[CNW:Counter]
Další díla "on-line knihovna" OBCHOD Jaromír MEDO - "Tajemství řádu nevědomí" - dodatek "Otázky a odpovědi"    



Otázky a odpovědi




       Tuto kapitolu jsem dodatečně v březnu roku 2002 napsal na základě ohlasů či otázek čtenářů, kteří mi napsali na adresu uvedenou v internetové podobě knihy http://www.medo.cz/jaromir/kniha_trn/index.html a několika osobních rozhovorů.

Otázka (Z. L.):
Přečetla jsem si v denním tisku (18.červen 2001 - pozn. autora), že duchovní učitel přiotráví při seanci 30 lidí? Jak je možné, aby něco takového udělal duchovní učitel?
Odpověď:
Takového člověka nepovažuji za učitele a už vůbec ne za duchovního člověka. Ba naopak bych řekl, že pouze materialista bude používat na své "výlety" mimo smyslový svět hmotné prostředky (drogy), duchovní člověk bude používat meditaci a různá duchovní cvičení. Tímto činem si takzvaný duchovní vizionář vytvořil velice zápornou karmu a bude ji muset po mnoho životů odpykávat. Člověk používající psychedelické látky*1 pro duchovní zážitky je na cestě do pekel. Ani tvrzení drogových blouznivců, že tak činily různé kultury, neobstojí před pravou skutečností, že nejsou schopni se klasickým duchovním zvnitřněním dopracovat k zážitkům hlubším, kvalitnějším a smysluplnějším. Některé kultury používaly psychedelické látky pouze ve výjimečných situacích a směly je používat pouze vybraní jedinci, kteří dokázali unést břímě dalšího rozměru světa. Běžnému lidu byly všechny psychedelické látky přísně zapovězeny, neboť vůdci těchto civilizací si plně uvědomovali tragický dopad na společnost v případě rozšíření konzumace psychedelických látek mezi běžný lid.
Současní konzumenti drog tvrdí, že jim droga rozšiřuje vědomí, a tak poznávají jiný rozměr světa. Opak je pravdou. Droga vědomí zužuje, a tím se dostane vědomí ovlivněného člověka za současný hmotný svět. Obrovskou nevýhodou jakéhokoliv drogového výletu mimo hranice tohoto světa je totální absence možnosti řídit tento zážitek a místo, do něhož se člověk pod vlivem psychedelických látek dostane. Při klasické meditaci a při zážitcích duchovních vizí člověk má možnost ovlivnit místo a druh zážitku náplní svého vědomí. Bude-li náplň vědomí božská, pak i zážitek bude božský. U drog je cíl zážitku vždy loterie, loterie, v níž člověk ztrácí svou duši.



Otázka (V. Z.):
Nedávno se mi dostala do ruky kniha, která je vlastně zakázaná, vydal ji nějaký pan Herzán z Třebíče a v ní popisuje tzv. GLOBALIZACI. Mám nutkavý pocit vlastního ohrožení. Víte, mívám někdy takový pocit, že zánik světa je blizounko. V knize se píše, že určitá velmoc - dnes se neví ještě která, uchopí moc celého lidstva do svých rukou (Američané nebo Rusové) - a to tím způsobem, že vlastně už od 2. světové války je vyvíjen obrovský počítač zvaný ŠELMA, který pojme informace všech živých bytostí na Zemi. Lidé budou postupně zbaveni samostatnosti, a to tím způsobem, že jim do těla (na čele nebo na hřbet ruky) bude vpraven mikročip - laserem, který nebude vidět. A z centra tohoto počítače budou moci Mocní tohoto světa působit na lidskou psychiku a ovládat ji. Má to jediný účel. Vytvořit armádu poslušných pracovníků, kteří budou bez reptání pracovat i za minimální mzdu. Než k tomuto dojde, bude prý postupně zakázáno platit hotovými penězi, lidé budou muset mít konta a z nich vybírat pouze kartami na čárové kódy nebo taktéž mikročipy... Kdo se nepodřídí, bude odsouzen k zániku, protože nikde nenakoupí, nebude ošetřen u lékaře atd... A kdo bude stále unikat, toho zlikvidují mocní sami.... Autor upozorňuje, že kniha vypadá jako vědeckofantastická, ale když se člověk podívá kolem sebe, už mnohé existuje. Prozatím neexistuje zákon, který by nařizoval zřízení konta v bance, ale cítím sama, že není daleká doba, kdy tento Zákon vyjde... Vlády všech zemí jsou o této skutečnosti prý informováni a mají za úkol přísné utajení... Taktéž policejní složky to vše vědí, vznikne tzv. "policejní stát"... Protože nevím, s kým bych o tomhle promluvila, jak se zachovat v takovém případě, ptám se Vás - co si o tom všem myslíte? Miluji nade vše svobodu - vaše řádky se mi velmi líbí, neboť vyjadřují můj nejvnitřnější souhlas.
Odpověď:
Posíláte mi velice zajímavý dotaz. Není jednoduché na něj stručně odpovědět, ale pokusím se o to. Zakázané knihy v současnosti neexistují, pokud člověk bude chtít vydat knihu a bude mít k tomu menší prostředky, nikdo mu to nezakáže. Můj případ je podobný. Existence knihy vadí mnoha lidem, neboť odhaluje jejich nízké pudy a jejich touhu po moci. Stejně je tomu i v případě pana Herzána z Třebíče. Termínem zakázaná se snaží jen vyvolat touhu po ovoci ze zapovězené zahrady, zvýšit tím sledovanost své knihy a navíc i vyvolat větší strach ve čtenářích, kteří se pak snadněji stanou poslušnými ovečkami. Tak můžete lehce vysledovat egoistické zájmy spisovatele nebo i skupiny kolem něj. Globalizace samozřejmě má dvě strany stejně jako každá mince. Může mít mnoho dobrých aspektů a mnoho zlých - a je zcela zákonité, že v rukou lidí toužících po moci se stane nástrojem k ovládání. Pokud by pak ovládání bylo neomezené, pak by byla neomezená i jejich moc nad těmito lidmi. Ovšem je třeba si položit otázku: "Kdo z lidí těmto mocipánům padne za oběť?" Bude to člověk, který zná svou duchovní cenu, který se nedá podplatit hmotnými prostředky, který nežije v područí pudů? Ne, takový člověk zůstane vždy svoboden. A to je ten nejdůležitější aspekt přístupu ke globalizaci. Strach je vždy špatný rádce a mnohé sekty (ať už se jmenují sebeušlechtileji) využívají strachu, třeba z globalizace, k získávání svých oveček. Tyto ovečky pak lehce zbaví vlastního názoru i peněz a uskuteční z nich svůj vlastní nástroj k uchopení moci. To, co je pojmenováváno v bibli jako bestie či šelma, nepatří tak vnějšímu světu, jako světu vnitřnímu. Samozřejmě, že mnoho příkladů ze současného světa má punc podobnosti a mnozí se snaží naplnit biblické vize, ale věřte, že pevný postoj v duchovním světě, pevná vůle pro dobro vždy zvítězí, třebaže jen v myslích jednotlivců. Pokud milujete svobodu, pak ta svoboda vychází zevnitř Vaší duše, nikoli z vnějšího prostředí. Jen si připomeňte svůj život, kolikrát jste byla ponižována, a přesto jste ve své podstatě zůstala svobodná, kolikrát jste byla donucená něco udělat, a přesto jste zůstala sama sebou. Pod tlakem vnějších zlých skutečností ve Vás vyrostlo duchovní vědomí. Bez toho zla kolem by člověk nerostl, ale neustále by duchovně degeneroval. Povím Vám jeden příběh z Francie. Zde měl duchovní školu jeden duchovně vyspělý člověk a za pobyt na škole se platily dosti vysoké částky. Mezi žáky byl jeden, kterého všichni nesnášeli a pokoušeli se ho ze školy dostat pryč, aby se mohli lépe zdokonalovat v duchovních vědách bez přítomnosti toho "zlého" člověka. Po nějakém čase nenápadný tlak ten "zlý" nevydržel a ze školy ujel pryč do svého bydliště. Duchovní guru školy za ním okamžitě vyrazil a přemlouval ho, aby se vrátil na školu. Nakonec "zlému" slíbil pravidelnou a dosti vysokou částku, když na škole setrvá. Když se to dozvěděli ostatní studenti, přišli za svým učitelem a pobouřeně se dovolávali odpovědi. Učitel jim klidně řekl: "Vy jste moji milí studenti těsto a on, ten "zlý" je kvasnicemi, bez kterých by těsto nevykynulo. Těsta je tu hodně, ale kvasnic málo, proto mu platím, aby i Vám dal možnost vykynout v toleranci a lásce k bližnímu."
Myslím, že Vám příběh otevře oči a budete vidět i svět kolem sebe jinýma očima. Ale to je třeba jen můj názor, uvědomte si, že toho nejmoudřejšího rádce máte ve svém srdci. V duchovním srdci sídlí Ten, který Vás nikdy neopustí, který Vám bude i při těch nejtěžších okamžicích Vašeho života stát nablízku a ochoten Vám, kdykoliv požádáte, podat i pomocnou ruku. Jak? No jednoduše. V klidu si sedněte do pozice, kterou Indové nazývají ásanou nebo alespoň do sedu se zkříženýma nohama a ponořte se vědomím do svého duchovního srdce. Tam posléze položte svou otázku a nechejte obrazy a myšlenky plynout volně, jako kdyby tekla řeka. Staňte se pasivní a jen přijímejte. Uvidíte za čas nebo výjimečně i hned obrazy a vize, které zodpoví Váš dotaz. Pokud nepřijde odpověď v meditaci, neboť takové rozjímání se nazývá meditací, nevadí, přijde třeba v noci se snem. Jde o to nejvíce otevřít své srdce Bohu a velvyslanec, kterého nazýváme nevědomí, nám nemoudrým lidem odpoví.
Horší než globalizace je v současnosti vzrůstající neklid v celém světě. Národy mezi sebou stupňují napětí a válka světových rozměrů se nezadržitelně blíží. Rozbuška v podobě Blízkého východu už doutná a stačí skutečně málo a válka bude skutečností. Mám velikou obavu, že už letos tento konflikt vypukne. Pak nás Bůh chraň.
Ještě musím reagovat na Vaši obavu z konce světa. To je opět výmysl těch, kteří chtějí člověka lapit do sítí sekt a závislostí. Konec světa se určitě konat nebude, alespoň v dohledné miliardě let. Buddhismus má jeden krásný příměr na délku trvání světa a rád Vám jej předám:
Představte si krychli z nejtvrdšího mramoru o stranách 1x1x1 metr a malého ptáčka (třeba sýkorku modřinku), který létá kolem této krychle. Jednou za 100 let se ptáček konečkem křídla otře o krychli. Jiné buddhistické prameny pak uvádějí krychli 1x1x1 kilometr a mnicha, který se jednou za 100 let otře cípem svého oděvu o tuto mramorovou krychli. Až krychle těmito pranepatrnými otěry zcela zmizí, pak nastane konec světa. Bytosti pak díky prožitkům nepředstavitelného utrpení přejdou do sféry, kde je žádný konec vesmíru a hmoty nemůže ohrozit. Zde v tomto stavu "počkají" na další zrození vesmíru. (Tímto zrozením není tzv. "Velký třesk"). Počet obyvatel na planetě Zemi se bude v blízké době dramaticky snižovat, ale po naší tzv. páté rase přijde rasa šestá, která povstane ze zbytků rasy páté, z toho, co bude zdravé, Bůh dá opět vyrůst civilizaci, která nebude zatížena egoismem jako naše současná civilizace. Před námi byla rasa čtvrtá, která byla pyšnou atlantskou civilizací a její zbytky po zničení asi před 12 000 léty daly vzniknout kulturám Egypta a Střední Ameriky. Vždyť také někteří vědci přiznávají stáří Sfingy a Velké pyramidy právě na toto zlomové období.

Bůh nás chraň před pokrokem, jehož motorem je touha po penězích.



Otázka (V. Š.):
Mohl byste uveřejnit ještě nějaké vize týkající se budoucnosti?
Odpověď:
Samozřejmě, od doby, kdy jsem knihu dokončil, jsem opět některé vize prožil a musím říci, že jsou stále bolestnější. Nerad bych rozšiřoval již tak dost objemnou knihu, takže se budu snažit být stručný a osobní vize zcela vynechám:
- viděl jsem na obzoru obrovského jezdce Apokalypsy. Upozorňoval jsem ostatní, ale nikdo jej neviděl. Válka světového charakteru se blíží.
- zatím naposledy (3. 12. 96) jsem zaznamenal vizi, kde počet obyvatel na planetě Zemi klesl na 100 miliónů. Nyní jsem se dostal v čase o kousek dál, kdy už počet obyvatel poklesl pod 6 miliónů.
- opět jsem spatřil civilizaci žijící dlouhodobě bez elektřiny, v této době, kdy dokonce na podzim (jen na Moravě) vykvetou třešně, se bude snažit prosadit sekta, která bude mít ve znamení kolo.
- jakmile zemře vůdce jedné významné země, zaútočí 138 letadel.
- potřetí se mi ukázala snad nejhrozivější budoucí katastrofa 72 hodin trvající smrtonosná bouře, o níž obšírněji píši v archetypu Vize budoucnosti a minulosti.
- nastanou obrovské výrony energie na krajích zemských desek a zlomech, směrem k severu bude destruktivní činnost zemského nitra narůstat.
- obrovské části země i se stavbami na nich se nakloní (právě budou začínat Olympijské hry).
- rozhlasové stanice zcela umlknou, lidé v naší zemi budou informováni vojáky - parašutisty, že celý svět byl téměř zničen a že loď s pomocí bude společně vyslána Jugoslávií a Českem.
- po další velké katastrofě se nejpočetnějším a nejkulturnějším národem stali Češi a další významnou silou byli Slovinci.
- ani Praha nebude ušetřena přechodného ničení. V ulicích zaplanou ohně a lůza s komunistickým přesvědčením bude násilně a s obvyklou brutalitou likvidovat jakýkoliv náznak tvůrčího a samostatného úsilí. Běda lidem, kteří se postaví proti novým mocipánům stalinského typu.
Jen bych rád podotkl, že jediným cílem zveřejnění těchto vizí je, aby se lidé vzpamatovali a přestali svým egoismem ničit Zemi i své spoluobčany. Už nemáme naději změnit běh karmy, na to lidstvo zaselo mnoho nenávisti a zášti, ale máme ještě naději změnit sami sebe a zachránit svou duši. Tělo je smrtelné, ale duše je věčná. Každý člověk má v sobě schopnosti vidět do budoucnosti i minulosti. Závisí pouze na něm, zda vlastním zvnitřněním a opuštěním obrazů hmotného světa (stačí pouze půlhodinka denně) roztrhá závoj nevědomosti a uzří zákonitý tep světa obývaného lidmi.



Otázka (M. P.):
Vaše kniha je skutečně zajímavá, ale stejně - jak vnímáte otvírání tak niterných věcí napospas všem? Nu, jsem prostě zmaten, je tu možná něco ohrožujícího.
Odpověď:
Píšete, že jste zmaten z otvírání tak niterných věcí napospas všem. Před lety bych to také tak vnímal, ale postupem času, při duchovní práci zeslabuje moc ega a vlastnictví emocí, pocitů i těch nejskrytějších myšlenek se najednou střetne se soucitem s hledajícími lidmi, kteří se (stejně jako já nedávno) ocitají v duchovních krizích a nevědí si rady se svými stavy. Od počátku jsem věděl, že znalost takových niterných záležitostí duše má moc posunout poznání člověka a vymanit jej z moci hmotného světa. Tuto skutečnost jsem si ověřil již v průběhu psaní knihy a jeden příběh třicetiletého muže jsem popsal v knize. Před mnoha lety jsem při započetí duchovní cesty měl obrovské problémy, když jsem hledal příhodnou literaturu. Všechna literatura popisovala duchovní cestu z vnějšku, ale žádná nepopisovala cestu zevnitř. Téměř všichni mystici tvrdili, že nelze poznat v prvopočátcích duchovní cesty stupínky dosahovaných úrovní. Poznal jsem, že při aktivní spolupráci s nevědomím (práce se sny a vizemi) lze duchovní stupínky rozpoznávat a zároveň předpokládat další překážky, lze určit stupeň pochopení jednotlivých archetypů a navíc je možné se vyhnout mnohým chybám, které jsem kdysi zákonitě z neznalosti dělal. Znalost archetypů, schopnost vnímání jejich scénářů, aktivní spolupráce s nevědomím dokáže podstatně zkrátit cestu k poznání a realizaci. Přesně tak lze chápat i mapu nevědomí, v níž jsou ukázány cesty duchovního zrání.
Doufám, že i Vy přispějete svým dílem k šíření myšlenek duchovního pokroku v nastávající přetěžké době. To je právě to ohrožující, co podvědomě vnímáte. Rostoucí napětí mezi lidmi, vzrůstající egoismus, neschopnost odpuštění, neschopnost soucitu, nenávist a závist se pomalu ale jistě stávají vlastnostmi současnosti a je jen otázkou velice krátkého času, až se rozhoří světový válečný konflikt. Byl bych velice rád, kdybych se mýlil, ale naprostá většina lidstva se chová jako stroje v područí pudových závislostí i karmy, a proto je i tak lehce zřetelná neradostná budoucnost lidstva. Lidé budou ničit sami sebe, a když se k tomu přidají i přírodní síly, pak nebudeme stačit počítat oběti.

Až jednou ucítíte dotek Boha, budete chtít okamžitě přibít své ego na kříž.



Otázka 2 (M. P.):
Můj pocit zmatení z Vaši knihy totiž obnáší jak příjemné a pozitivní prvky, tak také něco nepříjemného. Na jedné straně jsem si hrozně rad přečetl Váš výklad i sny, ve kterých jsem našel mnohé prvky a paralely s něčím mi známým. Rád jsem nahlédl někam, kam běžně není dopřáno člověku nahlížet. Krom toho se mi libí pečlivé a technicky bezvadné zpracovaní, ten pocit s plným nasazením udělané práce. Na druhé straně... napadá mě jediné slovo, které by tento můj pocit dokázalo shrnout - hravost. Absence hravosti. Zní to možná banálně, ale já to cítím jako hodně důležité. Kdo si nehraje, je vážný, kdo je vážný, je přísný, striktní, ví přesně, co je správné a co ne, zná ten pravý recept... Asi už tušíte, kam mířím. "...a další překážkou na cestě bojovníka je jasné vidění... ve chvíli, kdy si myslí, že ví, upadává do zrádné pasti..." Nechci malovat čerta na zeď a podsunovat Vám fanatismus - mne je za mě samého líto, že ta nejvnitřnější zahrada člověka by měla být (prezentovaná) bez radosti. Vždyť radost je vůbec to nejzákladnější. Rozumím snad tomu, ze chcete prezentovat svou cestu, svá bádání (či jaký zvolit správný název) tak, aby obstála v širém, a tím i akademickém světě. Ale... A vlastně mi to teď dává pochopit i to, že jste mohl svoje nejvnitřnější uvnitř prezentovat takto široce a oficiálně - vždyť Vy jste ho musel už sám předem zcenzurovat, obrat o to nejpodstatnější, o to vpravdě živé a pravdivé - o samu radost, o samo proudění. Musel jste učinit sám ze sebe objekt. A ten už pak nic nebolí. I proto zřejmě nebylo tolik nepřátelských názorů - nedal jste jim prostor, nebylo do čeho - do koho mířit... Ale já nechci být tím, který přesto všechno hledá skulinu, kterou by ublížit mohl. Naopak doufám a hledám živého uvnitř, který je široce oznamován, ale kterého jsem nepotkal, a je mi to líto.
Odpověď:
Děkuji Vám za Váš názor a přiznávám se, že jsem překvapen. Cítíte z knihy, že jí chybí hravost, a asi máte ze svého pohledu pravdu. Berte knihu jako návod k uskutečnění, jako návod k vzestupu lidské bytosti, pak se kniha a pocity z ní stanou zrcadlem, v němž uzříte sám sebe. Pozoruji na mnoha lidech, že kniha jim skutečně zrcadlem je, jsou nadšeni, když popisované obrazy jsou i jejich obrazy a oni konečně získávají důkaz, že nejsou černými ovcemi mezi ostatními lidmi, ale že stav vnitřní psýché je posouvá k vyšší lidské existenci. Však na druhou stranu Vás musím trochu poopravit. Ta hravost tam je, neboť jakmile se zbavíte tíže svého života, jakmile z Vás spadne strach ze smrti, začnete cítit lehkou, až bych řekl beztížnou, hravost života vycházející z nelpění. Zopakuji Vám část jednoho snu z archetypu Hrdina a Pozornost:
"Svlékl jsem se do košile, zatímco ostatní připravovali samotnou popravu. Řekl jsem: "Myslel jsem, že dostanu milost." Oni mi odpověděli, že litují, ale milost jsem nedostal. Dal jsem si hlavu dopředu a podepřel si ji rukama. Ještě mi řekli, že si mohu napsat žádost o milost. Odmítl jsem s tím, že by to bylo přiznání k něčemu, co jsem neudělal. Najednou cosi zasvištělo vzduchem (popravčí meč či sekeru jsem ani před popravou neviděl) a ucítil jsem, jak se hlava oddělila od krku. Rukama jsem zjistil, že hlava je skutečně pryč. Stříkala krev. Stoupl jsem si s vědomím, že jim to tady alespoň znečistím. Po chvíli jsem si opět klekl a něco objal (snad popravčí špalek)."
Cítíte tu hravost ze zcela nového postoje k životu? Sice ještě není plná, neboť v sobě nese strach z nové existence, ale v okamžiku smrti ta hravost přichází a to již na počátku duchovní cesty. Pak můžete rozeznávat krásnou hravost při několika střetech s ďáblem, hravost při souboji s chobotnicí v archetypu Hrdina, kde bych se právě bez té hravosti ztratil ve vážném boji. Teprve když jsem boj pochopil jako hru, pak se mi podařilo zvítězit. Možná namítnete, že jsem to měl takto napsat do komentáře, ale to, co jsem sdělil prostřednictvím této knihy lidem je dost nebezpečná věc, neboť kromě duchovního sebezdokonalování nese i nebezpečí zneužití. V archetypu Řízená imaginace jsem to nebezpečí nenápadně popsal. Je to nebezpečí zneužití magických schopností právě tou hravostí v nedostatečně vyvinuté duši. Hravost může nastoupit až po naplnění bytosti soucitem, když je tomu obráceně, pak je zde vždy nebezpečí, že se hravost stane nástrojem sestupu a nikoliv zamýšleného vzestupu. Dám Vám jeden příklad z dalšího uvedeného snu, v němž jsem si hravě dělal z nepřátel pokusné králíky:
Jako voják z povolání jsem asistoval řidiči při opravě našeho nákladního auta. Přinesl jsem mu šrouby a jiné náhradní díly. Stáli jsme před kasárnami a dozorčí nás nesmyslně vyháněl. Všiml jsem si zavřeného bílého psa za prosklenou zdí objektu. Vojáci cizího útvaru obcházeli pod velením nižších starších důstojníků kolem nás a provokovali. Dva z nich do mne naschvál vrazili. Vynadal jsem jim, konflikt se přesunul opodál. Jednomu poddůstojníkovi se nelíbila moje obrana a osopil se na mne. Když scházeli dolů po schodech, foukl jsem a silný vítr, který jsem ze svých plic vyrazil, je srazil ze schodů. Chtěli zaútočit. Myšlenkou jsem změnil starého na mladého a ostatním jsem měnil tváře na ošklivější a kulatější. Jeden změněný chtěl kolem mne utéci. Chytil jsem ho a hodil zpět do davu. Jedna mladá krásná dívka se jednomu ošklivému smála, proto jsem myšlenkou změnil její podobu a další myšlenkou jsem ji hodil do náruče tomu, kterému se před chvílí smála. On tím byl evidentně potěšen. Pak už jsem byl pryč, ale stále jsem je viděl zblízka. Z mladého se stal opět starý tak, že mu mírně vybuchla hlava a temenem mu ušel přebytečný vzduch.
Vidíte a cítíte to nebezpečí, když se hravost stane nebezpečným nástrojem a zvůlí v rukou (či spíše mysli) nevědomého? Celý archetyp Řízená imaginace je archetypem hravosti (a v knize zdůrazňuji, že bez hravosti to nejde) například v komentáři 8. snu píši:
"Radost z tvoření myšlenkou mne opět vytrhuje, proto myšlenkou vtiskuji svému okolí novou tvář, když ze dvou koček stvořím čtyři a pak silou myšlenky "natírám" fasády omšelých domů. Sen jsem tak emotivně prožíval, že jej mám ještě dnes v živé paměti. Pochopil jsem, že byl významnou vzpruhou, počátkem uzdravení a cestou z labyrintu masek archetypu Poklad. "
Možná necítíte to nebezpečí, ale vězte, že svět se začne radikálně měnit (světová válka, totální destrukce současného světa, apokalyptické přírodní katastrofy) a najde se mnoho lidí schopných přenést archetyp Řízená imaginace do skutečného hmotného života. Naneštěstí tito lidé nebudou dostatečně vybaveni soucitem a budou násilně vtiskovat svou vůli lidem jako diktátoři. V současnosti moc zhmotňování představ ovládá indický Sáji Bába na straně dobra, ale objeví se tyto schopnosti i na straně zla. Proto nechci zdůrazňováním hravosti již v úvodu knihy podporovat "hravé závisláky" k osvojení si vlastností spojených archetypem Řízená imaginace. Však v závěru (kapitola Celibát a spásná askeze) funkci hravosti, radosti, dobrých nálad zdůrazňuji. Stačí jen číst a vnímat.
Doufám, že Vám mé vysvětlení přinese pokrok v nazírání na svět jako zrcadlo sebe samého. V závěru dopisu píšete, že hledáte "něco živého uvnitř, který je široce oznamován". To je právě ten obrovský omyl, kterého jsem se dopouštěl před mnoha lety. Hledal jsem to živé vně, v lidech, v knihách a přitom stačilo stočit pozornost do vlastního nitra. Zde objevíte vše, co popisuji v knize, a mnohé Vám bude přidáno, přesně jak hovoří bible. Kniha, kterou jsem s pomocí Boží napsal, je pouze návodem, jak se k takovým zážitkům dostat, jak najít štěstí v sobě samém. Ale cestu budete muset projít sám. Přesně o tom i hovořím v závěru knihy:

Přečtením knihy můžete všem myšlenkám porozumět intelektuálně,
avšak prožitím obsahu zažijete zcela jinou rovinu poznání.



Otázka 3 (M. P.):
Skutečně jste uhodil na strunku a já sám jsem překvapen, jak mnoho jsem psal o sobě - víc než o Vaší knize. Chtěl jsem po Vás a Vaší knize radost, již nyní opravdu (v nějakém dlouhodobějším a o to nepostřehnutelnějším kontextu) postrádám. Je to vskutku políček, který doufám proměním v probuzení a změnu, takže Vám děkuji za čas a trpělivost, kterou jste mi věnoval. Přece ale jen ještě dovolte: i proto mě Vaše kniha tak zaujala, protože jsem si uvědomil, že se sám pokouším o něco podobného. Na svých www stránkách jsem uveřejnil (též značně osobní) texty z mé cesty - především z atraktivních seancí holotropního dýchání - a také ze svého snového světa, který se čím dál víc ukazuje být jakousi osobní živou mytologií, jež skutečně dává tušit jistou - archetypickou - cestu. A k tomu všemu mě vedl právě ten (můj!!!) pocit, který jsem se Vám pokoušel sdělit - že ve všech (akademických...) knihách něco chybí, něco živého, silně osobního. Ano, není to v knihách, je to v člověku, ve mně samotném. Ale bylo tam ještě něco navíc - ten rozdíl "mluvit & psát o tom" a "psát TO, psát příběh sám". Ano, to je zřejmě nejpřesnější. Analýza, popis, vysvětlení - to všechno jsou disciplíny sklánějící se nad mrtvolou příběhu... (paradoxní jen je, že i ony jsou součástí příběhu, z příběhu jako ze života vystoupit nelze... tak proč tolik řečí kolem? : Toto už berte prosím jen jako mou reflexi sebe sama nad Vaší, jak vidíte, velmi inspirující knihou. Děkuji ještě jednou a těším se na knižní podobu.
Odpověď:
Jakmile jsem si jej přečetl o holotropním dýchání, ihned mi bylo vše jasné, okamžitě jsem věděl, kam se poděla hravost a radost, kterou jste se pak následně snažil najít v knize "Tajemství řádu nevědomí". Ten důvod je holotropní dýchání. Doplním některé další informace, z kterých pochopíte celý obsah pokusů s holotropním dýcháním. Přečetl jsem všechny knihy Stanislava Grofa, které vyšly na našem knižním trhu, a byl jsem jimi nadšen. Obrazy popisované osobami procházejícími zážitky BPM byly shodné s mými vnitřními obrazy. V té době se mi vše dařilo, nejen že mne meditace dostávala do stejných, ale navíc i do kvalitativně vyšších sfér. Radostnost a hravost plnily mou nevyspělou bytost až k bodu zlomu. Najednou přišla krize a meditace nepřinášela mnou požadované výsledky. Chytil jsem se stébla s názvem "Holotropní dýchání". Věděl jsem, že je to prastará tibetská technika navozování vyšších stavů vědomí a současně jsem věděl, že jsem po cvičené radžajóze schopen se plně kontrolovat. Proto jsem se rozhodl techniku vyzkoušet sám bez účasti druhých lidí. Samozřejmě se mi bez větších problémů podařilo techniku zvládnout a opět se naplnit pocity vyšších stavů. Byl jsem zase tam, kam jsem se nemohl pomocí meditace dostat. Však velice brzy obrazy bledly a vyšší roviny se stávaly nedostupnějšími. O nastolení stavu plně prožívaného samádhi ani nemluvě, berlička mi pomohla jen dvakrát či třikrát a pak přišlo kruté vystřízlivění. Uvědomil jsem si, že pouze trpělivá práce mne dostane zpět na pozice, které jsem si kdysi vydobyl. Z odstupem času, po dalším pokroku v chápání nevědomí a procesů duchovního sebezdokonalování jsem pochopil, že holotropní dýchání má stejný účinek jako droga (a srovnání s chemickými drogami podle S. Grofa tomu odpovídá), však účinek nejen na rovině prožitků, ale i na úrovni abstinenčních příznaků. Pochopil jsem, že holotropní dýchání je psychologickou drogou, která by neměla být užívána bez rozmyslu. Vyčlenil bych holotropnímu dýchání významný prostor v léčení určitých psychických bloků a k léčbě, kde jsou její možnosti daleko před klasickou psychoanalýzou. Psychoanalýza pacienta jen připoutá k lékaři a dere z něj peníze až do konce života, zatímco metoda holotropního dýchání je schopna pacienta uzdravit. Však po uzdravení se musí říci dost a techniku holotropního dýchání uzamknout na sedm západů. Tibetští duchovní techniku zrychleného dechu tajili před širokou veřejností a moc dobře věděli proč. Poznal jsem to sám na sobě a nyní to poznáváte i Vy. Ztratí se ta radost a hravost, ztratí se pocit lehkosti bytí. Je cesta ven? Ano, je - jediná: cesta trpělivého sebezdokonalování, cesta meditací, i když nepřinášejí žádné výsledky (jen zdánlivě), cesta karmajógy. Takový přístup k životu pak nastartuje opětovný proces duchovního vzestupu. Metoda je velice prospěšná, ale pouze pro nemocné. Zdraví jedinci by měli jít raději pomalejší a bezpečnější cestou vyprazdňování mysli, soustředění, meditace a kompletace.
Ohlas 4 (M. P.):
Opět děkuji za odpověď, nemůžu si pomoct, ale cítím to až jako jakousi péči. Je to příjemné. Nerad bych toho zneužíval. Vlastně bych ani psát nemusel, protože nemohu než souhlasit. Ale aby nevypadalo, že jsem se naštval. Po prvních dýcháních jsem byl dost nadšený, hrrr a všem jsem doporučoval. Teď po patnáctém dýchání jsem umírněnější. Stal se z toho pro mě rituál (myslím, že právě rituály a úcta k nim nám chybí) - jednou za rok jet do Skřidel na očistný, inspirující týden. Vím už, že samo dýchání nestačí a že koneckonců největší mystická cesta je každodenní život. A nedostatek radosti? Nemyslím, že bych pro sebe musel hledat specifická vysvětlení, když jde o obecný stav populace. Oč zábavnější televizní show, o to smutnější diváci. To je již zmiňované hledání mimo sebe. Změnit to - proto jsme nejspíš tady.

Člověk musí vyjít cele sám ze sebe, aby se zrodil pro světlo. (Goethe)



Otázka (J. L.):
Jste přesvědčen, že musí přijít tragický úpadek západní civilizace?
Odpověď:
Tragické události posledních let mě přinutily položit si tu nejobyčejnější otázku: Proč? Při pohledu na dnešní svět plně chápu místo tragických událostí. Naše společnost je vážně nemocná. Přestože tzv. západní civilizace si do vínku při svém vzniku přiřadila humanismus, je to právě ona, která se jím v současné době neřídí. Pohled na politickou scénu všech zemí západní Evropy mi dává za pravdu. Korupce, touha po penězích, touha po moci je nemocí dnešních mocných. Stačí jen sledovat vystoupení těch úspěšných (všech oborů) v různých mediích. Úspěch je vším, peníze jsou nezbytným prostředkem k získávání moci a humanismus tak fanaticky prosazován v jiných zemích světa se nám ztrácí před očima. Neumírá, jen se schoval do přítmí knihoven, do příbytků několika málo lidí, kteří svým vědomím nesou stále světlo pro budoucí společnost. Nestačí nám varování, nestačí nám ukázky lidské chamtivosti a ve jménu společnosti, pro kterou je jediným měřítkem kvality člověka výše konta a díl moci, nestačí nám utrpení miliónů lidí, kteří ztratili vše. Přes všechny děsivé obrazy současného světa se plíživé zlo egoismu vkrádá do lidských srdcí.
Existuje zákon všech stvořených věcí - a to je jejich smrtelnost, aby se po mnoha proměnách sklonily ke konečnému sestupu a vzápětí zániku. Tyto obrazy jsou viditelné v přírodních cyklech a jsou viditelné i ve společnostech. Vrcholu západní společnosti bylo dosaženo a již nastal pád. Sice ještě nepadá životní úroveň obyvatel těchto "bohatých" zemí, ale již velice dlouho padá morální kredit a duchovní náboj kdysi mocně podporovaný severskou, keltskou a hlavně řeckou mytologií. Odklon od tradičních hodnot je v pouhém pohledu o několik desítek let zpět více než patrný. Pýcha západu neumožňuje prohlédnout svažitou cestu vedoucí k postupnému zániku. Jako každý člověk počal svou hmotnou existenci narozením a pokračoval přes vzrůst, sílu, sešlost a smrt, stejný cyklus prodělávají i společnosti. Tak jako po deseti letech dobývání padla mocná Trója, tak jako padl Babylon, tak jako padly mocné říše Mayů, Inků a Aztéků, tak padne i západní civilizace. Nejen západní civilizace hrnoucí se do záhuby mezi prvními, ale i celý zbytek světa, jenž se zhlédl v marnotratném přepychu, pospíchá ke svému dokonání. Činitelem pádu nebude pouze vnitřní rozklad společnosti, ale hlavně válka. Pro někoho možná děsivá slova, ale slovo válka patří neodmyslitelně k lidstvu. Mimo válečného děsu bude trestána i lidská pýcha, jež neomaleně buší na "nebeskou bránu". Už se připravují děsivé síly přírody k úderu, který šamani indiánských kmenů nazvali "Velkým očištěním". Tak budou padat pyšná obrovská města vystavěná proti zkušenostem našich předků na zemských zlomech, v místech s největší pravděpodobností ničivých zemětřesení, tak budou vody mořských přílivových vln ničit lidská díla i lidské životy pobřežních oblastí.
Donedávna jsem věřil v možnost zastavení šíleného vozu mířícího do propasti, však pohled do statistik Internetu mě opět přizemnil. Zatímco denně se stránkami duchovních, humanistických, mytologických a dalších podobných textů zabývají pouhé desítky lidí, pak stránky s tematikou pornografie sledují denně desetitisíce lidí. Šokující zjištění - sotva jeden z tisíce ještě zastává hodnoty, na nichž byla kdysi postavena naše civilizace. Zbývající jsou pouhými loutkami v rukou nízkých pudů a chtíčů, jsou snadným nástrojem v rukou dalších zaslepenců, od nichž se odvíjejí nepřetržité válečné konflikty lidských dějin. Chce se mi plakat nad současným světem, nad současnými lidmi i nad utrpením, které si sami svým nerozumným jednáním připravili.



Otázka (V. O.):
V archetypu TZS píšete:
Tak přicházejí z okolních i vzdálenějších sfér (ve frekvenčním rozlišení) obrazy netušených světů a bytostí. Nevědomí nám pošle část toho, co jsme doposud potlačovali v hloubi svého podvědomí pod příkrovem materiálního pachtění se za smyslovými požitky. Sféry jiných světů nejsou jen kolem nás, ale jsou i v nás (zákon Herma Trismegista: "Jak uvnitř, tak vně!"), a proto je můžeme vědomě zachytávat a rozpoznávat ve svých snech a vizích, neboť jsou součástí nás samých.
Jak mám rozumět frekvenčnímu prolínání světů a jak toho lze dosáhnout?

Odpověď:
Toto téma, abych řekl pravdu, nerad rozvíjím, ale budu se snažit o stručné vysvětlení. Pomohu si snem z roku 2001.


   20.7.01     23.00 hod.
Večer po usnutí probíhal zajímavý stav, když jsem cítil nestálou frekvenci probíhající tělem. Jako bych pronikal různými frekvenčními úrovněmi bytí. V jedné frekvenci jsem zřetelně slyšel hlas svého zemřelého bratra. Chtěl jsem mu něco říci, ale nešlo to. Pronikání různými frekvenčně oddělenými úrovněmi bylo občas příjemné a občas nepříjemné, všude jsem cítil bytosti. Stále jsem byl při vědomí, věděl jsem, že sním, a věděl jsem, že je to třeba. Mé fyzické tělo bylo bezvládné, neovladatelné. Celý emoční a psychický stav jsem měl plně pod kontrolou a mohl jsem z expresu "frekvenčního cestování" různými sférami kdykoliv probuzením vystoupit.
       Cestoval jsem podivným "vlakem" a tato zkušenost se mi hluboko vryla do paměti. Popsal bych to jako poznávání světelného spektra. Nejprve běžným zrakem vidím světlo a jeho součásti jsou mi cizí, nemám naději je vidět. Vložím-li do svazku světla hranol nebo lépe použiji-li spektrograf, pak průchod složeného světla přístrojem umožní rozložení světla na jednotlivé barvy. Tak mohu rozeznávat obrovskou paletu barevných odstínů jedné jediné skutečnosti. Při touze poznávat frekvenčně rozdílné světy se tím "hranolem", nebo "spektrografem" musí stát změněné vědomí poznávajícího. Vrátím se ke snu. K něčemu jsem chápavě přizpůsobivý a líbí se mi to a něco je mi cizí a nelíbí se mi to. Stejně prožívám i pronikání různými sférami bytí. Byl jsem překvapen, že jsem všude cítil bytosti, a právě jejich vyzařování a frekvenční úroveň jejich světa určovala mé pocity. Prožil jsem tak část skutečnosti, kterou popisují někteří mystici a jogíni a o které se zmiňuje sbírka textů "Anguttara Nikájó", která popisuje všech 31 sfér, v nichž lidstvu přísluší 5. sféra. Je samozřejmé, že některé oblasti se svými obyvateli ve mně vyvolávali značně nepříjemné pocity a prožitky. Poznával jsem tak nejen pocitovou stránku, ale současně příslušnou oblast jako stav vědomí.
         Chcete-li poznávat tyto oblasti, pak jsou k tomu i prostředky, které buddhismus popisuje jako "vnory" (džhana). Však raději bych Vám doporučil zdokonalování vlastní psýché, abyste vyšší světy pouze nenavštěvovala, ale mohla v nich i žít, abyste v nízkých světech nepoznávala bolestné prožitky jejich obyvatel, ale abyste jim mohla svým vyzařováním z vyšších sfér a nekonečným soucitem pomáhat na cestě vzhůru.
 

Člověk je temný tvor! Neví odkud jde, ví málo o světě a nejméně o sobě. (Goethe)










Vysvětlivky:


*1  Psychedelika jsou přírodní či umělé látky navozující změněné stavy vědomí. Mezi přírodní například patří: perská haoma, mnoho odrůd konopí, kaktusy Peyotl a San Pedro obsahující meskalin, posvátné houby teonanacatl a ololiuqui, jihoamerická kůrová ayahuasca či pro šňupání cohoba a epená z rostliny virola, africký keř eboga a v našich či severských zemích některé druhy muchomůrek či dalších hub. Z poznání podstaty těchto přírodních látek se vědcům podařilo chemicky určit a poté laboratorně získat v čisté formě nová psychedelika: LSD-25, alkaloidy harmalin, ibogain, psilocybin a psilocin, deriváty tryptaminu (DMT, DET, DPT), metylen-dioxy-metamfetamin (známá droga "Extáze"), fencyklidin (znám pod názvem "Andělský prach") a další.











Licenční ujednání:
Uvedená kniha "Tajemství řádu nevědomí"
1)   smí být provozována pouze na webu www.medo.cz
2)   nesmí se kopírovat, přenášet či jakkoliv reprodukovat a modifikovat (např. na jiných webových stránkách nebo tiskopisech)
3)   uveřejnění v jiných literárních dílech, kandidátských pracích lze pouze se souhlasem autora
4)   změna práv vyhrazena autorovi (Jaromír MEDO)

© Copyright 2002, 2003 by Jaromír MEDO