve schránce nalezl dopis od anonyma informující o muži, který vyhledával děti bez rodičů a vedl je k prostituci a k výrobě pornografie. Sebral jsem důkazy a jel jsem za ním. Chtěl mne podplatit, ale nedal jsem se. Nakonec mne napadl i se svými kumpány a rozpoutal se boj na život a na smrt. V poslední fázi rvačky jsem byl smýkán po ostrých skleněných střepech na zemi. Záda byla rozdírána do krve. Moji protivníci rozbíjeli stále více lahví a já jsem ztrácel stále více krve i sil. Cítil jsem, že brzy vykrvácím a zemřu.

   24.3.98     05.40 hod.                         23. sen

U vojenské posádky jsem si všiml, že na stavbu přijela vysoká návštěva. Uklízel jsem pokoj a stlal jsem postele. Venku stáli lidé ve vodě a při prudké vichřici drželi na lanech loď. Na chvíli zapřáhli i koně, ale stejně se jim loď utrhla a volně najela na ostrov. Najednou vítr zeslábl a vichřice ustala. Viděl jsem pobíhat slony v postrojích s jejich pány na hřbetech. Jeden jezdec hledal svého slona. Na stromech jsem viděl nádherné zlaté květy, které se daly jíst a byly mimořádně dobré a sladké. Stromy rostly hojně po celém ostrově.
       Každá smrt má v sobě kladný prvek, který nás může svým prožitkovým potenciálem dovést za hranice běžného i snového světa. Přes smrt můžeme nalézt ideální bytostný stav nebo ideální společenské či státní zřízení. Protože chápu od počátku svůj duchovní vývoj jako něco veskrze bytostného, nemohu se prožitkem smrti dostat do takových ideálních a bezproblémových společenství. Vyústění prožitku smrti se z nevědomí vynořilo po více jak 4 hodinách, ale i přes časový posun byl sen nádherným vyvrcholením i s upřesňující snovou symbolikou. Vojenská posádka ve snu je vnitřní disciplínou a stavba říká, že neustále zdokonaluji svůj vnitřní stav trpělivým úklidem (úklid a stlaní postelí). Lana, kterými se lidé snaží loď udržet loď ve své moci, jsou symbolem světské a sexuální vazby, což ještě podtrhuje symbol koně. Sen krásně alegoricky popisuje konec sexuální závislosti, když loď představující můj osud vjede na rajský ostrov. Sloni s jezdci znázorňují vnitřní sílu spoutanou vědomou silou a jezdec bez slona mi říká, že ještě není konec, že stále musím na sobě pracovat. Přes tuto nedokonalost přichází božská mana. Poprvé v životě ochutnávám "plody", biblické stravy. Aby bylo popisu hrdinovy cesty s prožitkem smrti učiněno zadost, pomohu si snem mladého třicetiletého muže, který prožívá svůj duchovní vývoj v orientaci do společnosti. Dávám mu slovo:
       "Stál jsem se svojí dívkou pod rozhlednou na nejvyšším kopci v okolí. Rozhodli jsme se na ni vylézt. Vystoupali jsme po starých dřevěných schodech až nahoru. Tam jsem potkal příbuzné, kteří se právě chystali sejít dolů. Řekl jsem jim, ať počkají, že brzy půjdeme, ale nechtěli čekat. Zůstali jsme na rozhledně sami. Výhled do okolní krajiny byl nádherný. Na obloze svítilo slunce, blížil se večer.
       Náhle slunce změnilo barvu a začalo tmavnout. Ve fázi, kdy mělo temně oranžový odstín, se na obloze objevilo druhé slunce, které právě vycházelo. V jeho barvě převládala modrá a zelená barva. Ovládl mne strach, cítil jsem, že se něco stane.
       Země se začala mírně třást. V dálce za kopci se už rýsovala rychle přibližující se postava obra. Rozhodl jsem se i s mou dívkou utéct. Rozeběhli jsme se po dřevěných schodech rozhledny a utíkali směrem dolů. Všechno se klepalo - zemětřesení vrcholilo. Náhle se před námi zřítilo schodiště vedoucí dolů - zůstali jsme stát bezmocně na místě. V tom jsem viděl rozhlednu zvenčí, jak se na ni obr dívá. V tu chvíli jsem si uvědomil, že je konec, že zemřeme. Objal jsem svou dívku a řekl jí, ať zavře oči a má je zavřené, i kdyby se dělo cokoliv.
       Také jsem zavřel oči, ale náhle z ptačí perspektivy jsem viděl obra rozlamovat rozhlednu. Lámal ji jako cukrářskou kremroli. Najednou byl u nás, naklonil se a otevřel pusu. Už byl velice blízko, jeho zuby byly na úrovni našich pasů. Skousl. Tma, tma, pouze tma. Nic jsem necítil, ani jsem se nebál. Věděl jsem, že jsem mrtev.
       Ve stejném obětí, ve kterém jsme zemřeli, jsme se ocitli na jiné planetě. Kolem nás byli lidé. Na první pohled jsem poznal, že tito lidé nevědí, co to je nenávist, zlost - byli dokonalí a láskyplní. Příroda kolem byla fascinující, plno nádherně syté zeleně. Rostliny a stromy byly zvláštní a velice neobvyklé. Vše působilo čistě a dokonale harmonicky."
       Mladý muž se prožitkem smrti dostal do ideální společnosti, kde neexistuje nenávist, zlost a mezi lidmi zůstává pouze láskyplná vzájemná souhra všech bytostí. Na rozdíl od něj jsem se nedostal do ideální společnosti, ale do ideálního bytostného stavu. Proto jsem viděl a dokonce ochutnal božskou manu. Když jsem na ostrově chutnal božské květy, neexistovalo pro mne kromě vědomé jednoty nic jiného, pryč byly pocity, pryč byly myšlenky, zůstalo jen blažené bytí v ráji božského ostrova.
       Ještě existuje třetí dosažitelný stav po vnitřním prožitku hrdinovy smrti, kterým je ideální stát. Tato vize se ve značné míře spolupodílela na vzniku známého Platónova ideálního státu, jímž moudrý autor načrtl těžko dosažitelný ideál, avšak ideál nabyl značné ceny pro určení morální cesty k hodnotám ideálního státu. Tak Platón "postavil v nebesích" vzor státu a přiměl lid zamyslet se nad úrovní vlastních státních (či obecních) zřízení, nad úrovní vlastních správců státního (či obecního) blahobytu. Znalci Platónova díla budou poukazovat na promiskuitu jedné třídy (strážci) spojenou se zničením rodiny, a tudíž budou zařazovat dílo Ideální stát do světského života, ale i přes tento nesporný fakt jsem přesvědčen o vysoké duchovnosti Platónovy myšlenky, jež zcela jistě patří do cesty archetypem Hrdiny.

   7.11.99     05.40 hod.                         24. sen

Na Zemi vládl tyran - diktátor. Jeho lidé - knězové - zapalovali knihovny. Snažil jsem se jednu hořící knihovnu uhasit, a podařilo se mi to. Jeden člověk se postavil do čela povstání. Na ulici proti sobě útočily dva tábory lidí. Šel jsem dovnitř velké budovy, kde jsem osvobodil ženu, jež byla vládcem - diktátorem uvězněna. Řekla mi, že mne dlouho neviděla. Odpověděl jsem jí, že nám vládci nepřáli. Bylo jasné, že propukl převrat. Byl jsem ozbrojen krátkým mečem, jenž jsem si vyzvedl z hořící knihovny, kde jsem ho měl tajně uschován.
       Poslední a celkem překvapivé setkání s diktátorem. Země představuje denní vědomí, které bylo sužováno namyšleností, arogancí a dalšími aspekty diktátorských "kvalit". Kněz představuje aktivní duchovní prvek a kniha minulost. Právě minulost je ve snu ničena ohněm duchovního zanícení jako aktivním prvkem přeměny (transformace). Přestože jsem požár vlastním duchovním úsilím "založil", nyní se bráním (spíše se brání ego) této rychlé likvidaci. Jako hrdina jdu najisto a ve velké budově (zde asi nové transformované vědomí) osvobozuji svou princeznu - duchovní animu. Dlouho mne neviděla, neboť člověk nežije na duchovní úrovni a jen vzpomínka na náš prvopočátek, kdy vše bylo duchovní, zůstala v mém i jejím (či spíše v našem společném) srdci. Tento sen současně patří do archetypu Coniunctio a je výjimečný tím, že hrdina překračuje Kruh Procesu obnovy a nesměle nahlédl do Kruhu Bytí na proces sjednocení protikladů. Rozšířený výklad nejen tohoto snu (Coniunctio sen číslo 15) naleznete v samostatné kapitole ve 3. díle.
       Pozornému čtenáři zajisté neunikla značná podobnost s pohádkovými motivy. Ano, právě v nevědomí tkví původ mýtů, bájí a pohádek. Při dosažení určité úrovně nevědomí vyvstanou motivy mytologických a pohádkových příběhů. Již v dávných dobách bdělí či duchovně probuzení jedinci, kteří byli schopni vědomě dosahovat hlubin vlastního já, objevili a barvitě popsali pro všechny budoucí generace nepředstavitelné bohatství tajemných cest nevědomím. Buď čest a sláva tisícům většinou bezejmenných hrdinů, kteří nadšeně popisovali svá vnitřní dobrodružství. Uctěme jejich nehynoucí slávu tím, že navrátíme své kořeny do "země" našich mýtů, aby nám daly vyrůst až k božské slávě*8.

Závěr
       Snažil jsem se popsat pokud možno co nejstručněji a nejsrozumitelněji jednu z nejdobrodružnějších cest. Žádný film se jí nemůže vyrovnat a žádná kniha ji nemůže plně vystihnout. Cesta hrdiny je pro každého trochu jiná, protože hrdina tisíci tváří v tisících mýtech a pohádkách vytváří nekonečnou řadu možných variant. Avšak ve svém jádru jsou hrdinovy cesty shodné tak, jako je shodné lidské nevědomí pro všechny lidi. Jakmile člověk nastoupí vnitřní hrdinskou cestu, rozpozná ohromný potenciál prožitků nevšední úrovně plně podbarvený emociálními vzruchy a napětím. Nyní se bude každému se znalostí archetypu Hrdina kráčet snadněji po nebezpečných stezkách nevědomí, neboť popisem vnitřních dobrodružství hrdiny obdržel vzácnou mapu a kompas. Nyní bude veden vědomou znalostí bez zbytečného bloudění a bez zbytečných zastávek či návratů. Hrdinova cesta nevědomím je duchovním aktem, proto je nutné vyzbrojit hrdinu kvalitním morálním profilem, který jako jediný zaručí úspěšné dovršení hrdinovy cesty v Kruhu Bytí.
       Téma archetypu Hrdina je tak rozsáhlé a obšírné, že jsem byl nucen pro přehlednost rozdělit hrdinovy prožitky na mytologickou a psychologickou část. Mytologická část dokládá totožnost všech mytologických hrdinů s vnitřní duchovní cestou a dává každému člověku možnost podle výchozího bodu svého hrdinského eposu nalézt v některém z hrdinů sebe a svůj přerod v lepšího člověka, který má právo nahlížet do Kruhu Bytí. Snažil jsem se ukázat morální podstatu cesty, totožnost některých hrozivých bytostí či nebezpečných zvířat se zápornými lidskými vlastnostmi, totožnost kladných vlastností se zvláštními, nám pomáhajícími personifikacemi bohů, polobohů, duchovních bytostí, lidí i zvířat. Psychologická cesta obsahuje doplnění mytologického základu, což zdá se býti nutné pro naše neblahé zbloudění od základů lidské podstaty, pro naše nešťastné uvíznutí v myšlenkovém procesu a pro náš závislý přístup k hmotnému světu. Jako dobrou přípravu před duchovní cestou hrdiny považuji studium nebo alespoň četbu pohádek, bájí a mýtů nejen vlastního národa, čímž do svého vědomí "nasajeme" zkušenosti, prožitky a tajemnou symboliku (tu většinou podvědomě, ale i to stačí pro budoucí úspěch). Věřte mi, že žádný akční hrdina současnosti nezvládne duchovní cestu hrdiny a padne při první příležitosti do závislostí vlastní duševní nedokonalosti. Duchovní cesta nevědomím je pro skutečné hrdiny a není pro atrapy hrdinů hojně ukazovaných současnou scestnou lidskou tvorbou. Proto všem váhajícím doporučuji vyměnit zážitek z pochybných filmů za knihy pohádek, bájí a mýtů, které uchvacovaly naše předky a dodávaly jim mystickou sílu k překonání tíživých životních překážek. Z mytologických hrdinů povstává neohrožený duch, jež má předpoklady, schopnosti i sílu vést národy ke světlé budoucnosti.
       Samozřejmě bájný hrdina Hérakles nebyl jediným mytologickým prvkem ze starého Řecka. V roce 2001 jsem ve snech objevil i Thésea (1. 3. 2001), když jsem z podzemního bludiště přes brloh hrozného a obávaného tvora odváděl a později odnášel dívku, která z hrůzy omdlela. Společně jsme našli cestu ven. Tak jsem prožil podobné dobrodružství, jaké prožil Théseus s Minótaurem v podzemním labyrintu. Dalším řeckým hrdinou, který se mi "zatoulal" do snů, byl Odysseus. Prožil jsem část jeho dobrodružství s Kyklopy (29.8.2001). Ovšem skrývání se mezi ovcemi jsem prožíval pouze jako hru, nikoliv jako ohrožení života. V dalším snu (27.12.2001) Kyklopové, s nimiž jsme si hráli na schovávanou, měli možnost při hře získat i druhé oko. I tyto sny jednoznačně dokazují, že mytologie starého Řecka je popisem vnitřních procesů při duchovním vývoji. Proces promítání vnitřních obrazů psýché zasvěcenci přidávali k probíhajícím i minulým událostem v hmotném světě, přičemž vědomě opouštěli realitu vnějších jevů. Však obecný lid měl v mýtech svých hrdinů jednoznačný příklad hodný následování. Znalostí mytologie vlastního národa navíc ve svém srdci vlastnili nezapomenutelný vzorec duchovního zrání, ten vzorec, který současná materialistická společnost postrádá.

--- MENU: ---

   Skok na OBSAH

   Skok na začátek této kapitoly (II.Díl - Hrdina)

   Další kapitola (II.Díl - TZS - Témata zničení světa)

1. Hrdina

Mytologická cesta hrdiny

Hérakles a bible

Psychologická cesta hrdiny

Závěr

Vysvětlivky:

1.	Výzva k dobrodružství
2.	Nevyslyšené volání (doba, kdy se hrdina zdráhá nastoupit nebezpečnou cestu)
3.	Nadpřirozená pomoc (setkání s mocným ochráncem)
4.	Překročení prvního prahu (magického prahu)
5.	V břiše velryby (pohlcení neznámem v symbolu slona, vlka či nějaké nestvůry)
6.	Cesta zkoušek (očištění vnitřního já)
7.	Setkání s bohyní (mystická svatba)
8.	Žena jako svůdkyně (význam panictví a pohlavní čistoty)
9.	Usmíření s otcem (pochopení aspektu Boha)
10.	Apoteóza (směřování k božským aspektům bytí)
11.	Nejvyšší dobrodiní (překročení božských aspektů)
12.	Návrat s proměněným vědomím (v symbolu elixíru, trofeje či kouzelné moci)
13.	Odmítání návratu (pro jas dosažených výšin a temnotu lidství)
14.	Kouzelný útěk
15.	Záchrana zvenčí
16.	Překročení prahu návratu
17.	Pán obou světů (poznání božského i lidského)
18.	Svoboda žít

1.	Nemejský lev	=	smyslná žádostivost
2.	Hydra lernská	=	emoční vlastnické vztahy
3.	Stymfalští ptáci	=	myšlení
4.	Kerynejská laň	=	intuice
5.	Erymanthejský kanec	=	destruktivní falická síla
6.	Augiášův chlév	=	vlastní znečištěné nitro
7.	Krétský býk	=	sexuální náruživost, slepá vášeň
8.	Diomédovy kobyly	=	dynamická vášeň ženské složky
9.	Geryónův dobytek	=	trojjedinost, dualita, osobnost
10.	Hypollytin pás	=	citová složka duše (anima) v protikladu
11.	Kerberos	=	stín, jako strážce prahu
12.	Jablka Hesperidek	=	poznání

1.	"Se sestrou na železničním vagónu. Před námi bylo 30 lvů a 70 lvic. Snažil jsem se je udržet házením klacků v bezpečné vzdálenosti" (8.12.95)
2.	"Mladý lev ve smečce napadl starého a zvítězil. Samice byly rády, že mají mladého vládce." (27.5.96)
3.	"Po hlavní ulici šli dva horští lvi. Vzal jsem jednoho chlapce a schovali jsme se do stodoly." (12.6.96)
4.	"Asi 10 metrů ode mne se zastavil lev a dával mi najevo, že mne chce vézt na svém hřbetě. Ač se mi moc nechtělo, sedl jsem si na něj a jel jsem jako na koni. Pak jsem na lví hřbet vysadil malého kluka. Lev mi byl bezvýhradně oddán." (20.7.96)
5.	"Ukousl jsem kus hrušky a dal psovi. Kamarádův lev byl z toho velice smutný a snad i plakal. Opět jsem ukousl a dal kousek lvu. Lev mi byl vděčný." (13.10.96)
6.	"Ve volné přírodě jsem uviděl smečku 30 lvů. Když jsem šel kolem nich, jeden starý lev do mne provokativně spíše z legrace strčil a mladý se k němu přidal. Když to postřehl můj lev, vystartoval mi na pomoc." (22.1.1997)
7.	"Vyrušil jsem lvici s mláďaty. Vstala a šla na mne." (2.4.98)
8.	Připravovali jsme se na potopu a věděli jsme, že na střeše domu přežijeme. Všechny lidi jsme nahnali na střechu a počítali jsme, zdali jsme všichni a vejdeme-li se na střechu. Uvědomil jsem si, že nám uplave žebřík, který budeme určitě potřebovat. V tu chvíli jsem přesně věděl, co se stane v budoucnosti. Proto jsem vzal do bezpečné výše už druhý žebřík. Nechali jsme otevřené dveře. Vzpomněl jsem si, že má přijít lev, také notně vystrašený z toho, co přijde. Byla tam i moje matka, která stála lvu první v cestě. Vzal jsem dlouhý řetěz a chtěl jsem přivázat dveře, aby lev nemohl dovnitř. Když jsem vykročil s řetězem ke dveřím, lev se objevil mezi dveřmi. Práskal jsem v obranném postoji řetězem jako s bičem a hnal jsem lva ode dveří. Lev mi řekl lidským hlasem: "To mi děláš při mých 90. narozeninách?" Poklekl jsem a omluvil jsem se mu s tím, že vše je připraveno včetně kytice růží. Najednou jsem měl z lva přítele. (1.7.98)

1.	Projevené
2.	Neprojevené
3.	Člověka, který obsahuje obojí

1.	Všechny tvary jsou pomíjivé
2.	Všechny tvary jsou podrobeny utrpení
3.	Všechny tvary jsou bez já.

1.	Moudrost (pochopení, myšlení)
2.	Mravnost (mluvení, jednání, životospráva)
3.	Meditace (úsilí, všímavost, soustředění)

1.	Zrození hrdiny (opuštění archetypu Puer - Božské dítě)
2.	Překonání strachu
3.	Touha po smysluplnějším životě
4.	Nalezení intuice
5.	Hrdina jako průvodce ostatními archetypy Kruhu Procesu obnovy
6.	Hrdina a diktátor
7.	Hrdina a lynč
8.	Nalezení soucitu
9.	Smrt či dobrovolná pokora jako odchod ze staré existence
10.	Vstup do nového života (znovuzrození z popela minulosti jako bájný pták Fénix) a nalezení ideálního světa či ideálního bytostného stavu (vstup do Kruhu Bytí)

1.	Témata zničení světa
2.	Poklad
3.	Stín
4.	Anima - Animus
5.	Moudrý stařec
6.	Pozornost
7.	UFO - iniciační obřady
8.	BPM (bazální perinatální matrice)*5
9.	Vize budoucnosti a minulosti
10.	Řízená imaginace
11.	Alchymista

-	chtění zlata = neustálé zabývání se hmotnými touhami
-	hledání dívky = neschopnost nalézt jednotu v sobě

-	přemožení mimozemské rostliny = tak jsou znázorněny rodinné emoční vazby, podobnost s hydrou lernskou je více než zřetelná
-	zneškodněny dva živé konce = pochopení duality jako aspektu bránícího poznání
-	k boji došlo ve sklepě = podprahové uvědomění si této zkušenosti v nevědomí
-	pták = primitivní erotický symbol, který mi už neublíží, mohu jej pustit, jako jsem pustil papouška ve snu
-	rozpoznání samce od samice = rozpoznání sexuality protikladných aspektů ptáka jako primitivního erotického symbolu

*1	Míla Tomášová je hlavní představitelkou bhaktijógy v Čechách. Více o ní v archetypu Moudrý stařec.
*2	Paul Brunton je anglický spisovatel, cestovatel, mystik a jogín, který západnímu světu přinesl mnohá tajemství Východu ve třinácti knihách. Byl velkým propagátorem meditace jako cesty k znovuobjevení podstaty člověka.
*3	Lao-c' je staročínský filozof a myslitel, jenž žil asi v 6. stol. př. n. l. Patří mezi nejvýznamnější postavy filozofie i náboženství taoismu, je autorem díla Tao-te-ťing (Kniha o cestě a ctnosti). Podle legend dosáhl stavu nesmrtelnosti.
*4	Cyklotron je technické zařízení pro urychlování částic. Používá se pro výrobu radiofarmak (materiály pro diagnostiku v lékařství) a pro fyzikální výzkum.
*5	Psychologické aspekty podle nauky Stanislava Grófa. Více o tomto tématu v samostatné kapitole tohoto dílu.
*6	Apoteóza v mytologii a psychologii znamená zbožštění a zařazení významné osobnosti mezi bohy, nebo uctívání a nadšená oslava někoho či něčeho. Ve výtvarném umění se jedná o zobrazení Nanebevzetí.
*7	Více o vědomém žití a žití na autopilota v archetypu Pozornost ve 3. dílu knihy.
*8	Zájemcům o symboliku pohádkových příběhů doporučuji významnou práci C. G. Junga "O fenomenologii ducha v pohádkách".

	--- MENU: ---
	Skok na OBSAH
	Skok na začátek této kapitoly (II.Díl - Hrdina)
	Další kapitola (II.Díl - TZS - Témata zničení světa)