| Další díla "on-line knihovna" | OBCHOD | Jaromír MEDO - "Tajemství řádu nevědomí" - Závěr |
Duchovní cesta je postupné zbavování se závislostí, zátěží minulosti a otevírání vlastní bytosti novému životu v přítomnosti. Jak již naznačuje slovo cesta, není to proces skokový, ale postupný. Proto musí každé probouzející se vědomí překonávat mnohé nástrahy v denním životě a musí se vyrovnávat s mnohými konflikty, které kdysi v materiálním nazírání na svět ani nepovažoval za konflikty. Najednou nelze nad malým nedorozuměním mávnout rukou, nelze negativní zážitek lehce vymazat z paměti, nelze utéci z řešení konfliktu. Již z toho, co jsem nastínil, je patrné, že řešení běžných konfliktních záležitostí je v počátcích duchovní cesty těžší, než v dřívějším materialistickém přístupu k životu.
Poznával jsem sám na sobě, jak se mne konflikty začaly bytostně dotýkat, jak některé hádky v mém okolí, ač se mne netýkaly a jen probíhaly v mé přítomnosti, zabodávaly zraňující trny do mého srdce. Avšak všudypřítomná bolest lidských vztahů mi nezadržitelně odhalovala úplně jiný rozměr lidské duše, kde klid a mír jsou hlavními atributy bytí. Nyní jsem osciloval mezi dvěma tak rozdílnými stavy a schizofrenie se stala skutečným životem. I když rozdělení osobnosti je zajisté bolestivý proces, uvědomoval jsem si, že mi přinesl naději v poznání stavu klidu a míru, stavu, který jsem od této chvíle chtěl stále žít. Ovšem scelování rozdělené bytosti není krátkodobý proces a vyžaduje mnoholeté úsilí, v němž právě probouzející se vědomí musí vyrovnávat rozdíl potenciálu mezi hluboce zakořeněným materialistickým způsobem života a nově poznaným stavem klidu a míru, v němž není ani stopa po konfliktech, nedorozumění a dokonce v něm mizí špatné pocity. To se ovšem nelíbí té nižší přirozenosti člověka, jíž kdysi lidé dali název ego. Jakmile se člověk rozhodne vydat se na duchovní cestu a oprostit se od pudové podřízenosti, pak musí počítat se zuřivým odporem vlastního ega, neboť duchovní cesta je zabíjením ega a jedině smrtí ega lze zažít krásu lidské individuality. Ego je kluzké, proradné a záludné, protože si téměř vždy díky dokonalé znalosti osobnosti dokáže najít cestičku k pokoření duchovních snah člověka.
Eliminace četných konfliktů na duchovní cestě se provádí pomocí rozlišovacího vědomí, kdy člověk rozpoznává příčiny objevení se jakéhokoliv konfliktu ve vědomí. Je třeba si uvědomit, že žádný konflikt se neobjevuje ve vědomí náhodou a každý konflikt je nadějí růstu při zdárném překonání. Tak je nutné hodnotit přítomnost všech negativních jevů ve vědomí. Noření se do vlastního nitra při meditacích vytahuje závislosti, o kterých člověk neměl ani potuchy, že existují v jeho nitru - a nyní se musí s těmito mnohdy zrůdnými jevy vypořádat. Člověk musí rozpoznat, že vlastnosti, které se objevují před ním v celé své negativní odpornosti jsou jeho vlastnosti a jako takové je musí soucitem a následnou indiferentností transformovat. Jakmile se mi na duchovní cestě objevovaly negativní vlastnosti, jevy a nepříjemné okolnosti života, snažil jsem se přijít na důvod, proč se mi právě tato negativa objevují v životě a nehledal jsem původce jevů vně, ale hlavně v sobě. Mnohokrát jsem si musel uvědomit bolestná zjištění o vlastním stavu, ale už pouze uznání skutečnosti, že je to náplní mé mysli, ač pečlivě ukryté pod maskou osobnosti, je nadějí k asimilaci negativního, a tím i k uzdravení egem nemocné individuality.
Člověk nepotřebuje k duchovnímu růstu duchovní školu, neboť tou nejlepší duchovní školou je život sám. Stačí se dívat, pozorovat, nenechávat se zatahovat do děje a rozlišovacím pohledem rozpoznávat příčiny a občas i důsledky všech jevů. Ale nebudu vás oblažovat teorií a nastíním jeden příklad z mého života. V posledních letech jsem se musel častokrát setkávat a spolupracovat s člověkem, který by se dal nazvat synonymem ega. Sám trpěl komplexem méněcennosti, a tak zákonitě dával najevo svou domnělou nadřazenost a inteligenci. Přestože jsem viděl v jeho zmučené duši nešťastnou sexuální závislost, sžírající vinu, zaslepenost penězi a okouzlení sebou v představách boháče, nebyl jsem občas schopen přenést přes srdce jeho arogantní chování a nesčetné útoky. Ve chvílích klidu jsem si uvědomoval, že právě on je těmi "kvasnicemi", díky nimž může těsto vykynout. Nakonec jsem poděkoval jeho záporným vlastnostem, které nastavily zrcadlo mému vnitřnímu stavu. Dlouho jsem nedokázal negativní obsah svého nitra tolerovat a indiferentností provždy odpustit. Snažil jsem se střídavě v něm vidět Buddhu, který mne zkouší, a pak zase soucitem rozpoznávat budoucí bolestnou cestu ke sjednocení jeho nešťastné duše. Nakonec představa Buddhy a soucit převážily nad mým egoismem, pak rozplynul se celý problém jako mlha v ranním slunci a zbyla indiference k negativním vlastnostem, soucit s nešťastným člověkem a všeobjímající láska.
Probouzející se vědomí absorbuje negativa a současně i vnímá stále více pozitivních prvků naplňujících všední život. Uvědomuje si, že negativní pomáhá v růstu stejně jako pozitivní. Tak člověk pomaličku dochází k poznání, že není negativní a pozitivní, ale vše jsoucí je zde pouze pro duchovní růst. Snaží se nezaujatě poslouchat své okolí a rozpoznávat moudrost života. Uvědomuje si starou pravdu: "Cesty Páně jsou nevyzpytatelné," a snaží se poslouchat všechny hlasy kolem sebe, snaží se vidět všechny jevy kolem sebe, aniž by je vyhledával, jako pomoc na své cestě životem. Pak již automaticky vidí například v hádajícím se manželském páru touhu pokořit druhého svou subjektivní pravdou, vidí chtění ovládat, či dokonce touhu být ovládán, vidí touhu po násilí a odplatě nepatrných malicherností, vidí strach šířící se kolem nich, vidí negativismus, v němž se oba malicherně utápějí a je mu z toho skutečně špatně. Vidí-li člověka zahleděného do věcí světa a toužících po marnivém vlastnictví, uvědomuje si, že Bůh mu trpělivě odhaluje zlořád tohoto světa, aby mu ukázal soucitnou cestu k němu. Vidí-li probouzející se vědomí jakýkoliv nešvar, neodsuzuje jej, snaží se naplnit nitro soucitem a nalézt stejně trpělivé stanovisko, kterým člověka "obdarovává" Bůh na jeho bludných cestách světem."Vše, co vidíš, je vyzařování tvé mysli!"
Tibetská kniha mrtvých
Zajímavý se mi zdá náhled probouzejícího se vědomí a potažmo i nevědomí na závislosti, jimiž člověk naplnil svůj pozemský život. Prostřednictvím snů nevědomí upozorňuje především na podřízenost pudům, pak na alkohol jako ničitele vyššího vědomí. Téměř na stejné úrovni se zdá být i konzumace masa, neboť maso má vztah k sexualitě a s masem zvířat do sebe člověk vstřebává živočišnost a dokonce absolutní podřízenost pudové stránce osobnosti. K mému překvapení nejpřijatelnější neřest pro nevědomí je kouření. Snad i z těchto důvodů jsem začal ve svém očišťování nejprve likvidovat pudy, o chvíli později alkohol a maso. Nakonec jsem ukončil závislost na kouření. Ve světském náhledu společnosti je kouření nepřítel číslo 1 a ostatní - podstatně škodlivější závislosti - nechávají spotřební společnost chladnou, neboť právě z pudovosti a omezenosti lidstva mají největší prospěch jejich neomezení vládci. Demokracie je pak jen vějičkou, která má zastřít skutečný stav věcí. Lidstvo s vyšším vědomím nelze přinutit k bezhlavému nakupování blbostí, ke konzumaci škodlivin, k bezhlavé "výrobě" peněz a k další honbě za smyslovými požitky.
Probouzející se vědomí mění náhled na celý svět i na roli člověka v něm. A je to zákonité, neboť duchovní cesta počíná odvrácením se od světa, odvrácením se od hodnot, které už nejsou v očích člověka tak dokonalé. Člověk na duchovní cestě nalézá novou úroveň, z níž sleduje svět. Nedívá se z přízemnosti materialistického života, ale z nově objevovaných duchovních stupňů. Nadhled umožňuje uzřít daleké obzory, dříve neviděné prvky a dá přehled o všech netušených možnostech. Je to stejné, jako když orel bez námahy přirozeně letí oblohou a v krajině pod sebou vidí nesmírnou spoustu možností. Je to let bez hranic. Na druhé straně si probouzející se vědomí vzpomíná na dřívější ohraničení, ve kterých se pohybovala mysl do světa se dívajícího člověka. Takový stav by se mohl lehce nazývat dospíváním, protože veškeré změny jsou směřovány k jedinému cíli, k dosažení dokonalosti Buddhy. Ve stavu Buddhy získává člověk veškeré kladné vlastnosti a soucitem překonává všechny záporné vlastnosti. Po dosažení tohoto stupně se upevní denní vědomí ve stavu čirého uvědomování, ve stavu nezatíženém emocemi. Život nad živočišností, náladami, pocity přenáší vědomí člověka do transcendentálních stavů, které odpovídají zbožštělé náplni vědomí.
--- MENU: --- Skok na OBSAH Skok na začátek této kapitoly (Závěr - 2. Probouzející se vědomí) Další kapitola (Závěr - 3. Závěrečné slovo)
|
|||||||||||||||