4. Alchymista

       Archetyp Alchymista je mocným nástrojem, který protíná oba vnitřní kruhy nevědomí (Kruh Procesu obnovy a Kruh Bytí). Tato skutečnost ukazuje na hloubku a bohatá symbolika ukazuje na šíři, která často přechází do dalších archetypů obou vnitřních kruhů nevědomí. Archetyp Alchymista nelze při popisu nevědomí opominout, neboť nás může provést nevědomím až k uskutečnění - k realizaci božských stavů. Ano, je tomu tak, přestože je materialisticky smýšlejícími lidmi alchymie považována za pavědu či za bezplodný výhonek na živém kmeni chemie.
         Před započetím duchovní cesty jsem považoval alchymii za bájnou, leč možnou přeměnu nedokonalých kovů v dokonalé, to je ve zlato a stříbro. V nevědomí jsem měl od počátku své současné existence zakódován smysl alchymistického snažení a tato důvěra mi umožnila přistoupit k alchymii bez odsudků a nalézt v ní jednu z duchovních cest vedoucí k nejvyšším metám lidské existence.
         K pochopení archetypu je nutné obšírněji vysvětlit historii, podstatu a cíl alchymistického snažení. Zrod alchymie lze podle historických dokumentů nalézt ve starobylém Egyptě, kde Bůh moudrosti a učenosti, řádů a zákonů, písma a řeči, lékařství a kouzelnictví "Thovt" (řecky Hermes Trismegistos) sepsal veškeré své vědomosti a předal je svým kněžím. Ti však nedokázali božské tajemství uchovat, a tak se alchymie rozšířila i mimo chrámy zasvěcenců nejprve po Egyptě, aby se později rozšířila do arabských zemí a do Řecka. Dalším místem vzniku alchymie (pravděpodobně nezávislým na Egyptě) je Čína, kde čínští alchymisté soustředili svou zvídavou mysl na elixír života, zatímco Evropané a Arabové upírali svoji pozornost na kovy a jejich transmutaci*1. Když se duch nové vědy zvané alchymie vydal na dobrodružnou cestu po Středomoří a Arábii, nalezlo mnoho učenců moudrost svých předchůdců a snažili se dojít na konec své lidské cesty. Mnoho z nich na nelehké cestě za metami nejvyššími padlo, neboť si neuvědomovalo nebezpečí alchymie pro člověka chtivého a pudového. Jakmile touha po hmotném zisku převážila touhu po duchovním probuzení, přišel sice chvilkový materiální prospěch, ale po něm následoval nezadržitelný duchovní pád, v němž všechny zisky se obrací v prach. Chemický test se tak stával testem lidského charakteru. Tím naznačuji i podstatu alchymie, která je duchovní! Materiální zisky ležící podél cesty alchymisty mají ochránit čistotu duchovních výšin na konci cesty, čistotu božské realizace. Když alchymista neodolá touze po zisku, sejde ze správné cesty a již nedokáže dojít k cíli alchymistického snažení. Nic mu nejsou platné intelektuální znalosti, neboť závislosti zabrání světskému člověku uzřít božské, poznat božské a používat božské. Současný svět plný těžko pochopitelného šílenství, podněcovaný lidskou hrabivostí či touhou po mamonu pohlíží na alchymii pohrdavým způsobem a duchovní podstatu absolutně nevnímá. V dobových dokumentech byla alchymie nazývána vědou a uměním a toto ohodnocení vzalo za své v 17. století, kdy z alchymie definitivně povstala nová věda zabývající se čistě přírodními technologickými postupy - chemie. Francouzský chemik A. L. Lavoisier*2 se zasloužil o oddělení technologické chemie od umění alchymie, která byla tímto krokem odstraněna z vědeckých kruhů a pro materialisticky zaměřené lidstvo přestala mít význam.
 

"Chemie je nepopiratelně vědou faktů, alchymie vědou příčin. Prvá, omezená na hmotnou oblast, se opírá o zkušenost; druhá dává přednost filozofickým východiskům. Jestliže předmětem studia prvé jsou přírodní těla, pokouší se druhá proniknout tajemným mechanismem, který řídí jejich přeměny. V tom spočívá základní rozdíl obou, a to nám dovoluje říci, že alchymie, ve srovnání s naší pozitivistickou vědou, dnes jedině přijímanou a vyučovanou, je chemií spirituální, neboť nám dovoluje skrze e stíny substanc zahlédnout Boha."

Fulcanelli *3       

       V novém věku již nebyl vesmír chápán jako živoucí bytost, ale jsou mu stále více přisuzovány vlastnosti mechanického stroje. Odklon lidstva od duchovního přístupu k životu byl definitivně završen. Jen málo lidí v této době rozpoznalo duchovní rozměr alchymie a různými formami své práce se lidé snažili zachránit odkaz moudrých předků pro budoucí generace. Jedním z těch odvážných byl švýcarský psychiatr Carl Gustav Jung, který se snažil navzdory odporu odborné veřejnosti v alchymii znovu nalézt cestu ke sjednocení rozervané lidské duše. Pochopil, že v alchymii jde především o zárodek jednoty, který leží skrytý v chaosu. Tento zárodek odpovídá jednotě čtyř živlů (země, voda, oheň, vzduch). Své alchymistické postřehy C. G. Jung popsal v díle "Snové symboly individuačního procesu" (Psychologie a alchymie I.)*4 a musím otevřeně přiznat, že právě toto dílo mi bylo nemalou oporou při mé poznávací cestě nevědomím. C. G. Jung, zaujatý alchymistickou proměnou, zaznamenával své sny a snažil se v nich najít psychologický obraz člověka i definitivní vyústění lidské existence. Brilantní schopnost Junga vysvětlovat sny mne inspirovala k stále lepším výkonům na poli výkladů snové symboliky a navíc mi ukázala i nedostatky, kterých se Jung zákonitě jako první odvážlivec cesty nevědomím dopouštěl. Ani já nejsem neomylný a předpokládám, že mnozí, kteří vykročí cestou poznání vlastních vnitřních procesů, odhalí i v tomto díle mnoho nedostatků. Budu ovšem rád, neboť každý krok do vnitřního světa odhalí skutečnou roli člověka na tomto světě, sníží moc egoismu a převáží jazýčky vah ve prospěch dobra.
         Alchymie je mnohými lidmi považována i za filozofii, neboť odráží zajímavý světonázor, který můžeme najít v mnoha filozofických směrech a dokonce i v náboženství. Alchymista například vycházel z předpokladu, že mnohotvárný svět kolem nás má svůj původ v prahmotě, která obsahuje vše individuálně existující v latentní formě. Tato základní myšlenka prostupovala alchymistovo dílo i myšlení. Různými postupy se snažil rozpustit své dílo v prahmotě, v jednotě, kde veškeré stvoření existuje bez tvaru a jména. Následně alchymista "vyňal" z jednoty dokonalé, aby jej umístil do hmotného světa. Takový postup neproměnil pouze "nedokonalý" kov ve zlato, ale především proměnil samotného alchymistu, když se jeho mysl rozpustila v oceánu jednoty bytí a poté z něj povstala v dokonalé existenci, v nedělitelné jednotě. Celý chemický proces byl pouhým "dopravním prostředkem" na cestě k dokonalosti. Jakmile se člověk zahleděl do třpytivého dopravního prostředku - do vyráběného zlata, oslepen nepostřehl, že již byl na dosah alchymistického i lidského snažení a vrátil se na marnou cestu egoismu a lidské hrabivosti. Dotkl se možnosti transmutace kovu, ale chtění jej vytrhlo z transmutace jeho osobnosti. Ze dvou složek alchymie (technická a světonázorová) preferoval pouze jednu, a ještě tu méně významnou. Světonázorovou složku alchymie měl alchymista posilovat modlitbami a studiem esoteriky a náboženství. Tvůrci alchymie si byli zcela jisti, že právě tento rozměr alchymistova díla je důležitým pro uskutečnění; věděli, že zásadní změna se musí odehrát v samotném alchymistovi. Postupně, či v náhlém osvícení, objeví snaživý a zbožný alchymista smysl své téměř nekonečné práce. Střežená tajemství energie a hmoty jsou mu odhalena a poznává, že v rukou drží klíč k mechanice vesmíru. Alchymistův duch je ztotožněn s Duchem svatým, což jednoznačně vylučuje možnost zneužití poznaných sil ve prospěch lidského mamonu. Pravé a posvátné umění alchymie nespočívá ve výrobě zlata, nýbrž v poznání vlastního já, v poznání Boha. Dokonale obsah alchymie vysvětlil H. J. Sheppard, když alchymii přisoudil umění osvobozovat části vesmíru z vezdejší existence a dosahovat dokonalosti, kterou pro kovy představuje zlato a pro člověka nesmrtelnost a vykoupení. Podobná slova nacházíme i u dalších autorů a badatelů na poli alchymie:
 

"Alchymie nakládá s duší jako se substancí,
která má být očištěna,
rozpuštěna a překrystalizována v novou."

T. Burckhardt       

       Byl jsem velice překvapen, když jsem se dozvěděl, že v našich knihovnách leží sto tisíc knih s alchymistickou tématikou*5. Ovšem vůbec se nedivím, že na návody k duchovnímu prozření stále padá prach a celá společnost propadlá bludnému materialismu ignoruje to, co je jí bytostně zcela cizí. Kdyby se změnila situace byť v jediné zemi světa, zcela jistě by týmy vědců, filosofů, mystiků a historiků nalezly v dílech minulosti návod k duchovnímu a poté i k hmotnému prospěchu lidstva. Alchymie byla vždy vědou svědomí, neboť v práci alchymisty se slučovaly výrobní postupy se zájmy mravními a náboženskými. Proto alchymie nikdy nevyrobila něco, co by za několik let či staletí ohrožovalo samotnou existenci lidstva. Jaký rozdíl oproti současné vědě bez svědomí, která sice přináší mnoho prospěšných věcí, ale v zájmu boha jménem "Peníze" přináší lidstvu i nebezpečí, smrt a zkázu. Věda bez morálního korektivu zákonitě nehledí na důsledky svých vynálezů, čímž neustále zhoršuje stav životního prostředí. Příkladů bych nalezl tisíce, ale není mým úkolem vypočítávat úspěchy vědy, které se po čase změnily v humbuk a propadák s drtivým dopadem na životní prostředí, i samotný život člověka.
         Pohlédnete-li na alchymii jako na umění, které může osvobodit člověka z jařma hmotného světa a které mu dá neskonalou moc nad sebou samým i nad přírodou, pak pochopíte nenávist církevních kruhů. Papežské buly a výnosy mnišských řádů pod tvrdými tresty zakazovaly alchymii, přestože se v předchozím období právě v mnišských řádech alchymie šířila. Co asi způsobilo zásadní obrat Vatikánu v náhledu na alchymii? Vždyť ti praví alchymisté byli plní zbožnosti a mohli být vzorem kdekterému církevnímu hodnostáři.
 

Symbolika archetypu

---

-	Homonkulus*6 či Golem*7 Alchymista vysvobozuje homonkula z alchymistické nádoby, čímž lidský génius, podpořen milostí Boží, akt stvoření dokonal. Alchymista stvořením homonkula - Golema oddělil od sebe nižší pudovou přirozenost, aby sám povstal z prachu přízemního života k božskému prožívání. Vzpomeňte si na Golema, kterého nic nezastaví, a jediný, kdo mu může rozkazovat, je ten, který mu vloží tajemný šém do míst, kam východní tradice umisťují šestou čakru (ádžňa*8). Zde se nápadně shoduje alchymistická tradice s učením východních mudrců a mystiků, jejichž moudré učení bych poněkud rozvedl. Člověk ovládající ádžňa čakru ničí svou temnou minulost, projevuje přítomnost nanejvýš moudrým způsobem a připravuje zlatý věk. Při ovládnutí se nejprve zničí temná, nebožská minulost včetně předchozích inkarnací, které by duchovního člověka strhávaly zpět na světskou cestu nevědomosti. Síla šesté čakry mu dodá potřebnou moc a vůli k překonání světských pout. Vytvoření a ovládnutí Golema či homonkula v alchymii je prakticky shodné s první fází ničení temné minulosti u východních mystiků, neboť nejprve musí alchymista ze své bytosti vyčlenit nižší složky poutající jej k zemi (jak příznačné, že stvořený homonkulus či Golem je hliněný), aby pak tyto složky opustily alchymistův svět jako opustil Golem svět pražského Rabbiho Löwa. Nižší pudovou přirozenost na ničivé cestě světem nic nezastaví, marné jsou sliby i hrozby, nezapůsobí ani peníze, vždy nižší přirozenost člověka chce stále více. Nižší pudová přirozenost člověka je nevědomý hliněný obr, jenž bude vždy ničit. Jedině moc moudrosti vycházející přímo z místa, kam Rabbi Löw vkládal tajemný šém*9 , může ovládnout Golema - nižší pudovou přirozenost. Alchymista osvobozuje homonkula z alchymistické nádoby zásluhou lidského génia díky milosti Boží - to je známý obraz alchymistické snahy. Nádoba je ve skutečnosti alchymistovo tělo, z něhož pod tlakem moudrosti vycházející z šesté čakry se odděluje božské od pozemského. Alchymista očištěn a prosvětlen duchovním snažením pak po výstupu do nebe a naplněn vyšším vědomím vrací se zpět na zemi s vyšším vědomím, prost vlastností hliněného homonkula. Mnoho pošetilců se snaží nalézt a poté oživit Golema, netuší však, že každý člověk má uvnitř sebe Golema. Stačí jen obrátit pozornost do vlastního nitra a pod tlakem soustředění a vůle povstane ničivá složka nižší pudové přirozenosti člověka - Golem v celé své hrůznosti.
-	Pralátka, prvotní hmota, prima materia je jedním z úhelných kamenů alchymistických úvah, bere na sebe různé formy a obrozuje se sama v sobě. Výrazem tohoto myšlení je Úroboros, had či drak požírající vlastní ocas jako symbol evoluce, která se bez přestání obnovuje vlastním ničením v pohybu bez konce. Je pojímána jako podstata bytí i jako tvořivý element, v němž nic neumírá a nic se neztrácí.
-	Modlitba. V mnoha dobových traktátech se objevuje heslo "Ora et labora" (Modli se a pracuj), také laboratoře alchymistů byly doplňovány modlitebnami. Modlitba má nezastupitelné místo v archetypu a je aktem povznášející mysl k Bohu. Považuje se za velice účinnou formu potlačování světských prožitků a vzrušení ovlivňujících nižší přirozenost člověka. Přestane-li mít člověk úspěch při meditacích, pak je modlitba účinnou formou zklidnění světem roztěkané mysli. Zastavím se ještě u obrovského významu modlitby v lidském životě. Modlitba je materialisty zesměšňována jako slabost jedince, ale ve skutečnosti je to síla, protože se člověk v modlitbě vzdává sám sebe a přiznává se ke své lidské nemohoucnosti. Modlitba odvádí mysl člověka ode všeho světského a vede jej k trvalé zbožnosti, která k alchymii stejně jako morálka zcela jistě patří. Alchymista si musí uvědomit, že není moci a není síly, leč u Boha. Jedině tak nebude do Díla vkládat své ego a Dílo dokáže uskutečnit. Požehnání bude uděleno jen zbožným.
-	Mantra.*10 Význam mantry či zaříkávadla zdůrazňuje německý lékař, mineralog, alchymista Georgius Agricola*11 , který ve svém díle "Rozmluva o hornictví" říká: "Podoba proutku nemá jiného významu, než zaříkávací formule, kterou zaznamenati ani nesmím, ani nechci."
-	Transmutace jako úspěšná alchymistická příprava zlata je pouze analogií změny vědomí alchymisty a chemické procesy probíhající v křivulích alchymistických dílen jsou odrazem jednotlivých fází duchovního vývoje. Tak je spojen mikrokosmos s makrokosmem a vnější s vnitřním. Stejně hovoří i bájný Hermes Trismegistos v nesmrtelném díle "Smaragdová deska".
-	Slunce a Měsíc jako animus - anima, jako bratr - sestra, jako král a královna. V arabské alchymii je síra jako Slunce a rtuť jako Měsíc. Jedná se však o principy, neboť síra i rtuť jsou arabskými učenci nazývány semenem kovů.
-	Planety. Mezi nejdůležitější zcela jistě patří Merkur a rozepisovat se o něm by vydalo na několik obsažných knih. Alchymisté používají v symbolice šest planet. Mimo již uvedený Merkur to jsou Venuše, Mars, Jupiter, Saturn a náš Měsíc považovaný rovněž za planetu, neboť má mocný vliv na veškerý život na Zemi.
-	Příprava zlata probíhala ve čtyřech fázích: 1. tetrasomia 2. agryropea 3. chrysopea 4. iosis. V první fázi bylo zhotovení výchozí slitiny, jejíž barva měla být černá. Sami alchymisté černou barvu chápali jako ztrátu individuálních vlastností. Duchovně první fáze odpovídá okamžiku, kdy se ego alespoň na okamžik rozpustí ve vesmírné prázdnotě plné potencionálního života. Druhá fáze procesu vede k zbělování slitiny, čímž nabývá kýžených vlastností a symbolizuje přítomnost stříbra. Duchovně druhá fáze odpovídá bytostnému očišťování. Ve třetí fázi se působením sloučenin síry či přidáním kousku zlata ze stříbra stává zlato. Duchovně třetí fáze odpovídá novému člověku osvobozenému od ega. Čtvrtá fáze obsahuje vylepšování zlatisté barvy povrchu a přípravu transmutačního činidla. Duchovní výklad je ve všech fázích přípravy zlata více než patrný. Bytostně očištěný člověk, který se osvobodil od ega, působí již v nové roli, s proměněným vědomím na Zemi. Má dvě možnosti vývoje, jak naznačuje i alchymistický návod. Buď bude pracovat na svém zdokonalování (vylepšování zlatisté barvy povrchu), nebo své schopnosti použije pro formování lidí jako duchovní činitel (příprava transmutačního činidla). Takový člověk pak pomáhá vytvářet z hmotně zaslepených lidí duchovní nadšence a posléze objevitele duchovních obzorů. Transmutační činitel se v alchymii povětšinou nazývá Kámen mudrců a nepatrný kousek tohoto činidla dokáže změnit obyčejný kov ve zlato. Podle mého názoru dokonalá alegorie duchovní práce probuzených lidí. Chcete-li příklad, pak ukáži na Ježíše Krista. On jediný probuzený zasel mezi prostý lid své učení a poté povstalo mnoho obrozených lidí, kdy z materialisticky smýšlejících lidí se stali duchovní velikáni. Tak z obyčejného "kovu" stalo se "zlato". Důležité nejsou konkrétní slitiny, soli, minerály, ale principy! Zajímavě zní varování alchymisty Georga Ripleye: "Mnozí skrze svoji hloupost zničí své dílo, když provádějí projekci s nečistými kovy."
-	Mystická svatba hieros gamos. Motiv vztahu muže a ženy proniká slohovým i výtvarným projevem alchymistických traktátů. Mnohdy jsou chemické procesy líčeny jako svatba, tělesné spojení, otěhotnění, rozluka a podobně. Tím je alchymista při samotné práci na Díle upozorňován na vnitřní proces, který se z jeho nitra přenáší vně do chemických reakcí. Na nich pak rozpoznává procesy rozdělující a vzápětí zcelující jeho rozbouřené nitro. Ve vztazích muže a ženy je téměř vždy zdůrazněn neposkvrněný stav panictvím muže a panenstvím ženy. Již tento fakt nás upozorňuje na jinou rovinu alchymistických vztahů, tak vzdálenou našemu hmotnému prožívání. Kdyby se nutnost pohlavní čistoty vztahovala na hmotné tělo, pak by byly duchovní výšiny zapovězeny téměř všem lidem, kteří alespoň jednou podlehli svým mocným chtíčům. Ovšem historie nám říká, že každý člověk může dosáhnout duchovních výšin a pohlavní čistota je významnou pomůckou, není však podmínkou. Proto panictví tak zdůrazňované alchymií odpovídá čistotě citové úrovně člověka. Z mystického spojení citového anima a citové animy (coniunctio) se zrodí dokonalé dítě, jež není podobné svým rodičům a navíc není podobno nikomu na tomto světě. Shrneme-li vše, pak z očištěného člověka povstanou dvě složky duše, aby po sjednocení protikladů na citové úrovni člověk konečně nalezl vlastní duchovní podstatu, která nemá obrazu na hmotné pláni světa.
-	Coniunctio. Asi je zbytečné na tomto místě vysvětlovat pojem coniunctio, když je mu věnován samostatný archetyp. Však zmíním se o "erotice", kterou mnozí zbloudilci v alchymii vyhledávali. Bohatými obrazy alchymie popisovala zapovězená a nepřirozená spojení, která byla zakazována světskou společností i církevními kruhy. Pak spojení otce s dcerou, matky se synem, sestry s bratrem jevila se jako výstřední a nadmíru šokující. Málokdo si uvědomil, že alchymie používá obrazů z běžného života na popisování vnitřních procesů, které se odehrávají v člověku usilujícím o duchovní či alchymistické výšiny. Nevědomí mravokárci pro nepochopené obrazy spojení odsoudili alchymii jako vynález ďábla. Vždyť oni se neustále pohybovali ve světské hmotné rovině a jiné měřítko, příslušející citové či dokonce duchovní úrovni člověka, jim bylo zcela cizí. Morální soudy plynoucí z jejich pudové přirozenosti poškozovaly alchymii v očích běžné společnosti a navíc škodily i jim samým, neboť uzavíraly bránu vedoucí k poznání. Na závěr kratičkého pojednání o symbolu sjednocení bych citoval jeden alchymistický traktát*12: "Snoubení. Lékařství naše jest toliko složeno z přirození, kteréhožto otec jest panicem a matka jest pannou. Pojď sem má nejmilejší a vespolek se obejmeme a porodíme syna nového, který by rodičům podoben nebyl. Protož král, jehož hlava jest červená, oči černé a nohy bílé, jest samo mistrovství. Matka pak počala a otec s ní se nespojil a s ní neležel. Rychle beru se k tobě a sem nahotově počíti syna takového, kterému by nebyl žádný podoben na tomto světě a zplozen bývá mezi dvěma horami, kde stromoví roste."
-	Symbolika barev neoznačuje pouhou vlastnost, ale hlavně završení určitého stupně díla. Z popisu krále v alchymistickém traktátu*12 - bílé nohy, černé oči a červená hlava rozpoznáváme rozhodující fázi díla. Ostatní barvy pouze doplňují alchymistickou triádu černá, bílá, červená. Zjednodušeně řečeno černá barva je symbolem zničení původního a objevení se skrytých záporných vlastností, bílá barva symbolizuje očištění, znovuzrození a panenskost (panictví) duše, červená barva je symbolem dokonání Díla a získání elixíru. Mimo tyto barvy se často vyskytuje zelená barva, která většinou znamená duchovní probuzení.
-	7 alchymických operací vedoucích k uskutečnění zdůrazňuje důležitost principu, nikoliv látky.
-	Roztrhej knihy, je rada zapomenout na intelekt a plně se oddat Bohu. Tuto nevšední radu nalézáme v mnohých traktátech. Jakmile se adept dostal do víru laboratorní práce, musí zapomenout na teorii a vsadit na vlastní zkušenost. Zcela jistě není jednoduché pro nováčka v alchymistických operacích ztratit téměř posvátnou úctu k uznávaným autoritám alchymie, ale duchovní cesta je shodná i s touto radou. Dojde-li člověk v duchovním poznávání do bodu, v němž je jakékoliv další zkoumání bohaté duchovní literatury zamlžováním jeho cesty, pak přichází ke slovu nutnost vlastních zkušeností (meditace, vize, archetypy), aby na konci cesty zcela zapomněl na intelekt a jako dokonalý bhaktijogín se vzdal Bohu s láskou a oddaností v srdci. Jakákoliv myšlenka jej navrací do jeho původního stavu před konečný cíl duchovního snažení. Stejně hovoří i Ježíš Kristus: "Amen, pravím vám, kdo nepřijme království Boží jako dítě, jistě do něj nevejde." (Lukáš 18/17)
-	Sůl, kterou používali alchymisté jako jednu z chemických sloučenin, má i neméně významný psychologický aspekt. Je synonymem osudu či karmy. Lépe tuto skutečnost pochopíme ve slovech alchymisty píšícího pod jménem Albert Veliký: "Obecná sůl je klíčníkem tohoto umění, zavírá a otevírá vše, bez ní by nemohlo být alchymistické Dílo dokončeno." Neméně významný alchymista Paracelsus by dodal: "Člověk má svůj počátek, stejně jako kovy, v síře, rtuti a soli."*13 Síra a rtuť jsou protiklady mužského a ženského principu a soli představují karmické kolo znovuzrozování. Sjednocení protikladů a pochopení karmy přivede člověka, který dosud trpěl pod vládou přírody, do sfér, v nichž vládne jednota a kde nebude nemilosrdně popoháněn od zrození ke zrození. Sůl může být solí mudrců, filozofů, či nebeskou.
-	100% kvalita alchymického zlata je naší současnou vědou nepřekonaná, chemickou cestou lze dosáhnout čistoty 99,96%. Tato zarážející skutečnost byla známa mnoha alchymistům, a tak si můžeme přečíst v návodu Jana z Lazu slova: "Tuto se počíná milý synu, kterak sem já viděl tím velebným prachem tyngovati na zlato a na stříbro, jenžť jest lepší bylo než země zlato ani stříbro."
-	Hermafrodit, obojetník, androgyn*14 , androgynos*15 ; organismus, který je nositelem jak samčích, tak samičích pohlavních orgánů. Na duchovní cestě se vždy setkáváme se snahou sjednocovat protiklady a také alchymie sjednocuje protiklady, neboť jejím cílem je bytostné očištění, zkvalitnění existence a posléze povýšení existence nad hmotnou rovinu světa. Proto se hermafrodit musí objevovat v symbolice archetypu Alchymista jako symbol spojení citových protikladů ve vědomí. Hermafrodit navíc připravuje pole pro citovou složku duše a její sjednocování.
-	Samota vnitřní a vnější je pro alchymistu předpokladem k nerušené práci na Díle a plně se shoduje s duchovními praktikami všech náboženství a cest ke svobodě Ducha. Jasně vyjádřil potřebu vnitřní a vnější samoty již ve 13. století Albert Veliký: "Pravidlo první: mistr tohoto umění musí být mlčenlivý a musí umět zachovávat tajemství. Nesmí jej nikomu odhalit, neboť není jiného způsobu, jak je udržet, než nezvětšovat počet lidí, kteří o něm vědí. Jestliže toto kdekdo zná, potom se zmaří a dílo zůstane nekonané. Druhé pravidlo: mistr musí mít místo a oddělený dům, skrytý před lidskými zraky, ve kterém musí mít dvě nebo tři komnaty, v nichž se provádějí nezbytné operace s látkami."*16
-	Elixír je tajemný nápoj s neobyčejnými léčivými i jinými účinky. Elixír vzrušoval převážně čínské alchymisty, kteří rozpoznávali tři druhy elixírů. Prvním je nej-tan - vnitřní elixír, který vede k dosažení mystického splynutí s Tao*17. Označuje proces transmutace vitální tělesné síly čchi*18 do její původní kosmické podoby prostřednictvím různých meditačních a dechových cvičení. Druhým je waj-tan - vnější elixír, který vede k poznání vnějšího. Spojením vnějšího a vnitřního alchymista dosáhne třetího, zlatého elixíru - ťin-tan, jehož požití mělo vést k dosažení nesmrtelnosti. Čínská alchymie rozeznává takzvané "elixírové pole" a vyčleňuje pro něj tři oblasti těla, v nichž se koncentruje životní síla čchi a v nichž se při praktikách alchymie provádí její transmutace do vyšší kvality. Evropská alchymie poznává takzvaný životní elixír, který je rostlinnou kvintesencí. Životní elixír regeneroval celé tělo, zaháněl choroby a navracel zdraví. Lze jej podle mystiků nalézt ve vlastním nitru pomocí jednobodově soustředěné mysli.
-	Transmutace v alchymii znamená zušlechtění prvotní látky a přeměnu obyčejných prvků v ušlechtilé. Cílem transmutace je kámen mudrců. V psychologické (vnitřní) rovině alchymistická transmutace znamená změnu nižší přirozenosti člověka na prožitek citové a posléze duchovní přirozenosti, kdy se místo chtivosti objeví síla, která dá člověku moc k překonání vztahů bytí ke světu. Ježíš Kristus tento stav vyjádřil jasnými slovy: "Já jsem život."
-	Kámen mudrců je zázračný prostředek k přeměně látek a prvků a současně symbol jednoty a osvícení. Vlastník kamene mudrců může měnit kovy ve zlato a sám je změněn v novou nesmrtelnou existenci, neboť žije v jednotě s celým universem.
-	Trojjedinost představuje svatou Trojici tvořící jednotu. V křesťanství tvoří svatou Trojici Otec, Syn a Duch svatý, v hinduismu trimúrti (ze sanskrtu) Brahma, Višnu a Šiva a v buddhismu trikája - třemi těly pravdy*19 nebo trojností, totiž Buddhou, dharmou (učením) a sanghou (řádem).
-	Smaragdová deska Herma Trismegista je "biblí" alchymistů a společně s obsažným dílem "Corpus Hermeticum" tvoří základ alchymie. Nejstarší dochovaný text Smaragdové desky je arabský, ale původ díla je jednoznačně staroegyptský. Smaragdová deska obsahuje tajemství transmutace, a to nejen v rovině fyzické a metalurgické, ale i v rovině psychické a duchovní. Proto se také Hermes Trismegistos nazývá "průvodce duší". Velkolepé dílo Herma Trismegista poodhaluje závoj transcendentna a podává návod k dosažení rozšířeného vědomí.
-	Orel a labuť jako protiklady symbolizují oddělování ducha od látky (těla), což alchymie nazývá sublimací. Orel je vtělením síly a samoty; labuť představuje prostor a čistotu, ladně proplouvá mezi emocemi. Někdy symbol labutě nahrazuje husa či dokonce bažant. Každý člověk je spojením orla a labutě, stejně nese ve svém nitru mužskou a ženskou část.
-	Zelený lev se nenazývá pro své zelené zabarvení, nýbrž proto, že dosud nenabyl minerální povahy a že zelená barva chemicky odlišuje stav dospělosti od stavu narození. Přeneseně se může považovat i za duchovní probuzení. Zelený lev je metalickým mládím, v němž se dosud neprojevila evoluce. Někteří alchymisté označovali zeleného lva jmény: Smaragd filozofů, májová Růže, saturnská Bylina, vegetální Kámen a podobně. Lva považují někteří alchymisté za znamení zlata, jak alchymického, tak přírodního.
-	Červený lev je stejnou materií jako lev zelený, jenže určitými postupy zdokonalen ke kvalitě, která se dá nazývat hermetické zlato. Přeneseně řečeno z duchovního probuzení "povstane" plod duchovního snažení.
-	Zvířecí symboly. Například kohout, lišák, býk, vůl, jelen, kráva, opice, osel, pes, ryba, salamandr.
-	Drak Úroboros požírající vlastní ocas představuje nepřetržitý aspekt podstaty života a je základní alchymickou mandalou.
-	Fénix je bájný pták, který se každých 500 let sám spaluje a z popela se opět rodí, proto je považován za symbol znovuzrození.
-	Alchymistické nebe v černé hladině sloučenin se objeví trpělivému alchymistovi nejprve hvězda, jež je velkým znamením Díla. Hermetická hvězda nazývá se Astra a poté ji lze spatřit již méně zářící na hvězdném nebi oživlé černé hladiny.
-	Filozofické vejce ukrývá ve svých útrobách základní kameny světa - země, voda, oheň a vzduch. Rozbitím filozofického vejce mečem poznání alchymista, stejně jako Bůh, poznává základní stavební kameny světa a řád stvořeného světa.
-	Meč je nástrojem Božím, nástrojem poznání.
-	Rytíř je alegorií všemocného Boha.
-	Mandragora je botanicky rod dvouděložných rostlin z čeledi lilkovitých. Kořenu přisuzuje alchymie léčivé a magické účinky. Byla považována za jeden z prostředků ke získání kvintesence.
-	Kvintesence (latinsky quinta essentia), pátá esence, jež je podle alchymistů podstatou čtveřice základních stavebních prvků hmoty.
-	Merkurius je universální prostředník, který sám sebe osvobozuje. Je tedy konečným stavem transmutace. Merkurius je symbolem prvotní hmoty a podstatou každé věci i bytosti, jimiž proniká, a tak je jednotícím prvkem světa.
-	Chemické prvky a sloučeniny.
-	Merkurova hůl - caduceus symbolizuje činitele oddělujícího původní chaos od stvoření. Symbolizuje sjednocující protiklady. Dva hadi vinoucí se vzhůru okolo hole, jež znázorňuje osu světa, představují pozitivní a negativní aspekt, mužskou a ženskou složku, pád a vzestup.
-	Černá panna symbolizuje prvotní zemi, kterou si alchymista volí za předmět svého Díla.
-	Ďábel reprezentuje stín člověka obracejícího se k vyšším mocnostem. Podle mnohých badatelů v oboru alchymie začíná cesta adepta sestupem do podsvětí a setkáním se zosobněným zlem.
-	Granátové jablko symbolizuje první krok alchymistovy cesty za kamenem mudrců (filozofickou kalcinaci).
-	Labyrint můžeme pokládat za synonymum celého alchymistického Díla, zdůrazňuje nesnadnost cesty i samotného postupu.
-	Geometrické tvary. Známá kvadratura kruhu (viz obrázek 13): "Udělej z muže a ženy kruh, potom čtverec, udělej kruh a budeš mít kámen mudrců." Čtverec představuje v alchymii 4 živly. Mezi další geometrické tvary, mající vztah k alchymii, patří: trojúhelník, pětiúhelník (pentagram), šestiúhelník (hexagram, Davidova hvězda), sedmiúhelník (ideogram Smaragdové desky); přidáme-li další rozměr, pak trojúhelník "povýšíme" na jehlan, čtverec na krychli a kruh na kouli.

Alchymie používá i dalších symbolů: Ježíš Kristus - Spasitel a Vykupitel, Madona - Matka Boží, Lucifer a jiní představitelé negativních sil světa, mystická růže, myrha, nemluvně, panenské mléko, rosa, vitriol, Zlaté rouno a další.
 

Alchymistova cesta za kamenem mudrců*20

1.	Kalcinace (calcinatio)
2.	Koagulace (coagulatio)
3.	Fixace (fixatio)
4.	Rozpouštění (solutio)
5.	Vaření (coctio)
6.	Destilace (destilatio)
7.	Sublimace (sublimatio)
8.	Separace (separatio)
9.	Změkčování (ceratio)
10.	Kvašení (fermentatio)
11.	Zmnožování (multiplicatio)
12.	Projekce (proiektio)

Obrázek 13: Alchymistická představa kvadratury kruhu zahrnující v celosti obě pohlaví

Psychologie a alchymie

---

       Ještě vám stručně nabídnu pohled na alchymii očima psychologa C. G. Junga, který považoval za první stupeň alchymistického Díla setkání se stínem (Faustův sestup do podsvětí). Po rozdělení složek bytosti (schizofrenie) dochází k pomalému sjednocování jednotlivých protikladů, aby celý proces vyvrcholil v posvátné svatbě (hieros gamos). V ní svrchované protiklady v podobě mužského a ženského principu splývají v jednotu, která již neobsahuje protiklady, a tím pádem je neporušitelná. Nebylo divu, že moudrý švýcarský psycholog dlouhá léta hledal pravdu lidské existence v alchymii, za což sklízel od svých materialisticky zaměřených kolegů povětšinou posměch a urážky. Jung procházel velice zajímavým duchovním vývojem a naštěstí jej zaznamenal ve svých spisech*21. Díky živému zájmu o alchymii se do snové symboliky dostaly málo obvyklé symboly a kombinace zajímavých vizí a vjemů. Nemohu a ani nechci na stranách této knihy rozebírat Jungův individuační proces, přestože je v alchymistické symbolice mnohem bohatší, než sny, které jsem schopen nabídnout. Zájemcům o umění alchymie mohu dílo význačného psychologa vřele doporučit.
         Protože jsem se o alchymii zajímal pouze velice okrajově, nenabídnu v tomto archetypu takové množství obrazů jako v ostatních archetypech. Navíc mnoho symbolů a současně i nevědomých procesů je společných s ostatními archetypy.
         Lze u alchymie oddělit spirituální stránku od materiální práce na Díle? Domnívám se, že nikoliv, proto se mi také nedaří poodhalit proces alchymisty v nevědomí. Duchovní stránka je teorií a praktická je nutným pokusem, který je schopen nastolit rovnováhu mezi vnějším světem a vnitřní prožívanou skutečností. Protože jsem neprocházel praktickou částí alchymie, bylo pro mne nesnadné, a dokonce mohu říci zapovězené, popsat archetyp Alchymista jako ostatní archetypy, které jsem prožil. Proto při popisu archetypu Alchymista zanechávám jediné bílé místo, které budiž výzvou odvážným jedincům, kteří se vydají touto stezkou.
         O tom, že Alchymista je právoplatným archetypem, svědčí mnohé letmé dotyky, které jsem prožíval, svědčí o tom znalost vnitřních nevědomých procesů, které nám popisují alchymisté z šerověku dávné i nedávné minulosti, svědčí o tom i hmatatelné případy, kdy se v různých koutech světa objevují fragmenty zlata 100% čistoty. Má odlišná duchovní cesta a skromné střípky snů s tématikou archetypu Alchymista jsou tak vzácné, že si nedovoluji dobře popsat proces, který probíhá v alchymistově nevědomí při dosahování duchovních výšin. Nechť tuto cestu, cestu alchymisty, používá člověk zbožný a oddaný Bohu, neboť bez zbožnosti a oddanosti nelze touto úzkou cestou k božské realizaci dojít. Budiž všem pošetilcům výstrahou nešťastné osudy zlatodějů, kteří pro třpytivý lesk zaprodali vlastní čest a podvody se snažili naplnit měšce či ozdobit sebe aureolou slávy.
         Spojíme-li archetypy Stín, Anima - Animus a Coniunctio, dostaneme část archetypu Alchymista, ale to podstatné zůstává pro mne zahaleno tajemstvím. Uvědomuji si, že se nemohu vrátit zpět a procházet cestou objevů vnitřní přirozenosti při střetnutí se stínem, při objevování a sjednocování mužské a ženské složky nevědomí, neboť tuto cestu jsem již vyšlapal. Pokus o popis by byl prost důležitých složek procesu archetypu Alchymista. Ztratila by se bezpodmínečná návaznost na alchymické symboly. Věřím, že dveře archetypu jsem otevřel, nyní jen zbývá čekat na odvážného alchymistu, který se vydá uzoučkou cestou k rozpoznání své božské přirozenosti a současně při své nelehké cestě bude zaznamenávat všechny vnitřní procesy, sny a vize. Proč hovořím o velice úzké cestě alchymisty k realizaci? Alchymista je vystaven velkému nebezpečí ze strany vlastní nižší přirozenosti. Mnozí nešťastníci cestou upadnou do zmaru beznaděje a zatracení. Na cestě alchymisty adept poznává příčiny hmotné přírody a postupně při zdokonalování Díla včetně sebe samého dostává moc nad mnohými jevy a příčinami těchto jevů. Moc je opojná a bez zbožnosti a oddanosti vyšším zřetelům člověka stáhne k využívání získaných vědomostí ve svůj vlastní prospěch a pak konce cesty v realizaci božské přirozenosti již nedohlédne a co víc, zatarasí si cestu k vykoupení po mnoho dalších vtělení. Teprve ztráta ega na konci cesty je zárukou, že myšlenky Díla nebudou zneužity k marnivým egoistickým cílům jedince či skupiny. Z toho je také jasné, proč mnozí alchymisté nazývali svou vědu jedinou vědou a uměním se svědomím. Na konci cesty neočekává alchymistu sláva, ale skutečná moc podložená ovládnutím nižší přirozenosti, moc, kterou bude využívat vždy ku prospěchu ostatních bytostí. Takže marnivci snící o slávě, penězích, krásných ženách, o vysokých postaveních, o opojení z moci, nechť se rychle otočí k alchymistické cestě zády, neboť tato cesta je pouze pro silné. Slaboši, neschopni vzdát se sami sebe uvíznou již v prvních metrech nesnadné cesty.
         Těch několik snů, jenž uvedu, vyvolají více otázek než odpovědí, ale věřím, že budou pomocí těm, kteří se odhodlají popsat poslední bílé místo na mapě archetypů nevědomí.
 

Časový harmonogram snů s tématikou Alchymista

1994     20.6., 5.9.
1995     2.8., 18.9., 4.10., 15.10.
1996     0
1997     26.8.
1998     0
1999     0
2000     28.4.

---

   20.6.94     00.30 hod.                         1. sen

---

V určitém pohledu jsem na nebi viděl Saturn, nebo jinou podobnou planetu, s rotujícím prstencem. Planeta se pohybovala nepřirozeně rychle po obloze, kde jsem viděl i Slunce. Věděl jsem, že je tam i velká kosmická loď, i když jsem ji neviděl. Po přistání lodi nám mimozemšťané říkali, co máme a co nemáme dělat. Věděl jsem, že nás balamutí. Poznal jsem v jednom mimozemšťanovi ženu.

       Brzké objevení se prvního alchymického symbolu naznačovalo, že budu mít šanci popsat i tento archetyp, ale skutečnost dalšího vývoje byla zcela jiná. V astrologii je Saturn symbolem zákonodárce, má vliv na odpovědnost a je spojen s osudovostí. Právě v této oblasti se pohybuji nepřirozeně rychle, neboť mnoho nových nevstřebaných či nepochopených vědomostí narušuje plynulost vývoje. Proto je Saturn se svým rychlým pohybem výstražným znamením. Tento výklad podporuje i negativní význam spojení Saturnova voda v alchymii, kde znamená jed, škorpióna, draka, syna ohně, chlapeckou moč, psí moč, síru a ďábla. Mimozemská žena zdůrazňuje roli animy, která pro mne již není cizí.
         Sen současně patří do archetypu UFO - iniciační obřady.
 

---

   5.9.94     04.30 hod.                         2. sen

---

Byl jsem anglický důstojník v Indii asi v 18. století. Místní vládce měl krásnou dceru. Rozhodl jsem se vzít si princeznu za ženu a šel jsem vládce požádat o její ruku. Měl jsem již málo vlasů a mnoho lidí bylo takto postiženo, neboť planeta byla velmi znečištěna. Hlavním prvkem znečištění byla rtuť. Učísl jsem si prořídlé vlasy a přednesl vládci žádost. On se mi vysmál a dceru mi samozřejmě nedal. Divil jsem se, jak si to vůbec mohl dovolit.

       3.9.94 se mi zdál sen, kde se radioaktivní látkou zamořil kamarád, o den později (4.9.94) jsem stavěl okolo zdroje radioaktivního záření stínící zeď z olova a o další den později přišel sen se rtutí. Rtuť je hlavním prvkem zamoření a současně symbolem, s nímž alchymie velice často operuje. Podívejme se, čím je rtuť. Technicky vzato je kovem a současně tekutinou s jedovatými výpary. Esotericky je živým stříbrem alchymie ztotožňujícím symbolem proměny a obsahuje duch života - usmrcuje i oživuje. Zapomeňte na techniku, vašemu nevědomí je blíže esoterika. Proměna, to je zaklínadlo snu, to je proces, který musím podstoupit. Za dva týdny jsem v jiném snu převážel olovo k dalšímu zpracování (18.9.94). V tomto období bylo možno "nastartovat vozidlo" vědomé cesty archetypem Alchymista, což si ovšem uvědomuji až o šest let později.
         Sen současně patří i do archetypu Témata zničení světa.
 

---

   2.8.95     06.30 hod.                         3. sen

---

Spolu s dvěma kamarády jsme vykopali bedýnku. Uvnitř byla dřevěná konstrukce a v ní cosi zabaleného. Mysleli jsme, že to bude zlato. Když jsme to opatrně rozbalili, viděli jsme uzavřené zkumavky naplněné barevnými chemikáliemi. Zkumavky byly ještě spolu svázány množstvím provázků. Celé to bylo usazeno do jakési konstrukce, která mohla být i zlatá. Na zkumavkách jsem si všiml jednotlivých značek a nápisů: Tl 28, Yterbium, Thulium. Věděl jsem, že to má obrovskou cenu. Uvědomil jsem si nutnost tento materiál zabezpečit. Neopatrný kamarád vzal zkumavky a jedna se rozbila. Světle zelená tekutina se mu vylila na ruce. Smál se, i když jsem mu řekl, že je to prudký jed. Zemřel. Druhý kamarád s tím chtěl také něco udělat, a také zemřel. Poté se objevili lidé v plynových maskách.

       Tento sen nese v sobě mnoho prvků ze symboliky alchymie. Po zmínce o zlatu přicházejí vize prvků thalium (Tl) s číslem 28, jež zde zdůrazňuje funkci animy (28 jako číslo Měsíce), yterbium, thulium. Všechny tři prvky byly objeveny v rozmezí několika let 1861 (Tl), 1878 (Yb) a 1879 (Tm). Nejsem znalec chemie, a proto jsem neobjevil další spojitost. Vzájemnou spojitost mi naznačuje symbol provázků, s nimiž jsou zkumavky spojeny. Letopočty objevení prvků se možná váží k určité teorii, ale to by byla pouhá spekulace, do níž bych se nerad pouštěl. Zato obrovská cena chemických látek může ukazovat na vzácnost výskytu prvků v přírodě, či spíše v symbolice archetypu, neboť se pohybujeme v rovině nevědomí. Výskyt jedů je v alchymii častým obrazem. Mnoho neopatrných alchymistů zaplatilo svou nerozvážnost smrtí a ve snu se stávám svědkem stejné události. Tekutina má světle zelenou barvu, což ukazuje na symbol zeleného lva, jehož symbol jsem vysvětlil v souhrnném přehledu symboliky archetypu.
 

---

   18.9.95     05.30 hod.                         4. sen

---

Psal jsem dceři Martině pohlednici jako přání k narozeninám. Napsal jsem tam chemický vzorec radiofarmak, aby pochopila, kdo jsem. Pak jsem psal další blbosti. Snad i proto jsem pohled roztrhal.

       Radiofarmaka jsou radioaktivní látky určené pro léčebné účely a pro vyšetřování tkání a orgánů v živém organismu. Používají se v nukleární medicíně. Radiofarmaka se mohou do těla pacienta dostat např. injekční formou nebo u plynných preparátů vdechnutím. Po aplikaci se radioaktivní látka podle typu nosiče distribuuje do cílových tkání a orgánů. Zde dochází k ozáření nemocné tkáně (např. nádoru), jde-li o radiofarmakum terapeutické, nebo se tělo pacienta snímá specielní kamerou citlivou na daný typ radioaktivního záření, jde-li o radiofarmakum diagnostické. U PET (Pozitron Emission Tomography) diagnostiky se využívá vlastností anihilačních fotonů pozitronových zářičů, které jsou ve stejný časový okamžik zaznamenány detektory umístěnými v prostorové geometrii okolo vyšetřovaného orgánu. Pomocí tzv. PET kamery a počítače je možno zpětně zrekonstruovat obraz tkáně a zobrazit vyšetřované orgány s velkou rozlišovací schopností či v různých řezech nebo projekcích.
         Ovšem není mým úkolem zde přednášet o moderním nukleárním lékařství, pokouším se odhalit význam další chemikálie v nevědomí. Myslím, že není podstatné, když jsem na tomto problému v denním vědomí zainteresován, neboť nevědomí vždy používá těch obrazů, které mohou posunout člověka v poznání své přirozenosti. Radioaktivní prvek, jehož využívá i výše popsaná medicína, je svým způsobem mutací obyčejného prvku. Nyní vyvstává otázka, na kterou nedovedu odpovědět: Je to transmutace či alespoň symbol alchymistické transmutace? Přestože byla radioaktivita objevena teprve na počátku 20. století, objevují se náznaky možností uvolnit nepředstavitelnou atomickou sílu při přeměně prvků ve spisech alchymistů i v dílech hledačů tajemství alchymie. Jacques Bergier a Louis Pauwels v notoricky známé knize "Jitro kouzelníků" možnost přeměny prvků bez použití elektřiny a vakua alchymisty připouštějí a podávají nám po špetkách tajemné a netušené možnosti umění alchymie.
 

---

   4.10.95     06.40 hod.                         5. sen

---

Byl jsem obchodníkem a vývozcem chemických materiálů včetně obohacených prvků. Vymýšlel jsem fintu na vývoz materiálu se stronciem. Také jsem měl něco s prvkem Kurčatovium, ale s tím se ještě neobchodovalo.

       Thalium, yterbium, thulium nyní doplňuje stroncium, u kterého stojí za zmínku, že jeho sloučeniny barví plamen karmínově (červenofialově), a kurčatovium z řady transuranů. Prvek byl uměle připraven v roce 1964 nezávisle ruskými i americkými chemiky. Proto nese podle svých objevitelů i dva názvy kurčatovium (Ku) a rutherfordium (Rf). Kurčatovium je prvek s nejvyšším protonovým číslem, který se mi objevil ve snech a je jediným z řady takzvaných transuranů. Je to opět náznak transmutace? Protože se s ním ještě neobchodovalo, je jasné, že je stále v latentní formě uvnitř nevědomí. Je však připraven ke zrodu.
 

---

   15.10.95     07.10 hod.                         6. sen

---

Velký podvod se zlatem. Jeden člověk vyrobil a prodával zlato. Této transakce jsem se také zúčastnil a pak jsem utíkal. Dva lidé byli zatčeni. Zůstal jsem venku za plotem a uvnitř vězení jsem poznal kamaráda Ivana.

       Rok nabitý chemickými symboly jsem zakončil vskutku alchymicky - zlatem. Ovšem nebyli jsme skuteční a oddaní alchymisté, nýbrž zlatodějové.
 

---

   26.8.97     23.20 hod.                         7. sen

---

Chtěli jsme jet domů. Přijel tank a na něj jsem přestoupil i s matkou. Otec zůstal v původním dopravním prostředku. Jeli jsme šíleným tempem až k místu, kde skupina lidí vyráběla chemikálie. Začali po nás střílet. Jednoho chemika jsme přejeli a to jsem schvaloval.

       Po velmi dlouhé době se objevily chemické symboly i se strůjcem, kterého přejelo naše vozidlo. Neřídil jsem, ale smrt chemika jsem schvaloval. Je to snad oznámení nevědomí, že je pro mne archetyp Alchymista zapovězen?
 

---

  28.4.00     12.00 hod.                         8. sen

---

Se sestrou a švagrem jsem jel do Prahy autem. Stáli jsme na hrbolaté cestě u motorestu, ke kterému jsem sjel, neboť švagr nechal stát auto na mostě, kde ostatním řidičům překáželo. Švagr měl stále strach, aby mu někdo neukradl auto. Na hodinkách jsem měl měřící přístroj na měření dávkového příkonu. Všiml jsem si, že v místě je slabá radioaktivita. Začal jsem hledat zdroj záření. Na prvním místě bylo 20 µSv/h. postupně jsem obcházel starší budovu, za níž byly stojany s nějakými novými měřícími přístroji. Zde jsem naměřil úroveň 1,2 mSv/h. Věděl jsem, že musím zalarmovat příslušné úřady, aby tato radioaktivita neohrožovala lidi. Poté jsem zavřel zvenku otevřené dveře jedné hospody a ve druhé jsem zvenku viděl kamaráda Tomáše jako výčepního v rudé vestičce. Pozdravil jsem se s ním a divil jsem se, co tam dělá.

       Symbol radioaktivity jsem ve snech zaznamenal v úvodu archetypu a pravděpodobně i na závěr. Je to transmutace či alespoň symbol alchymické transmutace? Trochu situaci ujasní symbolika čísel. První hodnota 20 má (jako sudé) také vztah k ženské složce, symbolizuje i hříšnost světa představovanou součinem 5 x 4 = 20. Číslo 5 je pět smyslů a číslo 4 je číslem hmotného viditelného světa. Zajímavě se k tomu poutá i XX. karta Velké arkány Oshova zenového tarotu s názvem "Procitnutí" (viz obrázek 4). Na obrázku karty je motýl představitelem vnějšího světa, který je neustále v pohybu, a lotos v místě "třetího oka" je obrazem vnitřního světa, který nyní objevuji. Poté nalézám číslo 1,2. Pro vysvětlení existují dvě řešení: samostatně brát v úvahu čísla 1 a 2 a poté se vzdát desetinné čárky a číslo 1,2 považovat za číslo 12. Číslo 12 je číslem podporujícím spiritualitu - 12 je znamení ve zvěrokruhu, Řekové a Římané měli 12 hlavních bohů, 12 je posvátným čísle izraelitů (12 kmenů, 12 drahokamů, 12 malých proroků), 12 učedníků si vybral Ježíš, 12 bran má nebeské město , jehož hradby stojí na 12 základních kamenech. Číslo 12 je v časovém, astrologickém a numinózním ohledu číslem úplnosti. Číslo 1 značí sílu, tvůrčí invenci a individualismus a je symbolem Slunce, zatímco číslo 2 je symbolem Luny. Dá-li se považovat desetinná čárka za spojení, pak můžeme nazvat hodnotu 1,2 sjednocením, které je jedním ze stupňů alchymistického Díla. Trochu tomuto výkladu pomáhá i zavření dveří hospody zvenčí, čímž se odděluji od jednoho z nejsilnějších symbolů nevědomosti a navíc i rozeznávám činitele nevědomosti, když poznávám kamaráda v rudé (odstín červené!) vestičce.
 

Závěr

---

       Český mystik Květoslav Minařík, který poznal mystické pochody v člověku, později potvrdil, že alchymie je aplikací mystických pochodů. Výsledek alchymistického snažení pak podle něj závisí na stupni mystického sebezdokonalování a na umění aplikovat mysticko-psychologické postupy na alchymistické Dílo.
         Alchymie má zajímavou vlastnost, protože každý vyslovuje záměry alchymistického snažení podle vlastních priorit a cílů. Proto se objevují vysvětlení alchymistických spisů v rovině chemické, filozofické a přirozeně i mystické. Mnozí vykladači alchymistických traktátů tvrdí, že alchymie se snaží vytvořit nový obraz světa v kosmické jednotě, ale skutečnost je poněkud jiná. Nejde o tvoření nového, ale především o znovuobjevení naší božské podstaty, znovuobjevení jednoty makrokosmu a mikrokosmu.
         Možná by bylo zajímavé se zamyslet, kdo kdysi ve starověkém Egyptě stál v roli sudiček u kolébky alchymie. Kdyby to byla ziskuchtivost, touha po slávě, po hmotném prospěchu a nesmrtelnosti, stala by se alchymie ústřední vědou zemí celého světa a prohnilá morálka takových zemí by je následně rozložila zevnitř, stejně jako amorálnost Říma rozložila "nepřemožitelnou" Říši římskou. Pokud by však sudičky vložily do vínku alchymie filozofii a duchovnost, pak ji odvrhnou všechny země a národy, pro které je ziskuchtivost, touha po slávě, po hmotném prospěchu a nesmrtelnosti jejich bytostným zájmem. V takových zemích se alchymie bude "krčit v koutku" oficiálního vědeckého zájmu a na pokraji celospolečenského dění bude zajímat hrstku lidské populace, které se již zajídá svět plný touhy po moci a mamonu. Jakmile někdo po lidech žádá morálku, oddanost a zbožnost, je odvržen stejným způsobem, jako byla odvržena alchymie. Lidé neschopni ovládnout vlastní nižší přirozenost pak budou útočit či v lepším případě ignorovat každý návod na povýšení vlastní nuzné existence. Jejich heslem se pak stává: "Kdo není s námi, je proti nám!"
         Kdo mimo celospolečenský, do světa orientovaný zájem stál u vypovězení alchymie z popředí vědeckého zájmu? Byli to právě ti, kteří v alchymii hledali prostředek k ukájení smyslových chtíčů. Zlato, sexualitu, nesmrtelnost, magické schopnosti a moc však v alchymii člověk nalezne teprve po důkladném bytostném očištění, které spolehlivě zamezí rozšíření schopností duchovního alchymisty mezi světský lid, kde by se vláda alchymisty nad přírodou stala jen nástrojem k plenění, ničení a znásilňování, nástrojem k uzurpování stále větší světské moci.
         Hledač pokladů, prostopášník a člověk toužící po moci či po nesmrtelnosti nechť alchymii nechá na pokoji, neboť by v ní našel jen zklamání, stejná zklamání nalezne po čase (leč někdy hodně dlouhém) i ve smyslovém dychtění po požitcích světa. Ten, kdo hledá osvobození od tíživého balvanu pudů, od strastí života, od nevědomosti, nechť hledá v bohatých pramenech alchymie pravdu, která jej povýší do stavu citového a posléze i duchovního člověka. Alchymie materiální vyžaduje celého člověka a alchymie spirituální je zaměřena přímo na celého člověka. Ve spise "De alchymia", jehož autorství je připisováno Albertu Velikému (Albertus Magnus) se praví, že alchymistou nastoupená cesta není bez překážek, nemusí vést k vytouženému cíli a dokonce se stává příčinou mnoha životních útrap.
         Jsem hluboce přesvědčen, že alchymie je pro lidstvo věčnou inspirací. Alchymie uvádí člověka do jeho vnitřního "božského světa", aby v něm nalezl světlo, které mu umožní duchovní znovuzrození.
 

---

	--- MENU: ---
	Skok na OBSAH
	Skok na začátek této kapitoly (III.díl - 4. Alchymista)
	Další kapitola (III.díl - 5. Coniunctio - sjednocení)

---