| Další díla "on-line knihovna" | OBCHOD | Jaromír MEDO - "Tajemství řádu nevědomí" - Závěr |
Několikrát jsem se v knize dotkl pojmů celibát a spásná askeze a chápu, že je třeba oba pojmy řádně vysvětlit. Každý tvor po dosažení určitého věku začne vnímat svou pohlavnost a poddá-li se jí, pak bude prožívat svůj život v neustálé snaze spojovat protiklady v tělesném spojení. Taková spojení přináší tvoru chvilkové uspokojení, aby po chvíli ještě energičtěji toužil po pohlavním spojení. Esoterika považuje pohlavnost za pravou příčinu připoutání tvorů, a tím i člověka ke světu, a současně za příčinu neustálých inkarnací. Jóga pochopila, že pohlavnost poutá člověka k zemi a udržuje jeho existenci výhradně na světské úrovni. Proto jóga vytvořila učení, jímž se člověk může vyprostit ze sféry zotročujícího a podmaňujícího pudu. Jak jsem již na předchozích stranách napsal, nelze pohlavnost ze sebe vyrvat a zanechat svou podstatu prostou pohlavnosti. Jediným a správným způsobem je nalezení indiferentnosti k problematice pohlavnosti, tedy neuznávat ji jako nadřazeného činitele své bytosti, smyslově se s ní nezaplétat a dojít ke stavu, kdy jakékoliv smyslové postřehy sexuálního charakteru neprobouzejí žádný zájem. Pak zákonitě nastává situace, kdy si člověk uvědomí štěstí vyvěrající z nepřítomnosti chtění po dosahování pohlavního spojení. Čas se stává spojencem každého člověka, jenž zvítězil nad svou pohlavností a dává mu prostor pro nové poznání. Zároveň s absolutní indiferencí k pohlavnosti člověk ztrácí zájem žít a být, neboť jeho vědomí se přibližuje k hranicím nirvány. Opět je to pochopitelné, neboť pud sebezáchovy je nadřazen sexuálnímu pudu a "zničením" pohlavního chtění se ničí i nejhlavnější obranná bašta pudu sebezáchovy. Mnozí mystici rozpoznali vliv pohlavnosti a tvrdí, že bez setření protikladů pohlavnosti v mysli nelze dosáhnout vykoupení, ač je možné dosahovat vysokých mystických stavů.
Varuji každého člověka před potlačováním pohlavnosti, neboť pak jen napěchuje sud větším množstvím střelného prachu a zničující výbuch při obrovském přetlaku na sebe nenechá dlouho čekat. Jedinou a správnou cestou, jak uniknout z okovů pohlavnosti, z moci pudů a živočišnosti je indiference. Cesta není jednoduchá a není ani krátká, ale výsledek žití nad pohlavností, pudy a živočišností stojí za pokus překonání nejtěžší překážky na cestě k dokonalosti. Při potlačované pohlavnosti dochází k jejímu nahrazování jinými defektními sklony, které se poté velice těžko z psychické přirozenosti člověka odstraňují. Výsledkem překonání pohlavnosti musí být ctnostný harmonický život a nikoliv falešná morálka odsuzující nahotu, sexualitu, pohlavnost, hřích a vše dotýkající se tělesné touhy. Morálka, to je pouze nepatrná, tenoučká blána chránící určitou kulturu. Může být lehce protržena, pak bahno, špína a kaly z nejhlubších a nejutajovanějších vrstev vyvalí se na povrch překvapené moralistické společnosti. Indiferentní pohled člověka zvítězivšího nad pohlavností dalece přesahuje moralisty a puritány, je to pohled vědomý si správných reakcí na každou životní situaci.
Slovo celibát pochází z latiny a znamená bezženství (resp. bezmužství). Celibát vlastně ruší duševní vztahy se světskými lidmi a umožňuje člověku žijícímu v celibátu poznávat psychologickou přirozenost vlastního bytí, zřetelně poznávat vyvstávající překážky na duchovní cestě a rozpoznávat emoční tlaky vystupující z nitra. Paradoxně teprve celibát a prožívaná zdrženlivost odhalí člověku nepoznanou erotičnost a sexualitu, o níž dosud neměl ani ponětí. Jakmile povstanou z hlubin nevědomí kdysi potlačené variace sexuality, umožní člověku v celibátu zpracovat tyto vjemy a indiferentním postojem se od nich bez potlačování distancovat. Postupné pročišťování bytosti vede k duševnímu osvobození od strastí, které povstávají z neustálého chtění. Celibát není podmínkou duchovní cesty, je však významným faktorem urychlujícím bytostný duchovní vývoj.
Přestože jsem přečetl obrovskou spoustu literatury duchovního a náboženského charakteru, nesetkal jsem se s popisem vnitřních stavů člověka prožívajícího celibát a spásnou askezi. Absenci tohoto fenoménu mi potvrdili i někteří čtenáři, kteří se seznámili s internetovou verzí knihy. Zcela zákonitě pak v této otázce povstává mnoho nejasností a nedorozumění. Na chvíli opustím stručnost, kterou jsem byl nucen zachovávat v předchozích kapitolách, a pokusím se popsat vnitřní proces rodícího se askety, abych ukázal taje odpoutávání se člověka od sexuality.
V roce 1996 jsem učinil rázné rozhodnutí žít spásnou askezi, vzdát se veškeré sexuální aktivity a nastoupit strmou, a tudíž i nebezpečnou cestu k duchovnímu životu. První rok byl velice kritický, neboť sexualita se nevybíjela prostřednictvím praktických úkonů a shromažďovala veškerou sílu, aby smetla snažení začínajícího askety. Nejkritičtější byla situace asi po šesti měsících, kdy mne sexuální tlaky dováděly skoro k šílenství. Pouze ocelová vůle pěstovaná radžajógou mi pomohla překonat krizi, která hrozila srazit mne zpět do žití pudového života. Pak se tlaky nutící mne k tělesnému vybití povstávající sexuality občas objevily, ale jejich síla neustále slábla. Stále jsem si opakoval, že nesmím do vědomí vpouštět sexuální obrazy, které, jak jsem zřetelně rozpoznal, rozněcují touhu. Ovšem úkol nebyl tak snadný, jak se z těchto řádek zdá. Žil jsem dlouhá léta světským životem a tato léta byla naplněná pravidelným ukájením sexuální touhy. Pochopil jsem, oč jednodušší mají situaci ti, kteří celibát žijí od počátku dospívání. Mým osudem bylo zlomit moc pudových přání v době vrcholu životních sil. Prozatím jsem neměl ani ponětí o vnitřních silách, které byly ukryty v hlubinách nitra, kam jsem je "uschoval" jako vytěsněná a nesplněná přání. Měl jsem dost práce uhlídat tělo, pocity a myšlenky na úrovni těla. Najednou jsem si uvědomil, jak muž při každém setkání se svým protějškem podvědomě hodnotí ženu jako samici, se kterou by se chtěl či nechtěl spářit. Byl jsem šokován, když jsem rozeznal ve svém minulém chování, jednání a myšlení hluboce zakořeněný podvědomý vzorec. Jako bych ani nebyl člověkem, ale zvířetem. Toto hrozivé zjištění mi bylo významnou pomocí při dalším zkoumání.
Začal jsem se dívat na okolní svět proměněným zrakem a viděl jsem věci, které mi byly dosud utajené pod příkrovem takzvaného běžného světského života. Pozoroval jsem lidi kolem sebe a viděl v jejich zraku, pocitech i myšlenkách stejné chování jako u zvířat. Naneštěstí jsem viděl i mnohé z jejich vnitřních zoufale utajovaných závislostí. Indiference k otázkám sexuality mi dávala nechtěnou moc, když jsem mohl rozpoznávat vnitřní stavy těchto nešťastníků. Proto jsem se musel i stranit lidí, kteří obsah své duše nevědomky ukazovali. Svět kolem mi křiklavými případy závislostí druhých dodával sil k definitivnímu překonání pohlavnosti. Již jem nechtěl poklesnout do role samce hledajícího si samici, aniž by byl schopen rozeznat popudy vedoucí k tomuto činu. Nyní si uvědomuji, jak mi nevědomí moudře ukazovalo lidské závislosti. Hlavní důvod byl v tom, abych se sexuálních tlaků zbavoval rád, abych nezatoužil po opětovném návratu do světského života. V této době jsem si neustále opakoval, že po zvládnutí sexuálních tlaků vystupujících z nitra musí nastoupit radostnost přesně po vzoru spásné askeze, a s odstupem času vidím, že se mi tato fáze duchovního úsilí mimořádně dařila.
Ovšem trápila mě jiná otázka, kterou jsem chtěl také úspěšně vyřešit. Ve vědomém denním životě jsem celibát a spásnou askezi zvládal bez větších problémů, však podstatně hůře na tom bylo podvědomí, z něhož neustále vyvstávaly tisíce obrazů sexuality, které jsem nyní musel zpracovávat. Připadal jsem si jako osamocený obránce pevnosti, na něhož útočí nepřátelé ze všech stran, nepřetržitě a v nepřehlédnutelné většině. Velice brzy jsem si uvědomil, že to jsou má přání minulosti, která byla jako nesplněná potlačena a uložena do podvědomí, aby jednou, až přijde vhodná doba, došly svého naplnění či prožití. Za více jak 20 let sexuálního života jsem nevědomky do nitra uložil nepřeberné množství hloupých přání a nyní jsem se musel s nimi vyrovnávat. Proto jsem se například ocitl ve snu v posteli s krásnou italskou herečkou Ornelou Mutti, ale nyní s novou náplní vědomí jsem dokázal dychtivou náruč krásné ženy odmítnout. Nevědomí využilo vytěsněné přání na dvě věci, jednak prožitkem napětí vytěsněného přání vybilo a zároveň prověřilo, jak pevně jsou vystaveny základy mého celibátu. Všechny ženy, na které jsem si kdysi sexuálně pomyslel, se mi ve snech objevily a zcela mi potvrdily teorii vytěsněných přání i cestu k jejich vybití. Tímto způsobem jsem byl konfrontován nevědomím velice často, však na rozdíl od počátků celibátu jsem byl schopen si stále častěji uvědomovat svůj čistý a neposkvrněný stav, aby po čtyřech letech jsem konečně zaznamenal pocit, že jsem panicem (15.4.2000 v 19.snu archetypu Coniunctio). Od tohoto významného předělu v prožívání celibátu jsem si stále častěji uvědomoval ve snech pocit nádherné pohlavní čistoty a stále více jsem se ztotožňoval s panictvím, což je jednoznačným důkazem toho, že se zde jedná o citovou a nikoliv fyzickou úroveň. Snů s tematikou askeze a celibátu bych mohl napsat několik desítek, ale vyberu pouze dva, které řeknou vše podstatné i bez komentáře:
7.12.01 07.20 hod. 1. sen
Někomu jsem vysvětloval, že celibát má dvě stránky. Jednu vnější a jednu vnitřní, která je podstatně důležitější. Zdůrazňoval jsem, že se celibát musí žít i ve vnitřním životě, a tedy i ve snech.
30.12.01 02.30 hod. 2. sen výsek ze snu
Na návštěvě jsem spal v nějakém pokoji a když jsem se probral z velice hlubokého spánku, ležela vedle mne nahá žena. Omluvil jsem se ženě a řekl jí, že nic nebude, neboť žiji v celibátu. Žena tomu nechtěla věřit a myslela si, že mě k pohlavnímu styku vyprovokuje. Řekl jsem jí příměr: "Když budeš lézt více jak měsíc na Mount Everest a předtím se více jak 4 roky tvrdě připravovat na samotný výstup, neskočíš do propasti těsně před vrcholem, abys ukončila svůj život." Odpověděla, že ne a já jsem pokračoval: "Se mnou je to stejné. Nyní zdolávám závěrečnou část, 5 let trénuji svůj celibát a chráním panictví. Pohlavní styk nyní by byl stejným skokem do propasti a zbytečným ukončením nádherného pocitu čistoty. Byla by to pro mě stejná smrt." Pochopila, že mám pravdu, a nechala mě být.Cvičení 21 dechů, které popisuji v archetypu Self, má moc vytahovat závislosti z nitra člověka a urychlovat tak jeho zrání, avšak vytahování závislostí má své meze, a když se překročí, pak se musí cvičící připravit na tvrdý úder sil, které svou pozorností a soustředěním vyvolal. Vždyť cvičení se dotýká nejspodnějších čaker a s těmi je třeba pracovat velice obezřetně. Po jednom z těchto cvičení jsem zažil obrovský nápor sexuální energie, kterou jsem po probuzení překonal meditací a modlitbou: "Bože, prosím, vezmi tomuto tělu sexuální energii chtíče a dej ji tomu, kdo Tě o ní žádá". Asi po 40 minutách byla energie beze zbytku asimilována vyššími zřeteli vědomě obrácené mysli k vyššímu aspektu bytí. Touto modlitbou dojde k vyrovnání napětí v jiném těle a člověk svoboden od tlaků sexuality bude moci rozvíjet vlastní duchovní potenciál. Bůh činí pouze velké věci a rád vyrovnává přebytek s nedostatkem, aby v jednom člověku nalezl zalíbení a pozdvihl jej k sobě a druhému člověku skrze prožitek sexuality ukázal cestu k lásce.
Dříve jsem se marně snažil sexualitu z těla "vyrvat" a zažívat pocit osvobození. Naštěstí jsem brzy pochopil, že dokud budu nosit své hmotné tělo, bude se tělo vázat ve vrozeném pudu sebezáchovy i k sexuálním silám, které jsou podstatou jeho existence. Proto je nejlépe nabízet se Bohu, nabízet mu svou sexualitu, chtíč, schopnost erekce i ejakulace, své semeno, aby přes vyšší zřetel tyto energie přešly k těm lidem, kteří po nich touží. Existuje ještě jeden způsob, jak proměnit sexuální energii. Indičtí jogíni přeměňují sexuální energii druhé čakry v teplo, a tento podle nich nenáročný výkon se dá naučit za dva měsíce. Pak takoví lidé dokáží žít i v těch nejkrutějších povětrnostních podmínkách zcela nazí, aniž by pociťovali chlad. Současná věda tento fenomén nedokáže vysvětlit, neboť nepřipouští možnost člověka ovlivnit vůlí fyzikální jevy. Chce-li někdo důkazy mých slov, pak jsou natočeny desítky výmluvných pořadů o této tematice. Želbohu neznám způsob transformace sexuální energie v teplo, a tak popisuji pouze ty procesy a postupy ovládání pudové závislosti, které jsem vyzkoušel a prožil.
Když ovládneme touhu i v podvědomí, tedy ve vlastních snech, nastává poslední dolaďovací fáze celibátu, kdy se adept učí schopnosti přestát viděné, slyšené či cítěné obrazy sexu a pornografie bez vzrušení. Právě v této fázi je více než obvyklé, že adept dokáže "číst" sexuální myšlenky druhých lidí v okamžiku, kdy jim bezděčně prolétnou myslí. Jestliže si někdo přeje takovou vlastnost mít, pak na to okamžitě zapomeňte. Je to velice nepříjemné a člověk s touto schopností ztrácí veškeré dobré mínění o mnoha lidech ve svém okolí. Ještě bych se zmínil o dalším pro mne nepříjemném fenoménu, který jsem na své cestě spásnou askezí zaregistroval. Jmenuje se "psychologický otisk" místa či předmětu. Když jsem si lehl na postel (třeba hotelovou), kde ležel přede mnou v nedávné době nějaký člověk, zachytával jsem jeho obrazy a sny, které zde nedávno promítala jeho mysl. Sním a vím, že to není moje, je mi to nepříjemné, ale psychologický otisk stále dává svědectví. Možná to je sen mnoha kriminalistů, ale nikoliv můj. V životě to přinášelo mnoho problémů, nahlížel jsem do cizího pečlivě utajovaného soukromí jako duchem nemocný novinář bulvárního plátku. Však na rozdíl od lidí hltajících bulvární špínu je to duchovnímu člověku krajně nepříjemné. Při psaní těchto řádek mi nedá nevzpomenout již zmiňovaného českého mystika Květoslava Minaříka, který úzkostlivě bránil, aby mu nějaká návštěva usedla na jeho postel. Jeho obavu jsem plně pochopil. Nalezl jsem i způsob, jak se této nevítané schopnosti zbavit. Byla tak jednoduchá a účinná, že jsem z toho ještě dnes překvapený. Stačilo poprosit Boha, aby si tuto schopnost vzal. Jediná upřímná prosba a zbytečné obrazy se odebraly k těm, kteří v nich zaslepeni nacházejí pomíjivé štěstí.
Cílem askeze je vykořenit smyslové sklony, aby člověk nebyl jako bezmocná loutka poháněn živočišnými pudy a impulsy. Askeze dbá na ovládnutí činů, myšlenek, pocitů a duševních stavů. Člověk žijící asketický život musí vykořenit ze svého života nežádoucí činy, nežádoucí myšlenky, nesmí ani v nejhorších chvílích svého života propadat nežádoucím pocitům a nežádoucím duševním stavům. Cestou k tak radikální změně náplně vědomí je posílit tendence lásky a dobra v činech, myšlenkách, pocitech, duševních stavech a ty zlé, nedobré tendence proměňovat v kladné, dobré a láskyplné. Tak bude smyslové vědomí upoutáno na vyšší kvality a prostoupeno božskou náplní povede k odosobnění, čímž bude askeze očividně pomáhat v potlačování egoistických tendencí a návratu k sobě samým. Pak bez větších problémů rozpozná, jak ze smyslových skutečností, jež jej kdysi obšťastňovaly, povstává touha a chtění po dalších smyslových vznětech a v celém nepřetržitém řetězci rozpozná permanentní strast. Člověka trápí a činí nešťastným právě to, že jeho touhy nebyly ukojeny, a bude nešťastným tak dlouho, dokud budou touhy z jeho bytosti povstávat. Jediným řešením, které asketa záhy po nastoupení nelehké cesty uvidí, je zřeknutí se takzvaných nezbytných životních potřeb. Jakmile začne člověk v askezi omezovat své chtění, povede jej změněný přístup k životu k vnitřnímu uspokojení, klidu a míru. Pryč bude kdysi stále přítomná a stále sužující strast z nevyplněných přání, pryč bude touha, ta nejkrutější nemoc ducha. Podívá-li se člověk na své touhy, uvidí, že jeho touhy nejen nepřestávají, ony se ještě rozmáhají a rozvíjejí. Člověk pak mylně tuší ukončení touhy pouze v pokoření a ovládnutí světa, kde by stejně poznal nemožnost nalézt slibované štěstí. Před mnoha lety jsem meditoval nad otázkou: "Kdy je člověk nejšťastnější?" a velice brzy jsem ze svého nitra dostal krátkou a výstižnou odpověď: "Když nic nechce!". O touze a její roli v lidském životě hovoří i následný sen:
4.4.01 07.20 hod. 3. sen
Uklízel jsem odpadní jímku od věcí, které sem naházeli nezodpovědní lidé. Pak jsem se hypoteticky přesunul do světa o 1000 let později za předpokladu, že by lidé pokračovali ve své zničující činnosti vůči přírodě. Místo řeky tekla chemická páchnoucí stoka a celý svět byl značně deprimující. Tři jsme procházeli úzkým kaňonem. Postřehl jsem pohyb dva metry nad námi ve srázu kaňonu. Maličká bytost skočila na hlavu člověka, který šel přede mnou. Sehnul jsem se a viděl jsem maličkou dívku, o trochu větší než dlaň. Zeptal jsem se jí, jak se jmenuje a ona mi tenounkým hláskem něco říkala, nerozuměl jsem. Teprve když jsem ji vyzvedl až k uchu zaslechl jsem její jméno - Touha.Vize hypotetické budoucnosti přišla po upřímné modlitbě k Bohu za odpuštění lidstvu. Abych pochopil, nevědomí mi ukázalo zničující aspekt lidského egoismu a jeho dopad na životní prostředí. Dostal jsem jednoznačně na srozuměnou, že všechny události příštích let jsou nutností. Tak příčiny definitivně vyústí v důsledky a lidstvo plně pocítí radikální obrat naší civilizace směrem ke zmaru a zničení ve válkách a přírodních katastrofách. Úklid odpadní jímky je alegorií duchovní činnosti na ozdravění hmotného světa. Z místa zmaru odchází pudový (první), citový (druhý) a duchovní (třetí) animus. Teprve z duchovní úrovně je možné rozpoznat vlastnost bytostného stavu. Touha nemůže napadnout duchovní úroveň, pouze citová či pudová je napadnutelná Touhou. Velkou důležitost má jméno té dívky. Touha je maličká a vejde se do dlaně. Touha je spásnou askezí tak umenšena, že se před očima ztrácí. Je to potvrzení odvrácení se od smyslového potěšení světem a obrácením se do duchovního světa.
Askeze začíná zříkáním se pocitů či dojmů z toho, co vnímá, pokračuje rušením všech uvědomovacích akcí a vrcholí zřeknutím se sebe samotného jako vyhraněné existence. Tak asketa připravuje vědomí pro osvobozující vykoupení a pro dobrovolné přijetí stavu jasuplné Prázdnoty. Jedině nelpění na činech, myšlenkách, pocitech a duševních stavech zruší všechny představy hranic a umožní asketovi poznat neosobní, neutvořenou vesmírnou Prázdnotu, jež obsahuje v latentním stavu veškerý život.
Askezi můžeme rozdělit na spásnou a nespásnou. Již ze samotných názvů rozpoznáme, která je člověku prospěšná a která je cestou pro člověka nežádoucí. Jakmile se adept čehokoliv zřekne, nastoupí místo touhy po splnění přání určitý pocit či duševní stav. Úkolem askety žijícího spásnou askezi je tento pocit přetvářet do dobré nálady, radosti, jež zdá se býti bezpříčinná. Pak se všechny životní podmínky proměňují v dobré tendence vyvádějící asketu z lidského světa do světa božského. Když se adept provádějící askezi zřekne určité touhy a nenaplní své vědomí dobrou náladou a kladným duševním stavem, pak se místo zrušeného přání nasune do vědomí pocit ochuzení, opuštěnosti, zmaru, smutku, trápení, beznaděje a nespokojenosti. Tak dominující vůle vytvoří příkrov, pod nímž bude bez účasti pozornosti a tedy bez vědomí askety vytvářet další a další závislosti. Zastavit rozrůstání takového plevele dá poté obrovskou práci a sebere mnoho sil, které by mohly být využity účelnějším způsobem. Jakmile se asketa ztotožní s takovými pocity, ocitá se na scestí, jež končí ve chmurných stavech, kde už není ani smyslového potěšení a kde duchovní světlo pouze slabě problikává přes nepřeberné množství strastí. Proto buď každému jedinci, který hodlá nastoupit cestu spásné askeze, trvalým mementem scestné úsilí některých zbloudilých asketů, kteří okázale mučí svá těla, aby potlačili povstávající pudy. Historie i současnost zná takových jedinců bezpočet a lze je nalézt v každém náboženském uskupení.
Člověk cvičící spásnou askezi musí být šťasten, když jedna překážka za druhou padá, a trpělivě přeměňovat nedobré pocity, myšlenky a duševní stavy na dobré úmyslným vyvoláváním pocitů štěstí, radosti a upřímným nadšením pro duchovní svět, do něhož nezadržitelně směřuje. Asketa nemusí žít život v ústraní s minimem životních potřeb, může zůstat činný ve světě, avšak trvale povznesen nad vlastnosti projevené přírody zůstává indiferentní k veškerému smyslovému světu. Askeze doprovází člověka na každé duchovní cestě, neboť každý adept duchovních výšin musí klást odpor osobnosti - egu a zároveň musí proměňovat své touhy, přání a chtění, jež jej prozatím vždy vedly do světského života. Pokud se člověk odmítá nechat vést živočišnými pudy či city a vydá se cestou spásné askeze, brzy pochopí, jak jej pudy a city jako neovladatelná moc vláčely životem. Pochopí, že askeze spoutá pudy a city a vytvoří tak prostor pro vyšší formu citu - pro milosrdenství, soucit a všeobjímající lásku.
--- MENU: --- Skok na OBSAH Skok na začátek této kapitoly (Závěr - 1. Celibát a spásná askeze) Další kapitola (Závěr - 2. Probouzející se vědomí)
|
|||||||||||||||